NÁVRH USNESENÍ o světovém summitu FAO a zajišťování potravin
23. 11. 2009
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
Mairead McGuinness a Filip Kaczmarek za skupinu PPE
Viz také společný návrh usnesení RC-B7-0168/2009
B7‑0170/2009
Usnesení Evropského parlamentu o světovém summitu FAO a zajišťování potravin
Evropský parlament,
– s ohledem na článek 33 Smlouvy o ES,
– s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2007 o rostoucích cenách krmiv a potravin[1] a na své usnesení ze dne 22. května 2008 o rostoucích cenách potravin v Evropské unii a v rozvojových zemích[2],
– s ohledem na své usnesení ze dne 29. listopadu 2007 o podpoře afrického zemědělství – návrh rozvoje zemědělství a zajišťování potravin v Africe[3],
– s ohledem na návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se zřizuje nástroj rychlé reakce na rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích (KOM(2008)0450),
– s ohledem na sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů s názvem „Řešení problému rostoucích cen potravin – pokyny k opatřením EU“ (KOM(2008)0321),
– s ohledem na společnou zemědělskou politiku a zprávu o zajišťování potravin ve světě (zpráva McGuinessové) (2008/2153(INI)),
– ohledem na závěry Světového potravinového summitu z roku 1996,
– s ohledem na Zemědělský výhled na období 2008–2017 vydaný Organizací OSN pro výživu a zemědělství (FAO) a Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD),
– s ohledem na doporučení Mezinárodního panelu pro hodnocení zemědělských technologií a vědy pro rozvoj (IAASTD),
– s ohledem na výsledky kontroly stavu společné zemědělské politiky,
– s ohledem na probíhající jednání WTO o rozvojovém kole z Dohá,
– s ohledem na Pařížskou deklaraci o účinnosti pomoci,
– s ohledem na prohlášení přijaté na světovém summitu o zajišťování potravin konaném ve dnech 16.–18. listopadu 2009 v Římě,
– s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že Evropská unie je předním světovým dárcem rozvojové a humanitární pomoci, avšak podíl rozvojové pomoci poskytované zemědělství, zejména z Evropské unie, se od osmdesátých let 20. století v mezinárodním měřítku stále snižuje,
B. vzhledem k tomu, že v EU i v rozvojových zemích současná krize nejtíživěji dopadá na domácnosti s nízkými příjmy, u nichž je poměr výdajů na potraviny mezi 60 % až 80 % celkových příjmů, ve srovnání s průměrem EU, který činí méně než 20 %,
C. vzhledem k tomu, že Parlament a Rada opakovaně žádaly důraznou reakci na tento celosvětový problém, zejména zajištění nezbytného financování zemědělských vstupů a pomoc při využívání tržních nástrojů řízení,
D. vzhledem k tomu, že Evropská unie zůstává významným producentem potravin, jehož podíl činí 17 % světové produkce pšenice, 25 % světové produkce mléka, 20 % světové produkce vepřového masa a 30 % světové produkce hovězího masa; vzhledem k tomu, že je však zároveň významným dovozcem zemědělských produktů a u mnoha zemědělských komodit není zdaleka soběstačná,
E. vzhledem k tomu, že v důsledku zvyšování cen krmiv rostou výrobní náklady, což má za následek nebezpečí poklesu živočišné výroby, zatímco poptávka v této oblasti roste a očekává se, že bude růst i nadále, zejména v rozvíjejících se ekonomikách,
F. vzhledem k tomu, že k dramatickému kolísání cen komodit může na celosvětových trzích docházet ještě zřetelněji a soustavněji; vzhledem k tomu, že vyšší ceny potravin neznamenají automaticky vyšší příjmy zemědělců, zejména kvůli tomu, jakou rychlostí rostou jejich náklady, ale i kvůli zvyšujícímu se rozdílu mezi výrobními náklady a spotřebitelskými cenami,
G. vzhledem ke kritickému poklesu celosvětových zásob potravin, a to ze zásob na jeden rok, jak tomu bylo po 2. světové válce, na 57 dní v roce 2007 a na pouhých 40 dní v roce 2008,
H. vzhledem k tomu, že tyto a další faktory mají bezprostřední závažné důsledky pro značné množství lidí; vzhledem k tomu, že krize v oblasti cen potravin uvrhla na celém světě do chudoby a hladu další miliony lidí; vzhledem k tomu, že tento vývoj způsobil v mnoha částech světa nepokoje a neklid a dále destabilizuje země a regiony po celém světě; vzhledem k tomu, že i zásoby EU jsou vyčerpány v takové míře, že potravinový program pro mimořádné události má v současnosti méně potravin, které by mohl distribuovat,
