NÁVRH USNESENÍ,
14. 10. 2008
předkládají Nirj Deva, Maria Martens, Alain Hutchinson, Thijs Berman, Thierry Cornillet, Johan Van Hecke, Frithjof Schmidt, Feleknas Uca, Luisa Morgantini a Ryszard Czarnecki
za Výbor pro rozvoj,
o obžalobě Josepha Konyho a jeho stíhání Mezinárodním trestním soudem
B6‑0536/2008
Usnesení Evropského parlamentu o obžalobě Josepha Konyho a jeho stíhání Mezinárodním trestním soudem
Evropský parlament,
– s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu (ICC), který vstoupil v platnost dne 1. července 2002, a zejména na článek 86 tohoto statutu,
– s ohledem na ratifikaci Římského statutu Ugandou dne 14. června 2002,
– s ohledem na to, že ugandský prezident Yoweri Museveni požádal v roce 2003 ICC o vyšetření situace ohledně Armády božího odporu (LRA), což byla první žádost smluvní strany adresovaná ICC od jeho založení,
– s ohledem na rozhodnutí žalobce ICC ze dne 29. července 2004 zahájit vyšetřování situace v severní Ugandě,
– s ohledem na to, že dne 8. července 2005 vydal ICC zatýkací rozkaz na Josepha Konyho, který byl pozměněn dne 27. září 2005[1],
– s ohledem na Dohodu o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států (AKT) na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000[2], ve znění Dohody, kterou se mění Dohoda o partnerství („dohoda z Cotonou“), podepsané v Lucemburku dne 25. června 2005[3], a zejména na článek 8 této dohody o politickém dialogu a čl. 11 odst. 6 o podpoře posilování míru a mezinárodní spravedlnosti,
– s ohledem na rozhodnutí Rady 2002/494/SVV ze dne 13. června 2002 o vytvoření evropské sítě kontaktních míst týkajících se osob odpovědných za genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny[4] a na své legislativní usnesení ze dne 9. dubna 2002,
– s ohledem na rozhodnutí Rady 2003/335/SVV ze dne 8. května 2003 o vyšetřování a trestním stíhání genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů[5] a na své legislativní usnesení ze dne 17. prosince 2002,
– s ohledem na společný postoj Rady 2003/444/SZBP ze dne 16. června 2003 o Mezinárodním trestním soudu[6] a navazující akční plán Rady,
– s ohledem na dohodu mezi ICC a EU o spolupráci a pomoci podepsanou dne 10. dubna 2006, která vstoupila v platnost dne 1. května 2006,
– s ohledem na dodatečnou zprávu o dětech v ozbrojených konfliktech v Ugandě, kterou generální tajemník OSN předložil Radě bezpečnosti OSN dne 23. června 2008,
– s ohledem na obecné zásady EU v oblasti lidských práv týkající se dětí v ozbrojených konfliktech,
– s ohledem na svá dřívější usnesení, zejména na usnesení ze dne 22. května 2008 o Súdánu a Mezinárodním trestním soudu, ze dne 3. července 2003 o porušování lidských práv v severní Ugandě a ze dne 6. července 2000 o únosech dětí Armádou božího odporu (LRA),
– s ohledem na rozhodnutí ministerstva financí Spojených států ze dne 1. září 2008, které uvaluje na Josepha Konyho nové sankce a přidává ho na černou listinu teroristů,
– s ohledem na výměnu názorů o ICC, která proběhla na schůzi Výboru pro rozvoj Evropského parlamentu dne 15. září 2008,
– s ohledem na článek 91 a čl. 90 odst. 4 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že v září 2005 vydal ICC zatýkací rozkaz na Josepha Konyho, předsedu a vrchního velitele LRA, neboť měl údajně spáchat 33 zločinů proti lidskosti a válečných zločinů; vzhledem k tomu, že zatykače byly vydány i na ostatní velitele LRA, včetně Vincenta Ottiho, Okota Odhiamba a Domica Ongwena,
B. vzhledem k tomu, že 33 bodů obžaloby proti Josephu Konymu zahrnují 12 případů válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, včetně vraždy, znásilnění, zotročení, sexuálního zotročení a nelidského zacházení způsobujícího těžké ublížení na těle a utrpení, a 21 případů válečných zločinů, včetně vraždy, krutého jednání s civilisty, úmyslného směrování útoků na civilní obyvatelstvo, drancování, navádění ke znásilňování a nuceným odvodům dětí,
C. vzhledem k tomu, že LRA bojuje v této oblasti od roku 1986, a to údajně proti ugandské vládě,
D. vzhledem k tomu, že ozbrojená vzpoura zuří v severní Ugandě již od roku 1986, v současnosti pod vedením LRA,
E. vzhledem k tomu, že v srpnu 2006 ugandská vláda a LRA podepsaly dohodu o příměří,
