NÁVRH USNESENÍ o společné strategii Afrika-EU v návaznosti na třetí vrcholnou schůzku mezi Afrikou a EU
8. 12. 2010
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
Nirj Deva, Jan Zahradil
za skupinu ECR
Viz také společný návrh usnesení RC-B7-0693/2010
B7‑0694/2010
Usnesení Evropského parlamentu o společné strategii Afrika-EU v návaznosti na třetí vrcholnou schůzku mezi Afrikou a EU
Evropský parlament,
– s ohledem na společnou strategii Afrika-EU („společná strategie“), druhý akční plán (2011–2013) pro provádění strategického partnerství mezi Afrikou a EU a společné prohlášení o změně klimatu, které přijali vrcholní představitelé států a vlád členských států EU a afrických zemí na zasedání v Tripolisu ve dnech 29.–30. listopadu 2010,
– s ohledem na Dohodu o partnerství mezi členy skupiny afrických, karibských a tichomořských států (AKT) na jedné straně a Evropským společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé, podepsanou v Cotonou dne 23. června 2000, ve znění dohody, kterou se tato dohoda o partnerství mění, podepsané v Lucemburku dne 25. června 2005 („dohoda z Cotonou“),
– s ohledem na sdělení výboru Panafrického parlamentu vytvořeného ad hoc pro vztahy s Evropským parlamentem a delegace Evropského parlamentu vytvořené ad hoc pro vztahy s Panafrickým parlamentem ze dne 16. února 2009 úřadujícímu předsednictví Africké unie (AU) a EU, Evropské komisi a Komisi AU o úloze Panafrického parlamentu a Evropského parlamentu při provádění a sledování společné strategie,
– s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 24. března 2009 o Roku po Lisabonu: partnerství Afrika-EU v praxi,
– s ohledem na společné komuniké z 15. setkání ministerské trojky Afrika-EU, které se konalo v etiopské Addis Abebě,
– s ohledem na společný přezkum společné strategie Afrika-EU v polovině období,
– s ohledem na společné komuniké z 12. setkání ministerské trojky Afrika-EU, které se uskutečnilo dne 28. dubna 2009,
– s ohledem na strategický plán AU na období 2009–2012,
– s ohledem na zprávu Výboru pro rozvoj o druhé revizi dohody o partnerství AKT-ES (2009/2165),
– s ohledem na své usnesení ze dne 25. října 2007 o současném stavu vztahů mezi EU a Afrikou[1],
– s ohledem na své usnesení ze dne 17. listopadu 2005 o rozvojové strategii pro Afriku[2],
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1905/2006 ze dne 18. prosince 2006, kterým se zřizuje finanční nástroj pro rozvojovou spolupráci,
– s ohledem na články 177 až 181 Smlouvy o ES,
– s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že cílů společné strategie Afrika-EU může být dosaženo pouze tehdy, bude-li věnována patřičná pozornost klíčovým otázkám rozvoje afrických zemí,
B. vzhledem k tomu, že toto partnerství je vybudováno na našich společných hodnotách a cílech v rámci úsilí o zajištění řádného vládnutí, demokracie a právního státu,
C. vzhledem k tomu, že se obě strany dohodly, že budou prosazovat společné strategické zájmy ve vzájemné součinnosti, a to nad rámec tradičního vztahu dárce-příjemce,
D. vzhledem k tomu, že společná strategie si klade za cíl soustředit se „nejen na rozvoj“, „nejen na Afriku“ a „nejen na instituce“ a oproti minulosti zahrnout širší okruh otázek celosvětového významu, jako je energetika, migrace, demokratické vládnutí a obchod,
E. vzhledem k tomu, že v roce 2009 byla EU opět největším poskytovatelem rozvojové pomoci na světě, přičemž ve stejném roce uvolnila Evropská komise pro Afriku cca 42 % své celkové pomoci (4,1 mld. EUR),
