Návrh usnesení - B7-0064/2010Návrh usnesení
B7-0064/2010
Evropský parlament

NÁVRH USNESENÍ o výsledku kodaňské konference o změně klimatu (COP 15)

1. 2. 2010

předložený na základě prohlášení Rady a Komise
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu

Corien Wortmann-Kool, Karl-Heinz Florenz, Richard Seeber, Peter Liese, Pilar del Castillo Vera, Romana Jordan Cizelj, Sirpa Pietikäinen, Theodoros Skylakakis, Maria Da Graça Carvalho za skupinu PPE

Viz také společný návrh usnesení RC-B7-0064/2010

Postup : 2009/2619(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
B7-0064/2010
Předložené texty :
B7-0064/2010
Rozpravy :
Hlasování :
Přijaté texty :

B7‑0064/2010

Usnesení Evropského parlamentu o výsledku kodaňské konference o změně klimatu (COP 15)

Evropský parlament,

–   s ohledem na Rámcovou úmluvu Organizace spojených národů o změně klimatu (UNFCCC) a na Kjótský protokol k této úmluvě,

–   s ohledem na patnáctou konferenci smluvních stran (COP 15) úmluvy UNFCCC a na pátou konferenci smluvních stran, na níž se setkaly smluvní strany Kjótského protokolu (COP/MOP 5) konanou v Kodani (Dánsko) od 7. do 18. prosince 2009, a s ohledem na závěrečnou dohodu, která na ní byla podepsána,

–   s ohledem na klimatický a energetický balíček, který dne 17. prosince 2008 přijal Evropský parlament, zejména na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009, kterou se mění směrnice 2003/87/ES s cílem zlepšit a rozšířit systém pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství[1], a na rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady č. 406/2009/ES ze dne 23. dubna 2009 o úsilí členských států snížit emise skleníkových plynů, aby byly splněny závazky Společenství v oblasti snížení emisí skleníkových plynů do roku 2020[2],

–   s ohledem na svá předchozí usnesení týkající se změny klimatu, a zejména na usnesení ze dne 4. února 2009 nazvané „2050: Budoucnost začíná dnes – Doporučení pro budoucí integrovanou politiku EU na ochranu klimatu“[3] a na usnesení ze dne 11. března 2009 o strategii EU pro všeobecnou dohodu o změně klimatu v Kodani a o přiměřeném financování politiky v oblasti změny klimatu[4],

–   s ohledem na otázky k ústnímu zodpovězení Komisi a Radě ..., které se týkaly strategie EU pro konferenci o změně klimatu v Kodani (COP 15) (O-0000/2009 – B7-0000/2009, O-0000/2009 – B7-0000/2009),

–   s ohledem na slyšení kandidátky na komisařku pro činnost v oblasti klimatu Connie Hedegaardové, které proběhlo dne 15. ledna 2010,

–   s ohledem na prohlášení Rady a Komise ze dne 20. ledna 2010 o výsledku Kodaňského summitu o změně klimatu,

–   s ohledem na příští konferenci (COP-16), která se bude konat v Mexiku,

–   s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že jednání o všeobecné mezinárodní dohodě o změně klimatu pro období po roce 2012, která měla být v prosinci 2009 v Kodani uzavřena, skončila podepsáním neuspokojivé dohody, které zklamala očekávání EU,

B.  vzhledem k tomu, že podepsaná dohoda neobsahuje žádné závazné podmínky a žádné dlouhodobé cíle,

C. vzhledem k tomu, že za historický krok lze považovat to, že v dohodě se výslovně zmiňuje cíl 2 °C ,

D. vzhledem k tomu, že údaje o snižování emisí, které nabídly jednotlivé strany, nebyly pro dosažení cíle 2 ºC dostatečné, a vzhledem k tomu, že to, k čemu se různé země samy zavázaly, v žádném případě nepostačuje ke splnění požadavků na snížení CO2 formulovaných IPCC, podle něhož by mělo být do roku 2050 uvolněno pouhých 700–800 miliard tun CO2,

E.  vzhledem k tomu, že rozvojové i rozvíjející ekonomiky a rovněž USA uznaly, že mají společnou odpovědnost a že musí přijmout závazky ke snižování emisí;

