Návrh usnesení - B6-0425/2008Návrh usnesení
B6-0425/2008
Evropský parlament

NÁVRH USNESENÍ,

17. 9. 2008

který na základě otázek k ústnímu zodpovězení B6‑0006/2008 a B6‑0007/2008
v souladu s čl. 108 odst. 5 jednacího řádu
předkládá Gérard Deprez
za Výbor pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci
k výroční rozpravě za rok 2007 o pokroku při vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva (články 2 a 39 Smlouvy o EU)

Postup : 2007/2639(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
B6-0425/2008
Předložené texty :
B6-0425/2008
Rozpravy :
Hlasování :
Přijaté texty :

B6‑0425/2008

Usnesení Evropského parlamentu k výroční rozpravě za rok 2007 o pokroku při vytváření prostoru svobody, bezpečnosti a práva (články 2 a 39 Smlouvy o EU)

Evropský parlament,

–  s ohledem na články 2, 6 a 39 smlouvy o Evropské unii a články 13, 17 až 22, 61 až 69, 255 a 286 Smlouvy o založení Evropského společenství, jež jsou hlavním právním základem pro vývoj EU a Společenství jako prostoru svobody, bezpečnosti a práva,

–  s ohledem na otázky k ústnímu zodpovězení B6-0006/2008 a B6-0007/2008,

–  s ohledem na čl. 108 odst. 5 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že prvořadým úkolem členských států je zajistit svým občanům svobodu, bezpečnost a právo; vzhledem k tomu, že po vstupu Maastrichtské smlouvy v platnost a ještě ve vyšší míře po vstupu Amsterodamské smlouvy v platnost je na Evropskou unii kladen požadavek, aby přispívala k dosažení těchto cílů s ohledem na očekávání evropských občanů týkající se ochrany základních práv, uplatňování zásad právního státu a čestné a účinné vzájemné spolupráce členských států;

B.  vzhledem k tomu, že ratifikace Lisabonské smlouvy je zásadní a nutnou podmínkou pro to, aby se EU stala prostorem svobody, bezpečnosti a práva, neboť obsahuje prvky, které zásadně zvyšují legitimitu a účinnost činnosti EU;

C.  vzhledem k tomu, že ve vyjádřeních učiněných na přípravné schůzi s vnitrostátními parlamenty dne 26. listopadu 2007[1] a během poslední příslušné rozpravy v plénu dne 31. ledna 2008, byla vyzdvižena důležitost důsledných přípravných prací pro přechod k novému právnímu rámci, který se bude zakládat na ratifikaci smlouvy podepsané dne 13. prosince 2007 v Lisabonu[2], pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství,

D.  je si však vědom toho, že vytvoření vlastního prostoru svobody, bezpečnosti a práva zdaleka nebylo dokončeno a neustále se setkává s obtížemi a překážkami, jak potvrdila třetí zpráva Komise o provádění Haagského programu za rok 2007 (COM(2008) 373, SEC(2008) 2048, SEC(2008) 2049);

E.  jak je zdůrazněno v této zprávě, lituje, že i když bylo přijato několik významných opatření, je program vytýčený na zasedání Evropské rady v Haagu v roce 2004 prováděn se značným zpožděním a zejména:

  • –panuje nedostatek vzájemné důvěry a především solidarity mezi členskými státy, především pokud jde o politiky v oblasti legální a nelegální migrace a soudní a policejní spolupráce v trestních věcech,
  • –tyto problémy taktéž ovlivňují fáze provádění některých opatření, jež byla přijata, neboť „neuspokojivé výsledky jsou zřejmé především v těchto oblastech: vízová politika, sdílení informací mezi donucovacími a soudními orgány, prevence a boj proti organizované trestné činnosti, řešení krizí v rámci Evropské unie, policejní a celní spolupráce a justiční spolupráce v trestních věcech.“

