NÁVRH USNESENÍ o Kubě

8. 3. 2010

předložený na základě prohlášení Rady a Komise
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu

Fiorello Provera, Lorenzo Fontana za skupinu EFD

Viz také společný návrh usnesení RC-B7-0169/2010

B7‑0170/2010

Usnesení Evropského parlamentu o Kubě

Evropský parlament,

–   s ohledem na svá předchozí usnesení o situaci na Kubě,

–   s ohledem na svá předchozí usnesení o výročních zprávách o stavu lidských práv ve světě,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2006 o dalším postupu po udělení Sacharovovy ceny[1],

–   s ohledem na prohlášení mluvčího vysoké představitelky EU / místopředsedkyně Komise o smrti pana Tamaya,

–   s ohledem na závěry Rady EU o společném postoji EU ze dne 15. června 2009 o Kubě,

–   s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že ochrana univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv, včetně občanských, politických, ekonomických, sociálních a kulturních práv, je i nadále jedním z hlavních cílů Evropské unie,

B.  vzhledem k tomu, že známý kubánský politický aktivista pan Orlando Zapata Tamayo zemřel dne 23. února 2010 v důsledku 83denní hladovky na protest proti kubánské vládě, která mu neumožnila nosit místo přidělené vězeňské uniformy bílý disidentský oděv, a proti životním podmínkám ostatních vězňů,

C. vzhledem k tomu, že existují zprávy o tom, že političtí vězni jsou běžně předmětem nejrůznějšího zneužívání, včetně nucené ideologické převýchovy, dlouhodobé izolace v samovazbě a odpírání lékařské péče,

D. vzhledem k tomu, že tím, že kubánské orgány i nadále odmítají povolit členkám hnutí „Ženy v bílém“ vycestovat do sídla Parlamentu, aby převzaly udělenou cenu, porušují jedno ze základních lidských práv, totiž právo svobodně vycestovat z vlastní země a vrátit se do ní, zakotvené ve Všeobecné deklaraci lidských práv,

E.  vzhledem k tomu, že článek 62 kubánské ústavy výslovně brání Kubáncům uplatňovat svá základní práva v rozporu s „cíly socialistického státu“,

F.  vzhledem k tomu, že kubánská vláda pod novým vedení Raúla Castra i nadále prosazuje politicky konformní smýšlení za využití trestního řízení, dlouhodobého i krátkodobého věznění, zastrašování, odmítání poskytnout zaměstnání a omezení možnosti cestovat,

G. vzhledem k tomu, že kubánská vláda se stále více spoléhá na tzv. „estado peligroso“, což je ustanovení trestního zákona, podle něhož mohou orgány uvěznit osoby před tím, než spáchají trestný čin, a to na základě podezření, že by se v budoucnu mohly dopouštět trestných činů, jako je rozdávání výtisků Všeobecné deklarace lidských práv, organizování mírových pochodů, vytváření kritického zpravodajství a pokus vytvořit nezávislé odbory,

H. vzhledem k tomu, že Kuba se v počtu uvězněných novinářů řadí hned za Čínu na druhé místo,

I.   vzhledem k tomu, že Kuba musí zahájit proces přechodu k politice pluralitní demokracie a že se tohoto procesu musejí účastnit a rozhodovat v něm formou otevřeného dialogu všichni Kubánci bez výjimky,

J.   vzhledem k tomu, že v dialogu mezi EU, kubánskou vládou a kubánskou občanskou společností a demokratickou opozicí je jednoznačně nutné dát přednost zásadám demokracie, lidských práv a základních svobod,

1.  je i nadále vážně znepokojen nedostatečným pokrokem v oblasti lidských práv na Kubě, zejména v oblasti občanských a politických práv, a v oblasti politických reforem; lituje, že nebyla věnována pozornost požadavkům Parlamentu a Rady, které se týkaly bezodkladného osvobození všech politických vězňů a vězňů svědomí, a trvá na tom, že uvěznění disidentů na Kubě z důvodu jejich přesvědčení a pokojné politické činnosti odporuje Všeobecné deklaraci lidských práv;

2.  jednoznačně odsuzuje, že kubánská vláda v případě úmrtí pana Orlanda Zapaty Tamaya ve věznici zanedbala jeho nejzákladnější humanitární potřeby; naléhavě vyzývá kubánskou vládu, aby bezpodmínečně propustila všechny politické vězně, včetně těch, kteří byli zadrženi a odsouzeni v roce 2003; vyjadřuje své hluboké znepokojení ohledně zdravotního stavu osob, které jsou stále zadržovány v kubánských věznicích; vyzývá kubánské orgány, aby mezinárodním humanitárním organizacím okamžitě umožnily přístup do kubánských věznic;

3.  lituje, že nehledě na předání moci Fidela Castra kolektivnímu vedení v čele s jeho bratrem Raúlem Castrem zůstává politický, hospodářský a sociální systém na Kubě v podstatě beze změn; zdůrazňuje význam strukturálních hospodářských a sociálních reforem s cílem zlepšit životní podmínky kubánského lidu a vyzývá kubánskou vládu, aby přijala nezbytná opatření;

4.  opakovaně vyzývá kubánskou vládu, aby kubánskému lidu zajistila svobodu informací a projevu, včetně přístupu k internetu;

5.  naléhavě žádá Komisi a Radu, aby i nadále přijímaly veškerá nezbytná opatření s cílem požadovat propuštění politických vězňů a aby zajistily okamžité ukončení zastrašování politických odpůrců a ochránců lidských práv;

6.  naléhavě žádá orgány EU, aby pokračovaly v dialogu s kubánskou občanskou společností a nabídly svou podporu pokojným změnám na Kubě, a to na základě nástrojů rozvojové spolupráce včetně evropského nástroje pro demokracii a lidská práva;

7.  požaduje, aby kubánské orgány umožnily členům politické opozice, aktivistům v oblasti lidských práv a všem občanům svobodně cestovat do zahraničí a svobodně se vrátit na Kubu;

8.  považuje za nezbytné, aby byly politické a hospodářské vztahy mezi EU a kubánskými orgány, včetně rozvojové pomoci, navázány na konkrétní zlepšení podmínek všech kubánských občanů v oblasti lidských práv, které by bylo možné ověřit a které by započalo propuštěním všech politických vězňů a vězňů svědomí;

9.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, shromáždění EUROLAT, kubánské vládě a Národnímu shromáždění moci národa a laureátům Sacharovovy ceny Evropského parlamentu.

• [1]  Přijaté texty, P6_TA(2006)0601.