NÁVRH USNESENÍ o používání sexuálního násilí v konfliktech v severní Africe a na Blízkém východě
4. 4. 2011
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
Barbara Lochbihler, Raül Romeva i Rueda, Nicole Kiil-Nielsen, Heidi Hautala, Franziska Katharina Brantner, Frieda Brepoels, Hélène Flautre, Jean Lambert, Ulrike Lunacek, Judith Sargentini, Malika Benarab-Attou za skupinu Verts/ALE
Viz také společný návrh usnesení RC-B7-0244/2011
B7‑0244/2011
Usnesení Evropského parlamentu o používání sexuálního násilí v konfliktech v severní Africe a na Blízkém východě
Evropský parlament,
– s ohledem na své usnesení ze dne 26. listopadu 2009 o odstranění násilí páchaného na ženách,
– s ohledem na své usnesení ze dne 17. ledna 2008 o situaci v Konžské demokratické republice a znásilnění jako válečném zločinu[1],
– s ohledem na své usnesení ze dne 17. listopadu 2011 o situaci v Egyptě,
– s ohledem na své usnesení ze dne 7. března 2011 o zemích jižního sousedství a především Libyi,
– s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Catherine Ashtonové, které učinila dne 25. listopadu 2010 jménem Evropské unie u příležitosti Mezinárodního dne proti násilí na ženách,
– s ohledem na prohlášení vysoké představitelky Catherine Ashtonové, které učinila dne 8. března 2011 jménem Evropské unie u příležitosti Mezinárodního dne žen,
– s ohledem na ustanovení právních nástrojů Organizace spojených národů v oblasti lidských práv, zejména těch, které se týkají práv žen, jako je např. Charta OSN, Všeobecná deklarace lidských práv, Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Úmluva o potlačování obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob, Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen a její opční protokol, Úmluva proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a zásada jejich nenavracení zakotvená v této úmluvě,
– s ohledem na další nástroje OSN týkající se násilí na ženách, jako je např. Vídeňská deklarace a akční plán ze dne 25. června 1993, které byly přijaty na Světové konferenci o lidských právech (A/CONF. 157/23), a Deklarace o odstranění násilí páchaného na ženách ze dne 20. prosince 1993 (A/RES/48/104),
– s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 12. prosince 1997 nazvanou „Prevence zločinů a opatření trestního práva k odstranění násilí páchaného na ženách“ (A/RES/52/86), ze dne 18. prosince 2002 nazvanou „Odstranění zločinů páchaných na ženách ve jménu cti“ (A/RES/57/179) a ze dne 22. prosince 2003 nazvanou „Odstranění domácího násilí na ženách“ (A/RES/58/147),
– s ohledem na zprávy zvláštních zpravodajů vysokého komisaře OSN pro lidská práva o násilí páchaném na ženách a všeobecné doporučení č. 19 přijaté Výborem pro odstranění diskriminace žen (11. zasedání, 1992),
– s ohledem na Pekingskou deklaraci a akční platformu, které byly přijaty na Čtvrté světové konferenci o ženách dne 15. září 1995, a na usnesení Parlamentu ze dne 18. května 2000 o opatřeních navazujících na Pekingskou akční platformu, usnesení ze dne 10. března 2005 o plnění akční platformy přijaté na Čtvrté světové konferenci o ženách (Peking +10)[2] a na usnesení ze dne 25. února 2010 o plnění Pekingské akční platformy (Peking +15),
– s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN ze dne 19. prosince 2006 nazvanou „Zesílení úsilí k odstranění veškerých forem násilí na ženách“(A/RES/61/143) a na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1325 a 1820 o ženách, míru a bezpečnosti,
– s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu přijatý v roce 1998, a zejména články 7 a 8 tohoto statutu, které považují znásilnění, sexuální otroctví, nucenou prostituci, nucené těhotenství a nucenou sterilizaci nebo jakoukoli formu sexuálního násilí za zločiny proti lidskosti a válečné zločiny a staví je na roveň mučení a závažným válečným zločinům bez ohledu na to, zda jsou tyto činy páchány soustavně během mezinárodních či vnitřních konfliktů,
– s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že se ženy aktivně účastní povstání na podporu demokracie, práv a svobod v severní Africe a na Blízkém východě,
B. vzhledem k tomu, že vládnoucí režimy v Libyi a Egyptě se při těchto nepokojích uchylují k sexuálním útokům jakožto součásti konfliktu a tyto útoky jsou zaměřeny proti ženám a usilují především o jejich větší zranitelnost,