I. vzhledem k tomu, že podle současných odhadů organizací bojujících proti hladu ve světě je každý pátý člověk v rozvojových zemích podvyživený a trpí chronickým hladem a každý den na světě zemře více než 30 000 dětí následkem hladu a chudoby,
J. vzhledem k tomu, že zemědělství poskytuje v rozvojových zemích zaměstnání a obživu více než 70 % pracovní síly a v mnoha afrických zemích více než 80 % pracovní síly, v důsledku čehož mají politiky rozvoje venkova zásadní význam pro účinný boj proti chudobě a hladu,
K. vzhledem k tomu, že vedle příspěvků jednotlivých členských států financuje Evropská unie ještě tradičně zhruba 10 % světové rozvojové spolupráce; to potvrzuje stávající příspěvek z nástrojů ES (zhruba 1,8 miliardy EUR: 1 miliarda EUR v rámci nového nástroje rychlé reakce na rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích a zbytek prostřednictvím stávajících nástrojů rozvojové a humanitární pomoci),
L. vzhledem k tomu, že v souvislosti s tlakem na přírodní zdroje se očekává zdvojnásobení poptávky po potravinách do roku 2050 a že bude třeba zvýšit produkci potravin,
M. vzhledem k tomu, že podle FAO by k zajištění potravin pro světovou populaci, která bude v roce 2050 čítat 9 miliard lidí, stačilo investovat 30 miliard EUR ročně,
N. vzhledem k tomu, že se ukázalo, že současné mezinárodní a regionální dohody nejsou schopny normalizovat zásobování trhu a obchod; vzhledem k tomu, že nedávný nárůst cen potravin by měl být pro vlády na celém světě důrazným upozorněním, že zemědělskou produkci nelze považovat za samozřejmost,
1. zdůrazňuje, že na světě nyní trpí hladem a chudobou více než 1 miliarda lidí a tato nepřijatelná zoufalá situace deptá životy, živobytí a důstojnost celé šestiny světové populace; upozorňuje na to, že důsledky dlouhodobě nedostatečných investic do zajišťování potravin, zemědělství a rozvoje venkova byly v nedávné době ještě prohloubeny mimo jiné potravinovou, finanční a hospodářskou krizí; zdůrazňuje, že i přes významné kroky, které byly učiněny, není zatím celkové úsilí směřující ke splnění rozvojových cílů tisíciletí a závazků přijatých na světových potravinových summitech dostatečné; poznamenává, že je nutno společně činit kroky s cílem zvrátit tento trend a zajistit, aby svět směřoval k postupné realizaci práva na přiměřenou výživu v kontextu vnitrostátního zajišťování potravin;
2. upozorňuje na to, že otázku zajištění potravin pro celý svět musí Evropská unie naléhavě řešit, a požaduje, aby se okamžitě přistoupilo k harmonizovaným krokům vedoucím k zajištění dostatku potravin pro občany EU i v celém světě; domnívá se, že je důležité uznat hodnotu všech druhů zemědělství a potravinových kultur světa; zdůrazňuje, že potraviny by měly být spotřebitelům dostupné za rozumné ceny a zároveň by měla být zemědělcům zajištěna odpovídající životní úroveň;
3. zdůrazňuje význam společné zemědělské politiky (SZP) jakožto prostředku zajištění produkce potravin v Evropské unii; je přesvědčen, že SZP od svého zavedení v roce 1962 poskytuje občanům EU spolehlivé dodávky potravin a vedle toho ochraňuje a zlepšuje venkovské prostředí a prosazuje normy EU upravující produkci potravin, které jsou nejpřísnější na světě; zdůrazňuje, že tuto úlohu by mělo zemědělství Společenství hrát i v budoucnu;
4. zdůrazňuje, že od roku 2007 ceny zemědělských komodit značně kolísají a že od poloviny roku 2007 do poloviny roku 2008 ceny prudce vzrostly a následoval prudký nárůst spotřebitelských cen; upozorňuje na to, že po tomto strmém nárůstu cen základních komodit došlo velmi rychle k prudkému poklesu cen komodit na neudržitelnou úroveň;
5. s obavami sleduje strmé zvyšování zemědělských nákladů na vstupu (růst cen hnojiv, osiva atd.), které se projevilo růstem nákladů, za nějž nebyli všichni zemědělci kompenzováni v rovné míře (zejména v odvětví chovu hospodářských zvířat) a jenž do velké míry podkopal veškeré potenciální zvyšování příjmů v zemědělství plynoucí z vyšších cen komodit a potravin, a tím narušil motivaci ke zvyšování produkce; je znepokojen tím, že by dramatický nárůst cen vstupů mohl vést k menší intenzitě zemědělské činnosti a případně i ke snížení objemu produkce, což ještě zostří potravinovou krizi v Evropě i ve světě;
