NÁVRH USNESENÍ,

4. 3. 2009

který na základě prohlášení Rady a Komise
v souladu s čl. 103 odst. 2 jednacího řádu
předkládají Francis Wurtz, Ilda Figueiredo, Helmuth Markov a Kyriacos Triantaphyllides
za skupinu GUE/NGL
o příspěvku pro jarní zasedání Evropské rady v roce 2009 ohledně Lisabonské strategie

B6‑0108/2009

o příspěvku pro jarní zasedání Evropské rady v roce 2009 ohledně Lisabonské strategie

Evropský parlament,

–  s ohledem na sdělení Komise ze dne 20. července 2005 nazvané „Společné akce pro růst a zaměstnanost: Lisabonský program Společenství“ (KOM(2005)0330),

–  s ohledem na provádění lisabonského programu Společenství na období 2008–2010, který vypracovala Komise,

–  s ohledem na sdělení Komise o vnějším rozměru Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost (KOM(2008)0874),

–  s ohledem na sdělení Komise o provádění strukturálních reforem Lisabonské strategie v kontextu Plánu evropské hospodářské obnovy (KOM(2009)0034),

–  s ohledem na 27 vnitrostátních reformních programů v rámci Lisabonské strategie, které předložily členské státy,

–  s ohledem na čl. 103 odst. 2 jednacího řádu,

Důsledky neoliberalismu: zhoršení sociálních a ekonomických podmínek

1.   zdůrazňuje, že se EU potýká s růstem chudoby, nejistého zaměstnání a nerovností a tato situace by se mohla ještě zhoršit, vezmeme-li v úvahu nejnovější předpovědi ukazující na tendenci k recesi a zvýšení počtu nezaměstnaných o téměř 3 ½ milionu lidí v roce 2009;

2.  připomíná, že k růstu chudoby, nejistého zaměstnání a nerovností dochází před prohloubením hospodářské a finanční krize; odmítá proto jakékoli snahy používat současnou hospodářskou krizi k ospravedlnění současných sociálních a ekonomických podmínek;

   zdůrazňuje, že tato krize ukazuje nejen na selhání pravicové politiky, převažujícího neoliberálního fundamentalismu a souvisejícího politického programu a jeho neschopnosti řešit problémy pracujících a obyvatel, ale také zasazuje tvrdou ránu mýtu o triumfálním kapitalismu;

4.  odsuzuje a odmítá snahy EU zastřít skutečné příčiny krize a zbavit viny nejen samotný kapitalistický systém, ale zbavit se i své vlastní odpovědnosti;upozorňuje v tomto ohledu na pokračující politiky, jejichž cílem je podpora finanční deregulace, liberalizace trhu a privatizace veřejných služeb, liberalizace světového obchodu, deregulace pracovněprávních vztahů a omezování práv pracujících zakotvených v Lisabonské strategii a v evropské strategii pro zaměstnanost, politiky, které podporují akumulaci obrovských zisků velkými hospodářskými a finančními skupinami, vytváření velkých monopolů a zhoršování životní úrovně pracujících a obyvatel;

5.  zdůrazňuje, že současná krize kapitalismu s sebou nese vážné riziko zhoršování hospodářských a sociálních problémů, které se nemůže a nesmí podceňovat;

6.  konstatuje, že poslední vývoj vnitrostátní a mezinárodní situace ukazuje, že přestože byly vydány miliony eur a dolarů na záchranu finančního systému, krize pokračuje a na obzoru přetrvávají chmurné vyhlídky všeobecné hospodářské recese; zdůrazňuje, že realita ukazuje na to, že opatření na rekapitalizaci finančního systému nestačí a že je třeba neodkladně provést opatření zaměřená na odstranění skutečných příčin, jež není jen krizí finanční;

7.  poukazuje na to, že opatření, která vzešla z prosincového zasedání Rady, nelze zdaleka považovat za odpovídající reakci na příčiny, které vyvolaly současnou krizi; připomíná, že tzv. Plán evropské hospodářské obnovy má z velké části financovat každý členský stát, což ukazuje, co je takzvanou „evropskou solidaritou“ míněno;

