Návrh usnesení - B6-0113/2009Návrh usnesení
B6-0113/2009

    NÁVRH USNESENÍ,

    9. 3. 2009

    který na základě otázky k ústnímu zodpovězení O–0026/2009
    v souladu s čl. 108 odst. 5 jednacího řádu
    předkládá Thijs Berman
    za Výbor pro rozvoj,
    o vodě s ohledem na páté Světové fórum o vodě, jež se konalo v Istanbulu ve dnech 16. až 22. března 2009

    Postup : 2009/2518(RSP)
    Průběh na zasedání
    Stadia projednávání dokumentu :  
    B6-0113/2009

    B6‑0113

    Usnesení Evropského parlamentu o vodě s ohledem na páté Světové fórum o vodě, jež se konalo v Istanbulu ve dnech 16. až 22. března 2009

    Evropský parlament,

    –  s ohledem na závěrečná prohlášení prvních čtyř Světových fór o vodě, která se konala v Marrákeši (1997), Haagu (2000), Kjótu (2003) a Mexiku (2006),

    –   s ohledem na prohlášení konference v Dublinu (1992), v němž se doporučuje přijetí integrovaného využívání vodních zdrojů uznávajícího hodnotu vody ve všech způsobech jejího využívání a zavádí se zásada poplatků za vodu,

    –  s ohledem na vytvoření Světové rady pro vodu v roce 1996, která má za cíl podnítit úvahy o problémech mezinárodní vodní politiky,

    –  s ohledem na prohlášení ministrů učiněné v rámci mezinárodní konference o vodě, jež se konala v Bonnu v roce 2001, v němž se zdůrazňuje naléhavá potřeba podněcovat všechny kategorie investorů, aby poskytovaly více finančních prostředků, a potřeba posílit veřejné financování odvětví vody díky soukromému kapitálu, přičemž budou podporovány činnosti na místní úrovni,

    –  s ohledem na konferenci v Monterrey, z níž vzešlo Globální partnerství pro vodu založené na vícerozměrném dialogu rovnocenných partnerů, jehož se účastní také podniky, finanční instituce a občanská společnost a jež se stalo vzorem pro Nové partnerství pro africký rozvoj a skupinu G8 v Janově v roce 2001, a pro Fórum pro partnerství s Afrikou v roce 2003,

    –  s ohledem na Úmluvu OSN-EU přijatou v Helsinkách v roce 1992, jež vstoupila v platnost v roce 1996 a poskytuje právní rámec pro regionální spolupráci v oblasti ochrany a využívání hraničních vodních toků a mezinárodních jezer,

    –  s ohledem na konferenci v New Yorku o cílech tisíciletí, které stanoví cíl snížit do roku 2015 počet lidí bez dlouhodobě udržitelného přístupu k pitné vodě na polovinu,

    –  s ohledem na druhou zprávu OSN o světovém vývoji v hospodaření s vodními zdroji, nazvanou „Voda, společná odpovědnost“,

    –  s ohledem na své usnesení ze dne 15. března 2007 o místních společenstvích a rozvojové spolupráci,

    –  s ohledem na své usnesení o čtvrtém Světovém fóru o vodě, jež se konalo v Mexiku ve dnech 16. až 22. března 2006,

    –  s ohledem na otázku k ústnímu zodpovězení O–0026/09, jež byla položena Komisi a týkala se pátého Světového fóra o vodě v Istanbulu, které se bude konat ve dnech 16. až 22. března 2009,

    –  s ohledem na čl. 108 odst. 5 jednacího řádu,

    A.  vzhledem k tomu, že v důsledku nedostatku vody a čištění odpadních vod ročně zemře 8 milionů osob, že více než miliarda osob nemá snadný přístup k pitné vodě za přijatelnou cenu a že více než dvě a půl miliardy osob nemají kanalizaci;

    B.  vzhledem k tomu, že 2,8 miliardy osob žije v místech s nedostatkem vodních zdrojů a že tento počet do roku 2030 vzroste na 3,9 miliard,

    C.  vzhledem k tomu, že chudé obyvatelstvo je nejvíce ohroženo změnou klimatu, ale také se jí nejméně dokáže přizpůsobit,

    D.  vzhledem k tomu, že 70 % světové spotřeby vody odporuje finanční logice, protože v oblasti zemědělství nikdo neplatí za vodu takovou cenu, která by se blížila ceně zdroje,

    E.  vzhledem k tomu, že služby související s využíváním a racionálním hospodařením s vodou musí vést ke stanovení takové ceny vodního zdroje, která zamezí některým odvětvím, aby nadměrně spotřebovávala, a umožní investovat do údržby a zlepšování infrastruktur, přičemž je musí doprovázet doprovodná opatření, jež zaručí spravedlivé zásobování vodou, a podpora vlád, jejímž cílem je, aby chudé rodiny mohly hradit své základní potřeby, pokud jde o vodu,

