Návrh usnesení - B6-0614/2008Návrh usnesení
B6-0614/2008

    NÁVRH USNESENÍ,

    17. 11. 2008

    který na základě prohlášení Komise
    v souladu s čl. 103 odst. 2 jednacího řádu
    předkládá Pervenche Berès
    za Hospodářský a měnový výbor
    o zavedení systému střednědobé finanční pomoci platebním bilancím členských států

    Postup : 2008/2672(RSP)
    Průběh na zasedání
    Stadia projednávání dokumentu :  
    B6-0614/2008
    Předložené texty :
    B6-0614/2008
    Rozpravy :
    Přijaté texty :

    B6‑0614/2008

    Usnesení Evropského parlamentu o zavedení systému střednědobé finanční pomoci platebním bilancím členských států

    Evropský parlament,

    –  s ohledem na návrh Komise ze dne 31. října 2008 na nařízení Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 332/2002, kterým se zavádí systém střednědobé finanční pomoci platebním bilancím členských států (KOM(2008)0717),

    –  s ohledem na doporučení Komise ze dne 31. října 2008 k rozhodnutí Rady o poskytnutí vzájemné pomoci Maďarsku a její návrh rozhodnutí Rady o poskytnutí střednědobé finanční pomoci Maďarsku (KOM(2008)0716),

    –  s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 332/2002 ze dne 18. února 2002, kterým se zavádí systém střednědobé finanční pomoci platebním bilancím členských států[1], a na své usnesení ze dne 6. září 2001 o střednědobé finanční pomoci platebním bilancím členských států[2],

    –  s ohledem na články 100 a 119 Smlouvy o ES,

    –  s ohledem na čl. 103 odst. 2 jednacího řádu,

    A.  vzhledem k tomu, že Komise doporučuje, aby se Maďarsku na základě článku 119 Smlouvy poskytla za intervence MMF střednědobá finanční pomoc až do výše 6,5 miliard EUR,

    B.  vzhledem k tomu, že je třeba v souvislosti s poskytováním střednědobé finanční pomoci členským státům upřednostňovat globální přístup,

    C.  vzhledem k tomu, že je třeba zohlednit dopad současné celosvětové finanční a hospodářské krize,

    D.  vzhledem k tomu, že hospodářství států, které jsou členy Evropské unie kratší dobu, nemají k dispozici vlastní rezervní měnu, již by mohly využít,

    E.  vzhledem k tomu, že měny těchto členských států čelily v poslední době silným spekulativním útokům, a vzhledem k tomu, že rozsah současné nerovnováhy platební bilance se zvětšuje zejména v důsledku výrazného nárůstu nevládních úvěrů,

    F.  vzhledem k tomu, že v kontextu celosvětové finanční krize a šířící se recese v Evropě je nutné vytvořit strategie, na jejichž základě bude možné specifické hospodářské problémy těchto členských států řešit,

    G.  vzhledem k tomu, že možnosti rozpočtové politiky řešit problém výrazné nerovnováhy platební bilance a předcházet finanční nestabilitě mohou být v kontextu hospodářské recese šířící se v Evropské Unii značně omezené,

    1.  domnívá se, že členské státy, které nejsou členy eurozóny a mají problémy se zápornou platební bilancí, by měly být vybízeny k tomu, aby v se dříve, než začnou hledat finanční pomoc na mezinárodní úrovni, pokoušely nalézt střednědobou finanční pomoc v rámci Společenství;

    2.  zastává názor, že stávající situace je dalším důkazem toho, že euro má význam pro z hlediska ochrany členských států v eurozóně, a vyzývá členské státy mimo eurozónu, aby do ní vstoupily, jakmile splní maastrichtská kritéria;

    3.  vyzývá Komisi, aby podrobně analyzovala, jakým způsobem se na platební bilanci Maďarska projevilo, že jednotlivé banky poté, co byla v jiných členských státech přijata záchranná opatření, přesunuly z Maďarska svá aktiva;

    4.  vyzývá Komisi, aby důkladně prozkoumala spekulativní útoky (krátké prodeje) na měny členských států, které do Unie vstoupily v poslední době, a aby zvážila, co by bylo možné udělat, aby nedošlo k dramatickému narušení důvěry v měny těchto států a v tamní bankovní systémy;

    5.  vyzývá Komisi, aby sdělila výsledky těchto analýz skupině, jíž předsedá Jacques de Larosière, a Hospodářskému a měnovému výboru Evropského parlamentu;

    6.  uznává, že je třeba významným způsobem zvýšit horní hranici pro celkovou výši úvěrů, které mohou být členským státům poskytnuty na základě nařízení (ES) č. 332/2002, jelikož od jeho přijetí se množství členských států mimo eurozónu výrazně zvýšilo; zdůrazňuje, že zvýšení této hranice by Společenství umožnilo, aby reagovalo flexibilněji na další žádosti o střednědobou finanční pomoc, např. v kontextu současné celosvětové finanční krize;

    7.  upozorňuje na to, že posunutí horní hranice pro poskytování úvěrů by nemělo žádné rozpočtové důsledky, neboť Komise by tyto půjčky získala na finančních trzích a členský stát, kterému by byly příslušné prostředky poskytnuty, by je musel splatit; zdůrazňuje, že dopad na rozpočet by tato změna měla, pouze pokud by daný členský stát svůj dluh nesplácel;

    8.  připomíná, že od přijetí nařízení (ES) č. 332/2002 v roce 2002 až do doby, kdy se Maďarsko dostalo do své současné tíživé finanční situace, nebylo toto nařízení uplatněno ani jednou a že předcházející nařízení 1969/88[3], kterým se provádí mechanismus stanovený článkem 119 Smlouvy, bylo uplatněno dvakrát, jednou pro Řecko v roce 1991 a jednou pro Itálii v roce 1993, a že jak Řecko, tak Itálie svým závazkům vůči Komisi plně dostály;

    9.  připomíná, že Parlament požádal Radu, aby každé dva roky na základě zprávy Komise a po tom, co proběhne konzultace s Parlamentem a Hospodářský a měnový výbor vydá své stanovisko, prověřila, zda zřízený systém splňuje požadavky, které byly důvodem jeho vytvoření; táže se, zda byly tyto zprávy od přijetí nařízení (ES) č. 332/2002 vypracovány;

    10.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské centrální bance, euroskupině a vládám členských států.