F. vzhledem k tomu, že v roce 2005 dosáhlo násilí v severní Ugandě svého vrcholu, přibližně 1,6 milionu osob bylo vysídleno a umístěno do táborů pro vnitřně vysídlené osoby a že desetitisíce dětí musely kvůli své bezpečnosti spát každou noc v městských střediscích; vzhledem k tomu, že i když se od roku 2006 mohla polovina vnitřně vysídlených osob vrátit do svých domovů nebo do jejich blízkosti, situace zůstává kritickou pro mnoho vnitřně vysídlených osob, které se odmítají vrátit před uzavřením konečné mírové dohody,
G. je hluboce znepokojen katastrofálními následky tohoto konfliktu, jenž je spojen s únosem více než 20 000 dětí, jenž způsobil ohromné lidské utrpení, zejména civilistům, a během něhož došlo k závažnému porušování lidských práv, hromadnému vysídlování obyvatelstva a rozpadu sociálních a hospodářských struktur; vzhledem k tomu, že únosy dětí a jejich zneužívání jako sexuálních otroků nebo vojáků je válečným zločinem a zločinem proti lidskosti,
H. vzhledem k tomu, že jenom v roce 2008 provedla LRA údajně 200 až 300 únosů ve Středoafrické republice, jižním Súdánu a Konžské demokratické republice, čímž se dopustila stejného násilí na nové generaci obětí,
I. vzhledem k tomu, že LRA v červenci 2008 napadla v Nabangu súdánskou osvobozeneckou armádu a zabila 22 jejích vojáků,
J. vzhledem k tomu, že Joseph Kony se opakovaně nedostavil do Juby a doposud odmítá podepsat konečnou mírovou dohodu, „dokud společná pracovní skupina nenalezne řešení v otázce zatýkacích rozkazů ICC a některých dalších záležitostí v rámci této dohody“; vzhledem k tomu, že konečná mírová dohoda byla vyjednána zvláštním vyslancem Rady bezpečnosti OSN pro LRA, bývalým prezidentem Mozambiku, panem Joaquiem Chissanem,
K. vzhledem k tomu, že Joseph Kony využil přestávky v mírovém procesu k tomu, aby přeskupil a reorganizoval síly LRA v Konžské demokratické republice,
L. vzhledem k tomu, že kvůli neschopnosti smluvních stran zatknout Konyho a ostatní velitele LRA posiluje LRA v současné době své jednotky prostřednictvím únosů,
M. vzhledem k tomu, že podle údajů fondu UNICEF unesla LRA v září roku 2008 devadesát konžských školáků z měst Kiliwa a Duru (Konžská demokratická republika) a napadla četné další lokality, čímž způsobila rozsáhlé vysídlování této oblasti,
N. vzhledem k tomu, že ICC hraje klíčovou úlohu, pokud jde o předcházení závažným trestným činům, které spadají do jeho působnosti, a omezování jejich páchání, a že představuje základní nástroj na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva a lidských práv, a přispívá tak ke svobodě, bezpečnosti, spravedlnosti a právnímu státu a rovněž k zachování míru a posílení mezinárodní bezpečnosti,
O. vzhledem k tomu, že do působnosti ICC spadají nejtěžší zločiny týkající se mezinárodního společenství, zejména genocida, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny, které byly spáchány po 1. červenci 2002,
P. vzhledem k tomu, že státy se zavázaly stíhat takové zločiny v rámci své jurisdikce a podporovat zásah ICC v případě, že jednotlivé státy neplní své povinnosti,
Q. vzhledem k tomu, že členské státy EU, s výjimkou České republiky, ratifikovaly Římský statut,
R. vzhledem k tomu, že EU podepsala dne 10. dubna 2006 dohodu o spolupráci s ICC, v souladu s níž se strany mj. dohodly na navázání přiměřených pravidelných kontaktů mezi Soudem a styčným bodem EU pro Soud s cílem usnadnit plnění závazku spolupráce a pomoci,
S. vzhledem k tomu, že Unie a její členské státy by měly vyvinout maximální úsilí, aby se co nejvyšší možný počet států zapojil do činnosti Mezinárodního trestního soudu, a tento cíl by neměly pouštět ze zřetele ani při (dvoustranných i mnohostranných) jednáních a v politickém dialogu se třetími zeměmi a regionálními organizacemi,
T. vzhledem k tomu, že ICC by měl být zohledněn v oblasti vnějších vztahů EU a že ratifikace a provádění Římského statutu by měly být součástí dialogu o lidských právech a politického dialogu se třetími zeměmi (zejména na summitech a jiných schůzkách na vysoké úrovni), a to i v souvislosti s rozvojovou spoluprací, např. v rámci dohody z Cotonou,
1. vyzývá ugandskou vládu a vlády sousedních zemí, zejména Konžskou demokratickou republiku, aby plně spolupracovaly s ICC při vyšetřování a stíhání; vyzývá zejména k naléhavé spolupráci při zatčení a vydání Josepha Konyho a jiných osob obžalovaných Soudem;
