Návrh usnesení - B7-0687/2011Návrh usnesení
B7-0687/2011
Evropský parlament

NÁVRH USNESENÍ o podmínkách zadržování osob v EU (2011/2897(RSP))

7. 12. 2011

předložený na základě otázek k ústnímu zodpovězení B77‑0659/2011, B7–0664/2011, B7–0663/2011, B7–0666/2011, B7–0661/2011, B7–0662/2011, B7–0667/2011, B7–0658/2011, B7–0665/2011 a B7‑0660/2011
v souladu s čl. 115 odst. 5 jednacího řádu

Salvatore Iacolino, Manfred Weber, Simon Busuttil, Carlos Coelho, Elena Oana Antonescu, Georgios Papanikolaou, Roberta Angelilli, Mario Mauro, Erminia Mazzoni za skupinu PPE
Birgit Sippel, Claude Moraes, Sylvie Guillaume, Rita Borsellino, Emine Bozkurt, Roberto Gualtieri, Tanja Fajon, Carmen Romero López, Silvia Costa za skupinu S&D
Niccolò Rinaldi, Renate Weber, Sarah Ludford, Nathalie Griesbeck, Cecilia Wikström, Ramon Tremosa i Balcells, Andrea Zanoni, Leonidas Donskis, Louis Michel za skupinu ALDE
Judith Sargentini, Jan Philipp Albrecht, Tatjana Ždanoka, Rui Tavares, Raül Romeva i Rueda za skupinu Verts/ALE
Timothy Kirkhope za skupinu ECR
Kyriacos Triantaphyllides, Cornelis de Jong, Cornelia Ernst, Miguel Portas, Nikolaos Chountis, Marisa Matias za skupinu GUE/NGL


Postup : 2011/2897(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
B7-0687/2011
Předložené texty :
B7-0687/2011
Rozpravy :
Hlasování :
Přijaté texty :

B7‑0687/2011

Usnesení Evropského parlamentu o podmínkách zadržování osob v EU (2011/2897(RSP))

Evropský parlament,

–       s ohledem na nástroje Evropské unie týkající se ochrany lidských práv, především články 2, 6 a 7 Smlouvy o Evropské unii, a na Listinu základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), zejména její články 4, 19, 47, 48 a 49,

–       s ohledem na mezinárodní nástroje týkající se problematiky lidských práv a zakazující mučení nebo jiné nelidské či ponižující zacházení nebo trest, především Všeobecnou deklaraci lidských práv (článek 5), Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (článek 7) a Úmluvu proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání a její Opční protokol, kterým se ustavuje systém pravidelných návštěv prováděných nezávislými mezinárodními a národními orgány v zařízeních, kde jsou umísťovány osoby zbavené svobody (dále jen „detenční zařízení“),

–       s ohledem na nástroje Rady Evropy týkající se lidských práv a předcházení mučení nebo jinému nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, především Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „EÚLP“) (článek 3), její protokoly a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, Evropskou úmluvu o zabránění mučení a krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání z roku 1987 (dále jen „Evropská úmluva o zabránění mučení“), která zřídila Výbor pro zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání působící při Radě Evropy a rovněž s ohledem na zprávy tohoto výboru,

–       s ohledem na nástroje, které se zabývají specificky právy osob, jež byly zbaveny svobody, a zejména: na úrovni Spojených národů, standardní minimální pravidla pro zacházení s vězni a deklarace a zásady přijaté Valným shromážděním; na úrovni Rady Evropy, doporučení Rady ministrů, tj. doporučení č. (2006)2 o evropským pravidlech pro detenční zařízení, doporučení (2006)13 o výkonu vazby, podmínkách jejího výkonu a zárukách proti jejímu zneužití, doporučení (2008)11 o Evropských pravidlech pro mladistvé pachatele vystavené sankcím nebo opatřením, doporučení (2010)1 o pravidlech Rady Evropy pro výkon podmíněných trestů[1] a doporučení přijatá Parlamentním shromážděním,

–       s ohledem na svá usnesení ze dne 18. ledna 1996 o špatných podmínkách ve věznicích v Evropské unii[2] a ze dne 17. prosince 1998 o podmínkách zadržování osob v Evropské unii: zlepšení a alternativní tresty[3], a na své opakované výzvy určené Komisi a Radě a požadující, aby navrhly rámcové rozhodnutí o právech vězněných osob, které jsou obsaženy v jeho usnesení ze dne 6. listopadu 2003 o návrhu doporučení Evropského parlamentu Radě o procesních právech podezřelých a obviněných v trestním řízení v Evropské unii[4], v jeho doporučení Radě ze dne 9. března 2004 o právech vězněných osob v Evropské unii[5] a jeho usnesení ze dne 25. listopadu 2009 o sdělení Komise Evropskému parlamentu a Radě o prostoru svobody, bezpečnosti a práva ve službách občanům – Stockholmský program[6],