F.  vzhledem k tomu, že EU se nedokázala zhostit své vedoucí úlohy v boji proti změně klimatu a dokonce se ani nezúčastnila závěrečných jednání s USA, Čínou, Indií, Brazílií a Jihoafrickou republikou o konečném návrhu dohody;

G. vzhledem k tomu, že po skončení jednání v Kodani se mezinárodní rozhovory o klimatu zastavily a že příští měsíce budou mít klíčový význam pro to, aby byly uplynulé měsíce kriticky zhodnoceny a aby byly překonány současné neúspěchy v tomto procesu;

1.  lituje, že dohoda dosažená na COP-15 je tak slabá; nicméně připouští, že tato dohoda představuje dostatečný základ pro pokrok v přípravách příští konference COP-16 a pro její úspěch, neboť obsahuje několik pozitivních prvků, jako je obecná shoda o tom, že je třeba omezit globální oteplení na 2 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí, a rovněž to, že obsahuje ustanovení o revizi tohoto cíle a činností vytčených v dohodě do roku 2015 a zmiňuje se o zkoumání možných cest, jak udržet globální oteplení pod 1,5 °C;

2.  vítá, že rozvíjející se ekonomiky se zavázaly snížit emise, a že se hovoří o tom, že bude existovat verifikační postup, v jehož rámci budou rozvojové země předkládat národní zprávy o snižování emisí;

3.  konstatuje, že dohoda obsahuje pasáž o 100 miliardách USD od rozvinutých zemích každý rok až do roku 2020 a o částce 30 miliard USD pro rozvojové země v průběhu příštích tří let (2010–2012) na pomoc v boji proti změně klimatu a na vytvoření ekologicko-klimatického fondu, z něhož budou podporovány projekty ve třetích zemích v oblasti deforestace a degradace lesních porostů, a to pod podmínkou, že veškeré formy financování budou monitorovány;

4.  souhlasí se zřízením mechanismu na snižování emisí z deforestace a degradace lesních porostů a na zvyšování množství skleníkových plynů pohlcených lesními plochami, a rovněž s vytvořením „mechanismu pro technologie“, který bude napomáhat rozvoji a transferu technologií, a vítá zmínku o úloze trhů při zvyšování nákladové účinnosti činností na zmírnění změny klimatu;

5.  vyjadřuje uspokojení ohledně činnosti zaměřené na přizpůsobení se změně klimatu, zejména v těch z rozvojových zemích, které jsou nejvíce ohroženy (zvláště nejméně rozvinuté země, malé ostrovní rozvojové země a africké státy);

6.  lituje, že USA a Čína nebyly z vnitropolitických důvodů ochotny přijmout dohodu, která by měla větší ambice, a že společně s několika třetími zeměmi (konkrétně Kubou, Nikaraguou, Súdánem a Venezuelou) zaujaly v mezinárodních jednáních blokační postoj, aby se vyhnuly přísným závazným podmínkám, a to navzdory tomu, že politická situace se v Kodani vyvíjela velmi slibně;

7.  zastává názor, že další diskuse o opatřeních, jako je úprava daní na hranicích nebo jiné sankce, zhorší současné neshody a nepomohou uzavřít mezinárodní dohodu o klimatu;

8.  lituje, že se v dohodě uzavřené v Kodani vůbec nehovoří o mezinárodní dohodě o letecké a lodní dopravě, avšak bere na vědomí, že v právních dokumentech schválených v Kodani zůstává toto téma stále na pořadu dne, a opakuje svou výzvu k uzavření mezinárodní dohody, která by zahrnula též emise z letecké a lodní dopravy;

9.  lituje, že EU nedokázala v mezinárodním rámci obhájit své vedoucí postavení, a žádá ji, aby se z výsledku COP-15 poučila a  přehodnotila svou strategii s cílem jednat jednotněji a rozhodněji a zvětšit svůj vliv, díky čemuž si bude moci své vedoucí postavení v boji proti změně klimatu udržet;

10. je přesvědčen, že z výsledku COP-15 se musíme poučit, aby na letošní konferenci COP-16 v Mexiku mohlo být dosaženo pozitivních výsledků;