F.  konstatuje, že členské státy uvádějí stejné problémy v souvislosti s vlastními přípravnými pracemi pro budoucí programy v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a práva na období 2010–2014 (viz zprávy „skupiny pro budoucnost“ – dok.č. 11657/08, „skupiny pro vnitřní věci“ – dok.č. .../08 a „skupiny pro spravedlnost“, spolu s příspěvky členských států předanými Radě a Komisi), z nichž vyplývá, že stávající právní předpisy Společenství v oblasti evropských vnitřních věcí, jež byly postupně vytvářeny, nejsou dostatečně strukturované, a je proto obtížné je přiblížit evropským občanům; konstatuje, že někdy jsou tyto dokumenty obtížně srozumitelné i pro odborníky, a navíc se některé z nástrojů překrývají a právní základ některých činností lze nalézt v různých aktech; závěrem konstatuje, že je rovněž stále obtížnější a časově náročnější sledovat, zda tak velký počet členských států, tedy dvacet sedm, řádně provádí směrnice Evropské unie,

G.  je však stejně jako Rada přesvědčen, že Evropská unie nemá jinou možnost než trvat na uskutečnění prostoru svobody, bezpečnosti a práva, „který se dotýká jádra vnitrostátních ústavních řádů,“ a že „členské státy mají zvláštní zájem na zachování dialogu mezi sebou navzájem“ i s evropskými institucemi,

H.  je přesvědčen, že v této přechodné fázi vedoucí k dokončení ratifikace nové smlouvy je nutné přijmout do konce roku 2009 určitá opatření všeobecného dosahu, která se inspirují Lisabonskou smlouvou a mohla by být přijata ještě v rámci stávajících smluv zcela v souladu s článkem 18 Vídeňské úmluvy o smluvním právu a která by mohla snížit negativní dopad výše uvedených problémů; jedná se mimo jiné o opatření spojená:

  • –se zohledněním postupů, struktur a rozhodnutí institucí a zásad a cílů uvedených v Listině základních práv vyhlášené dne 12. prosince 2007[3] ve Štrasburku;

   s podporou transparentnosti při rozhodování jak na evropské, tak na vnitrostátní úrovni, zejména v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a práva v souladu s nedávným rozsudkem Soudního dvora, jenž se týká legislativní transparentnosti (rozsudek ve věci Turco),

  • –s účinným zapojením vnitrostátních parlamentů do vytváření a uskutečňování prostoru svobody, bezpečnosti a práva, včetně vyhodnocování těchto politik v ostatních členských státech a prostřednictvím evropských agentur,
  • –s dodržováním zásady nadřazenosti práva Společenství právu EU (článek 47 Smlouvy o EU) při uzavírání mezinárodních dohod, zejména pokud se jedná o problematiku sankcí týkajících se státních příslušníků třetích zemí nebo hrozí-li evropským občanům diskriminace (visa waiver); se systematickým zapojováním Evropského parlamentu do uzavírání mezinárodních dohod Evropskou unií v oblasti soudní a policejní spolupráce v trestních věcech,
  • –s posílením loajální spolupráce a solidarity mezi členskými státy při uplatňování politik a opatření přijatých EU tím, že se posílí a zdemokratizují mechanismy vzájemného hodnocení, které již byly stanoveny v rámci Schengenské spolupráce a boje proti terorismu,
  • –s uplatňováním posílené spolupráce v rámci prvního pilíře v případě, kdy nelze dosáhnout potřebné jednomyslnosti (viz případ návrhu v oblasti rozvodu),
  • –s překonáním počátečního a nejistého charakteru iniciativ uskutečňovaných agenturami vytvořenými Evropskou unií a spolupráce s vnitrostátními správami,
  • –se zavedením skutečné komunikační politiky, která evropským občanům zajistí lepší informace o iniciativách vypracovaných jak na evropské, tak na vnitrostátní úrovni a lepší znalost příslušných evropských a vnitrostátních orgánů, na které se mohou obrátit s otázkami, které by se mohly týkat základních práv občanů, aniž by byly dotčeny soudní opravné prostředky,