8.  odsuzuje také – ve shodě s názory Business Europe – postoj Rady a Komise, který spočívá v tom, že je současná situace využívána k ještě většímu prosazování těch politik zakotvených v Lisabonské smlouvě, které se staly živnou půdou pro spekulace a vedly k ještě většímu vykořisťování a které jsou odpovědné za mimořádný rozsah této krize; poukazuje na to, že zastánci těchto politik nyní usilují o to, aby se v podstatě nic nezměnilo;

9.  považuje za nepřijatelné, že pod záminkou nadcházející krize se od pracujících, drobných podnikatelů, zemědělců, důchodců, mladých lidí a žen jako vždy očekává, že přinesou velké oběti; domnívá se, že bude-li se takto dál pokračovat, krize se ještě prohloubí;

Za Evropu plnoprávného zaměstnání a za zlepšení životních podmínek pracujících a obyvatel

10.   znovu potvrzuje svou podporu Evropě, jíž je vlastní spolupráce, sociální pokrok a rovnost a která dbá na životní prostředí a na zachování demokracie, solidarity a míru;

11.  vyzývá k respektování demokratického a suverénního vyjádření vůle obyvatel Francie, Nizozemska a Irska, kteří svým „NE“ „evropské ústavě“ a Lisabonské smlouvě odmítli více neoliberální a militaristickou Evropu;

12.  vyzývá k neodkladnému zrušení Lisabonské strategie a její neoliberální agendy, které by bylo prvním krokem k nezbytnému opuštění současných politik;

13.  zdůrazňuje, že řešení problémů a potřeb pracujících a obyvatelstva by nemělo spočívat ve větší regulaci nebo změnách kapitalistického systému, ale ve zvratu makroekonomické politiky opačným směrem a v ochraně zaměstnanosti a práv pracujících;

14.  vyzývá členské státy, aby chránily svá výrobní odvětví a zaměstnanost; upozorňuje na pokračující zprávy o ztrátách pracovních míst v EU, což vyžaduje rychlou a adekvátní reakci;

15.  znovu potvrzuje potřebu alternativní politiky zaměřenou na zlepšení životních podmínek pracujících a obyvatelstva, zajištění spravedlivého rozdělování příjmů, stimulování hospodářské činnosti, vytváření pracovních míst, posilování úlohy státu v ekonomice, oživení poptávky, stimulování růstu mikropodniků, malých a středních podniků a zvyšování investic, a to při současném zohledňování potřeb a zvláštností jednotlivých členských zemí;

16.  vyzývá Radu, aby na svém jarním zasedání neprodleně přijala „evropskou strategii pro solidaritu a udržitelný rozvoj“ založenou na výše uvedených zásadách a nový soubor hospodářských, sociálních a environmentálních politik na podporu investic do;

• i)kvality práce po všech stránkách (mzdy, stabilita, pracovní podmínky a vzdělávání) a do zlepšování kvalifikace v zájmu získání vysoce kvalifikované a vzdělané pracovní síly,
• ii)základní infrastruktury a podpůrné infrastruktury pro průmysl,

     veřejných služeb v zájmu zvýšení jejich kvality,

• iv)silné politiky soudržnosti s cílem podporovat sociální a hospodářskou soudržnost,
• v)ochrany životního prostředí a ekologických technologií,
• vi)zlepšování pracovních, sociálních a bezpečnostních norem a norem v oblasti životního prostředí v zájmu harmonizace, která umožní dosáhnout standardy nejvyšší úrovně, sociální ekonomiky,

     viii)    sociální ochrany s cílem vymýtit chudobu a bojovat proti sociální vyloučenosti,

• ix)(veřejného) výzkumu a inovací, aby z nich měli prospěch všichni občané,
• x)podpory kultury, sportu a zapojenν veřejnosti,
• xi)ukončení dominance finančního aspektu v ekonomice;

17.  domnívá se, že Pakt stability a růstu musí být zrušen současně s přijetím Paktu zaměstnanosti a růstu, který podpoří veřejné investice, zvýší jejich efektivitu a stanoví konkrétní hospodářská, sociální a environmentální kritéria, která budou vyhovovat konkrétním potřebám každého členského státu a budou zaměřena zejména na snížení nezaměstnanosti;

