NÁVRH USNESENÍ o evropské strategii hospodářského a sociálního rozvoje horských regionů, ostrovů a řídce osídlených oblastí
15. 9. 2010
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
Riikka Manner, Ramona Nicole Mănescu, Pat the Cope Gallagher, Giommaria Uggias za skupinu ALDE
Viz také společný návrh usnesení RC-B7-0518/2010
B7‑0520/2010
Usnesení Evropského parlamentu o evropské strategii hospodářského a sociálního rozvoje horských regionů, ostrovů a řídce osídlených oblastí
Evropský parlament,
– s ohledem na hlavu XII Smlouvy o fungování Evropské unie, a zejména na článek 174 této smlouvy,
– s ohledem na nařízení, kterými se řídí strukturální fondy v období 2007–2013,
– s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 6. října 2006 o strategických obecných zásadách Společenství pro soudržnost[1],
– s ohledem na své usnesení ze dne 2. září 2003 o strukturálně znevýhodněných regionech (ostrovy, horské oblasti, řídce osídlené oblasti) v kontextu politiky soudržnosti a jejich institucionálních výhledech,
– s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 7. července 2005 k tématu Přepracované pokyny ke státní regionální podpoře,
– s ohledem své usnesení ze dne 15. března 2007 o ostrovech a přírodních a hospodářských omezeních v kontextu regionální politiky,
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. října 2008 o zelené knize o územní soudržnosti – Učinit z územní rozmanitosti přednost,
– s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Regiony 2020 – posouzení budoucích výzev pro regiony EU“ (SEK(2008)2868),
– s ohledem na pracovní dokument Komise nazvaný „Území se zvláštními zeměpisnými charakteristikami“ (č. 02/2009),
– s ohledem na své usnesení ze dne 24. března 2009 o zelené knize o územní soudržnosti a stavu jednání o budoucí reformě politiky soudržnosti,
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. června 2009 nazvané „Šestá zpráva o pokroku v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti“,
– s ohledem na sdělení Komise ze dne 31. března 2010 nazvané „Politika soudržnosti: Strategická zpráva 2010 o provádění programů na období 2007–2013“ (SEK(2010)0360),
– s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že zásada územní soudržnosti byla upevněna v nařízeních o strukturálních fondech na období 2007–2013 a je jedním z nových klíčových cílů Evropské unie, jež byly zavedeny Lisabonskou smlouvou, přičemž usiluje o zajištění harmonického rozvoje snižováním regionálních rozdílů a odstraňováním překážek rozvoje, včetně překážek, které souvisejí s přírodním nebo geografickým znevýhodněním,
B. vzhledem k tomu, že podle článku 174 Smlouvy o fungování Evropské unie je třeba věnovat zvláštní pozornost oblastem, které jsou závažně a trvale znevýhodněny v důsledku přírodních nebo demografických podmínek, jako například nejsevernější regiony s velmi nízkou hustotou obyvatelstva a ostrovní a horské regiony,
C. vzhledem k tomu, že horské regiony, ostrovy a řídce osídlené oblasti musejí v souvislosti s demografickými změnami, špatnou přístupností, změnou klimatu, migrací, dodávkami energie a regionální integrací řešit zvláštní problémy,
1. vítá začlenění územní soudržnosti jakožto nového cíle Unie a nového článku 174; domnívá se, že ustanovení článku 174 by měla být převedena do specifických strategií rozvoje a konkrétních opatření, jejichž cílem bude znevýhodnění překonat a využít potenciál těchto oblastí;
2. vítá pracovní dokument Komise nazvaný „Území se zvláštními zeměpisnými charakteristikami“; je však toho názoru, že horské regiony, ostrovy a řídce osídlené oblasti zdaleka netvoří sourodé skupiny regionů a vyžadují specifické programy regionálního rozvoje; zdůrazňuje, že tyto skupiny regionů mají některé důležité společné charakteristiky, které je odlišují od jiných oblastí;
