NÁVRH USNESENÍ o schůzce na vrcholné úrovni konané ve dnech 24.–25. září 2009 v Pittsburghu
30. 9. 2009
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
Daniel Cohn-Bendit, Rebecca Harms za skupinu Verts/ALE
B7‑0084/2009
o schůzce na vrcholné úrovni konané ve dnech 24.–25. září 2009 v Pittsburghu
Evropský parlament,
– s ohledem na závěry schůzky zemí skupiny G20 na vrcholné úrovni, která se konala ve dnech 24.–25. září 2009 v Pittsburghu,
– s ohledem na společný dopis Británie, Francie a Německa vyzývající k přijetí „závazných pravidel”, která by omezovala odměny vyplácené v bankovním sektoru,
– s ohledem na společné prohlášení vydané dne 4. září 2009 sedmi evropskými ministry financí (z Francie, Švédska, Nizozemska, Lucemburska, Španělska, Německa a Itálie), v němž se země skupiny G20 vyzývají k tomu, aby stejně jako výše uvedené země přijaly přísná pravidla týkající se vyplácení odměn finančním institucím,
– s ohledem na závěry jednání ministrů financí zemí skupiny G20, které se konalo v Londýně ve dnech 4.–5. září 2009,
– s ohledem na výsledky jednání globálního fóra OECD o transparentnosti a výměně informací pro daňové účely, jež se konalo ve dnech 1.–2. září 2009 v Mexiku,
– s ohledem na závěry vrcholné schůzky zemí skupiny G20, která se konala ve dnech 2.–3. dubna 2009 v Londýně,
– s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že finanční a hospodářskou krizi zapříčinily nejbohatší země světa, avšak následky této krize nesou všechny země, a vzhledem k tomu, že skupina zemí G20 nese společnou zodpovědnost za zmírnění sociálního dopadu krize, a to zejména v rozvojových zemích, které byly vedlejšími účinky této krize tvrdě postiženy,
B. vzhledem k tomu, že podstatnou součástí snah o podporu globálního hospodářského oživení a vybudování základů pro udržitelné hospodářství 21. století je plnění závazků týkajících se financování opatření v oblasti změny klimatu,
C. vzhledem k tomu, že za financování opatření v oblasti změny klimatu určených pro rozvojové země nesou odpovědnost průmyslové země, a to vzhledem k jejich emisím z uplynulých období způsobujícím již dnes patrnou změnu klimatu, a zároveň toto financování představuje také investici do celosvětové kolektivní bezpečnosti,
D. vzhledem k tomu, že hlavní příčinou stávající finanční a hospodářské krize jsou prohlubující se nerovnováha na světovém trhu a narůstající ztráta propojení mezi pohyby nominálních směnných kurzů a inflačním diferenciálem jednotlivých zemí,
E. vzhledem k tomu, že offshore centra umožňují nezákonné daňové úniky a vyhýbání se daňovým povinnostem a regulaci finančního systému, a vzhledem k tomu, že daňové úniky a vyhýbání se daňovým povinnostem na mezinárodní úrovni představují významnou překážku bránící dosažení cílů tisíciletí,
F. vzhledem k tomu, že offshore centra a daňové ráje usnadňují každoročně nezákonný únik kapitálu v hodnotě 1 bilionu USD, a vzhledem k tomu, že přibližně dvě třetiny této částky tvoří transakce motivované systémy nadnárodnostních společností, jejichž účelem jsou vyhýbání se daňovým povinnostem a daňové úniky,
G. vzhledem k tomu, že je nesmírně důležité, aby se řešily problémy způsobené daňovými úniky, daňovými ráji a offshore centry, a vzhledem k tomu, že v oblasti daní je potřebný celosvětový systém pro spolupráci a výměnu informací,
H. vzhledem k tomu, že finanční instituce zabývající se spekulativní činností, jako např.zajišťovací fondy a soukromé kapitálové fondy, mají svůj podíl na dramatických výkyvech cen ropy, kovů, potravin a dalších komodit, a vzhledem k tomu, že finanční spekulace v oblasti potravin, ropy, pozemků a dalších základních komodit by měly být zakázány,
I. vzhledem k tomu, že instituce využívající velký pákový efekt je třeba regulovat, mimo jiné i přísnějším vyžadováním kapitálové přiměřenosti,
