NÁVRH USNESENÍ,
14. 5. 2008
v souladu s čl. 103 odst. 2 jednacího řádu
předkládají Luisa Morgantini, Gabi Zimmer, Pedro Guerreiro, Dimitris Papadimoulis, Kartika Liotard
za skupinu GUE/NGL,
o rostoucích cenách potravin v EU a v rozvojových zemích
B6‑0229/2008
Usnesení Evropského parlamentu o rostoucích cenách potravin v EU a v rozvojových zemích
Evropský parlament,
– s ohledem na čl. 103 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že ceny potravin ve světě rostou nejvíce v historii a že potravinové rezervy jsou nejnižší za posledních 30 let,
B. šokován tím, že Světový potravinový program popisuje zvyšování cen jako „nenápadné cunami“ a že více než 100 milionů lidí na všech kontinentech může být ohroženo hladem; hluboce znepokojen tím, že potravinové rezervy jsou nejnižší za posledních 30 let,
C. připomínaje, že mezi lidská práva patří právo na potravu,
D. znepokojen tím, že prudký růst cen potravin tíživěji zasahuje chudé, protože zatímco náklady na potraviny představují v industrializovaných zemích 10 až 20 % výdajů, v rozvojových zemích dosahují nejméně 60 až 80 % výdajů; znepokojen tím, že tento růst cen potravin ohrožuje dosažení rozvojových cílů tisíciletí, tj. snížení chudoby na polovinu do roku 2015,
E. hluboce znepokojen odhadem skupiny Světové banky, že 33 zemí světa čelí v důsledku akutního zvýšení cen potravin a energie možným sociálním nepokojům,
F. připomínaje, že planeta, která podle FAO může uživit 12 miliard lidí, netrpí globálním nedostatkem potravin, zdůrazňuje, že sklizeň pšenice nikdy nebyla tak vysoká jako v roce 2007 a že rovněž sklizeň rýže byla v roce 2007 velmi dobrá; zdůrazňuje dále, že pravděpodobně pouze 1,01 miliard tun ze sklizně roku 2007 je využito jako lidská potrava, zatímco značná část je používá jako krmivo pro zvířata (760 milionů tun) a přibližně 100 milionů tun se využívá na výrobu biopaliv,
G. vzhledem k tomu, že Evropská unie je největší dovozce krmiv na světě;
H. vzhledem k tomu, že nedávné závazky Evropské unie ohledně biopaliv signalizovaly velkým zemědělským producentům, že mají zaručenou poptávku, narušily světové trhy a pomohly nastartovat současnou vlnu spekulací s cenami potravin a paliv,
I. znepokojen rizikem, že zemědělskou výrobu potravin nahradí stále větší nepotravinářské využívání zemědělských produktů, v první řadě biopaliv, a že k němu dochází, aniž by byly účinně sledovány s tím spojené dopady na soběstačnost a nezávislost v zásobování potravinami,
J. vzhledem k tomu, že základem současného prudkého vzrůstu cen zemědělských produktů jsou mezinárodní finanční spekulace; že velkou odpovědnost za současnou krizi nese zemědělsko-zpracovatelský průmysl a velcí maloobchodní prodejci;
K. připomínaje, že garantované ceny evropským zemědělcům znamenaly významnou pobídku pro zemědělskou produkci v poválečné Evropě; vzhledem k tomu, že uvolnění trhu s potravinami v rámci WTO mělo na zemědělskou výrobu v rozvojových zemích odstrašující dopad,
L. vzhledem k tomu, že základní práva, jako voda, půda, energie a zdraví, nemohou záviset na požadavcích trhu; vzhledem k tomu, že současná krize ukazuje nezbytnost regulace trhu na mezinárodní i na evropské úrovni pro zajišťování potravin,
1. vyzývá Komisi a členské státy, aby znásobily své úsilí o překlenutí nedostatečného financování Světového potravinového programu OSN, který potřebuje přinejmenším dalších 400 milionů EUR na další dodávky potravin pro nouzovou pomoc;
2. požaduje, aby byla uplatňována zásada práva na výživu a na potravinovou soběstačnost; domnívá se, že je třeba upřednostnit schopnost země rozvíjet vlastní produkci pro svou vnitrostátní nebo regionální potřebu potravin, z čehož pro všechny státy vyplývá možnost chránit svou produkci před dovozem, který ohrožuje rovnováhu na jejich vnitřních trzích;
3. vyzývá EU, aby se zasadila o zřízení Světového potravinového fondu v rámci OSN, který by ve spolupráci s vládami jednotlivých zemí poskytoval cenové záruky zemědělcům, a tak podporoval zvýšení zemědělské výroby;
4. domnívá se, že zemědělská výroba by měla v první řadě sloužit obživě obyvatelstva, a nikoli k vytváření vývozních monokultur;
5. žádá Komisi, aby přehodnotila cíl 10% využití biopaliv; vyjadřuje podiv nad skutečností, že Komise nedokázala reagovat na výkyvy světového trhu, zejména na ty, jež byly zapříčiněny Komisí zdůrazňovaným zvýšením poptávky po biopalivech, neboť je třeba předejít šíření hladu mezi nejchudšími;
6. vyzývá Komisi a členské státy, aby upravily programování 10. Evropského rozvojového fondu a aby se zaměřily na strategické dokumenty jednotlivých zemí jako na prostředek rychlé reakce na světovou potravinovou krizi a aby považovaly za vysoce prioritní stimulaci vyšší, efektivní a udržitelné zemědělské produkce potravin;
7. požaduje vyšší investice do zemědělství a produkce potravin v rozvojových zemích včetně nutných investic do infrastruktury (zavlažovací systémy, doprava a skladování zemědělských plodin); zastává názor, že nástrojem, který umožní předcházet hladu a udržovat úrodnost a biologickou rozmanitost půdy, jsou udržitelné rodinné farmy a družstva spolu s politickou vůlí upřednostnit místní a regionální obchod;
8. zdůrazňuje, že je důležité na úrovni EU provádět aktivní zemědělskou politiku, jež zaručí zajištění potravin a stabilizuje ceny potravin na rozumné úrovni;
9. naléhavě vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření, jež by ukončila současné spekulace s cenami potravin a paliv a zabránila tomu, aby se tyto spekulace opakovaly v budoucnu;
10. znovu opakuje, že dohody o hospodářském partnerství, které nutí země uvolnit své zemědělské trhy, představují skutečné nebezpečí pro potravinovou soběstačnost;
11. odmítá vnucování obchodních dohod a slepou liberalizaci a podporuje naopak spravedlivý obchod a kulturu založenou na právech, tj. právech na přístupu ke vzdělání, k vodě, potravě a zdravotní péči;
12. domnívá se, že politika subvencování vývozů z Evropské unie destabilizuje místní trhy rozvojových zemí a aktivně likviduje produkci v zemích Jihu; žádá proto Komisi, aby urychleně přistoupila k ukončení vývozních subvencí;
13. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a generálnímu tajemníkovi OSN.