    F.  vzhledem k tomu, že globální dotace na vodu, které vedou k umělému snižování cen vody, mají za následek její nadměrnou spotřebu v některých odvětvích a jsou jednou z hlavních příčin nedostatku vody,

    G.  vzhledem k tomu, že zásobování vodou je krajně nespravedlivé, zatímco by mělo být základním všeobecně platným právem, přičemž orgány na místní úrovni jsou nejvíce oprávněny k tomu, aby jej definovaly a řídily,

    H.  vzhledem k tomu, že neexistuje-li pevný předpisový rámec pro tato opatření, mohou vést liberalizace a deregulace zásobování vodou do rozvojových zemích, a zejména v zemích nejméně rozvinutých, ke zvýšení cen, jež by postihlo ty nejchudší a omezilo jim přístup k vodě,

    I.  nicméně vzhledem k tomu, že partnerství veřejného a soukromého sektoru, která spojují důkladnou a transparentní právní úpravu s veřejným vlastnictvím a soukromými investicemi, mohou přispět k lepšímu přístupu k vodě a ke kanalizaci a také k nejúčinnějšímu využívání z hlediska nákladů,

    J.  vzhledem k tomu, že hlavními překážkami pro účinné hospodaření s vodou jsou: nízká politická a finanční priorita přisuzovaná vodě, nesprávné hospodaření, nedostatečný právní rámec, nedostatek transparentnosti při jednáních a zadávání zakázek, korupce a nedostatečná diskuse o výši sazeb,

    K.  vzhledem k tomu, že podle OECD část oficiální rozvojové pomoci (ORP) věnované vodě a očištění odpadních vod představuje pouhých 9 % bilaterální ORP a 4,5 % multilaterální ORP a že je nesprávně rozdělována, protože nejméně rozvinuté země, ačkoli pomoc potřebují nejvíce, obdržely pouze 24 % finančních prostředků,

    L.  vzhledem k tomu, že Světové fórum o vodě, které se koná každé tři roky, je vhodným místem pro jednání a pro celosvětová politická rozhodnutí týkající se hospodaření s vodou a vodními zdroji,

    1.  prohlašuje, že voda je společným bohatstvím celého lidstva a přístup k ní by měl být základním a všeobecně platným právem; žádá, aby bylo vynaloženo veškeré úsilí k tomu, aby nejchudší obyvatelstvo mělo do roku 2015 přístup k vodě;

    2.  prohlašuje, že voda je veřejné bohatství a musí podléhat veřejné kontrole, ať je či není, a to z části nebo zcela, spravována soukromým sektorem;

    3.  zdůrazňuje, že veškerá politika v oblasti hospodaření s vodou musí také zahrnovat ochranu veřejného zdraví a životního prostředí a že Světové fórum by mělo přispívat k rozvoji strategií podporujících hospodářský a zemědělský rozvoj, který zaručí vysoce kvalitní vodu;

    4.  přeje si, aby byly zrušeny režimy globálních dotací na distribuci vody, které podrývají pobídky k účinnému hospodaření s vodou a podněcují k jejímu plýtvání, s cílem uvolnit finanční prostředky na cílené dotace, zejména pro chudé a venkovské obyvatelstvo, aby byla voda dostupná pro všechny;

    5.  zdůrazňuje, že v zemích sdílejících jedno povodí je důležité zřídit orgány pro společné řízení vodních zdrojů, s cílem vytvořit či posílit solidaritu, jež umožní snížit napětí nebo vyřešit spory;

    6.  připomíná důležitou úlohu žen v zásobování vodou a ve správě a udržování vodních zdrojů;

    7.  žádá členské státy, aby navzdory finanční krizi více přispívaly na ORP s cílem splnit rozvojové cíle tisíciletí týkající se zásobování pitnou vodou, do něhož je třeba investovat 180 miliard dolarů ročně;

    8.  žádá, aby byly prostředky „Evropského fondu pro vodu” poskytované zemím AKT posíleny v rámci desátého ERF a aby byly vytvořeny nové způsoby financování včetně soukromého, a zakládána inovativní partnerství, zejména solidární financování;

    9.  přeje si, aby se v rámci bilaterální ORP podporovaly takové multilaterální činnosti, jako je Africká iniciativa pro vodu;

    10.  domnívá se, že ORP musí být využívána spolu s prostředky místních samospráv, dobrovolnými dary, bankovními půjčkami a soukromým kapitálem, s cílem zaručit, aby vodohospodářství bylo financováno co nejuceleněji;

