NÁVRH USNESENÍ o summitu FAO a zajišťování potravin
23. 11. 2009
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
James Nicholson za skupinu ECR
Viz také společný návrh usnesení RC-B7-0168/2009
B7‑0168/2009
Usnesení Evropského parlamentu o summitu FAO a zajišťování potravin
Evropský parlament,
– s ohledem na článek 33 Smlouvy o ES,
– s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2007 o rostoucích cenách krmiv a potravin[1] a na své usnesení ze dne 22. května 2008 o rostoucích cenách potravin v Evropské unii a v rozvojových zemích[2],
– s ohledem na své usnesení ze dne 29. listopadu 2007 o podpoře afrického zemědělství – návrh rozvoje zemědělství a zajišťování potravin v Africe[3],
– s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje nástroj rychlé reakce na rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích (KOM(2008)0450),
– s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů s názvem „Řešení problému rostoucích cen potravin – pokyny k opatřením EU“ (KOM(2008)0321),
– s ohledem na společnou zemědělskou politiku a zprávu o zajišťování potravin ve světě (zpráva McGuinessové) (2008/2153(INI)),
– ohledem na závěry Světového potravinového summitu z roku 1996,
– s ohledem na Zemědělský výhled na období 2008–2017 vydaný Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FAO) a Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD),
– s ohledem na doporučení Mezinárodního panelu pro hodnocení zemědělských technologií a vědy pro rozvoj (IAASTD),
– s ohledem na výsledky kontroly stavu společné zemědělské politiky,
– s ohledem na probíhající jednání WTO o rozvojovém kole z Dohá,
– s ohledem na Pařížskou deklaraci o účinnosti pomoci,
– s ohledem na prohlášení přijaté na světovém summitu o zajišťování potravin konaném ve dnech 16.–18. listopadu 2009 v Římě,
– s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že světová populace bude v roce 2050 podle odhadů čítat více než 9 miliard obyvatel a že světová poptávka po potravinách se má mezidobí zdvojnásobit; vzhledem k tomu, že organizace OSN FAO očekává, že světová zemědělská produkce se bude muset v témže období zvýšit o 70 %; vzhledem k tomu, že tohoto zvýšení bude třeba dosáhnout s využitím menšího množství vody a pesticidů, přičemž v důsledku změny klimatu bude k dispozici i méně zemědělské půdy,
B. vzhledem k tomu, že Evropská unie je předním světovým dárcem rozvojové a humanitární pomoci, avšak podíl rozvojové pomoci poskytované zemědělství, zejména z Evropské unie, se od osmdesátých let 20. století v mezinárodním měřítku stále snižuje,
C. vzhledem k tomu, že v Evropské unii i v rozvojových zemích dopadá současná krize nejtíživěji na domácnosti s nízkými příjmy, u nichž je poměr výdajů na potraviny mezi 60 až 80 % celkových příjmů, přičemž v EU je tato hodnota průměrně nižší než 20 %,
D. vzhledem k tomu, že Evropská unie zůstává významným producentem potravin, jehož podíl činí 17 % světové produkce pšenice, 25 % světové produkce mléka, 13 % světové produkce drůbežího masa, 20 % světové produkce vepřového masa a 30 % světové produkce hovězího masa; vzhledem k tomu, že je však zároveň významným dovozcem zemědělských produktů a u mnoha zemědělských komodit není zdaleka soběstačná,
E. vzhledem k tomu, že v důsledku vysokých cen krmiv rostou výrobní náklady, což má za následek nebezpečí poklesu živočišné výroby, zatímco poptávka v této oblasti roste a očekává se, že bude růst i nadále, zejména v rozvíjejících se ekonomikách,
F. vzhledem k tomu, že k dramatickému kolísání cen komodit může na celosvětových trzích docházet ještě zřetelněji a soustavněji; vzhledem k tomu, že vyšší ceny potravin neznamenají automaticky vyšší příjmy zemědělců, zejména kvůli tomu, jakou rychlostí rostou jejich náklady, ale i kvůli zvyšujícímu se rozdílu mezi výrobními náklady a spotřebitelskými cenami,
G. vzhledem ke kritickému poklesu celosvětových zásob potravin, a to ze zásob na jeden rok, jak tomu bylo po 2. světové válce, na 57 dní v roce 2007 a na pouhých 40 dní v roce 2008,
H. vzhledem k tomu, že tyto a další faktory mají bezprostřední závažné důsledky pro značné množství lidí; vzhledem k tomu, že krize v oblasti cen potravin uvrhla na celém světě do chudoby a hladu další miliony lidí; vzhledem k tomu, že tento vývoj způsobil v mnoha částech světa nepokoje a neklid a dále destabilizuje země a regiony po celém světě;
I. vzhledem k tomu, že podle současných odhadů organizací bojujících proti hladu ve světě je každý pátý člověk v rozvojových zemích podvyživený a trpí chronickým hladem a každý den na světě zemře více než 30 000 dětí následkem hladu a chudoby,
J. vzhledem k tomu, že zdraví je hlavním předpokladem rozvoje a hospodářské prosperity, stejně jako špatný zdravotní stav představuje pro rodiny a společnost ohromné sociální a hospodářské břemeno; vzhledem k tomu, že přístup k nezávadné pitné vodě, hygienickým zařízením a dostatečnému množství potravin je zásadní při podpoře zdraví na celém světě,
K. vzhledem k tomu, že zemědělství poskytuje v rozvojových zemích zaměstnání a obživu více než 70 % pracovní síly a v mnoha afrických zemích více než 80 % pracovní síly, v důsledku čehož mají politiky rozvoje venkova zásadní význam pro účinný boj proti chudobě a hladu,
L. vzhledem k tomu, že vedle příspěvků jednotlivých členských států financuje Evropská unie ještě tradičně zhruba 10 % světové rozvojové spolupráce, což potvrzuje stávající příspěvek z nástrojů ES (zhruba 1,8 miliardy EUR: 1 miliarda EUR v rámci nového nástroje rychlé reakce na rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích a zbytek prostřednictvím stávajících nástrojů rozvojové a humanitární pomoci),
M. vzhledem k tomu, že podle FAO by k zajištění potravin pro obyvatelstvo celého světa, jehož počet v roce 2050 dosáhne 9 miliard, stačilo investovat 30 miliard EUR ročně,
N. vzhledem k tomu, že se ukázalo, že stávající mezinárodní a regionální dohody nejsou s to zásobování trhu a obchod normalizovat, a to především proto, že v odvětví zemědělství stále existují značné překážky mezinárodního obchodu, které jsou zdůrazněny protekcionistickými opatřeními, k nimž mnoho zemí přistoupilo v reakci na zvýšení cen potravin; vzhledem k tomu, že nedávný nárůst cen potravin by měl vlády na celém světě upozornit na to, že zemědělská výroba nemá být považována za samozřejmost a že nepřiměřené překážky obchodu významně zhoršují nedostatečnost světových zásob zemědělských produktů;
1. poznamenává, že zajištění potravin a soběstačnost jsou dvě různé věci a že účinné zásobování spotřebitelů na celém světě zemědělskými výrobky musí zůstat hlavní prioritou, přičemž je třeba podpořit úsilí o zvýšení celosvětové produkce;
2. upozorňuje na to, že zemědělství je spolu s obchodem, migrací a rybolovem příkladem oblasti politiky EU, která má přímý dopad na rozvojové země, a že je tudíž nutné neustále usilovat o to, aby politiky v těchto oblastech podporovaly co nejvíce rozvoj, a byl tak zajištěn jejich soulad s rozvojovou spoluprací;
3. zdůrazňuje, že stamiliony chudých lidí žijí v oblastech, v nichž hrozí přírodní katastrofy, a že dopad těchto katastrof na zemědělskou produkci je také třeba zohlednit; poukazuje na to, že globální oteplování může zvýšit frekvenci a rozsah těchto katastrof, což může vést k vážnějším zdravotním problémům, problémům v produkci potravin, nedostatku vody, rozsáhlým migracím a ohrožení bezpečnosti; zdůrazňuje, že řízení rizik by mělo být nedílnou součástí rozvojového plánování, a ne pouhou humanitární záležitostí;
4. zdůrazňuje, že zajištění dostatku potravin, dobrého zdraví, pitné vody a hygienických zařízení jsou všechno hlavní priority při vytváření rozvojových politik, neboť ve všech těchto případech se jedná o předpoklady rozvoje a hospodářské prosperity;
5. upozorňuje na to, že důsledky dlouhodobě nedostatečného financování zemědělství a rozvoje venkova byly v nedávné době ještě prohloubeny mimo jiné potravinovou, finanční a hospodářskou krizí; zdůrazňuje, že i přes významné kroky, které byly učiněny, není zatím celkové úsilí pro splnění rozvojových cílů tisíciletí ani závazků přijatých na světových potravinových summitech dostatečné; poukazuje na to, že je třeba společně učinit kroky s cílem tento trend zvrátit;
6. upozorňuje na to, že otázku zajištění potravin pro celý svět musí Evropská unie naléhavě řešit, a požaduje, aby se okamžitě přistoupilo k harmonizovaným krokům vedoucím k zajištění dodávek potravin pro občany EU i v celém světě; domnívá se, že je důležité uznat hodnotu všech druhů zemědělství a potravinových kultur světa; zdůrazňuje, že potraviny by měly být spotřebitelům dostupné za rozumné ceny;
7. vyzývá všechny strany, aby spolupracovaly s cílem zajistit úspěšné dokončení jednání WTO z Dohá, a domnívá se, že mnohonárodní dohoda je pro úspěšný rozvoj zemědělských odvětví v rozvojovém světě naprosto nezbytná;
8. zdůrazňuje význam společné zemědělské politiky (SZP) jakožto prostředku k zajištění produkce potravin v Evropské unii; je přesvědčen, že kromě ochrany a rozvoje venkova a norem EU pro výrobu potravin, které jsou nejpřísnější na celém světě, zajišťuje SZP pro občany EU spolehlivé dodávky potravin;
9. zdůrazňuje, že od roku 2007 ceny zemědělských komodit značně kolísají a že od poloviny roku 2007 do poloviny roku 2008 ceny prudce vzrostly a následoval prudký nárůst spotřebitelských cen; upozorňuje na to, že po tomto dramatickém zvýšení cen základních komodit následoval velmi rychle prudký pokles cen komodit;
10. s obavami sleduje prudké zvýšení zemědělských nákladů na vstupu (růst cen hnojiv, osiva a paliv), které se projevilo růstem nákladů, za nějž nebyli všichni zemědělci kompenzováni v rovné míře (zejména v odvětví chovu hospodářských zvířat) a jež do velké míry zamezilo veškerému potenciálnímu zvyšování příjmů v zemědělství, které by mohlo plynout z vyšších cen komodit a potravin, a tím oslabilo motivaci ke zvyšování produkce; je znepokojen tím, že by dramatický nárůst cen vstupů mohl vést k menší intenzitě zemědělské činnosti a případně i ke snížení objemu produkce, což ještě zostří potravinovou krizi v Evropě i ve světě;
11. opětovně zdůrazňuje, že zemědělství EU se podílí ze 17 % na celosvětové produkci pšenice, z 25 % na celosvětové produkci mléka a ze 30 % na celosvětové produkci hovězího masa; vyzdvihuje skutečnost, že zachování životaschopnosti zemědělských podniků v EU bude mít zásadní význam pro zajištění dodávek potravin pro svět v nadcházejících letech, a to zejména kvůli pravděpodobným dopadům změny klimatu, v jejímž důsledku se EU stane jednou z nedůležitějších zemědělských oblastí světa;
12. upozorňuje na dlouhodobější strukturální příčiny nedávného zvýšení cen zemědělských komodit, včetně stabilně rostoucí celosvětové poptávky a soustavného snižování investic do zemědělské výroby; konstatuje, že vedle dalších faktorů má tento růst cen energií, zejména ceny ropy, výrazný dopad na světovou zemědělskou produkci (protože zvyšuje výrobní náklady v zemědělských podnicích a náklady na distribuci potravin) i na vznik potravinových krizí v chudých zemích (z důvodu nákladů na přepravu potravin v těchto zemích);
13. je si vědom toho, že má-li se zajistit dostatek potravin pro obyvatelstvo, jehož počet dosáhne v roce 2050 podle odhadů 9 miliard, je nutné zvýšit zemědělskou produkci během tohoto období o 70 % s využitím menšího množství půdy, vody a pesticidů;
14. zdůrazňuje, že v SZP by se měly provést další úpravy v zájmu řešení problémů spojených se zajišťováním potravin v Evropě i ve světě, a docílit tak toho, aby zemědělci mohli více těžit ze zvýšené poptávky na světové úrovni;
15. zdůrazňuje význam mezinárodní spolupráce a nutnost nepřijímat jednostranná opatření, která nejsou v souladu s mezinárodním právem a Chartou Organizace spojených národů a která ohrožují zajištění potravin;
16. bere na vědomí stanovisko FAO, která tvrdí, že rostoucími cenami potravin jsou nejvíce postiženy země, jež veškeré potraviny dovážejí, a že mnoho z těchto zemí se řadí k nejméně rozvinutým zemím světa; opět zdůrazňuje skutečnost, že chudoba a závislost na dovozu potravin jsou hlavními příčinami nedostatku potravin;
17. je nanejvýš znepokojen současnou světovou finanční krizí; vyzývá Evropskou komisi, aby analyzovala dopady finanční krize na odvětví zemědělství a uvažovala o návrzích na zajištění stability tohoto odvětví, a to i pokud jde o dostupnost půjček a záruk za úvěry;
18. je přesvědčen, že by SZP měla zůstat důležitým prvkem politiky EU v oblasti zajišťování potravin jak v nejbližší budoucnosti, tak i po roce 2013; domnívá se, že pro dlouhodobé zajištění potravin jsou nezbytné fungující ekosystémy, úrodná půda, stabilní vodní zdroje a různorodé venkovské hospodářství;
19. opakuje, že zajišťování potravin je odpovědností jednotlivých států a že veškeré plány na řešení problémů v oblasti zajišťování potravin musí být formulovány, vytvářeny, schváleny a řízeny na vnitrostátní úrovni, přičemž základem pro tyto plány musí být konzultace se všemi hlavními zainteresovanými stranami; zdůrazňuje, že zajišťování potravin je významnou prioritou, a jako takové by se mělo promítnout do vnitrostátních programů a rozpočtů;
20. podporuje výzkum v oblasti potravin a zemědělství, včetně výzkumu zaměřeného na možnosti přizpůsobení se změně klimatu a jejího zmírnění, a požaduje přístup k výsledkům tohoto výzkumu na vnitrostátní, regionální a mezinárodní úrovni; podporuje vnitrostátní výzkumné systémy, zejména v Africe, zaměřené na sdílení informací a osvědčených postupů; požaduje přístup ke znalostem; vyzývá ke zvýšení kvality vnitrostátních zemědělských statistik, systémů včasného varování a prognostických systémů upozorňujících na reálný či hrozící nedostatek potravin, aby mohly poskytovat solidní základ pro politiku a strategie v oblasti zemědělství;
21. opětovně zdůrazňuje svůj závazek investovat do technologií a inovací v zemědělství a zemědělské produkci;
22. zdůrazňuje význam výzkumu financovaného z veřejných zdrojů, který slouží k podpoře zajišťování potravin; požaduje, aby se investice do výzkumu nezaměřovaly pouze na jednotlivé nové technologie, ale i na komplexní systémy zemědělské produkce sloužící k dlouhodobému zajišťování potravin; zdůrazňuje v tomto ohledu průkopnickou úlohu, kterou by na tomto poli mohla hrát například technologická platforma EU na podporu výzkumu ekologického zemědělství;
23. domnívá se, že jednou ze závažných překážek zvyšování objemu zemědělské produkce v rozvojových zemích je nedostatečný přístup drobných zemědělců k půjčkám a mikroúvěrům určeným k investicím do lepších osiv, hnojiv a zavlažovacích mechanismů; dále zdůrazňuje otázku záruk za půjčky, které nejsou ve většině případů dostupné; vyzývá Evropskou investiční banku, aby prozkoumala, jaké prostředky jsou k dispozici na programy pro místní producenty potravin v rozvojových zemích sloužící k poskytnutí záruk za půjčky, jež podpoří přístup k úvěrům a mikroúvěrům;
24. uvědomuje si, že počet mladých zemědělců stále klesá; vyzývá k větší podpoře, která by motivovala mladé k provozování zemědělské činnosti, a naléhavě žádá, aby jim byla poskytnuta finanční pomoc;
25. domnívá se, že má-li být v zemědělství zvýšena udržitelná produktivita, je třeba dalšího zemědělského výzkumu, a vyzývá členské státy, aby plně využívaly možností, které v této souvislosti skýtá sedmý rámcový program pro výzkum a technologický rozvoj;
26. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.
- [1] Úř. věst. C 103E, 16.10.2008, s. 621.
- [2] Přijaté texty, P6_TA(2008)0229.
- [3] Přijaté texty, P6_TA(2007)0577.