NÁVRH USNESENÍ o výsledku kodaňského summitu o změně klimatu
3. 2. 2010
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
Rebecca Harms, Satu Hassi, Bas Eickhout, Yannick Jadot za skupinu Verts/ALE
Viz také společný návrh usnesení RC-B7-0064/2010
B7‑0077/2010
Usnesení Evropského parlamentu o výsledku kodaňského summitu o změně klimatu
Evropský parlament,
– s ohledem na svá předchozí usnesení týkající se změny klimatu, a to zejména na usnesení o strategii EU pro konferenci o změně klimatu v Kodani (COP 15) přijaté dne 25. listopadu 2009,
– s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že hlavním výsledkem kodaňské konference je kodaňská dohoda, kterou vzala na vědomí konference smluvních stran úmluvy UNFCCC,
B. vzhledem k tomu, že tato dohoda byla vyjednána mezi 27 hlavami států a předsedy vlád, které jsou zodpovědné za více než 80 % celosvětových emisí CO2 a zastupují všechny hlavní regionální skupiny,
C. vzhledem k tomu, že tato dohoda ani zdaleka nedosahuje cílů stanovených v usnesení Evropského parlamentu, jež bylo přijato dne 25. listopadu 2009,
D. vzhledem k tomu, že tato dohoda není právně závazná a s uzavřením právně závazné dohody v roce 2010 ani výslovně nepočítá,
E. vzhledem k tomu, že tato dohoda nestanoví globální středně- a dlouhodobé cíle snižování emisí ani období, po němž se celosvětové emise musí začít snižovat,
F. vzhledem k tomu, že dobrovolné závazky v oblasti snižování emisí, které oznamují smluvní strany dohody, nepřispívají ke splnění požadavků, které stanovila vědecká obec s cílem dodržet zvýšení o max. 2 °C; vzhledem k tomu, že závazky všech průmyslových zemí kromě Japonska a Norska jsou nedostatečné a cíl stanovený EU za nimi ještě zaostává; vzhledem k tomu, že se některé rozvojové země jako Brazílie a Mexiko zavázaly k přijetí ambicióznějších opatření,
G. vzhledem k tomu, že tato dohoda uznává, že je nutné omezit nárůst globální teploty na max. 2 °C, a zmiňuje se o potřebě hledání způsobů, jak nárůst globální teploty udržet pod hodnotou 1,5 °C,
H. vzhledem k tomu, že tato dohoda dospěla ke konsensu ohledně hodnocení, vykazování a ověřování mitigačních opatření rozvojových zemí prostřednictvím národních sdělení, jež budou předmětem mezinárodních konzultací a analýz vycházejících z jasně stanovených pokynů, které je třeba ještě definovat a které budou muset zajistit, aby nedocházelo k narušení suverenity,
I. vzhledem k tomu, že tato dohoda tvoří základ pro poskytnutí značného objemu finančních prostředků na opatření v oblasti změny klimatu, které je rovnoměrně rozděleno mezi opatření mitigační a adaptační a které zahrnuje prostředky na rychlé zahájení činnosti (30 miliard USD) v období 2010–2012 a na dlouhodobé financování (100 miliard USD ročně v roce 2020) a které umožňuje vytvoření institucionálních struktur pro řízení tohoto financování, včetně Kodaňského zeleného klimatického fondu a Panelu na vysoké úrovni,
J. vzhledem k tomu, že velké množství prostředků, které byly dosud přislíbeny na opatření, jež mají v rozvojových zemích zmírnit dopady změny klimatu, ubírá z prostředků oficiální rozvojové pomoci určených na rozvojovou pomoc, čímž vážně ohrožuje snahy o snižování chudoby a dosažení rozvojových cílů tisíciletí,
K. vzhledem k tomu, že tato dohoda tvoří základ pro vytvoření mechanismu, který sníží emise vzniklé odlesňováním a znehodnocováním lesů a podpoří zvyšování množství emisí skleníkových pohlcených lesními porosty, a pro zavedení mechanismu pro technologie k urychlení rozvoje a transferu technologií, a vzhledem k tomu, že tato dohoda obsahuje zmínku o úloze trhů při zvyšování nákladové účinnosti mitigačních opatření; vzhledem k tomu, že účinné uplatňování těchto mechanismů vyžaduje dohodu v rámci UNFCCC,
L. vzhledem k tomu, že konference smluvních stran prodloužila mandát pracovních skupin ad hoc v rámci Kjótského protokolu a Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (dlouhodobá spolupráce), a to až do konání konference smluvních stran (COP 16), která je plánována na prosinec 2010; vzhledem k tomu, že mnoho zemí včetně Brazílie, Jižní Afriky, Indie a Číny vyjádřilo těmto procesům svou podporu,
Kam dále po Kodani
1. vyjadřuje hluboké zklamání nad tím, že se v Kodani nepodařilo dosáhnout globální všeobecné dohody v oblasti klimatu pro období po roce 2012, čímž došlo k ohrožení cíle spočívajícího v odvrácení nebezpečné změny klimatu a k navýšení nákladů, jež si vyžádají opatření v této oblasti;