    11.  trvá na tom, že je nutné vytvořit záruční mechanismus, jež mohou zavést finanční a rozvojové instituce s cílem čelit opatrnosti investorů na trhu s vodou;

    12.  připomíná, že stát i nadále zastává hlavní úlohu při stanovování politik a nezbytných prostředků, výběru partnerů a přidělování povinností, s tím, že výkon těchto povinností přenechává místním samosprávám;

    13.  trvá na tom, aby se hospodaření s vodními zdroji opíralo o participativní a integrovaný přístup, který bude sdružovat uživatele a rozhodovací orgány při stanovování politik v oblasti vodohospodářství na místní úrovni;

    14.  žádá, aby Komise vytvořila osvětové programy zaměřené na hospodaření s vodou jak v zemích EU, tak v partnerských zemích;

    15.  zdůrazňuje, že je nutné podporovat veřejné orgány místní samosprávy v jejich úsilí zavést demokratickou správu vodních zdrojů, jež by byla účinná, transparentní, regulovaná, zohledňovala cíle trvale udržitelného rozvoje a přispěla k uspokojení potřeb obyvatelstva;

    16.  vyzývá Komisi a Radu, aby uznaly nezastupitelnou roli orgánů místní samosprávy při ochraně vodních zdrojů a hospodaření s nimi, aby byly plně odpovědné za hospodaření s vodními zdroji, a lituje toho, že evropské programy spolufinancování jen málo podporují schopnosti orgánů místní samosprávy v Evropské unii;

    17.  žádá proto Komisi a Radu, aby vyzvaly orgány místní samosprávy Evropské unie k využití části výnosů z poplatků od uživatelů za poskytování vody a kanalizace k vytvoření decentralizovaných opatření ke spolupráci;

    18.  žádá, aby se v souvislosti se zachováním veřejného vlastnictví a na základě vhodného předpisového a právního rámce více usilovalo o zapojení soukromého sektoru do distribuce vody, s cílem co nejvíce těžit z jeho kapitálu, znalostí, technologie, a zlepšit tak přístup k vodě a kanalizaci;

    19.  domnívá se, že úkolem států je začlenit do svých vnitrostátních strategií na zajištění dodávek vody malé soukromé poskytovatele služeb;

    20.  domnívá se, že systémy partnerství veřejného a soukromého sektoru, v rámci nichž veřejné orgány zůstávají vlastníky infrastruktur a uzavírají smlouvy o správě se soukromým sektorem, mohou být jedním ze způsobů, jak zajistit lepší přístup k vodě a kanalizaci;

    21.  trvá na podpoře nových přístupů, jako je zavlažování venkovských oblastí a vytváření zelených zón okolo měst, jež pomohou zlepšit zabezpečení potravinových dodávek a posílit místní samosprávu;

    22.  domnívá se, že úloha prostředníka při komunikaci s místními populacemi, již sehrávají nevládní organizace na místě, je nenahraditelným doplňkem k zajištění úspěchu projektů v chudých zemích;

    23.  přeje si, aby byly zavedeny sazební úpravy, jež umožní dodávat těm nejpotřebnějším vodu za přijatelnou cenu;

    24.  je přesvědčen, že je také třeba využívat místní úspory, což však vyžaduje, aby vlády odstranily všechny právní, fiskální nebo administrativní překážky, jež brání rozvoji místních finančních trhů;

    25.  vyzývá Komisi a členské státy, aby přijaly politiku, v rámci níž budou pomáhat s řízením vodních zdrojů a jež bude založena na zásadě všeobecného, rovného a nediskriminačního přístup k pitné vodě;

    26.  žádá, aby Komise a členské státy usnadnily a podpořily snahy rozvojových zemí přizpůsobit se změně klimatu a zmírnit její dopady; v této souvislosti připomíná, že je nezbytné rychle vytvořit Globální alianci proti změně klimatu;

    27.  zdůrazňuje, že při přípravě politik v oblasti dodávek vody a řízení vodních zdrojů je důležité zohlednit potřeby chudých lidí, a to zejména těch, kteří jsou nejvíce zranitelní v důsledku změny klimatu;

    28.  žádá, aby předsednická země zastupovala EU na Istanbulském fóru s tímto pověřením:

    • -považovat přístup k pitné vodě za životně důležité základní lidské právo, a nejen za ekonomický statek, který podléhá pouze tržním pravidlům,
    • -obhajovat směry vyjádřené v tomto usnesení;

    29.  přeje si, aby byla v rámci OSN zahájena jednání, která by vedla k uzavření mezinárodní smlouvy, jež by toto právo uznávala;

    30.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Radě ministrů AKT-EU, generálnímu tajemníkovi OSN a generálnímu sekretariátu Výboru světové smlouvy o vodě.