18.  vyzývá Komisi a Radu, aby dále v tomto směru vyvíjely činnost a vypracovaly Evropský investiční program pro udržitelný rozvoj, zaměstnanost a sociální začlenění ve výši minimálně 1 % HDP EU, jehož doplněním by měly být obdobné veřejné investiční programy členských států, s cílem stabilizovat hospodářství, bojovat proti změně klimatu a podporovat plnou zaměstnanost s vysoce kvalitními pracovními místy a sociálními právy;

19.  zdůrazňuje potřebu účinných opatření, která zabezpečí dodržování a posilování práv zaměstnanců, zajistí důstojné mzdy pracujících, zejména žen, zaručí právo na bezpečnost a ochranu zdraví na pracovišti, sociální ochranu a svobodu odborových svazů a podpoří odstranění všech forem diskriminace v zaměstnání mezi muži a ženami;

20.  trvá na tom, že je třeba urychleně přijmout opatření na podporu zvýšení kupní síly, aby se stimulovala poptávka a podpořila hospodářská činnost v globálním měřítku;

21.  vyzývá členské státy, aby přijaly politiky pro oživení růstu mezd a penzí, a přesměrovaly tak zisky z produktivity na pracující, což přispěje k větší spravedlnosti v rozdělování bohatství, ke zlepšení životní úrovně pracovníků a důchodců a k hospodářské obnově;

22.  upozorňuje zejména na situaci pracujících postižených nezaměstnaností, která vyžaduje urychlené přijetí dalších opatření, např. rozšířením kritérií pro přiznání podpory v nezaměstnanosti a doby jejího vyplácení; považuje za nepřijatelné, aby zaměstnavatelé využívali krizi jako důvod k propouštění tisíců pracovníků;

23.  zdůrazňuje, že bez zlepšení veřejné sociální péče nelze reagovat na krizi a její důsledky: žádá členské státy, aby posílily sociální funkce státu a systémy sociální ochrany, posílily veřejné investice do zařízení, zejména do mateřských škol a domovů důchodců, vytvořily politiku bydlení, která zaručí právo každého na bydlení, chránily a rozvíjely služby veřejného zdraví a podporovaly veřejné školství;

24.  zdůrazňuje význam a nutnost posílení veřejných systémů sociálního zabezpečení, které rovněž závisí na lepším platovém ohodnocení; zdůrazňuje, že penzijní fondy – zejména zaměstnanecké penzijní fondy – nesmí mít možnost investovat do takových finančních produktů, jakými jsou zajišťovací fondy a soukromé akciové fondy, jež v sobě nesou systémová rizika, neboť vyhlášení konkurzu na tyto fondy by mělo negativní dopad na uplatnění nároků na důchod;

25.  vyzývá Radu, aby také stanovila ambiciózní cíl spojený se zmírňováním chudoby a snižováním počtu „chudých pracujících“; zdůrazňuje, že to vyžaduje kombinaci lepšího platového ohodnocení a přístupu k bezplatným, kvalitním a všeobecným veřejným službám;

26.  znovu potvrzuje svůj nesouhlas s návrhem směrnice o pracovní době a vyzývá ke stažení tohoto návrhu; vyzývá kromě toho Radu, aby se pevně zavázala omezit pracovní dobu, a to bez snižování mezd, a vyzývá členské státy, aby sjednotily své úsilí o postupné omezení pracovní doby s cílem dosáhnout krátkodobého cíle 35 hodin týdně;

27.  vyzývá členské státy, aby opustily přístup flexikurity a přijaly opatření za účelem boje proti nejistotě, např. aby zajistily, aby nebyly schvalovány nejisté formy zaměstnání, pokud má vykonávána práce trvalou povahu;

Pro Evropu pokroku v hospodářské a sociální oblasti a v oblasti životního prostředí;

28.  vyzývá členské státy, aby posílily svou úlohu a zapojení se do strategických oblastí a odvětví hospodářství, zejména do odvětví energetiky, komunikace a dopravy, a zaujaly dominantní a silnou pozici ve finančním odvětví;