11. zdůrazňuje, že je třeba jednat o nových, globálních přístupech, jako je například metoda rozpočtu („budget approach“), které do diskusí vnášejí nový život; dále je přesvědčen, že v těchto nových přístupech ke globální klimatické politice je třeba kombinovat hospodářskou účinnost s globálním partnerstvím pro rozvoj, přičemž svou zodpovědnost za klima musí nést všechny státy, včetně rozvíjejících se ekonomik;

12. je přesvědčen, že pokud bude Evropa investovat do udržitelné budoucnosti, budou nalezena řešení, která dokáží současně zlepšit klima, zvýšit zabezpečení dodávek energie, snížit energetickou závislost, zvýšit účinnost při využívání zdrojů a podpořit konkurenceschopnost průmyslu a tvorbu pracovních příležitostí;

13. zastává názor, že je nutno lépe komunikovat o možnostech, které ochrana klimatu nabízí, a to i pokud jde o zajištění budoucího růstu a o pomoc zemím, které dosud nejsou tak rozvinuté jako EU, aby neopakovaly stejné chyby, kterých se dopustily členské státy EU;

14. trvá na tom, že Evropská unie, která se řídí svou zásadou solidarity, musí jednak opět přivést partnery k jednacímu stolu v duchu vzájemné úcty a odpovědnosti a jednak posílit přístupy „zdola nahoru“ (např. partnerství veřejného a soukromého sektoru, investice do nových technologií a výzkumu a opatření na podporu klimatických partnerství zaměřených na technologie, inovace a energetiku s Čínou, Indií a ostatními rozvíjejícími se ekonomikami), díky nimž občané poskytnou jednáním nový impuls;

15. zdůrazňuje, že nejdůležitějším faktorem úspěchu je to, aby EU hovořila jedním hlasem, aby ji ostatní strany braly při jednání náležitě v potaz a aby mohla být považována za jednoho z hlavních účastníků jednání, nebo alespoň za rovnocenného partnera;

16. doporučuje, aby EU byla na příštích konferencích zastoupena jediným vyjednavačem, čímž by se zdůraznil společný postoj EU;

17. zdůrazňuje, že pokud má Evropa dosáhnout svých cílů v oblasti změny klimatu, je nutné podporovat veškeré zdroje energie šetrné ke klimatu a současně zabezpečit dodávky energie; domnívá se, že je zásadní, aby EU a její členské státy zvýšily své investice do čistých technologií, výzkumu v oblasti energetiky a účinnosti při využívání energie a přírodních zdrojů, čímž by se zvýšila důvěryhodnost EU a posílila její vedoucí úloha na mezinárodní úrovni;

18. souhlasí s názorem, že kromě jednání o konkrétních cílech snižování emisí je třeba na mezinárodní úrovni jednoznačněji vymezit potenciál, který mají úspory energie, neboť ty přispívají ke zmírnění změny klimatu podstatným a přitom nenákladným způsobem; je přesvědčen, že mezinárodní dohoda o energetické účinnosti by měla být jedním z výsledků nadcházejících rozhovorů o klimatu v Mexico City;

19. vyzývá EU a její členské státy, aby nepřijímaly jednostranné závazky na úkor konkurenceschopnosti průmyslových odvětví EU; považuje za zásadní, aby se ke srovnatelnému úsilí zavázaly kromě EU i ostatní průmyslové země, a aby přiměřené závazky ke snižování emisí přijaly i rozvojové a rozvíjející se země; zdůrazňuje, že cíle snižování emisí musí být měřitelné, vykazovatelné a ověřitelné;

20. požaduje, aby proběhla důkladná diskuse o volbě nejvhodnějších nástrojů k dosažení cílů snižování emisí v celosvětovém měřítku, včetně kritického zhodnocení postojů EU v tomto kontextu; nicméně je přesvědčen, že je třeba dát přednost tržním nástrojům, neboť ty umožňují dosáhnout závazných cílů snižování emisí s nejnižšími sociálními dopady;

21. žádá rozvinuté země, aby zvýšily své investice do výzkumu nových, pokročilých technologií pro výrobní procesy, které by byly šetrné ke klimatu a měly vysokou energetickou účinnost; považuje za zásadní, aby Evropa šla příkladem tím, že v rámcovém programu výzkumu výrazně zvýší výdaje na výzkum technologií šetrných ke klimatu;

22. navrhuje, aby byl v rámci společných mezinárodních opatření, které mají za cíl skutečně snížit celosvětové emise CO2, zformulován k průmyslovým odvětvím s vysokou energetickou náročností globální odvětvový přístup zdola nahoru; zdůrazňuje, že v některých zemích, např. v Japonsku, se v rámci tohoto přístupu ukázalo velmi účinným stanovovat pro tato průmyslová odvětví všude na světě emisní cíle a současně organizovat transfer technologií jako pobídkový mechanismus; tyto cíle se nyní začínají připravovat v rámci asijsko-tichomořského partnerství;

23. domnívá se, že summit o změně klimatu v Mexico City bude skvělou příležitostí k podepsání dohody o rozvoji globální odvětvové politiky pro průmysl s vysokou energetickou náročností, která by byla založena na přístupu zdola nahoru; domnívá se, že je nezbytné, aby se této mezinárodní dohody zúčastnily Spojené státy, Čína, Indie a Brazílie;

24.     zdůrazňuje, že je zásadní, aby EU neslevila ze svých náročných cílů v boji proti změně klimatu a ponechala v platnosti ustanovení o přesouvání zdrojů emisí CO2, stejně jako své tržní mechanismy a ETS, avšak měla by být připravena jednat flexibilněji, pokud by se ostatní země případně rozhodly přejít od Kjótského protokolu k dobrovolným závazkům, za předpokladu, že by současně přistoupily k výraznému praktickému snižování emisí;

25. zdůrazňuje, že ve světle závazků ostatních států vyhlášených dne 31. ledna by EU měla více dávat najevo svou ochotu přejít ke třicetiprocentnímu snížení emisí skleníkových plynů, pokud se budou ostatní země ochotny zavázat, že rovněž vyvinou přiměřenou činnost, a to na základě principu „společné, ale diferencované odpovědnosti“; v obecnější rovině by EU měla důkladně posoudit, zda jsou dobrovolné závazky jednotlivých států vhodným základem globální strategie z hlediska náročnosti stanovených cílů i jejich dodržování;

26. uznává, že jednou z hlavních výzev pro budoucnost je nejen snižování emisí CO2, ale také účinnější a udržitelnější využívání přírodních zdrojů, které se v blízké budoucnosti stane jedním z hlavních témat;

27. soudí, že k diskusi a vzájemnému porozumění mezi jednotlivými stranami mohou významně přispět bilaterální setkání mezi Evropským parlamentem a vnitrostátními parlamenty; proto plánuje uskutečnit tato setkání ještě před zahájením oficiálních jednání, aby mohla významněji přispět k dosažení co nejlepšího výsledku těchto rozhovorů;

28. zdůrazňuje, že v EU je třeba vytvořit novou „klimatickou diplomacii“ a posílit vztahy jak se světovými velmocemi, tak i s progresivními rozvojovými zeměmi, jako je Brazílie, Mexiko, Kostarika a Maledivy; dále soudí, že v zájmu rozšíření budoucích jednání musí EU pomoci zlepšit tok informací a zpětnou vazbu, a to zejména pokud jde o kontakty s natolik heterogenními skupinami, jako je G-77, a o vztahy uvnitř těchto skupin;

29. žádá sekretariát Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, aby přezkoumal pracovní metody při mezinárodních jednáních, zejména pokud jde o úlohu vrcholných představitelů jednotlivých států a o stanoviska, která jsou veřejně oznámena ještě před skončením rozhovorů; cílem by mělo být to, aby návrhy dohod byly vždy náležitě připraveny předem a aby jednotlivé strany měly při jednáních nezbytné rozhodovací pravomoci, čímž se celý proces zefektivní;

30. požaduje vytvoření užších vazeb mezi zahraniční politikou EU a činností v oblasti klimatu; je přesvědčen, že změna klimatu by měla být velmi významným bodem v zahraničně politické agendě EU; proto žádá EU, aby v příštích jednáních hovořila jedním hlasem a zachovala si v nich vedoucí úlohu a aby byla v části jednání COP-16 na vysoké úrovni zastoupena předsedou Komise Barrosem, vysokou představitelkou Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku baronkou Ashtonovou a komisařkou pro činnost v oblasti klimatu paní Hedegaardovou;

31. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a sekretariátu Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu s žádostí o rozeslání všem smluvním stranám mimo EU.

Právní upozornění - Ochrana soukromí