3. vyzývá Komisi, aby pracovala na vhodnějších a teritoriálně rozlišených statistických ukazatelích s cílem poskytnout komplexnější představu o úrovni rozvoje těchto regionů; zdůrazňuje, že v současnosti již lze v regionech způsobilých v rámci cíle Regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti používat jiné ukazatele než HDP (celkový počet obyvatel, nezaměstnanost, míru zaměstnanosti, úroveň vzdělání, hustotu obyvatelstva); žádá Komisi, aby prověřila, zda by bylo v budoucnosti možné stanovit tyto specifické ukazatele také pro horské regiony, ostrovy a vzdálené a řídce osídlené oblasti; zastává však názor, že HDP musí zůstat hlavním kritériem, na jehož základě se rozhoduje o přidělení pomoci v rámci regionální politiky;
4. vyzývá k začlenění specifického evropského integrovaného a flexibilního politického rámce s právními a finančními důsledky, který by se zaměřoval na horské regiony, ostrovy a řídce osídlené oblasti na základě jejich společných rysů, ale zároveň zohledňoval různorodost situací a řídil se zásadou proporcionality; je toho názoru, že politika soudržnosti by měla situaci horských regionů, ostrovů a řídce osídlených oblast řešit nejen prostřednictvím regionální politiky, ale také s využitím jiných politik EU, které mají významný územní dopad na rozvoj těchto regionů; domnívá se, že evropský politický rámec zaměřený na horské regiony, ostrovy a řídce osídlené oblasti může mít potřebný přínos pro překonání trvalých znevýhodnění, kterým tyto regiony čelí, a pro přizpůsobení jejich modelu rozvoje s využitím jejich kladů;
5. vyzývá členské státy a regionální a místní orgány, aby hrály významnou úlohu v rozvojových strategiích horských regionů, ostrovů a řídce osídlených oblastí, protože vertikální přístup se zapojením a přispěním všech úrovní státní správy a dodržující zásadu subsidiarity je nezbytný k tomu, aby tyto oblasti nasměroval na správnou cestu udržitelného rozvoje, který zohlední další důležitá odvětví v regionu; zdůrazňuje, že potenciál těchto regionů, které mají často rozsáhlé přírodní zdroje, může pozitivně přispět k dosažení cílů, zejména v oblasti energetické politiky a výzkumu a vývoje, jak je stanoveno ve strategii EU2020;
6. vyzývá Komisi a členské státy k zajištění toho, aby horské regiony, ostrovy a řídce osídlené oblasti mohly nadále využívat konkrétní opatření, a to i v rámci nových finančních perspektiv a během příštího programového období;
7. vítá evropská seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) jakožto nástroj zaměřeny na odstraňování překážek, které brání územní spolupráci; vybízí horské regiony, ostrovy a řídce osídlené oblasti, aby pro řízení projektů územní spolupráce s ostatními regiony spolufinancovaných EU využívaly ESÚS, protože tímto způsobem se mohou přiblížit hospodářským oblastem, jež je obklopují;
8. vybízí členské státy, aby v horských a řídce osídlených oblastech a na ostrovech uplatňovaly v plné míře nástroje, jež nabízí evropská politika sousedství, a využily tak mezinárodně dostupné zdroje;
9. vyzývá k upuštění od kritéria vzdálenosti (150 km) při klasifikaci ostrovů jakožto hraničních oblastí způsobilých k financování z programů přeshraniční spolupráce v rámci cíle územní spolupráce politiky soudržnosti nebo v rámci evropské politiky sousedství; domnívá se, že pokud by bylo zapotřebí stanovit určitý limit, bylo by pro ostrovní regiony vhodnější, aby podmínka týkající se přeshraničního území byla uplatňována na úrovni mořských oblastí;
10. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států, orgánům regionální a místní správy a hospodářským a sociálním partnerům.
- [1] Úř. věst. L 291, 21.10.2006, s. 11.