2. domnívá se, že prodleva, k níž došlo při hledání mezinárodní konsensu, neopravňuje k tomu, aby se dále odkládaly politiky EU směřující ke snižování emisí, jehož nezbytnost už věda prokázala; vyzývá proto EU, aby zvýšila svůj cíl v oblasti snižování emisí na 30 % a aby objasnila, za jakých podmínek lze tento cíl zvýšit na 40%; vyzývá EU, aby se snažila dosáhnout těchto cílů pomocí úspor energie a obnovitelných energetických zdrojů a aby odmítala alternativy, které ve skutečnosti problém neřeší, jako je jaderná energetika a tzv. „čisté uhlí“; vyzývá k co nejrychlejšímu přijetí ambiciózního a závazného cíle v oblasti úspor energie;
3. vyjadřuje politování nad tím, že EU předem nepřijala konkrétní závazky v oblasti mezinárodního veřejného financování opatření, jež mají v rozvojových zemích zmírnit dopady změny klimatu, a tím se jí nepodařilo během jednání získat takovou důvěru, aby bylo možné dosáhnout v pracovních skupinách ad hoc dalšího pokroku; dále EU vyzývá, aby dala jasně najevo, že hodlá přejít do druhého období závazku v rámci Kjótského protokolu, pokud USA přijmou právně závazná ujednání v rámci jiného právního nástroje a pokud pravidla týkající se přebytečných jednotek přiděleného množství a využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví nenaruší vyváženost jejího životního prostředí;
4. naléhavě žádá EU, aby znásobila své úsilí, pokud jde o rozvíjení vnější politiky v oblasti klimatu, a aby postupovala jednotně tak, aby na konferenci COP 16, jež se bude konat v prosinci 2010 v Mexiku, se znovu postavila do čela při jednáních směřujících k závazné všeobecné dohodě pro období po roce 2012, jež bude vycházet z nejnovějších vědeckých poznatků a bude v souladu s cílem 2 ºC;
5. vyzývá zejména k intenzivnějšímu zapojení Mexika, Brazílie a Jižní Afriky;
6. zůstává i nadále odhodlán vést jednání v rámci OSN a vyzývá hlavy států, aby tento proces nenarušovaly, ale spíše se ho snažily posílit tím, že především nebudou prosazovat své výlučné postoje; vyzývá však k tomu, aby se co nejdříve zvážilo, jak zvýšit účinnost tohoto procesu, a v této souvislosti vyzývá EU, aby v případě potřeby předložila návrhy na používání pravidel hlasování založených na převážné většině několika kritérií, a umožnila tak dosažení dalšího pokroku v jednáních;
7. uznává, že participační, spravedlivý a transparentní proces je nezbytným předpokladem legitimity budoucí dohody v oblasti klimatu, jež má pro budoucnost této planety zásadní význam; je přesvědčen, že práce na návrhu smlouvy v zastupujících menších skupinách je nezbytná, ale musí vycházet z cílů a mandátů, na nichž se dohodli všichni;
8. domnívá se, že fóra jako G20 nebo Fórum největších světových ekonomik sice mohou přispět k prosazení konsensu při formálních jednáních, ale mohou mít pouze pomocnou úlohu, neboť nejsou vhodnými subjekty k vyjednání závazných výsledků a nezastupují nejchudší země ani země, které jsou z hlediska změny klimatu nejzranitelnější;
9. vyzývá zainteresované strany, aby na setkáních v Bonnu v průběhu května a června 2010 dosáhly významného pokroku a naplánovaly setkání na vysoké úrovni ještě před Mexikem, aby se pro COP-16 zajistil včas určitý pokrok;
Závazky v oblasti snížení emisí
10. zdůrazňuje, že by mezinárodní dohoda měla být založena na zásadě „společné, ale rozlišené odpovědnosti“, kdy se průmyslové země ujmou vůdčí úlohy při snižování svých domácích emisí a stanoví si závazné cíle týkající se celé ekonomiky, zatímco rozvíjející se země přijmou v souladu s akčním plánem z Bali zmírňující opatření odpovídající vnitrostátní situaci v rámci udržitelného rozvoje; je přesvědčen, že by budoucí dohoda měla umožňovat sankce na mezinárodní úrovni v případě jejího nedodržování;
11. připomíná, že mezinárodní dohoda by měla do roku 2020 zajistit celkové snížení emisí skleníkových plynů v rozvinutých zemích na horní hranici rozmezí 25–40 % oproti úrovním v roce 1990, jak doporučuje čtvrtá hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC), a že podle posledních vědeckých údajů je nutné emise snížit alespoň o 40 %; vyzývá k dosažení takovéhoto snížení na úrovni EU;
12. připomíná, že pro EU a ostatní rozvinuté země by měl být stanoven dlouhodobý cíl snížit emise do roku 2050 o minimálně 80–95% oproti úrovním v roce 1990 a že celosvětové emise skleníkových plynů by se měly začít snižovat nejpozději v roce 2015;
13. požaduje pravidelné přezkumy dohody po každé nové hodnotící zprávě Mezinárodního panelu pro změnu klimatu a v každém případě minimálně každých pět let, aby se zajistilo, že cíle v oblasti snižování emisí budou dostatečně ambiciózní, aby se splnil cíl maximálního zvýšení teploty o 2 °C, a budou i nadále v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky;