C. vzhledem k tomu, že sexuální násilí je, jak se zdá, používáno systematicky k zastrašování a ponižování žen,
D. vzhledem k tomu, že Libyjka Iman al-Obejdiová, která poskytla reportérům v tripoliském hotelu informace o tom, že se stala obětí hromadného znásilnění a zneužití vojáky, je od 26. března 2011 zadržována na neznámém místě a nyní je obžalována z pomluvy muži, které obvinila ze svého znásilnění,
E. vzhledem k tomu, že demonstrantky v Egyptě uvádějí, že poté, co byly dne 9. března 2011 zatčeny na náměstí Tahrír, je vojáci podrobili zkoušce panenství a následně je mučili a znásilňovali, přičemž zkoušky panenství byly prováděny a fotografovány za přítomnosti vojáků,
F. vzhledem k tomu, že několika Egypťankám bylo vyhrožováno, že budou obžalovány z prostituce, a že některé z těchto žen budou postaveny před vojenský soud za to, že při zkoušce panenství neuspěly,
1. vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, Komisi a vlády členských států, aby rozhodně zavrhly používání sexuálních útoků, zastrašování a útoky na ženy v Libyi a Egyptě;
2. rozhodně odsuzuje nucené zkoušky panenství, které u demonstrantek zatčených na náměstí Tahrír provedla egyptská armáda, a tento postup považuje za nepřijatelný, neboť se blížil mučení; vyzývá Nejvyšší vojenskou radu Egypta, aby okamžitě přijala opatření k zastavení tohoto ponižujícího zacházení a aby zajistila, aby všechny bezpečnostní a armádní složky obdržely jasné pokyny, že mučení a jiné špatné zacházení včetně nucených zkoušek panenství již nebudou tolerovány;
3. vyzývá egyptské orgány, aby bezodkladně podnikly kroky k ukončení mučení, vyšetřily všechny případy zneužití síly vůči pokojným demonstrantům a zastavily stíhání civilistů před vojenskými tribunály; je obzvláště znepokojen zprávami organizací zabývajících se ochranou lidských práv o tom, že jsou zatýkáni nezletilí a souzeni vojenskými soudy;
4. doporučuje, aby bylo zahájeno nezávislé vyšetřování s cílem postavit viníky před soud, přičemž zvláštní pozornost by se měla věnovat vyšetřování trestných činů, kterých se dopustil Kaddáfí, podle jurisdikce Mezinárodního trestního soudu;
5. zdůrazňuje, že každý by měl mít možnost vyjádřit svůj postoj k demokratické budoucnosti své země, aniž by byl zadržován, mučen nebo podroben ponižujícímu či diskriminujícímu zacházení;
6. pevně věří, že změny, které probíhají v severní Africe a na Blízkém východě, musí vést k ukončení diskriminace žen a k jejich plnému začlenění do společnosti za rovnocenných podmínek a v souladu s Úmluvou OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW);
7. zdůrazňuje, že je obecně třeba zajistit dodržování práv žen v nových demokratických a právních strukturách těchto společností;
8. zdůrazňuje, že by měla být uznána úloha žen v revolucích, včetně hrozeb, kterým čelí, a způsobu, jakým mohou bránit svá práva;
9. zdůrazňuje, že je třeba všeobecně prosazovat lidská práva a evropskou politiku sousedství a aktivně sdílet zkušenosti EU, pokud jde o násilí páchané na základě pohlaví a rovnost pohlaví, jako nedílnou součást procesu demokratizace; dále zdůrazňuje, že je nutné účinně uplatňovat hlavní směry EU týkající se všech forem násilí a diskriminace vůči ženám a dívkám, zejména zabránit sexuálnímu násilí páchanému na ženách, chránit oběti a trestně stíhat pachatele těchto násilných činů;
10. zdůrazňuje, že je třeba ve všech oblastech zohledňovat rovnost žen a mužů a podporovat konkrétní kroky s cílem dosáhnout efektivního a systematického přístupu založeného na rovnosti pohlaví v zemích, na něž se vztahuje evropská politika sousedství; naléhá na vlády a občanskou společnost, aby zvýšily sociální začlenění žen, bojovaly proti negramotnosti žen a podporovaly jejich zaměstnanost a finanční nezávislost, aby tak zajistily účelnou přítomnost žen na všech úrovních;
11. vyzývá místopředsedkyni Komise / vysokou představitelku, ESVČ a Komisi, aby se při svých jednáních s jižními zeměmi, na něž se vztahuje evropská politika sousedství, zaměřovaly zejména na politické priority EU, jako je zrušení trestu smrti, dodržování lidských práv, včetně práv žen, a základních svobod a na ratifikaci řady mezinárodních právních nástrojů, včetně Římského statutu Mezinárodního trestního soudu a Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951;
12. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komise a místopředsedkyni Komise / vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.