NÁVRH USNESENÍ o společné strategii Afrika-EU před 3. vrcholnou schůzkou mezi Afrikou a EU
8. 12. 2010
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
Judith Sargentini za skupinu Verts/ALE
Viz také společný návrh usnesení RC-B7-0693/2010
B7‑0693/2010
Usnesení Evropského parlamentu o společné strategii Afrika-EU před 3. vrcholnou schůzkou mezi Afrikou a EU
Evropský parlament,
- s ohledem na společnou strategii Afrika-EU a první akční plán (2008–2010) pro provádění strategického partnerství mezi Afrikou a EU, které přijali vedoucí představitelé států a vlád EU a afrických zemí na zasedání v Lisabonu ve dnech 8. a 9. prosince 2007,
- s ohledem na závěry 3. vrcholné schůzky mezi představiteli EU a afrických států, která se konala v Tripolisu ve dnech 29.–30. listopadu 2010,
- s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že vyhlášených cílů společné strategie Afrika-EU může být dosaženo pouze tehdy, pokud bude věnována patřičná pozornost základním otázkám rozvoje afrických zemí,
B. vzhledem k tomu, že společná strategie Afrika-EU se nepoučila z posledních desetiletí spolupráce mezi oběma kontinenty, která se zaměřovala především na evropské hospodářské zájmy, jak vyplývá z dokumentu o obchodní strategii EU s názvem „Globální Evropa: konkurenceschopnost na světovém trhu“,
C. vzhledem k tomu, že obchodní strategie EU se zaměřuje na zajištění přístupu EU k nerostným surovinám rozvojových zemí, včetně zemědělských komodit, tím, že na úkor rozvojových zemí otevírá jejich trh velkým společnostem z EU,
D. vzhledem k tomu, že přístup rozvojových zemí na trh EU se v praxi omezuje na vývoz nerostných surovin, které jsou zatíženy menší daní než zpracované zboží, přičemž tato politika činí z rozvojových zemí natrvalo pouhé dodavatele nerostných surovin pro průmysl EU,
E. vzhledem k tomu, že v důsledku nezákonného úniku kapitálu a daňových úniků africké země přicházejí o tolik potřebné finanční prostředky nutné k rozvoji jejich sociální a hospodářské infrastruktury v oblasti zdravotnictví, vzdělávání, zaměstnanosti apod.,
F. vzhledem k tomu, že strategie Afrika-EU by měla být založena na čestném obchodování a důsledné politice zaměřené na rozbití začarovaného kruhu chudoby a závislosti afrických zemí,
1. s politováním konstatuje, že společná strategie Afrika-EU se nepoučila z posledních desetiletí spolupráce mezi oběma kontinenty a nedala vzniknout novému vztahu, který by byl založen na dlouhodobé vizi udržitelného rozvoje, jenž předpokládá vytvoření spravedlivých, poctivých, promyšlených, sociálně schůdných politik, kterých by se účastnily všechny státy a které by nepoškozovaly životní prostředí;
2. zdůrazňuje, že základní principy společné strategie Afrika-EU by měly být vytvořeny tak, aby vycházely vstříc trvalým potřebám rozvojových zemí, pokud jde o boj proti chudobě a o záruku slušného příjmu a živobytí a také pokud jde o záruku dodržování základních lidských práv, včetně sociálních, ekonomických a environmentálních práv;
3. lituje, že se na vrcholné schůzce neřešila otázka stávající praxe při nabývání zemědělské půdy ze strany zahraničních investorů podporovaných vládou, která může ohrozit místní zabezpečení potravinami a mít závažné dalekosáhlé důsledky, pokud nebude adekvátně řešena;
4. poukazuje na to, že spravedlivý obchod mezi EU a rozvojovými zeměmi vyžaduje placení spravedlivých cen za přírodní suroviny i zemědělské produkty z rozvojových zemí, tj. cen, které by odrážely interní a externí náklady a zároveň by zaručovaly, že pracovní podmínky budou odpovídat základním pracovním normám Mezinárodní organizace práce a že bude zaručena ochrana životního prostředí;
5. domnívá se, že afričtí i evropští lídři by měli prokázat skutečné odhodlání vytvořit mechanizmus, který by ukončil praxi nezákonného úniku kapitálu a daňových úniků, podpořil úplnou transparentnost a poskytování zpráv o stavu jednotlivých zemí a zvýšil mezinárodní tlak na všechny systémy soudnictví, které by mohly v Africe umožňovat obcházení daňových povinností a daňové úniky;
6. zastává názor, že politika prevence konfliktů je základní podmínkou trvalého míru a že by se strukturální příčiny konfliktů měly řešit na základě vytvoření politiky trvalého rozvoje, aby bylo možné plnit základní potřeby afrického lidu a bojovat proti nezaměstnanosti a sociální a hospodářské nespravedlnosti;
7. je přesvědčen, že schválení amerického zákona o nerostných surovinách pocházejících z nelegálních zdrojů („Conflict Minerals Trade Act“) je v boji proti nelegálnímu využívání nerostných surovin v Africe, které přispívá ke vzniku občanských válek a konfliktů, velkým krokem kupředu; domnívá se, že Komise a Rada by měly přijít s podobným návrhem, který by zajistil možnost dohledání původu nerostných surovin dovezených na trh EU;
8. naléhavě žádá vedoucí představitele afrických zemí a EU, aby se zabývali daňovými aspekty rozvoje tím, že by v Africe vytvořili účinné a funkční daňové systémy, které by představovaly trvalý zdroj financování rozvojových projektů s dlouhodobým cílem odstranit závislost na zahraniční pomoci;
9. s politováním sleduje, že EU i nadále naléhá na uzavření dohody o hospodářském partnerství, aniž by přihlížela k neochotě afrických zemí tento krok učinit;
10. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Hospodářskému a sociálnímu výboru EU, Hospodářskému, sociálnímu a kulturnímu výboru AU, Komisi AU, Výkonné radě AU, Panafrickému parlamentu, Radě ministrů AKT a Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU.