NÁVRH USNESENÍ o Kubě

8. 3. 2010

předložený na základě prohlášení Rady a Komise
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu

Renate Weber, Izaskun Bilbao Barandica za skupinu ALDE

Viz také společný návrh usnesení RC-B7-0169/2010

B7‑0175/2010

Usnesení Evropského parlamentu o Kubě

Evropský parlament,

–   s ohledem na svá předchozí usnesení o situaci na Kubě, zejména na usnesení ze dne 17. listopadu 2004[1], 2. února 2006[2] a 21. června 2007[3],

–   s ohledem na svá předchozí usnesení o výroční zprávě o stavu lidských práv ve světě a o politice EU v této oblasti v roce 2004, 2005, 2006, 2007 a 2008,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2006 o dalším postupu po udělení Sacharovovy ceny[4],

–   s ohledem na prohlášení předsednictví ze dne 14. prosince 2005 o hnutí „Ženy v bílém“ a jeho předchozích prohlášeních ze dne 26. března 2003 a 5. června 2003 o situaci na Kubě,

–   s ohledem na společný postoj Rady 96/697/SZBP o Kubě[5], který byl schválen dne 2. prosince 1996 a od té doby byl pravidelně aktualizován,

–   s ohledem na závěry Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy ze dne 18. června 2007, z června 2008 a ze dne 15. června 2009 týkající se Kuby,

–   s ohledem na prohlášení mluvčího vysoké představitelky Catherine Ashtonové a předsedy Parlamentu Jerzyho Buzka o smrti politického vězně a vězně svědomí Orlanda Zapaty Tamaya na Kubě,

–   s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu

A. vzhledem k tomu, že ochrana univerzálnosti a nedělitelnosti lidských práv, včetně politických, ekonomických, sociálních a kulturních práv, je i nadále jedním z hlavních cílů Evropské unie,

B.  vzhledem k tomu, že desítky nezávislých novinářů, pokojných disidentů a obhájců lidských práv, kteří jsou většinou členy demokratické opozice, jsou stále na Kubě vězněny pro uplatňování základních práv na svobodu projevu a shromažďování a práva pořádat schůze,

C. vzhledem k tomu, že Parlament v roce 2005 udělil Sacharovovu cenu za svobodu myšlení kubánskému hnutí „Ženy v bílém“; vzhledem k tomu, že odmítnutí kubánských orgánů povolit členkám hnutí „Ženy v bílém“ vycestovat do sídla Parlamentu, aby cenu převzaly, je porušením jednoho ze základních lidských práv, totiž práva na svobodné vycestování a návrat do vlastní země, jež je zakotveno ve Všeobecné deklaraci lidských práv,

D. vzhledem k tomu, že orgány EU učinily nezbytné kroky a vyzvaly k propuštění politických vězňů a vězňů svědomí na Kubě a k humánnímu zacházení s těmito vězni,

E.  vzhledem k tomu, že smrt Orlanda Zapaty Tamaya, která je po téměř 40 letech prvním úmrtím kubánského aktivisty na následky hladovky jako formy protestu proti zneužívání vládní moci, je považována v oblasti lidských práv na Kubě za závažný krok zpět, vyvolala na mezinárodní scéně vlnu protestů a vedla rovněž k tomu, že další političtí vězni a disidenti zahájili ve vězení hladovku,

1.  ostře odsuzuje smrt disidenta a politického vězně Orlanda Zapaty Tamaya, které se dalo zabránit a k níž došlo po hladovce trvající 85 dní, a vyjadřuje jeho rodině svou solidaritu a soustrast,

2.  odsuzuje zadržování aktivistů a pokus vlády zabránit rodině Orlanda Zapaty Tamaya v uspořádání pohřbu a rozloučení se se zesnulým;

3.  vyjadřuje politování nad tím, že ze strany kubánských orgánů nejsou patrny žádné zřetelné náznaky reakce na výzvy EU a mezinárodního společenství k propuštění politických vězňů a vězňů svědomí a k plnému dodržování základních svobod, zejména svobody projevu a sdružování v politických organizacích;

4.  vyzývá kubánskou vládu, aby okamžitě a bezpodmínečně propustila všechny politické vězně a vězně svědomí;

5.  vyjadřuje znepokojení nad situací politických vězňů a vězněných disidentů, kteří v současné době drží hladovku, a to zejména v případě novináře a psychologa Guillerma Fariñase;

6.  vyjadřuje politování nad tím, že kubánská vláda nereaguje na výzvy Parlamentu a Evropské rady k bezodkladnému propuštění všech politických vězňů a vězňů svědomí, a zdůrazňuje, že uvěznění kubánských disidentů z důvodu jejich přesvědčení a pokojné politické činnosti odporuje Všeobecné deklaraci lidských práv;

7.  vyzývá Radu a Komisi, aby i nadále přijímaly všechna nezbytná opatření a požadovaly propuštění politických vězňů a aby podporovaly úsilí obhájců lidských práv;

8.  naléhá na orgány EU, aby bezpodmínečně podporovaly a bezvýhradně požadovaly zahájení pokojného procesu politické přeměny kubánské společnosti v pluralitní demokracii, na jehož průběhu – a na rozhodování o něm – by se mohli podílet všichni Kubánci na základě otevřeného dialogu, jenž nebude nikoho z tohoto procesu vylučovat;

9.  vyjadřuje svou hlubokou solidaritu s kubánským lidem a podporuje posun k demokracii a dodržování a prosazování základních práv; je přesvědčen, že dialog a usmíření mezi Kubánci, spolu s podporou demokratického procesu ze strany mezinárodního společenství, napomohou překonání současných obtíží;

10. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, rotujícímu předsednictví EU, místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, shromáždění EUROLAT a kubánské vládě a Národnímu shromáždění lidové moci.

 

• [1]  Úř. věst. C 201 E, 18.8.2005, s. 83.
• [2]  Úř. věst. C 288 E, 25.11.2006, s. 81.
• [3]  Přijaté texty, P6_TA(2007)0288.
• [4]  Přijaté texty, P6_TA(2006)0601.
• [5]  Úř. věst. L 322, 12.12.1996, s. 1.