NÁVRH USNESENÍ o mezinárodní adopci v Evropské unii
17. 1. 2011
v souladu s čl. 115 odst. 5 jednacího řádu
Cecilia Wikström, Renate Weber, Sonia Alfano, Luigi de Magistris, Diana Wallis za skupinu ALDE
Viz také společný návrh usnesení RC-B7-0029/2011
B7‑0038/2011
Usnesení Evropského parlamentu o mezinárodní adopci v Evropské unii
Evropský parlament,
– s ohledem na Úmluvu Organizace spojených národů o právech dítěte, přijatou Valným shromážděním OSN dne 20. listopadu 1989, zejména na článek 21 této úmluvy,
– s ohledem na Úmluvu o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení (podepsanou v Haagu v roce 1993) a na Evropskou úmluvu o výkonu práv dětí ze dne 25. ledna 1996 (ETS č. 160),
– s ohledem na usnesení Evropského parlamentu o zlepšení právních předpisů a spolupráce mezi členskými státy ve věci adopce dětí (A4-0392/1996),
– s ohledem na usnesení Evropského parlamentu ze dne 16. ledna 2008 o strategii EU o právech dítěte (2007/2093 (INI)),
– s ohledem na čl. 115 odst. 5 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že blaho každého dítěte má mimořádný význam,
B. vzhledem k tomu, že všechny členské státy EU jsou signatáři Úmluvy ze dne 29. května 1993 o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení,
C. vzhledem k tomu, že Úmluva Organizace spojených národů o právech dítěte a Haagská úmluva popisují rodinu jako základní skupinu společnosti, jako přirozené prostředí pro růst a blahobyt dětí ve většině případů a jako prvořadou možnost, pokud jde o péči o děti,
D. vzhledem k tomu, že pokud není prvotní péče o děti v rodině možná, měla by být adopce jednou z přirozených dalších možností, které se nabízejí, a umístění dítěte do institucionální péče by mělo být až tou zcela poslední možností,
E. vzhledem k tomu, že v jednotlivých členských státech existují odlišné názory, pokud jde o zásady, kterými by se měla řídit adopci dětí, o adopční postupy a právní důsledky adopce,
F. vzhledem k tomu, že přijetí společných revidovaných zásad a postupů pro adopci dětí by napomohlo ke zmírnění obtíží způsobovaných rozdíly ve vnitrostátních právních předpisech a zároveň podpořilo zájmy adoptovaných dětí,
G. vzhledem k tomu, že problém opuštěných dětí v Evropě je stále závažnější a naléhavější a že chceme-li se s touto výzvou vyrovnat, je třeba chránit právo dítěte na adopci, a to i na mezinárodní úrovni, s cílem zabránit tomu, aby byly děti nuceny žít v dětských domovech,
H. vzhledem k tomu, že v současné době jsou v platnosti úmluvy o ochraně dítěte a rodičovských povinnostech, zejména evropská úmluva o adopci nezletilých z roku 1967 usilující o sblížení zákonů členských států v případech, kdy adopce zahrnuje přestěhování dítěte z jedné země do druhé, a Úmluva o ochraně dětí a spolupráci při mezinárodním osvojení z roku 1993,
I. vzhledem k tomu, že se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se stala závaznou Evropská listina základních práv, podle jejíhož článku 24 mají „děti ... právo na ochranu a péči nezbytnou pro jejich blaho“; článek 3 Lisabonské smlouvy navíc stanoví, že „ochrana práv dítěte“ je jedním z cílů Unie,
J. vzhledem k tomu, že porušování práv dětí, násilí páchané na dětech a obchodování s dětmi za účelem nezákonné adopce, prostituce, nezákonné práce, nuceného sňatku a pouliční žebroty nebo za jakýmkoli dalším nezákonným účelem zůstávají v EU i nadále problémem,
K. vzhledem k tomu, že nejlepší zájmy dítěte jsou nanejvýš důležité,
1. vyzývá k prozkoumání možnosti koordinovat na evropské úrovni politiky a strategie týkající se nástroje pro mezinárodní adopci v souladu s Úmluvou OSN o právech dítěte, s Haagskou úmluvou o mezinárodním osvojení a s dalšími mezinárodními normami s cílem zlepšit asistenci při informačních službách, přípravu na mezinárodní adopci, zpracování žádostí o mezinárodní adopci a postadopční služby, se zřetelem k tomu, že všechny mezinárodní úmluvy o ochraně práv dítěte uznávají právo osiřelých či opuštěných dětí na rodinu a ochranu;
2. domnívá se, že adopce uskutečněná v zemi původu dítěte nebo prostřednictvím nalezení rodiny s využitím mezinárodní adopce musí být prováděna v souladu s příslušnými vnitrostátními právními předpisy a mezinárodními úmluvami a že umístění dítěte do ústavu by mělo být pouze dočasným řešením; zvážena by mohla být alternativní rodinná péče, jako je pěstounská péče;
3. naléhavě vyzývá členské státy a Komisi, aby ve spolupráci s Haagskou konferencí, Radou Evropy a organizacemi pro práva dětí vytvořily rámec pro zajištění transparentnosti a efektivního monitorování vývoje opuštěných a adoptovaných dětí a koordinovaly svou činnost s cílem zabránit obchodování s dětmi;
4. naléhavě vyzývá členské státy, aby věnovaly zvláštní pozornost dětem se zvláštními potřebami, jako jsou děti, které potřebují lékařskou péči, a děti se zdravotním postižením;
5. uznává, že rodný list pomáhá chránit dítě před porušováním práv, které pramení z pochybností o věku nebo totožnosti dítěte; je toho názoru, že spolehlivý systém registrace narození může omezit nezákonné adopce;
6. vyzývá všechny orgány EU a všechny členské státy, aby se aktivně zapojily do boje proti nezákonné adopci;
7. vyzývá všechny orgány EU, aby hrály v rámci Haagské konference aktivnější úlohu s cílem vyvíjet na konferenci nátlak, aby se zlepšily, aktualizovaly a usnadnily postupy mezinárodní adopce a aby byla dodržována a chráněna práva dětí ze třetích zemí;
8. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Evropské rady, Radě, Komisi a parlamentům a vládám členských států.