2. důrazně odsuzuje skutečnost, že nepokračuje činnost na podporu zatčení Josepha Konyho a jiných osob obžalovaných Soudem; připomíná ugandské vládě, že jako smluvní strana Římského statutu ICC má povinnost s ICC plně spolupracovat;
3. poznamenává, že podle Římského statutu může ugandská vláda poté, co budou osoby vydány ICC, požádat, aby byly jejich kauzy vráceny k projednání ugandským soudům, pokud ICC dospěje k názoru, že ugandské soudy jsou schopné a ochotné je skutečně vyšetřit a že budou stíhat podezřelé z LRA, kteří jsou uvedeni v zatýkacím rozkaze;
4. naléhavě žádá ugandskou vládu, aby neuzavírala žádné dohody s LRA, které by obcházely mezinárodní právo;
5. naléhavě žádá členské státy EU, Africké unie (AU) a zejména země sousedící s Ugandou, aby k výkonu zatýkacích rozkazů přistoupily konzistentním způsobem;
6. požaduje bezpodmínečné a okamžité propuštění všech osob unesených LRA, zejména dětí, u nichž hrozí nebezpečí, že se z nich stanou sexuální otroci nebo budou nuceni bojovat na straně LRA;
7. vyzývá mezinárodní společenství, aby prošetřilo nedávné případy údajného zneužívání, kterého se měla dopustit LRA ve Středoafrické republice, Konžské demokratické republice a v jižním Súdánu, a výsledky oznámeného, dosud nepublikovaného průzkumu OSN ve věci zneužívání ve Středoafrické republice a aby zveřejnilo svá zjištění;
8. vyzývá vlády tohoto regionu, misi OSN v Konžské demokratické republice (MONUC) a ostatní vlády, jež vyslaly mezinárodní pozorovatele, k mírovým rozhovorům za účelem sledování a zveřejňování pohybu LRA prostřednictvím intenzivnější kontroly regionálních hranic a za účelem monitorování a zablokování dodávek zbraní a dalších zásob pro LRA; vyzývá k vypracování účinných plánů na výkon zatýkacího rozkazu vydaného ICC, které by současně snižovaly na minimum ohrožení životů civilistů, aniž by se uchylovaly k nepřiměřenému použití síly, včetně využití mise MONUC;
9. vyzývá členské státy EU, zejména ty, které jsou zapojeny do dění v Ugandě a mírového procesu z Juby, aby svůj postup zkoordinovaly s činností místních vlád, sekretariátu OSN a mírotvorných sil s cílem dosáhnout výkonu zatýkacích rozkazů vydaných ICC na vůdce LRA;
10. upozorňuje na to, že spravedlnost je společným cílem, který by měla EU a AU sdílet;
11. připomíná, že podle Římského statutu se státy zavázaly k tomu, že zajistí, aby nejtěžší zločiny týkající se mezinárodního společenství nebyly páchány beztrestně, a že se budou podílet na předcházení takovým zločinům; je hluboce přesvědčen, že ICC a ad-hoc tribunály přispívají k procesu usmiřování a k mírovému procesu;
12. vyjadřuje své znepokojení nad tím, že neexistuje zřetelná snaha zabránit zneužívání mezinárodní pomoci ve prospěch LRA, v důsledku čehož může Joseph Kony znovu vyzbrojit své jednotky; naléhavě žádá, aby byly zablokovány dodavatelské sítě LRA; vyzývá súdánskou vládu, aby LRA přestala poskytovat finanční a vojenskou podporu;
13. vyzývá EU a mezinárodní dárce, aby podpořili odzbrojení, demobilizaci a opětovné začlenění bývalých bojovníků LRA do společnosti, návrat vnitřně vysídlených osob a odškodnění obětí;
14. vítá navázání těsných a pravidelných kontaktů mezi vyššími úředníky ICC a EU; bere na vědomí, že EU důrazně podporuje účast na Římském statutu a jeho provádění; zdůrazňuje, že vůdčí postavení EU je zásadní pro prosazování mandátu ICC;
15. je pevně přesvědčen, že ICC přispěje z dlouhodobého hlediska k zamezení dalším zvěrstvům; upozorňuje, že v důsledku toho, že Joseph Kony nebyl zatčen, dochází i nadále k páchání zvěrstev a k porušování lidských práv; zdůrazňuje, že míru a usmíření nelze dosáhnout, aniž by byla zajištěna spravedlnost pro oběti;
16. doporučuje, aby Smíšené parlamentní shromáždění AKT-EU podrobně sledovalo situaci v severní Ugandě a porušování lidských práv ze strany LRA;
17. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, zvláštnímu zástupci EU pro oblast Velkých jezer, zvláštnímu zástupci EU při Africké unii, ugandské vládě, vládám členských států EU a členům Rady bezpečnosti OSN, orgánům Africké unie a žalobci Mezinárodního trestního soudu.