NÁVRH USNESENÍ o evropské strategii hospodářského a sociálního rozvoje horských regionů, ostrovů a řídce osídlených oblastí

15. 9. 2010

předložený na základě prohlášení Komise
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu

François Alfonsi, Alyn Smith za skupinu Verts/ALE

Viz také společný návrh usnesení RC-B7-0518/2010

B7‑0521/2010

Usnesení Evropského parlamentu o evropské strategii hospodářského a sociálního rozvoje horských regionů, ostrovů a řídce osídlených oblastí

Evropský parlament,

– s ohledem na hlavu XII Smlouvy o fungování Evropské unie, a zejména na článek 174 této smlouvy,

 

– s ohledem na nařízení, kterými se řídí strukturální fondy v období 2007–2013,

 

– s ohledem na rozhodnutí Rady ze dne 6. října 2006 o strategických obecných zásadách Společenství pro soudržnost[1],

 

– s ohledem na své usnesení ze dne 2. září 2003 o strukturálně znevýhodněných regionech (ostrovy, horské oblasti, řídce osídlené oblasti) v kontextu politiky soudržnosti a jejich institucionálních výhledech,

 

– s ohledem na stanovisko Výboru regionů ze dne 7. července 2005 k tématu Přepracované pokyny ke státní regionální podpoře;

 

– s ohledem své usnesení ze dne 15. března 2007 o ostrovech a přírodních a hospodářských omezeních v kontextu regionální politiky,

 

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 6. října 2008 o zelené knize o územní soudržnosti – Učinit z územní rozmanitosti přednost,

 

– s ohledem na pracovní dokument útvarů Komise nazvaný „Regiony 2020 – posouzení budoucích výzev pro regiony EU“ (SEK(2008)2868),

 

– s ohledem na pracovní dokument Komise nazvaný „Území se zvláštními zeměpisnými charakteristikami“(č. 02/2009),

 

– s ohledem na své usnesení ze dne 24. března 2009 o zelené knize o územní soudržnosti a stavu jednání o budoucí reformě politiky soudržnosti,

 

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 15. června 2009 nazvané „Šestá zpráva o pokroku v oblasti hospodářské a sociální soudržnosti“,

 

– s ohledem na sdělení Komise ze dne 31. března 2010 nazvané „Politika soudržnosti: Strategická zpráva 2010 o provádění programů na období 2007–2013“ (SEK(2010)360),

 

–   s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

 

 

A. vzhledem k tomu, že zásada územní soudržnosti byla upevněna v nařízeních o strukturálních fondech na období 2007–2013 a je jedním z nových klíčových cílů Evropské unie, jež byly zavedeny Lisabonskou smlouvou, přičemž usiluje o zajištění harmonického rozvoje snižováním regionálních rozdílů a odstraňováním překážek rozvoje, včetně překážek, které souvisí s přírodním nebo geografickým znevýhodněním,

 

B. vzhledem k tomu, že podle článku 174 Smlouvy o fungování Evropské unie je třeba věnovat zvláštní pozornost oblastem, které jsou závažně a trvale znevýhodněny v důsledku přírodních nebo demografických podmínek, jako například nejsevernější regiony s velmi nízkou hustotou obyvatelstva a ostrovní a horské regiony,

 

C. vzhledem k tomu, že horské regiony, ostrovy a řídce osídlené oblasti čelí v souvislosti s demografickými změnami, špatnou přístupností, změnou klimatu, migrací, dodávkami energie a regionální integrací zvláštním výzvám,

 

1.  vítá začlenění územní soudržnosti jakožto nového cíle Unie a nového článku 174; domnívá se, že ustanovení článku 174 by měla být převedena do specifických strategií rozvoje a konkrétních opatření, jejichž cílem bude znevýhodnění překonat a využít potenciál těchto oblastí;

 

2.  vítá pracovní dokument Komise nazvaný „Území se zvláštními zeměpisnými charakteristikami“; je však toho názoru, že horské regiony, ostrovy a řídce osídlené oblasti zdaleka netvoří sourodé skupiny regionů a vyžadují specifické programy regionálního rozvoje; zdůrazňuje, že tyto skupiny regionů sdílejí některé důležité společné charakteristiky, které je odlišují od jiných oblastí;

 

3.  vyzývá Komisi, aby pracovala na vhodnějších a teritoriálně rozlišených statistických ukazatelích s cílem poskytnout komplexnější představu o úrovni rozvoje těchto regionů; zdůrazňuje, že v současnosti již lze v regionech způsobilých v rámci cíle Regionální konkurenceschopnosti a zaměstnanosti používat jiné ukazatele než HDP (celkový počet obyvatel, nezaměstnanost, míru zaměstnanosti, úroveň vzdělání, hustotu obyvatelstva); žádá Komisi, aby prověřila možnost navrhnout v budoucnosti specifické ukazatele také pro horské regiony, ostrovy a vzdálené a řídce osídlené oblasti;

 

4. vyzývá členské státy a regionální a místní orgány, aby hrály významnou úlohu v rozvojových strategiích horských regionů, ostrovů a řídce osídlených oblastí, protože vertikální přístup se zapojením a přispěním všech úrovní státní správy a dodržující zásadu subsidiarity je nezbytný k tomu, aby tyto oblasti nasměroval na správnou cestu udržitelného rozvoje; zdůrazňuje, že nejen regionální politika, ale také jiné politiky EU, jež mají významný územní dopad na rozvoj těchto oblastí, by měly přispívat k udržitelnému rozvoji potenciálu, který tyto oblasti skýtají;

 

5.  vyzývá Komisi a členské státy k zajištění toho, aby horské regiony, ostrovy a řídce osídlené oblasti mohly nadále využívat konkrétních opatření, a to i v rámci nových finančních perspektiv a během příštího programového období;

 

6.  vítá evropská seskupení pro územní spolupráci (ESÚS) jakožto nástroj zaměřený na překonávání překážek, které brání územní spolupráci; vybízí horské regiony, ostrovy a řídce osídlené oblasti, aby pro řízení projektů územní spolupráce s ostatními regiony spolufinancovaných EU využívaly ESÚS, protože tímto způsobem se mohou přiblížit hospodářským oblastem, jež je obklopují;

 

7.  vybízí členské státy, aby v horských a řídce osídlených oblastech a na ostrovech uplatňovaly v plné míře nástroje, jež nabízí evropská politika sousedství, a využily tak mezinárodně dostupné zdroje;

 

8.  vyzývá k upuštění od kritéria vzdálenosti (150 km) při klasifikaci ostrovů jakožto hraničních oblastí způsobilých k financování z programů přeshraniční spolupráce v rámci cíle územní spolupráce politiky soudržnosti nebo v rámci evropské politiky sousedství; domnívá se, že pokud by bylo zapotřebí stanovit určitý limit, bylo by pro ostrovní regiony vhodnější, aby podmínka týkající se přeshraničního území byla uplatňována na úrovni mořských oblastí;

 

9. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám členských států, orgánům regionální a místní samosprávy a hospodářským a sociálním partnerům.

 

 

• [1]  Úř. věst. L 291, 21.10.2006, s. 11.