J. vzhledem k tomu, že finanční instituce systémové velikosti by měly mít vyšší kapitálové požadavky než menší finanční instituce, aby se snížila pravděpodobnost operací na jejich záchranu financovaných z veřejných prostředků,
K. vzhledem k tomu, že zásahy týkající se odměňování vedoucích pracovníků patří mezi nejdůležitější opatření, která je třeba přijmout, nechceme-li, aby se finanční krize v budoucnosti opakovala, a vzhledem k tomu, že nezbytnost těchto opatření posiluje navíc skutečnost, že na podporu finančního sektoru byly použity peníze daňových poplatníků,
L. vzhledem k tomu, že opatření týkající se odměňování vedoucích pracovníků budou účinnější, budou-li zavedena v největších světových finančních centrech,
M. vzhledem k tomu, že se ministři financí EU shodují na tom, že je nezbytné zrušit spojitost mezi vysokými odměnami a tendencí podstupovat rizika, kterou činí zodpovědnou za finanční otřesy,
N. vzhledem k tomu, že v důsledku globalizace je nutné spolupracovat v hospodářské a finanční oblasti a na celosvětové úrovni hledat odpovědi na otázky týkající se např. úprav platební bilance, regulace finančního systému, dohledu, správy dluhu a mechanismů řešení dluhů, a vzhledem k tomu, že mezinárodní koordinace by se měly ujmout subjekty splňující čtyři tradiční kritéria: účinnost, legitimnost, demokratické zastoupení a veřejnou odpovědnost,
O. vzhledem k tomu, že je nesmírně důležité odstranit rozdíly mezi regulovanými a neregulovanými finančními trhy, a vzhledem k tomu, že je za každou cenu nutné zamezit vlastnímu výkladu regulace nebo vyhýbání se jí,
A Rámec pro ekologickou a globální obnovu
1. připomíná, že finanční a hospodářská krize má neúměrný dopad na zranitelné obyvatelstvo v těch nejchudších zemích, kde způsobuje ještě větší chudobu, navyšuje dluhy a prohlubuje potravinovou krizi; obává se proto, že skupina G20 nebere v potaz ostatní země skupiny „G172“, které následky krize v oblasti finanční, potravinové, energetické a životního prostředí trpí nejvíc; v této souvislosti se domnívá, že skupina zemí G20 stále ještě není natolik legitimní, aby mohla sama řešit hospodářskou a finanční krizi nebo stanovovat pravidla pro nový globální hospodářský řád; považuje za nezbytně nutné rozšířit skupinu G20 tak, aby se účinně zohlednily zájmy dalších rozvíjejících se i rozvojových ekonomik, včetně těch nejchudších;
2. připomíná zejména své přesvědčení, že by orgány, které přijímají faktická rozhodnutí na celosvětové úrovni, měly v dlouhodobém horizontu pracovat pod záštitou OSN, což by se mohlo realizovat třeba dalším rozšířením stávajících organizací OSN, jako je Hospodářský a sociální výbor, za předpokladu, že žádné zemi nebude přiznáno právo veta;
3. souhlasí s tím, že je stále ještě třeba provádět stimulační programy, které budou podporovat hospodářskou činnost až do jednoznačného dosažení obnovy; vyjadřuje však politování nad tím, že skupina zemí G20 schvaluje použití 5 bilionů USD na proticyklické výdaje v období do konce roku 2010, aniž by byl přijat přesvědčivý závazek v oblasti investic do zelených projektů;
4. varuje před předčasným zavedením strategie ústupu od angažovanosti státu v ekonomice; znovu vyjadřuje své přesvědčení, že koordinované strategie ústupu musí mít podobu „Green New Deal“ s globální platností v souladu se zprávou UNEP ze dne 16. února 2009 nazvanou „Ven z krize – příležitost“, v níž jsou země skupiny G20 naléhavě žádány o to, aby předložily „Global Green New Deal“ jako jedno z komplexních řešení tří závažných problémů (krizí v oblasti hospodářské, sociální a životního prostředí);
5. domnívá se, že je zapotřebí nových ukazatelů a účetních rámců pro udržitelný rozvoj mimo rámec HDP, aby bylo možno změřit prosperitu a dopad lidské činnosti na životní prostředí, tedy aby sloužily jako vodítka usnadňující orientaci a hodnocení celosvětové obnovy; bere na vědomí závěrečnou zprávu o alternativních ukazatelích, kterou vypracovala komise pod vedením pánů Stiglitze a Sena, a sdělení Evropské komise s názvem „Překročit HDP: měření pokroku v měnícím se světě“ (KOM(2009)433) ze dne 20. srpna 2009; vyzývá Evropskou radu a Komisi, aby předložily tyto otázky během příští schůzky zemí skupiny G20 na vrcholné úrovni, která se bude konat v Kanadě;
6. vítá skutečnost, že pittsburská schůzka na vrcholné úrovni řešila několik otázek globální nerovnováhy, která stojí za finanční krizí, a že bude zaveden „Rámec pro stálý, udržitelný a vyvážený růst“, jež zahájí proces spolupráce v oblasti vzájemného posuzování rámců vnitrostátních politik a důsledků těchto rámců pro podobu a udržitelnost globálního růstu;
7. připomíná, že má-li se zabránit tomu, aby se finanční krize v budoucnosti opakovala, je nutné účinným způsobem řešit původní příčiny, zejména nadměrnou osobní zadluženost, rostoucí nerovnováhu a obchod a stávající nerovnováhu běžných položek platební bilance;
8. domnívá se, že, má-li být odpověď na tuto krizi účinná a mnohostranná, je nezbytné uskutečnit systémovou vícerozměrnou reformu regulace, což by umožnilo řešit výkyvy směnných kurzů a cen komodit; vyjadřuje politování nad tím ,že pittsburská schůzka na vysoké úrovni tyto otázky neřešila; naléhá proto na Evropskou radu, aby na příští schůzce skupiny G20 na vrcholné úrovni, která se bude konat v Kanadě, přijala společný postoj a tyto otázky řešila;
9. naléhá na Evropskou radu, aby na příští schůzce skupiny G20 na vrcholné úrovni, která se má konat v Kanadě, řešila otázku mnohostranného režimu pro řízení směných kurzů, a zabránila tak spekulacím s měnami, omezila globální nerovnováhu a poskytla všem zemím dostatek pravomocí pro provádění vhodných proticyklických fiskálních a měnových politik v době recese či finanční krize;
10. vyzývá Evropskou radu, aby podpořila návrh UNCTAD na zřízení nového mnohostranného režimu pro řízení směnných kurzů, a vyzývá Komisi, aby našla a vyhodnotila různé možnosti, pokud jde o politiky přijímané v této oblasti;
11. vyjadřuje své přetrvávající hluboké znepokojení nad skutečností, že MMF ve svých podmínkách pro poskytnutí půjčky zemím zasaženým krizí (včetně Maďarska, Lotyšska a Islandu) stanovil skutečně procyklické fiskální a měnové politiky, a to stejného druhu, jako byly politiky, jež v letech 1997–1998 přivedly asijské země do ještě hlubší hospodářské krize; připomíná, že je třeba reformovat hlasovací strukturu bretton-woodských institucí s cílem vytvořit hlasovací systém dvojí většiny opírající se o členské státy a kapitálový podíl;
Energetická bezpečnost a změna klimatu
12. vyjadřuje politování nad tím, že skupina G20 nedosáhla většího pokroku v otázce dohody v rámci procesu UNFCCC, který se týká průmyslových zemí a jejich podílu na financování opatření v oblasti celosvětového klimatu, které je potřebné pro zmírnění následků a přizpůsobení se v rozvojových zemích, má-li se dosáhnout toho, že změna klimatu se omezí na +2°C; domnívá se, že ročně bude zapotřebí nejméně 120 miliard EUR mezinárodního financování z veřejných zdrojů na opatření v rozvojových zemích; znovu připomíná, že tyto závazky musí být nové a doplňovat cíle průmyslových zemí, ale i stávající závazky v oblasti oficiální rozvojové pomoci;
13. domnívá se, že spravedlivý příspěvek k tomuto úsilí ze strany EU by měl činit do roku 2020 nejméně 35 miliard EUR ročně;
14. vyzývá k zajištění nových, předvídatelných a odpovídajících zdrojů veřejných financí určených na budoucí dohodu v oblasti klimatu, např. poplatky za emisní povolenky pro průmyslové země v rámci klimatického režimu pro období po roce 2012, taxy, poplatky nebo aukce v rámci obchodních mechanismů stanovujících stropy v oblasti lodní a letecké dopravy a daně z finančních operací;
15. vyzývá ministry financí zemí skupiny G20, aby zajistili přísun zdrojů na podporu okamžitých opatření týkajících se změny klimatu v rozvojových zemích jako klíčový prvek kolektivní reakce na globální hospodářskou krizi;
Posílení mezinárodního systému finanční regulace
16. vítá pokrok, jehož dosáhla skupina G20, a závazky, jež přijala s cílem posílit mezinárodní systém finanční regulace, pokud jde o obezřetnostní dohled, řízení rizik, transparentnost a mezinárodní spolupráci; naléhá však v této chvíli na skupinu G20, aby co nejdříve dosáhla shody v otázce mezinárodního rámce reformy s cílem vypořádat se rozhodně se všemi riziky vyplývajícími ze současného paralelního bankovního systému, trhů s deriváty, mimoburzovního obchodování s cennými papíry (OTC), sekuritizovaných produktů, přílišného využívání pákového efektu atd., a to takovým způsobem, aby bylo možno rychle provést obecné zásady, na nichž se skupina G20 již shodla na předchozích schůzkách na vysoké úrovni, a aby se zamezilo vlastnímu výkladu regulace; naléhavě skupinu G20 žádá zejména o to, aby zajistila, že účastníci finančních operací budou mít povinnost řádně řídit a vykazovat expozice podrozvahových položek, a připomíná, že všechny subjekty nebo aktivity se stejným potenciálem vytvářet systémové riziko by měly podléhat stejným obezřetnostním pravidlům;
17. vyjadřuje politování nad tím, že kromě závazku skupiny G20 požadovat větší výši kapitálu v bankách a dalších finančních institucích, nebylo dosaženo žádné dohody ohledně toho, jak velké by kapitálové rezervy měly být, aby se zamezilo vzniku rizika; rovněž se domnívá, že ze závazku vypracovat do konce roku 2012 mezinárodně uznávaná pravidla, pomocí nichž se zlepší kvantita i kvalita bankovního kapitálu a omezí se příliš velký pákový efekt, a to zejména u bank, vyplývá, že se řešení problému odsouvá do doby, kdy bude již pozdě;
18. vyjadřuje hluboké politování nad tím, že skupina G20 nepřijala žádná konkrétní opatření týkající se zajišťovacích fondů a soukromých kapitálových fondů, zejména uváží-li se, že absence těchto nezbytných opatření dosud vedla k omezení regulace na nejnižší společný jmenovatel;
19. vyjadřuje politování nad tím, že skupina G20 nepředložila jednoznačné návrhy, pokud jde o zákaz některých praktik (jako je např. spekulativní prodej), ani nedosáhla dohody ohledně jiných opatření zabraňujících finančním spekulacím, např. výslovně nenavrhla daň z finančních operací a také neusilovala o dosažení mezinárodní dohody zavazující všechny smluvní strany takovou daň z finančních operací ukládat;
20. vítá skutečnost, že MMF je pověřen, aby pro příští schůzku na vrcholné úrovni připravil zprávu o nástrojích, které by od finančního odvětví vyžadovaly, aby „spravedlivě a podstatně přispělo ke splacení všech zátěží souvisejících se zásahy vlád na podporu bankovního systému“; je toho názoru, že toto pověření musí urychleně vést k zavedení daně z finančních operací;
21. zejména upozorňuje na to, že by bylo žádoucí zavést daň z finančních operací (obdobu Tobinovy daně), která by sloužila nejen k omezení nadměrného rozsahu spekulací, ale také jako prostředek k podpoře finanční stability a dlouhodobějších investic a vytvoření spravedlivého systému financování veřejných výdajů; zdůrazňuje rovněž, že i když je žádoucí, aby byla taková daň uplatňována na globální úrovni, může být také uplatňována i jednostranně na úrovni EU;
22. bere na vědomí příslib skupiny G20 rozšířit provádění dohledu, avšak vyjadřuje politování nad tím, že nebyly předloženy ambiciózní a komplexní návrhy, jak tento obezřetnostní dohled zefektivnit; opětovně v této souvislosti potvrzuje, že EU potřebuje výkonný systém dohledu, jenž by měl shromažďovat a analyzovat mikro- a makroobezřetnostní informace – které mají k dispozici centrální banky – a měl by fungovat jako jednotka rychlé reakce v krizových situacích se systémovým dopadem na EU;
Daňové ráje a nespolupracující jurisdikce
23. je toho názoru, že nárůst nerovnoměrného rozdělování příjmů a bohatství přispěl značnou měrou ke vzniku cenové bubliny, jež byla výchozím bodem krize;
24. tvrdí, že zdanění kapitálových příjmů a bohatství, jež je velmi nestejně rozděleno, je klíčovým nástrojem k omezení nerovnosti;
25. vyjadřuje politování nad tím, že hospodářská globalizace sice přispěla ke značnému nárůstu kapitálových příjmů, na druhé straně však v důsledku stále většího počtu přeshraničních daňových úniků, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňové soutěže znesnadnila zdanění těchto příjmů;
26. v této souvislosti vyjadřuje hluboké znepokojení nad tím, že skupina G20 nedosáhla dostatečného pokroku, pokud jde o daňové ráje a nespolupracující jurisdikce; domnívá se, že závěry schůzky na vrcholné úrovni jsou opět jen bezzubou rétorickou kritikou daňových rájů a nespolupracujících offshore center;
27. připomíná, že finanční offshore centra, která se nacházejí v daňových rájích, přispěla značnou měrou ke vzniku finanční krize, a domnívá se, že splnění cíle finanční stability nebude možno dosáhnout, pokud se EU a příští schůzka skupiny G20 na vrcholné úrovni v Kanadě nebudou stejným postupem a efektivně zabývat problémy, které představují daňové úniky, daňové ráje a offshore centra;
28. zdůrazňuje potřebu globálního systému pro spolupráci a výměnu informací v daňových otázkách, a to v podobě mnohostranného rámce; bere v této souvislosti na vědomí pokrok, jehož bylo dosaženo v rámci globálního fóra OECD o transparentnosti a výměně informací pro daňové účely;
29. je zejména toho názoru, že zavedení postupu hloubkového srovnávacího hodnocení s cílem monitorovat a kontrolovat pokrok, jehož bylo dosaženo v otázkách úplné a efektivní výměny informací, je dobrým vykročením vpřed; domnívá se však, že tento rámec je nutno podstatně posílit s ohledem na jeho různé nedostatky; v tomto ohledu vyjadřuje mj. své znepokojení nad tím, že OECD nyní dochází k závěru, že „žádná jurisdikce není v současné době nespolupracujícím daňovým rájem“, a že OECD umožňuje vládám, aby se vyhnuly zařazení na její černou listinu, a to pouze na základě slibu, že budou dodržovat zásady výměny informací; v tomto ohledu připomíná, že požadavek uzavřít libovolný počet 12 dohod s jinými zeměmi je možno vykládat různě a nelze jej považovat za dostatečnou podmínku pro vynětí z černé listiny;
30. vyzývá EU, aby učinila kroky k odstranění zneužívání daňových rájů, daňových úniků a nezákonného úniku kapitálu z rozvojových zemí, které škodí jejich rozvoji, a vyzývá proto k tomu, aby byla uzavřena nová závazná globální finanční dohoda, jež by donutila nadnárodní společnosti, aby automaticky zveřejňovaly dosažené zisky a zaplacené daně v členění podle jednotlivých zemí, aby bylo možné získat srovnání, kolik platí v každé rozvojové zemi, v níž působí;
31. v této souvislosti vyzývá Komisi, aby do konce roku 2010 předložila konkrétní návrhy, v nichž bude přístup k preferenčním rozvojovým programům podmíněn řádným výkonem veřejné správy v daňové oblasti; je toho názoru, že tyto návrhy musí zahrnovat kvantitativní a kvalitativní ukazatele, které umožňují dospět k objektivnímu posouzení toho, zda rozvojové země provádějí řádný výkon veřejné správy;
32. vyjadřuje politování nad tím, že skupina G20 dosud nenavrhla žádné pobídky, včetně sankcí, s cílem donutit daňové ráje skutečně dodržovat mezinárodní standardy v oblasti správy daní, a naléhavě žádá EU a příští schůzku skupiny G20 na vrcholné úrovni v Kanadě, aby neprodleně předložily časový plán a konkrétní mechanismus sankcí k vedení boje proti daňovým rájům; připomíná v této souvislosti, že je úkolem prvořadého významu ukončit využívání smyšlených právnických osob k vyhýbání se daním;
33. zejména vyjadřuje politování nad tím, že skupina G20 nepotvrdila ukončení bankovního tajemství, jímž se zaštiťují osoby vyhýbající se daňové povinnosti; zdůrazňuje také, že místo bankovního tajemství by za všech okolností měla být pravidlem automatická výměna informací, a to mezi všemi zeměmi EU a na ní závislými územími; podporuje návrh Komise na zavedení automatické výměny informací jakožto pravidla pro správní spolupráci v daňové oblasti; vyzývá k tomu, aby byla Komisi svěřena větší úloha při vytyčování strategie EU proti daňovým rájům na globální úrovni;
Účetní standardy
34. připomíná, že kvalita účetního výkaznictví je klíčovou záležitostí, a to jak v zájmu dosažení cíle finanční stability, tak i v zájmu účinného boje proti daňovým únikům; v této souvislosti trvá na tom, že Rada pro mezinárodní účetní standardy (IASB) by měla do svého mezinárodního standardu účetního výkaznictví o vykazování informací o segmentech zahrnout požadavek, aby nadnárodní korporace podávaly přehled o veškerých svých operacích (náklady na pracovní sílu, finanční náklady, zisk před zdaněním, atd.) v jednotlivých zemích svého působení; domnívá se, že tato povinnost by investorům, zúčastněným subjektům a finančním úřadům poskytla komplexní pohled na každou obchodní skupinu, čímž by na mezinárodní úrovni usnadnila efektivnější a transparentnější přidělování daňového základu;
35. znovu opakuje své přesvědčení, že stanovy IASB by měly být revidovány, aby bylo zajištěno, že je demokraticky odpovědná a že je její fungování transparentní;
Systémy odměňování a udělování prémií v bankách
36. vítá závazek skupiny G20 týkající se kompenzačních opatření na podporu finanční stability, podle nichž musí být výplata prémií rozložena do období několika let a vyplacené prémie musí odpovídat reálným výsledkům dotyčných osob a činnostem bank v tomto období; hluboce však lituje toho, že se zásady, na nichž se skupina G20 dohodla, nezmiňují o možnosti uplatnit cílené daně nebo absolutní horní hranice;
37. znovu upozorňuje na to, že vyšší kapitálové požadavky pro obchodní činnosti představují důležitý nástroj k odstranění příliš vysokých zisků; je rovněž toho názoru, že vzhledem k tomu, že příliš velký pákový efekt značně poškodil finanční stabilitu, by daň z finančních operací měla mít rovněž stejné pozitivní účinky; naléhavě proto žádá EU a skupinu G20, aby předložily k těmto tématům propracované návrhy, neboť jsou nezbytné a vzájemně se doplňují, pokud jde o otázku vybudování stabilnějšího finančního systému;
Zdanění měnových transakcí
38. vítá nedávné prohlášení Adaira Turnera, předsedy britského orgánu finančního dohledu (FSA), že uvažuje o zavedení „Tobinovy daně“ pro bankovní operace; považuje daně z měnových transakcí za účinný prostředek k potírání spekulativních krátkodobých pohybů kapitálu; zejména vyzývá orgány finančního dohledu dalších členských států EU, aby zvážily britský návrh a aby doporučily svým vládám zavedení této daně;
39. naléhavě žádá Komisi, aby předložila návrhy na zavedení daně z finančních operací na úrovni celé EU, což by rovněž napomohlo financování investic v rozvojových zemích, aby byly překonány nejhorší následky krize a znovu se začalo usilovat o dosažení rozvojových cílů tisíciletí;
Celosvětový finanční systém
40. znovu zdůrazňuje své přesvědčení, že je naléhavě zapotřebí provést radikální reformu politiky s cílem vyřešit systémové příčiny potravinových a finančních krizí, a to tak, že budou stanoveny nové demokratické a transparentní předpisy pro mezinárodní obchod a pro mezinárodní finanční systém;
41. oceňuje rozhodnost vyjádřenou na schůzce na nejvyšší úrovni v Pittsburghu, pokud jde o reformu pověření, rozsahu činností a správy a řízení mezinárodních finančních institucí takovým způsobem, aby odrážely změny ve světovém hospodářství; domnívá se, že přesun „nejméně 5 procent“ podílů v MMF od neúměrně silně zastoupených zemí k nedostatečně zastoupeným zemím s dynamicky rostoucími trhy je příliš málo; oceňuje již dlouhou dobu očekávanou dohodu vlád USA a evropských zemí na schůzce na vrcholné úrovni v Pittsburghu na tom, že vedoucí představitelé a členové řídících orgánů všech mezinárodních institucí by měli být jmenováni na základě otevřeného a transparentního postupu a s ohledem na jejich schopnosti;
42. naléhavě žádá členské státy EU, aby souhlasily se společným postojem, pokud jde o jejich zastoupení ve správních orgánech Světové banky a MMF, s cílem usnadnit požadované změny zaměřené na přechod ke spravedlivějšímu systému zastoupení v mezinárodních finančních institucích;
43. zejména vyzývá k vytvoření nového celosvětového finančního systému, do něhož by byli zapojeni zástupci rozvojových zemí prostřednictvím jejich příslušných regionálních organizací, aby bylo možno řešit jejich oprávněné obavy ohledně udržitelného rozvoje, jež vycházejí z jejich specifické situace, a naléhavě žádá skupinu G20, aby provedla nezbytnou reformu mezinárodních finančních institucí, především MMF a Světové banky, aby byla učiněna přítrž jejich škodlivým podmíněnostem;
EU a potřeby globálního financování pro rozvojové země
44. oceňuje rychlost, se kterou členové skupiny G20 přidělili MMF dodatečné finanční prostředky, zejména v podobě dalších ZPČ (zvláštních práv čerpání), aby stabilizovali ekonomiky rozvojových zemí, a chválí MMF, jak rychle dokázal alokovat tyto prostředky zemím, které je nutně potřebovaly; upozorňuje však na nedostatečný rozsah opatření, která skupina G20 dosud přijala a která pokrývají méně než 10 % deficitu finančních prostředků ve výši 700 miliard USD (podle odhadů Světové banky) v rozvojových zemích v roce 2009;
45. naléhavě žádá členské státy EU, aby se shodly na společném postoji v MMF s cílem usnadnit přerozdělení ZPČ (zvláštních práv čerpání) MMF od bohatších členských států k chudším členským státům MMF; účelem tohoto rozhodnutí je, aby země s nízkými příjmy, jež byly postiženy krizí, obdržely peněžní prostředky v podobě grantů nebo značně zvýhodněných půjček a aby byly rozvojovým zemím, které se nacházejí v krizi, na pět let zmrazeny veškeré splátky dluhů, aniž by se jim během tohoto moratoria navyšovaly o úroky; trvá na tom, že bilaterální příspěvky EU do krizových balíčků MMF by měly být dodatečnými prostředky k rozpočtům vyčleněným na pomoc;
Světová hospodářská krize a obchod
46. stále není přesvědčen, že po výzvě skupiny G20 budou do konce roku 2010 ukončena jednání o obchodu v rámci rozvojového kola WTO z Dohá; s potěšením však konstatuje, že v Pittsburghu se vedoucí světoví představitelé zdrželi toho, aby zopakovali rozčarování z londýnské schůzky na vrcholné úrovni v dubnu, že ukončení rozvojového kola z Dohá by mělo být považováno za faktor stabilizace světového hospodářství vzhledem k tomu, že výsledky kola z Dohá budou uplatňovány teprve se značným časovým odstupem;
47. připomíná, že výslovným cílem kola z Dohá jsou další kroky vedoucí k liberalizaci, včetně operací v oblasti finančních služeb, a to v době, kdy jsou výhody další liberalizace vážně zpochybňovány; vyzývá k moratoriu na další globální úsilí o liberalizaci prostřednictvím WTO do doby, než bude provedena pečlivá analýza vazeb tohoto úsilí na globální hospodářskou a finanční stabilitu a na úsilí zaměřené na boj proti změně klimatu;
48. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.