NÁVRH USNESENÍ,
10. 10. 2008
v souladu s čl. 108 odst. 5 jednacího řádu
předkládají Miroslav Ouzký a Caroline Jackson
za Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin,
o přezkoumání doporučení 2001/331/ES, kterým se stanoví minimální kritéria pro inspekce v oblasti životního prostředí v členských státech
B6‑0580/2008
Usnesení Evropského parlamentu o přezkoumání doporučení 2001/331/ES, kterým se stanoví minimální kritéria pro inspekce v oblasti životního prostředí v členských státech
Evropský parlament,
– s ohledem na doporučení Evropského parlamentu a Rady ze dne 4. dubna 2001, kterým se stanoví minimální kritéria pro inspekce v oblasti životního prostředí v členských státech (2001/331/ES),
– s ohledem na sdělení Komise KOM(2007)707 Radě, Evropskému parlamentu, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů o přezkumu doporučení 2001/331/ES, kterým se stanoví minimální kritéria pro inspekce ochrany životního prostředí v členských státech,
– s ohledem na čl. 108 odst. 5 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že v roce 2001 Parlament a Rada schválily doporučení 2001/331/ES, které obsahuje nezávazná kritéria pro plánování a provádění inspekcí v oblasti životního prostředí a pro následná opatření a podávání zpráv o těchto inspekcích a připouští, že existují velké rozdíly mezi systémy inspekcí v členských státech,
B. vzhledem k tomu, že cílem tohoto doporučení bylo zlepšit dodržování práva Společenství v oblasti životního prostředí a přispět k jeho důslednějšímu uplatňování a vymáhání ve všech členských státech,
C. vzhledem k tomu, že sdělení KOM(2007)707 uvádí názory Komise na další vývoj tohoto doporučení založené mimo jiné na zprávách o uplatňování tohoto doporučení předložených členskými státy,
D. vzhledem k tomu, že sdělení uvádí, že informace předložené členskými státy o způsobu, jakým uplatňují doporučení, jsou „neúplné či obtížně srovnatelné“,
E. vzhledem k tomu, že informace předložené členskými státy ukázaly, že „pouze několik jich však dosáhlo provedení v plné míře“ a že „stále existují velké rozdíly v tom, jak se provádí inspekce ochrany životního prostředí v rámci Společenství“,
F. vzhledem k tomu, že podle Komise je omezené uplatňování tohoto doporučení částečně způsobeno různými výklady jeho definic a kritérií a požadavků na podávání zpráv členskými státy,
G. vzhledem k tomu, že Komise si je vědoma toho, že rozsah působnosti tohoto doporučení není dostatečný a nezahrnuje mnoho důležitých činností, jako je Natura 2000, kontrola nezákonné přepravy odpadu, registrace a povolování chemických látek (REACH), omezení některých nebezpečných látek ve výrobcích (např. směrnice o nebezpečných látkách), obchodování s ohroženými druhy a také činnosti související s geneticky modifikovanými organismy a systémy odpovědnosti výrobců,
1. vyjadřuje znepokojení nad závěry Komise, podle kterých nelze ve Společenství zajistit úplné uplatňování právních předpisů v oblasti životního prostředí, neboť tyto závěry vedou nejen k dalšímu poškozování životního prostředí, ale také k narušování hospodářské soutěže;
2. zdůrazňuje, že řádné a spravedlivé vymáhání práva Společenství v oblasti životního prostředí je zásadní a že pokud k němu nedojde, budou očekávání veřejnosti zklamána a pověst Společenství jako efektivního ochránce životního prostředí bude poškozena;
3. je proti záměru Komise řešit tento problém pouze prostřednictvím nezávazného doporučení a začleněním konkrétních právně závazných požadavků do právních předpisů týkajících se jednotlivých odvětví;
4. naléhavě vyzývá Komisi, aby místo toho do konce roku 2009 předložila návrh směrnice o inspekcích v oblasti životního prostředí, který vyjasní definice a kritéria a rozšíří rozsah působnosti;
5. domnívá se, že je nezbytné posílit Síť Evropské unie pro provádění a vymáhání práva životního prostředí (IMPEL), a naléhavě vyzývá Komisi, aby do konce roku 2009 podala zprávu o možnostech, jak to učinit, včetně možného vytvoření inspekce Společenství pro životní prostředí;
6. navrhuje, aby byl kladen větší důraz na podporu vzdělávání a poskytování informací v oblasti životního prostředí, přičemž jeho konkrétní obsah by byl určen na místní, regionální nebo národní úrovni na základě potřeb a problémů zjištěných v dané oblasti;
7. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě a Komisi.