F. vzhledem k tomu, že EU je zdaleka největším obchodním partnerem afrického kontinentu,
G. vzhledem k tomu, že podpora obchodu a další rozvoj obchodních vztahů, podpora podnikání a vymezení majetkových práv představuje trvalou možnost potírání chudoby vytvářením bohatství,
H. vzhledem k tomu, že je nezbytné nalézt synergie a zamezit překrývání mezi institucemi společné strategie a těmi, které již působí v rámci jiných vztahů, jako je dohoda z Cotonou, evropsko-středomořská strategie a strategické partnerství Jižní Afriky a EU,
I. vzhledem k tomu, že za poslední rok byla z větší části vytvořena institucionální struktura a inovační pracovní metody v rámci společné strategie, avšak v praxi bylo dosaženo jen velmi malého pokroku,
1. uznává, že od setkání vrcholných představitelů států a vlád afrických zemí a členských států EU, jež proběhlo před třemi lety, svět prošel zrychleným procesem globalizace a čelí bezprecedentní finanční a hospodářské krizi;
Společné strategické cíle v rámci partnerství Afrika-EU
Mír a bezpečnost
2. konstatuje, že válka a vnitřní konflikty maří úspěchy v oblasti rozvoje a nedbají na lidská práva, a proto by mělo být nedílnou součástí rozvojové politiky předcházení konfliktům a jejich řešení;
Demokratické vládnutí a lidská práva
3. vyzývá všechny členské státy AU, aby podepsaly, ratifikovaly a účinně uplatňovaly chartu AU o demokracii, volbách a správě věcí veřejných; očekává, že se strategie v budoucnu důsledněji zaměří na potírání korupce a otázky vládnutí;
4. vyjadřuje hluboké politování nad tím, že navzdory opakovaným prohlášením o našem odhodlání prosazovat demokratické vládnutí a lidská práva byl Robert Mugabe pozván na třetí vrcholnou schůzku mezi Afrikou a EU a také se jí aktivně zúčastnil; vyzývá všechny aktéry, aby v budoucnu zaujali rozhodnější politický postoj a vyslali africkým zemím jasný vzkaz o své pevné víře v právní stát a demokracii;
Obchod, regionální integrace a infrastruktura
5. naléhavě vyzývá vrcholné představitele Afriky a EU, aby tuto strategii využili jako nástroje k rozšíření obchodu v rámci Afriky, který je hlavní hnací silou rozvoje; je přesvědčen, že nejvýznamnější pomocí, jakou EU může africkým zemím poskytnout, je zlepšení přístupu afrických firem na evropské trhy;
6. vítá strategický závazek k podpoře soukromého sektoru, který je klíčovým faktorem inkluzivního a trvalého hospodářského růstu a důležitým prvkem při dosahování udržitelného rozvoje v budoucnu;
7. zastává názor, že vedle realistických projektů přizpůsobených místním podmínkám, na nichž se jednotlivé členské státy podílejí v rámci svých rozvojových programů, může hrát EU v oblasti infrastruktury významnou úlohu při realizaci projektů na makroúrovni;
Rozvojové cíle tisíciletí
8. vyzývá všechny aktéry, aby zajistili, že v rámci společné strategie bude i nadále kladen větší důraz na zabezpečení potravin a potravinovou soběstačnost, a to na celém území Afriky; podtrhuje nutnost udržitelným způsobem posílit africké zemědělství, zejména pokud jde o drobné zemědělce;
9. domnívá se, že společná strategie se musí více soustředit na zlepšování základních sociálních služeb v Africe; vyzývá EU, aby vyhradila alespoň 20 % své pomoci na základní zdravotní péči a vzdělání, a vlády afrických zemí, aby na zdravotnictví vyčlenily nejméně 15 % rozpočtů jednotlivých států;
10. naléhavě vyzývá vrcholné představitele Afriky a EU, aby prostřednictvím společné strategie zajistili lepší přístup k úvěrům, včetně mikroúvěrů, a finančním službám v Africe;