6. připomíná, že v důsledku kolísání cen v posledních letech – jejich prudkých zvýšení i poklesů – byla snaha o zajištění dostatku potravin zvláště obtížná; zdůrazňuje, že pokud nebudou zemědělci moci prodávat své produkty za odpovídající ceny, jejich podnikání prostě zkrachuje; opětovně zdůrazňuje, že zemědělství EU produkuje 17 % celosvětové produkce pšenice, 25 % celosvětové produkce mléka a 30 % celosvětové produkce hovězího masa; zdůrazňuje, že zachování životaschopnosti zemědělských podniků v EU bude mít zásadní význam pro zajištění dodávek potravin pro svět v nadcházejících letech;
7. upozorňuje na dlouhodobější strukturální příčiny nedávného zvýšení cen zemědělských komodit, včetně stabilně rostoucí celosvětové poptávky a soustavného snižování investic do zemědělské výroby; konstatuje, že vedle dalších faktorů má tento růst cen energií, zejména ceny ropy, výrazný dopad na světovou zemědělskou produkci (protože zvyšuje výrobní náklady v zemědělských podnicích a náklady na distribuci potravin) i na vznik potravinových krizí v chudých zemích (z důvodu nákladů na přepravu potravin v těchto zemích);
8. má na zřeteli, že máme-li uživit světovou populaci, která bude v roce 2050 podle odhadů čítat 9 miliard lidí, bude nutné v mezidobí zvýšit objem zemědělské produkce o 70 %;
9. je však pevně přesvědčen o tom, že SZP by měla být dále upravena tak, aby naplňovala potřeby zajištění potravin v Evropě a v celosvětovém měřítku; je proti dalšímu rušení opatření pro řízení trhu a snižování podpůrných plateb zemědělcům;
10. zdůrazňuje význam mezinárodní spolupráce a solidarity a nutnost nepřijímat jednostranná opatření, která nejsou v souladu s mezinárodním právem a Chartou Organizace spojených národů a která ohrožují zajišťování potravin; požaduje vyvážené obchodní dohody, které jsou zásadní součástí celosvětového řešení otázky zajištění potravin;
11. poukazuje na to, že chronickým hladem trpělo na světě přes 860 milionů lidí; konstatuje, že podle prognóz Světové banky může nárůst cen potravin uvrhnout do hlubší chudoby dalších 100 milionů lidí;
12. bere na vědomí stanovisko FAO, že rostoucími cenami potravin jsou nejvíce postiženy země, které veškeré potraviny dovážejí, a že mnoho z těchto zemí se řadí mezi nejméně rozvinuté země světa; opět zdůrazňuje skutečnost, že chudoba a závislost na dovozu potravin jsou hlavními příčinami nedostatku potravin; uvědomuje si, že v současné době se na mezinárodních trzích obchoduje pouze s malým procentem celosvětově vyprodukovaných potravin, přičemž jde stále častěji o potraviny pocházející z několika málo zemí, které je vyvážejí;
13. je zděšen současnou světovou finanční krizí, která může způsobit snížení objemu finančních prostředků pro zemědělství; vyzývá Komisi, aby analyzovala dopady finanční krize na odvětví zemědělství a projednala návrhy na zajištění stability tohoto odvětví, rovněž pokud jde o poskytování půjček a záruk za úvěry;
14. je přesvědčen, že by SZP měla zůstat pilířem politiky EU v oblasti zajišťování potravin jak v nejbližší budoucnosti, tak i po roce 2013; domnívá se, že pro dlouhodobé zajištění potravin jsou nezbytné fungující ekosystémy, úrodná půda, stabilní vodní zdroje a různorodé venkovské hospodářství; domnívá se také, že je zásadní, aby se SZP spolu s dalšími politikami Společenství více podílela na zajišťování světové potravinové rovnováhy;
15. je přesvědčen o tom, že SZP by měla hrát významnou úlohu v zahraniční politice a v rozvojové politice Evropské unie, a to se zvláštním zřetelem k vnější politice zajištění potravin; je přesvědčen o tom, že vedle zajištění produkce potravin v Evropské unii může SZP celosvětově přispět k uspokojení zvýšené poptávky po potravinách;
16. domnívá se, že finanční nástroj rychlé reakce na rostoucí ceny potravin v rozvojových zemích je nezbytným prvním krokem při řešení naléhavých potřeb osob, které jsou nejvíce zasaženy potravinovou krizí; domnívá se, že by Komise měla prověřit, jak jsou finanční prostředky z tohoto nástroje vynakládány, a ujistit se, že jsou vždy využívány tam, kde je jich nejvíce zapotřebí, a že Parlament by měl být pravidelně informován;
17. vyzývá Komisi, aby posílila své současné programy určené k zajišťování potravin v Evropě a ve světě; požaduje posílení tematického programu zajišťování potravin (2007–2010), jehož objem finančních prostředků na celé programové období činí 925 milionů EUR; vyzývá Komisi, aby přijala komplexní strategii zaměřenou na otázky zajišťování potravin, jež sladí všechny politiky Společenství;
18. opakuje, že zajišťování potravin je odpovědností jednotlivých států a že veškeré plány na řešení problémů v oblasti zajišťování potravin musí být formulovány, vytvářeny, schváleny a řízeny na vnitrostátní úrovni, přičemž základem pro tyto plány musí být konzultace se všemi hlavními zainteresovanými stranami; zdůrazňuje, že zajišťování potravin je významnou prioritou a to by se mělo promítnout do vnitrostátních programů a rozpočtů;
19. zdůrazňuje, že každý má právo na přístup ke zdravotně nezávadným a výživným potravinám v dostatečném množství, v souladu s postupnou realizací práva na přiměřenou výživu v kontextu vnitrostátního zajišťování potravin; vyzývá k úsilí o svět bez hladovějících, ve kterém se země řídí dobrovolnými obecnými zásadami na podporu postupné realizace práva na přiměřenou výživu v kontextu vnitrostátního zajišťování potravin, a podporuje praktické uplatňování těchto zásad založených na principech účasti, transparentnosti a odpovědnosti;
20. podporuje výzkum v oblasti potravin a zemědělství, včetně výzkumu zaměřeného na přizpůsobení se změně klimatu a její zmírnění, a prosazuje přístup k výsledkům tohoto výzkumu na vnitrostátní, regionální a mezinárodní úrovni; podporuje vnitrostátní výzkumné systémy, zejména v Africe, zaměřené na sdílení informací a osvědčených postupů; požaduje přístup ke znalostem; vyzývá ke zvýšení kvality vnitrostátních zemědělských statistik, systémů včasného varování a prognostických systémů pro hlášení a zjišťování reálného a hrozícího nedostatku potravin, aby mohly poskytovat solidní základ pro politiku a strategie v oblasti zemědělství;
21. opětovně zdůrazňuje svůj závazek investovat do technologií a inovací v zemědělství a zemědělské produkci;
22. zdůrazňuje význam výzkumu financovaného z veřejných zdrojů, který neslouží jednostranně pouze průmyslovým zájmům, ale i zájmům lepšího zajišťování potravin; požaduje, aby se investice do výzkumu nezaměřovaly pouze na jednotlivé nové technologie, ale i na komplexní systémy zemědělské produkce sloužící k dlouhodobému zajišťování potravin; zdůrazňuje v tomto ohledu průkopnickou úlohu, kterou by na tomto poli mohla hrát například technologická platforma EU na podporu výzkumu ekologického zemědělství;
23. domnívá se, že jednou ze závažných překážek zvýšené zemědělské výroby v rozvojových zemích je nedostatečný přístup drobných zemědělců k půjčkám a mikroúvěrům určených k investicím do lepších mechanismů pro osev, hnojení a zavlažování; dále zdůrazňuje problém záruk za půjčky, které nejsou ve většině případů dostupné; vyzývá Evropskou investiční banku, aby prozkoumala, jaké prostředky jsou k dispozici na programy pro místní producenty potravin v rozvojových zemích sloužící k poskytnutí záruk za půjčky, jež podpoří přístup k úvěrům a mikroúvěrům;
24. domnívá se, že má-li být v zemědělství zvýšena udržitelná produktivita, je zapotřebí dalšího zemědělského výzkumu, a vyzývá členské státy, aby plně využívaly možností, které v této souvislosti skýtá 7. rámcový program, a přijaly opatření, jež zkvalitní zemědělskou produkci z hlediska udržitelnosti a energetické účinnosti;
25. konstatuje, že celosvětová potravinová krize je jednou z velkých hrozeb pro mír a bezpečnost na celém světě; v této souvislosti vítá nedávnou snahu Komise prozkoumat způsoby, jak řešit problém globálního zajišťování potravin; vyzývá členské státy, aby podporovaly podobné iniciativy na vnitrostátní i místní úrovni;
26. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi.
- [1] Úř. věst. C 263E, 16.10.2008, s. 621.
- [2] Přijaté texty, P6_TA(2008)0229.
- [3] Přijaté texty, P6_TA(2007)0577.