I.  vzhledem k tomu, že během přechodného období je v zájmu evropských občanů ještě důležitější, aby byla zohledněna zlepšení, která představuje nová smlouva, a sice:

  • –ochrana základních práv v souladu s ustanoveními Listiny základních práv vyhlášené    dne 12. prosince 2007[4] ve Štrasburku,
  • –soudní kontrola prováděná Soudním dvorem, včetně kontroly právních předpisů    spadajících pod policejní a soudní kontrolu,
  • –demokratická kontrola, která vyplývá z rozšíření postupu spolurozhodování za účasti    Evropského parlamentu a ze zapojení vnitrostátních parlamentů do procesu tvorby    evropských právních předpisů a zhodnocení příslušných dopadů, a to i ve vztahu k     prostoru svobody, bezpečnosti a práva,

J.  lituje, že za současného stavu smluv jsou opravné prostředky vzhledem k opatřením spojeným s prostorem svobody, bezpečnosti a práva, které mají evropští občané k dispozici, omezenější než v jiných oblastech činnosti EU, že pravomoci Soudního dvora jsou omezené zejména v oblasti soudní a policejní spolupráce v trestních věcech a že některé členské státy navíc nadále omezují dialog mezi evropskými a vnitrostátními soudci v této oblasti; vyzývá Radu, aby odložila přijetí jakýchkoli opatření, která by mohla ovlivnit základní práva, na období po ratifikaci Lisabonské smlouvy,

1.  vyzývá Evropskou radu, Radu a Komisi, aby:

  • (a)okamžitě zahájily postup stanovení priorit nadcházejícího víceletého plánu pro prostor svobody, bezpečnosti a práva na období let 2010 – 2014 a přitom vycházely z ambiciózního a promyšleného přístupu, který překoná ministerskou logiku a najde inspiraci v cílech a zásadách stanovených Listinou základních práv, kterou evropské orgány vyhlásily v Nice v roce 2000 a znovu v Lisabonu dne 12. prosince 2007;
  • (b)se připojily k Evropskému parlamentu v rámci dialogu s národními parlamenty o prioritách pro období let 2010 – 2014 a zohlednily přitom problémy, se kterými se setkaly při provádění programů z Tampere a Haagu, prací uskutečňovaných v rámci Rady a také zohlednily první strategické ukazatele Evropské rady v oblasti migrace, azylu a integrace; tato první fáze dialogu by měla být ukončena u příležitosti každoroční rozpravy v Evropském parlamentu v roce 2008 a následně vést ke sdělení Komise s tím, že bude příslušet nově zvolenému Evropskému parlamentu a Evropské radě, aby včas přijaly závazný program;
  • (c)sestavily společně s Parlamentem seznam textů/návrhů, které by mohly či měly být prioritně přijaty před vstupem smlouvy v platnost, avšak nejpozději do konce současného volebního období;
  • (d)pokročily v jednáních o návrzích v oblasti policejní a soudní spolupráce (jež budou spadat pod postup spolurozhodování) tím, že dosáhnou politické dohody s      Parlamentem a zajistí, aby po dosažení této dohody:
    • –bylo formální přijetí odloženo do doby, kdy vstoupí nová smlouva v platnost,
    • –nebo aby Rada přijala příslušné rozhodnutí či rámcová rozhodnutí v době platnosti stávající smlouvy a současně se zavázala je po vstupu nové smlouvy v platnost upravit, což by Soudnímu dvoru umožnilo vykonávat plnou soudní kontrolu; bude-li již předem dosaženo politické shody, Parlament může udělit souhlas s tím, že jednání o této problematice nebudou znovu zahájena, jako v případě postupu schvalování úřední kodifikace[5] ;