11. žádá vrcholné představitele Afriky a EU, aby tuto strategii společně využívali k vítěznému boji proti nelegálnímu úniku kapitálu a daňovým únikům, na podporu plné transparentnosti a předkládání zpráv o stavu jednotlivých zemí a aby zvýšili mezinárodní tlak na všechny systémy soudnictví, které by mohly umožňovat daňové úniky v rozvojových zemích;
Energetika
12. žádá EU, aby poskytla pomoc při budování kapacit v odvětví energetiky, při rozvoji trhů s energií z obnovitelných zdrojů a při přijímání opatření na zlepšení energetické účinnosti v afrických zemích;
Změna klimatu
13. zdůrazňuje, že změna klimatu nejdříve a nejtíživěji postihuje nejchudší obyvatele světa, a vyzývá všechny aktéry, aby rozvojovým zemím pomohli v zájmu vymýcení chudoby přizpůsobit se jejím důsledkům a ekologicky růst;
14. konstatuje, že dosažení pokroku v globální dohodě o klimatu je klíčovou součástí boje proti chudobě ve světě, a v této souvislosti zdůrazňuje obrovský potenciál přírodních zdrojů – slunce, větru, řek, přílivu a odlivu –, kterých mají rozvojové země často hojnost;
Migrace, mobilita a zaměstnanost
15. poukazuje na to, že otázky migrace, mobility a zaměstnanosti je v zájmu obou partnerů nutné řešit uceleně a se zvýšeným úsilím o vytvoření většího počtu kvalitnějších pracovních míst pro africké obyvatelstvo a lepší řízení migračních toků;
Věda, informace a vesmír
16. domnívá se, že významným problémem Afriky je odliv mozků, proto by měla být odborníkům, kteří odtud odešli, nabídnuta výrazná motivace k návratu, aby měla z jejich vzdělání prospěch jejich domovská země;
Provádění a struktura strategie
17. vítá zahájení praktického provádění této ambiciózní strategie dvou kontinentů v posledních třech letech; je však přesvědčen, že nastal čas, aby společná strategie přinesla hmatatelné výsledky a prokázala svůj skutečný přínos tím, že se důrazněji zaměří na strategický politický mandát; zdůrazňuje, že je nutné, aby se všech osm tematických partnerství vytvořených v rámci společné strategie znovu soustředilo na menší počet priorit s cílem dosáhnout v oblastech, kde může být strategie jednoznačně ku prospěchu, zřetelných úspěchů;
18. žádá zjednodušení příliš složité a byrokratické struktury společné strategie;
19. zdůrazňuje, že jak na africké straně, tak na straně EU je zapotřebí silnějšího politického vedení a odhodlání k naplňování této strategie a že je do tohoto partnerství a akčního plánu nutné důsledně zapojit aktéry na všech úrovních;
20. poukazuje na to, že parlamenty jsou součástí institucionální struktury strategie a mají odlišnou úlohu než občanská společnost, a připomíná svým institucionálním partnerům, aby tento parlamentní rozměr i nadále plně zohledňovali v rámci rozhodovacího procesu a při provádění přijatých rozhodnutí;
21. žádá systematičtější a účinnější zapojení soukromého sektoru a parlamentů a občanské společnosti afrických států do této strategie;
22. vyzývá AU, aby do veškeré činnosti AU více zapojovala Panafrický parlament, a ten tak mohl účinně vykonávat svou kontrolní úlohu; je přesvědčen o významném přínosu prohloubení politického dialogu mezi Panafrickým parlamentem a EP;
23. domnívá se, že EU by měla poskytnout více prostředků na budování kapacit AU, a zejména Panafrického parlamentu, a trvá na tom, že je nutné zvýšit kontrolní kapacitu institucí AU;
24. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Hospodářskému a sociálnímu výboru EU, Hospodářskému, sociálnímu a kulturnímu výboru AU, Komisi AU, Výkonné radě AU, Panafrickému parlamentu, Radě ministrů AKT a Smíšenému parlamentnímu shromáždění AKT-EU.