14. požaduje, aby environmentální účinnost cílů snižování emisí uvedených v příloze I byla hlavní zásadou, pokud jde o přístup EU k mezinárodním účetním předpisům pro lesní správu a LULUCF (využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesní hospodářství); požaduje flexibilní mechanismy a započítávání veškerých výsledků, které byly v prvním období závazků dosaženy nad rámec závazků stanovených v Kjótského protokolu, do cílů stanovených pro období po roce 2012; požaduje komplexní přezkum trhů s uhlíkem zaměřený na jejich schopnosti vypořádat se se změnou klimatu;
15. zdůrazňuje, že jakýkoli budoucí systém pro snižování emisí v důsledku odlesňování a znehodnocování lesů (REDD) musí dodržovat práva původních obyvatel a místních společenství, včetně jejich práva na společné vlastnictví a na autonomní původní území, a musí také stanovit, že se budou moci plně a účinně účastnit tohoto procesu a bude jim přiznána rozhodovací pravomoc na všech úrovních, včetně vytváření a provádění celostátních plánů REDD a alokace či rozdělování finančních prostředků;
16. vyjadřuje politování nad nedostatečným pokrokem při řešení emisí v oblasti letectví a námořní plavby; vyzývá EU k zajištění toho, aby se v rámci jednání o budoucí dohodě zohledňoval celkový dopad letectví na změnu klimatu a aby byly cíle v oblasti snižování emisí stejné pro odvětví letecké a námořní dopravy jako pro jiná průmyslová odvětví;
Financování
17. zdůrazňuje historickou odpovědnost vyspělých zemí za nevratnou změnu klimatu a jejich odpovědnost poskytnout dostatečnou, stabilní a předvídatelnou finanční a technickou pomoc rozvojovým zemím, který by se tak mohly zavázat k snižování svých emisí skleníkových plynů, přizpůsobit se důsledkům změny klimatu a snížit emise vznikající v důsledku odlesňování a znehodnocování lesů, ale také zlepšit budování kapacit s cílem splnit cíle v rámci budoucí mezinárodní dohody o změně klimatu;
18. trvá na tom, že závazky ohledně poskytnutí požadované předvídatelné finanční podpory nezbytné pro zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se této změně v souvislosti s UNFCCC musí představovat novou podporu, která doplňuje oficiální rozvojovou pomoc a je nezávislá na ročních rozpočtových procesech členských států; připomíná stávající závazky, jejichž cílem je dosáhnout do roku 2015 úrovně oficiální rozvojové pomoci ve výši 0,7 % HDP;
19. aniž by byly dotčeny různé mezinárodní nástroje pro získání příjmů pro financování opatření v oblasti změny klimatu v rozvojových zemích (daň z finančních transakcí, mezinárodní daň z pohonných hmot atd.), se domnívá, že bude zapotřebí nejméně 120 miliard EUR ročně z mezinárodních veřejných prostředků; zdůrazňuje, že má-li se zabránit dvojímu započtení, nelze trh s uhlíkem považovat za poskytovatele finanční pomoci rozvojovým zemím;
20. zdůrazňuje, že je třeba, aby podpora k rychlému zahájení činnosti přislíbená členskými státy EU byla podporou poskytovanou nad rámec rozpočtu oficiální rozvojové pomoci, aby byla tato podpora koordinována na úrovni EU a byla dána k dispozici co nejdříve a v každém případě před konferencí COP 16 v Mexiku a mohla z ní být financována opatření v rozvojových zemích; tuto podporu považuje za klíčový faktor pro budování důvěry v úspěch v Mexiku a vyzývá Komisi, aby počínaje červnem 2010 pravidelně předkládala zprávu nejen o použití slíbené podpory k rychlému zahájení činnosti ,ale také o její doplňkovosti ve vztahu ke stávající oficiální rozvojové pomoci;
21. připomíná, že společný příspěvek EU k realizaci mitigačních a adaptačních opatření v rozvojových zemích by měl být minimálně 30 000 milionů EUR ročně až do roku 2020, což je částka, která se může zvýšit v souvislosti s novými poznatky o závažnosti klimatické změny a o výši nákladů, které si vyžádá;
22. zdůrazňuje, že významná část výnosů získaných z dražeb osvědčení vydaných v rámci systému obchodování s emisemi EU i z jakéhokoli mezinárodního mechanismu v oblasti letecké a námořní dopravy by měla být vyčleněna na pomoc rozvojovým zemím v jejich boji s důsledky změny klimatu a na jejich přizpůsobování se této změně;
23. zdůrazňuje, že nadcházející revize rozpočtu EU se musí zaměřit na poskytování dostatečných zdrojů na opatření, jejichž cílem je chránit se před důsledky změny klimatu a přizpůsobit se jí, a to jak v EU, tak v rozvojových zemích;
24. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a sekretariátu Rámcové dohody OSN o změně klimatu s žádostí, aby bylo zasláno všem smluvním stranám, které nejsou členy EU.