29.  vyzdvihuje význam veřejných služeb pro podporu sociální, hospodářské a územní soudržnosti v EU; zdůrazňuje, že by veřejná strukturální odvětví neměla být otevřená hospodářské soutěži, ale že by spíše měla být vlastněna a řízena veřejnými orgány, což je jediný způsob, jak zajistit kvalitu a fyzickou i finanční dostupnost poskytovaných služeb, a zaručit tak práva uživatelů;

30.  zdůrazňuje, že rozpočtu Společenství by měl být používán takovým způsobem, který dává přednost politikám skutečné konvergence založené na sociálním pokroku a ochraně a podpoře potenciálu každé země, udržitelnému využívání přírodních zdrojů a ochraně životního prostředí s cílem dosáhnout skutečné hospodářské a sociální soudržnosti;

31.  navrhuje změnu orientace cílů strukturálních fondů a fondu soudržnosti za účelem účinného snižování rozdílů mezi jednotlivými regiony, podpory hospodářské a sociální soudržnosti a skutečné konvergence a upuštění od pokračujícího procesu ratifikace Lisabonské smlouvy;

32.  vyzývá k tomu, aby byly na jarním zasedání Rady EU přezkoumány závazky v rámci okruhů 1 a 2 a byla přijata opatření s cílem zajistit plné provádění strukturálních fondů a fondu soudržnosti; v této souvislosti žádá o navýšení financování na úrovni Společenství a upouštění od pravidla n+2 a n+3 pro účely těchto fondů;

33.  navrhuje přijetí konkrétních opatření pro mikropodniky a malé a střední podniky, jako je snížení nákladů na energii, komunikaci a cla; uznává, že opatření s cílem ulehčit získání úvěru jsou důležitá, avšak domnívá se, že zejména pro mikropodniky a malé a střední podniky se změní velmi málo, pokud se nezlepší kupní síla a poptávka obyvatelstva;

34.  vyzývá k uplatňování nové politiky investic do průmyslu, která bude zvýhodňovat využívání přírodních zdrojů a výrobních kapacit jednotlivých členských států;

35.  trvá na ochraně výrobních odvětví počínaje okamžitým posouzením výhledu odvětví nejvíce zranitelných krizí; vyzývá k vytvoření nového programu Společenství na podporu a rozvoj výrobních odvětví v každém členském státě, jenž by přispělo k vytvoření pracovních míst a oživení hospodářství;

36.  vyzývá k důkladné reformě společných politik zemědělství a rybolovu, zajištění zabezpečování potravin a suverenity každé země, propagování veřejných projektů a podporování mikropodniků, malých a středních podniků, družstev a regionálních městských úřadů, k zaměření fondů Společenství na tyto otázky a k napravení regionálních nesouměrností;

37.  znovu opakuje svůj požadavek na zřízení regulačního rámce na úrovni EU, jenž bude penalizovat přesídlování firem v rámci EU a mimo její území, a přijímat opatření s cílem zabránit přemísťování podniků zejména tím, že pro získání finanční podpory Společenství bude podmínkou splnění takových závazků, jako je ochrana práce a místní rozvoj, a zabránění nadnárodním společnostem, aby se i nadále chovaly naprosto beztrestně;

38.  naléhavě žádá Komisi, aby navrhla opatření, která by umožnila uplatňovat na dovezené produkty/výrobky prodávané na vnitřním trhu stejné požadavky, jaké jsou uplatňovány v různých členských státech;

39.  vyzývá k systematickému dohledu a inspekci dováženého zboží a k přijetí ochranných opatření podle potřeby;

40.  vyzývá Komisi, aby navrhla novou mezinárodní obchodní politiku s cílem umožnit, aby průmyslová odvětví a hospodářské aktivity vytvářející pracovní příležitosti mohly přežít a rozvíjet se, zlepšit pracovní podmínky, chránit a budovat sociální práva a účinně chránit životní prostředí;

41.  domnívá se, že poslední neúspěch obchodních jednání ve WTO naznačuje, že Evropská unie musí přezkoumat svou politiku vyjednávání v oblasti mezinárodního obchodu a naléhavě ji žádá, aby předložila nové návrhy na budoucí mnohostranná obchodní jednání s cílem přijmout regulační a stabilizační mechanismy pro spravedlivý systém mezinárodního obchodu s cílem čelit globálním problémům, jako je chudoba, nedostatečný rozvoj a potravinová soběstačnost, zvyšující se ceny potravin, epidemie, nezaměstnanost a přemísťování, ničení životního prostředí a změna klimatu;

