NÁVRH USNESENÍ o situaci křesťanů v souvislosti se svobodou vyznání
17. 1. 2011
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
Heidi Hautala, Margrete Auken, Raül Romeva i Rueda, Nicole Kiil-Nielsen za skupinu Verts/ALE
Viz také společný návrh usnesení RC-B7-0039/2011
B7‑0058/2011
Usnesení Evropského parlamentu o situaci křesťanů v souvislosti se svobodou vyznání
Evropský parlament,
– s ohledem na své výroční zprávy o stavu lidských práv ve světě a na svá předchozí usnesení o náboženských menšinách ve světě,
– s ohledem na článek 9 Evropské úmluvy o lidských právech z roku 1950,
– s ohledem na článek 18 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech z roku 1966,
– s ohledem na Deklaraci OSN o odstranění všech forem nesnášenlivosti a diskriminace založených na náboženství či víře z roku 1981,
– s ohledem na zprávy zvláštní zpravodajky OSN pro svobodu náboženského vyznání a přesvědčení a zejména její zprávy ze dne 29. července 2010 a 19. února 2010,
– s ohledem na závěry Rady o svobodě náboženského vyznání nebo přesvědčení přijaté dne 8. prosince 2009, v nichž Rada zdůrazňuje strategický význam této svobody a boje proti náboženské netoleranci,
– s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise / vysoké zástupkyně Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, které bylo učiněno v návaznosti na útok proti věřícím v koptském kostele v egyptské Alexandrii dne 1. ledna 2011,
– s ohledem na prohlášení předsedy Evropského parlamentu Jerzyho Buzka o smrtícím výbuchu v egyptském kostele ze dne 1. ledna 2011,
– s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
A. vzhledem k tomu, že Evropská unie opakovaně vyjádřila svůj závazek prosazovat svobodu vyznání, svědomí a myšlení a zdůraznila, že vlády mají povinnost zaručit tyto svobody na celém světě,
B. vzhledem k tomu, že článek 18 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech stanoví, že každý má právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženství; vzhledem k tomu, že toto právo zahrnuje svobodu mít či přijmout náboženské vyznání či přesvědčení podle vlastní volby a svobodu změnit náboženské vyznání podle vlastní volby a rovněž svobodu projevovat své náboženské vyznání nebo přesvědčení sám nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, bohoslužbou, dodržováním obřadů, prováděním úkonů a vyučováním,
C. vzhledem k tomu, že svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání se vztahuje na stoupence náboženství, ale také na ateisty, agnostiky a osoby bez vyznání,
D. vzhledem k tomu, že další skupiny osob, jako jsou uprchlíci, vnitřně vysídlené osoby, žadatelé o azyl, migranti, osoby zbavené svobody, etnické, náboženské a jazykové menšiny a děti věřících rovněž čelí rostoucímu počtu případů porušování práva na svobodu náboženského vyznání či přesvědčení; připomíná v tomto ohledu zásadu ochrany před pronásledováním podle článku 33 Ženevské úmluvy o právním postavení uprchlíků,
E. připomíná, že mezinárodní právo není určeno k ochraně náboženství, ideologií nebo abstraktních hodnot, ale chrání jedince, kteří sami nebo společně s jinými, ať veřejně nebo soukromě, požívají svobody myšlení, svědomí a náboženství,
F. vzhledem k tomu, že při útoku na koptské křesťany dne 1. ledna 2011 v Alexandrii byli zabiti a zraněni nevinní civilisté,
G. vzhledem k tomu, že vánoční mše, která probíhala dne 25. prosince 2010 v kostele sv. Sinesia ve vesnici Rizokarpaso v severní části Kypru, byla násilně přerušena,
H. vzhledem k tomu, že dne 22. listopadu 2010 byli v Mosulu zabiti dva iráčtí křesťané; vzhledem k tomu, že při sérii útoků zaměřených na křesťanské oblasti byli dne 10. listopadu 2010 v Bagdádu zabiti nevinní civilisté; vzhledem k tomu, že tyto útoky přišly poté, co islamističtí ozbrojenci dne 31. října 2010 obsadili syrsko-katolickou katedrálu v Bagdádu a zabili více než 50 věřících,
I. vzhledem k tomu, že zavraždění guvernéra provincie Paňdžáb Salmána Tasíra dne 4. ledna 2011 a také případ Asie Bibiové, k nimž došlo v Pákistánu, vyvolaly protesty mezinárodního společenství,
J. vzhledem k tomu, že stejně jako v jiných částech světa i v Evropě dochází k porušování svobody vyznání a k útokům na členy náboženských menšin na základě jejich víry; zdůrazňuje v této souvislosti kontroverzní situaci ve Švýcarsku, jež je spojena se zákazem další výstavby nových minaretů, což je považováno za projev diskriminace,
1. důrazně odsuzuje veškeré formy diskriminace a nesnášenlivosti založené na náboženském vyznání a víře a také projevy násilí vůči náboženským společenstvím; opětovně zdůrazňuje, že právo na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání je základním lidským právem;
2. vyzývá vlády a orgány ve všech dotčených zemích, aby nadále zaměřovaly své úsilí na ochranu zranitelných náboženských společenství včetně křesťanských menšin před násilnými útoky a aby učinily maximum pro to, aby pachatelé těchto činů byli předáni spravedlnosti;
3. připomíná vládám ve všech dotčených zemích jejich povinnost zaručit, aby členové náboženských společenství mohli požívat všech aspektů svobody vyznání, a předcházet jakékoli diskriminaci namířené vůči nim;
4. opětovně zdůrazňuje, že dodržování lidských práv a občanských svobod jsou základními zásadami a cíli Evropské unie a představují společný základ pro její vztahy s třetími zeměmi;
5. vyzývá Radu, Komisi a místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby věnovaly otázce svobody vyznání a situaci náboženských menšin zvýšenou pozornost jak při uzavírání dohod a při spolupráci se třetími zeměmi, tak ve zprávách o stavu lidských práv;
6. opakuje svou podporu všem iniciativám zaměřeným na podporu dialogu a vzájemného respektu mezi náboženskými a jinými společenstvími; vybízí všechny náboženské autority, aby podporovaly tolerantnost a aby přijaly opatření proti stupňování nenávisti, násilí a extremismu;
7. zdůrazňuje, že je nezbytné mít k dispozici kontrolní mechanismus a v jeho rámci možnost jmenovat člena příslušného výboru za účelem sledování nejnovějšího vývoje a opatření přijatých orgány EU a OSN;
8. pověřuje svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise a vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, parlamentům a vládám členských států, egyptské vládě a parlamentu Egypta, vládě a parlamentu Iráku a vládě a parlamentu Pákistánu.