2.  Navrhuje následující priority týkající se oblastí, jež spadají či budou spadat během přechodného období pod postup spolurozhodování/udělení souhlasu:

V oblasti základních práv a občanství

–  definovat kritéria vyšší transparentnosti na úrovni EU, zejména pokud by opatření Unie mohla omezit ústavou chráněné záruky v členských státech (článek 52 Listiny a článek 8 CEDU) a revidovat evropská opatření, která prošla revizí Soudního dvora (viz případy PMOI, SISON a jiné T-253/04, případ T-229/02 na černých listinách),

–  systematicky zohledňovat vliv evropských právních předpisů na základní práva i na provádění vnitrostátních opatření, zejména v oblasti boje proti terorismu, a vzít v úvahu nedávno zaslané odpovědi členských států Komisi v této oblasti;

–  zahájit přípravné rozhovory pro stanovení vyjednávacího mandátu pro přistoupení EU k EÚLP (čl. 6 odst. 2 Smlouvy o EU),

–  revidovat plán činností Agentury pro základní práva a zohlednit priority určené institucemi a zejména i Parlamentem v oblasti soudní a policejní spolupráce a dodržování zásad EU (článek 7 Smlouvy o EU) (viz interinstitucionální prohlášení přijaté současně s přijetím zřizovacího nařízení),

–  předložit legislativní návrh na omezení přímé a nepřímé diskriminace ovlivňující pohyb evropských občanů, na přístup ke spravedlnosti v jiné zemi, než je země původu, konzulární a diplomatickou ochranu ve třetích zemích (článek 20 Smlouvy o fungování EU),

–  předložit návrh týkající se transparentnosti a důvěrnosti informací a dokumentů, které zpracovávají instituce EU,

–  předložit návrh týkající se ochrany údajů (konsolidace opatření, jež se v současné době liší podle toho, do kterého pilíře spadají) jako reakci na rychlý pokles norem ochrany údajů v Evropské unii, se zvláštním zřetelem na nevhodné normy ochrany údajů při transatlantickém přenosu, a naléhavě vyzvat Radu, aby přijala rámcové rozhodnutí o ochraně údajů v rámci třetího pilíře v souladu s doporučeními Parlamentu,

–  posílit vnitřní struktury institucí, které se zabývají ochranou základních práv v rámci EU, zejména v rámci Rady (transformace pracovní skupiny ad hoc pro základní práva a občanství v Radě ve stálou skupinu, jak navrhlo slovinské předsednictví),

–  pomocí správní spolupráce (článek 66 Smlouvy o ES) posílit dialog mezi členskými státy, vzájemnou znalost soudních systémů, zahájení dialogu, který sdruží národní parlamenty s Evropským parlamentem, zejména pokud by se vyskytly těžkosti při provádění evropských strategií a opatření týkajících se prostoru svobody, bezpečnosti a práva,

V oblasti evropského soudního prostoru

–  přezkoumat legislativní návrh týkající se práv jednotlivců v trestním řízení (článek 69e Smlouvy o fungování EU),

–  předložit návrh týkající se práv obětí trestné činnosti a terorismu (článek 69e Smlouvy o fungování EU),

–  zlepšit vzájemné uznávání opatření, která byla učiněna in absentia, i důkazního materiálu mezi členskými státy (článek 69e Smlouvy o fungování EU),

–  propojit trestní rejstříky,

–  zrevidovat status Europolu, Eurojustu a Evropské soudní sítě při zohlednění nového právního základu,

V oblasti ochrany hranic

–  přijmout vhodná opatření k zajištění toho, aby SIS II byl plně využíván a aby rozhodnutí spojená s Prümskou úmluvou vstoupila v platnost,

–  posílit Frontex a zhodnotit dopad nových návrhů Komise, jež se týkají hraničních kontrol,

–  posílit informace Frontexu ohledně dohod, které agentura uzavře s třetími zeměmi a ohledně hodnotících zpráv o společných operacích, a zajistit, a aby při hraničních kontrolách byla dodržována lidská práva; rozšířit mandát agentury začleněním záchranných operací na moři,

–  zavést strukturovanou spolupráci mezi agenturou Frontex a vysokým komisařem Organizace spojených národů pro uprchlíky (UNHCR) za účelem zjednodušení příslušných operací, při současném zohlednění ochrany lidských práv,

V oblasti migrace a azylu

–  vyvinout rychlou a ambiciózní aktivitu Komise a Rady s cílem urychlit budoucí evropskou strategii, která se týká:

  • olegální migrace: budoucí balíček v oblasti legální migrace (jednotný postup podávání žádostí o modrou kartu, sezónní pracovníci, návrh týkající se osob převedených v rámci společnosti, placených stážistů a dalších),
  • oilegální migrace: návrhy zahrnující sankce a program EU pro znovuosídlení,
  • oazyl: provádění fáze II, včetně přezkumu směrnice o minimálních normách pro postupy v členských státech pro udělování a odnímání právního postavení uprchlíka a směrnice o minimálních normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli žádat o postavení uprchlíka nebo osoby, která z jiných důvodů potřebuje mezinárodní ochranu, a o obsahu poskytované ochrany, a zřízení Evropského úřadu na pomoc žadatelům o azyl,
  • ovytvoření politiky Společenství v oblasti migrace a azylu založené na otevření cest legální migraci a definování obecných norem ochrany migrantů a základních práv žadatelů o azyl v EU,
  • ozačlenění do evropských rozhodnutí a rámcových rozhodnutí veškerých ustanovení, jež byla zavedena Mezinárodní úmluvou o ochraně práv migrujících pracovníků a jejich rodinných příslušníků, kterou přijalo Valné shromáždění OSN dne 18. prosince 1990,
  • onávrh týkající se práva dlouhodobě pobývajících rezidentů volit v evropských a místních volbách, což je právo, jež by mohlo napomoci sociální, kulturní a politické integraci migrantů,

3.  vítá návrh na dokončení antidiskriminačního souboru právních předpisů a vyzývá Radu, aby jednala v duchu Lisabonské smlouvy a začlenila sem doporučení Parlamentu;

4.  domnívá se, že od současné doby by měly být vnitrostátní parlamenty a občanská společnost strukturovaným způsobem zapojeny do procesu navrhování těchto legislativních opatření a hodnocení příslušných politik v členských státech; žádá Komisi a Radu, aby při zohlednění uvedeného cíle přezkoumaly společně s Parlamentem sítě, agentury a nástroje, jejichž prostřednictvím lze zhodnotit dopad politik v oblasti prostoru svobody, bezpečnosti a práva, a napomohly užší spolupráci s evropskou občanskou společností;

5.  zdůrazňuje, že jakmile bude podepsána nová smlouva, uzná úlohu Evropského parlamentu při uzavírání mezinárodních dohod o politikách týkajících se prostoru svobody, bezpečnosti a práva; v této souvislosti žádá:

  • –aby byl včas konzultován ohledně veškerých dohod se třetími zeměmi, které          budou uzavřeny po 31. prosinci 2008,
  • –aby byl pravidelně informován o probíhajících jednáních,
  • –aby se co nejdříve konala diskuse o vnějších aspektech prostoru svobody,          bezpečnosti a práva, neboť EU de facto zahajuje policejní a soudní spolupráci se       třetími zeměmi, zejména Spojenými státy, prostřednictvím bilaterálních dohod          týkajících se široké řady témat, přičemž obchází formální demokratické          rozhodovací postupy a parlamentní kontrolu;

6.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států a aby vyzval tyto parlamenty k předání svých připomínek, podnětů a návrhů do 15. listopadu 2008, a mohly tak přispět ke každoroční diskusi o prostoru svobody, bezpečnosti a práva, jež proběhne v prosinci 2008.

Právní upozornění - Ochrana soukromí