NÁVRH USNESENÍ o sportovních agentech
11. 6. 2010
v souladu s čl. 115 odst. 5 jednacího řádu
Doris Pack za Výbor pro kulturu a vzdělávání
B7‑0343/2010
Usnesení Evropského parlamentu o sportovních agentech
Evropský parlament,
– s ohledem na své usnesení ze dne 29. března 2007 o budoucnosti profesionálního fotbalu v Evropě[1],
– s ohledem na své usnesení ze dne 8. května 2008 o bílé knize o sportu vypracované Evropskou komisí[2],
– s ohledem na Bílou knihu o sportu (KOM(2007)0391),
– s ohledem na článek 165 Smlouvy o fungování Evropské unie,
– s ohledem na rozsudek Soudu prvního stupně Evropských společenství ze dne 26.ledna 2005[3],
– s ohledem na otázku položenou dne 10. března 2010 Komisi ohledně sportu, konkrétněji sportovních agentů (O-0032/2010 – B7-0000/2010),
– s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,
1. připomíná, že Parlament ve svém usnesení ze dne 29. března 2007 o budoucnosti profesionálního fotbalu v Evropě vyzývá Komisi, aby podpořila snahy řídících fotbalových orgánů o regulaci činnosti sportovních agentů a aby v nutném případě předložila návrh směrnice o těchto agentech;
2. vítá studii o sportovních agentech v Evropské unii zadanou Evropskou komisí, jejíž výsledky jsou nyní k dispozici;
3. je znepokojen zejména zjištěními studie ohledně trestné činnosti páchané ve spojitosti se sportem, a konkrétními případy organizované trestné činnosti, která je propojena s aktivitami sportovních agentů; domnívá se, že tento vývoj poškozuje pověst sportu, jeho bezúhonnost a především jeho úlohu ve společnosti;
4. bere na vědomí závěr studie, že sportovní agenti figurují v často netransparentních finančních tocích, což je svádí k nezákonnému jednání;
5. konstatuje, že studie poukazuje na neprůhledné systémy bezhotovostních plateb zejména u kolektivních sportů, které tak napomáhají trestné činnosti, do níž jsou zapojeni nejen agenti, ale i kluby a jednotliví hráči;
6. upozorňuje na velkou zranitelnost mladých sportovců a riziko, že se mohou stát obětí obchodování s lidmi;
7. zdůrazňuje, že za sportovce a zejména mladé hráče nesou konkrétní odpovědnost agenti hráčů a kluby, a proto obě strany vyzývá k tomu, aby této povinnosti ujaly a soustředily se zejména na vzdělávání a odbornou přípravu mladých hráčů;
8. upozorňuje na zjištění studie, že předpisy sportovních federací týkající se agentů se v podstatě soustřeďují na kontrolu přístupu k této profesi a k regulaci jejího výkonu, avšak že tyto orgány mají pouze omezené kontrolní a sankční pravomoci, protože nemají k dispozici žádné nástroje pro kontroly nebo přímý zásah vůči sportovním agentům, kteří u nich nejsou zaregistrovaní; tyto federace nejsou ani oprávněny ukládat občanskoprávní nebo trestněprávní sankce;
9. souhlasí s řídícími orgány a zúčastněnými stranami z oblasti sportu, že je třeba přijmout opatření k řešení problémů, které ohrožují integritu a důvěryhodnost sportu a činitelů v této oblasti;
10. je přesvědčen o tom, že opuštění stávajícího systému FIFA pro udělování licencí agentům hráčů, aniž by byl vytvořen silný alternativní systém, by nebylo vhodným řešením problémů v souvislosti s agenty fotbalových hráčů;
11. vyjadřuje uznání sportovním orgánům za jejich úsilí vnést větší transparentnost do finančních toků a zavést nad nimi lepší dohled;
12. vyzývá Radu, aby zesílila své úsilí o koordinaci v rámci boje proti trestné činnosti spojené s činností agentů, včetně praní špinavých peněz, ovlivňování výsledků zápasů a obchodování s lidmi;
13. odkazuje na výše uvedený rozsudek ve věci T-193/02, v němž Soud uvádí, že regulace činnosti agentů hráčů, která představuje ochranu ekonomické činnosti a dotýká se základních svobod, v zásadě spadá do působnosti veřejných orgánů;
14. připomíná, že v tomtéž rozsudku rovněž Soud shledal, že federace, jako je například FIFA, jsou oprávněny regulovat profesi agentů, jestliže cílem této regulace je zpřísnit profesní a etické standardy pro činnost agentů s ohledem na ochranu hráčů a jestliže tato regulace nepoškozuje hospodářskou soutěž; připomíná, že neexistuje žádná profesní organizace agentů a že jejich povolání je předmětem velice omezené regulace na úrovni členských států;
15. je přesvědčen, že vzhledem k přeshraničním aktivitám a rozdílným vnitrostátním předpisům platným pro oblast sportu je možné efektivitu kontroly a prosazování sankcí řešit pouze společným úsilím sportovních a veřejných orgánů;
16. konstatuje, že zatímco v některých sportovních disciplínách jsou činnosti agentů značně regulovány na mezinárodní a vnitrostátní úrovni sportovními subjekty, specifické právní předpisy zaměřené na sportovní agenty přijalo jen velmi málo členských států;
17. je přesvědčen o tom, že vzhledem k matoucí rozdílnosti předpisů upravujících činnosti sportovních agentů je třeba přijmout komplexní přístup na úrovni EU, aby se zabránilo mezerám vyplývajícím z nejednoznačných předpisů, aby se zajistilo patřičné monitorování a kontrola činnosti agentů;
18. znovu vyzývá k tomu, aby byla na úrovni EU přijata opatření týkající se činnosti agentů hráčů, která by se zaměřila na:
– přísné standardy a kritéria zkoušek, dříve než jakákoli osoba může působit jako agent hráče,
– transparentnost transakcí agentů;
– zákaz vyplácení odměn agentům souvisejících s přestupem nezletilých hráčů,
– minimální harmonizované standardy pro smlouvy agentů,
– účinný kontrolní a disciplinární systém,
– zavedení „licenčního systému agentů“ a rejstříku agentů pro celou EU,
– ukončení „dvojího zastoupení“,
– postupné vyplácení odměny v závislosti na plnění smlouvy;
19. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské komisi.