42.  souhlasí s tím, že se členské státy a EU musí zásadním způsobem zasadit o to, aby ukončily svou závislost na fosilních palivech a zvrátily stávající neudržitelný trend; zdůrazňuje, že se programy EU a členských států v oblasti veřejných investic musí zaměřit na ekologickou a sociální udržitelnost; konstatuje, že investice by se měly zaměřit na podporu obnovitelných energií, oddělení hospodářského růstu od zvýšeného využívání energie a zdrojů, zlepšení energetické účinnosti doprovázené rozvojem a sociálním pokrokem;

43.  vybízí členské státy, aby prozkoumaly a přijaly další opatření určená na podporu konečného uživatele a stimulovaly tak používání čistých forem energie a energetickou účinnost v různých oblastech, jako je bydlení, vybavení nebo vozové parky, případně prostřednictvím podpory Společenství;

44.  vyzývá k větší podpoře investic, které se budou zasazovat o redukci odpadů, opětovné použití a recyklaci materiálů a omezení nebezpečných průmyslových a toxických odpadů a nakládání s nimi;

45.  zdůrazňuje, že by měl být přezkoumán statut ECB s cílem zajistit politickou kontrolu ECB ze strany členských států, a že by měla být přezkoumána její měnová politika a zásady ve prospěch výrazného hospodářského růstu a zaměstnanosti;

46.  46. vítá skutečnost, že ECB snížila v nedávné době úrokovou míru, a vyzývá ji, aby svou finanční politiku ještě více liberalizovala tak, aby mohla lépe reagovat na blížící se hospodářský pokles; je kritický vůči tomu, že snížení úrokové míry přišlo příliš pozdě na to, aby mohlo mít výraznější pozitivní dopad;

47.  zdůrazňuje, že EIB a Evropská banka pro obnovu a rozvoj musí mít k dispozici zdroje nutné k tomu, aby výrazně rozšířily poskytování půjček s velmi nízkými úroky malým a středním podnikům, subjektům činným v ekologické výrobě a službách, jakož i v sociálních a zdravotních službách atd., které ovšem musí vytvářet vysoce kvalitní pracovní místa zajišťující zaměstnancům sociální práva a důstojné platové ohodnocení a pracovní podmínky;

48.  naléhá na členské státy, aby s cílem čelit rostoucímu zadlužení rodin přijaly opatření na podporu rodin a malých podniků, aby se mohly vyrovnat s půjčkami na bydlení a podnikovými úvěry, a to i úředním stanovením marží (rozložení);

49.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly opatření k uzavření daňových rájů a vyřešení problémů spojených s existencí tzv. offshore finančních center, aby zavedly zdanění devizových operací (Tobinova daň) a burzovních transakcí (včetně transakci uzavřených mimo burzu, tzv. OTC transactions), a aby více zdanily velké ekonomické a finanční skupiny; vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby se zavázaly k uzavření daňových rájů a vyřešení problémů spojených s existencí tzv. offshore finančních center;

50.  navrhuje rozvoj nového mezinárodního řádu v rámci OSN s cílem chránit spravedlivější a rovnější hospodářské vztahy, zajistit přístup k potravinám, vodě a energii a ochraně těchto zdrojů, zlepšit životní podmínky, a bojovat proti hladu, bídě a nemoci; zdůrazňuje také respektování suverenity, posílení míru a spolupráce mezi národy, demokratizaci OSN a respektování její charty;

51.  zdůrazňuje, že ačkoli je potřeba revidovat mezinárodní měnový a finanční systém a bojovat proti upřednostňování dolaru, nelze tak činit umělým ozdravením eura na úkor slabších ekonomik EU;

52.  souhlasí, že je potřeba stabilizovat finanční systém, ale domnívá se, že to vyžaduje jasná pravidla a závazky a spravedlivé odměňování z veřejných fondů, jakož zajištění toho, aby byli potrestáni ti, kteří jsou odpovědni za podvodné praktiky a spekulace;

53.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a národním parlamentům.