 

–       s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2002/584/JAI ze dne 13. června 2002 o evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy[7],

 

–       s ohledem na rámcové rozhodnutí Rady 2008/909/SVV ze dne 27. listopadu 2008 o uplatňování zásady vzájemného uznávání rozsudků v trestních věcech, které ukládají trest odnětí svobody nebo opatření spojená se zbavením osobní svobody, za účelem jejich výkonu v Evropské unii[8],

 

–       s ohledem na návrh rámcového rozhodnutí Rady o evropském příkazu k výkonu dohledu v přípravném řízení mezi členskými státy Evropské unie (KOM(2006)468 v konečném znění),

 

–       s ohledem na návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o právu na přístup k obhájci v trestním řízení a o právu na komunikaci po zatčení, který předložila Komise (KOM(2011)326),

 

–       s ohledem na zelenou knihu Komise ze dne 14. června 2011 nazvanou „Posilování vzájemné důvěry v evropském soudním prostoru – Zelená kniha o uplatňování právních předpisů EU souvisejících s trestním soudnictvím v oblasti zadržení“ (KOM(2011)327 v konečném znění),

 

–       s ohledem na otázky k ústnímu zodpovězení o vazebních podmínkách v EU předložené skupinami ALDE, GUE/NGL, PPE, Verts/ALE a S&D,

–       s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A.     vzhledem k tomu, že Evropská unie si stanovila úkol vytvořit prostor svobody, bezpečnosti a práva a že na základě článku 6 Smlouvy o Evropské unii dodržuje lidská práva a základní svobody, čímž na sebe bere povinnosti, které musí splnit, aby tomuto závazku dostála;

 

B.     vzhledem k tomu, že podmínky zadržování a správa vězeňských zařízení jsou primárně zodpovědností členských států, přičemž však nedostatky, např. přeplněnost zařízení a údajné špatné zacházení se zadržovanými osobami, mohou podkopat důvěru, která je základem pro soudní spolupráci v trestních věcech vycházející ze zásady vzájemného uznávání rozsudků a soudních rozhodnutí členskými státy EU;

 

C.     vzhledem k tomu, že soudní spolupráce v trestních věcech musí vycházet z dodržování norem v oblasti základních práv a z nezbytného sbližování práv podezřelých a obviněných a procesních práv v trestním řízení, což je klíčové pro zaručení vzájemné důvěry mezi členskými státy v prostoru svobody, bezpečnosti a práva, především s ohledem na skutečnost, že počet cizích státních příslušníků, kteří jsou zadržováni v jiném členském státě se může v důsledku této spolupráce zvýšit;

 

D.     vzhledem k tomu, že celkový počet osob zadržovaných v detenčních zařízeních v EU v období 2009–2010 se odhaduje na 633 909[9]; vzhledem k tomu, že zelená kniha Komise, která tento údaj uvádí, obsahuje také velmi znepokojivé informace o:

         - přeplněnosti detenčních zařízení[10],

         - nárůstu počtu zadržovaných osob,

         - nárůstu počtu zadržovaných cizích státních příslušníků[11],

         - velkém počtu osob umístěných ve vyšetřovací vazbě[12],

         -            zadržovaných osobách trpících duševními či psychologickými poruchami,

         - početných případech úmrtí a sebevraždy[13];

E.     vzhledem k tomu, že článek 3 EÚLP a judikatura Evropského soudu pro lidská práva členským státům ukládají nejen povinnosti negativní povahy – zákaz nelidského a ponižujícího zacházení se zadržovanými osobami –, ale také povinnosti pozitivní, které jim ukládají, aby zajistily, že jsou podmínky zadržování slučitelné s lidskou důstojností a že v případě porušení těchto práv bude vedeno důkladné a účinné vyšetřování;

 

F.     vzhledem k tomu, že v některých členských státech se velká část zadržovaných osob skládá z osob umístěných ve vyšetřovací vazbě; vzhledem k tomu, že vyšetřovací vazba je výjimečným opatřením a že nepřiměřeně dlouhé vazby jsou pro daného člověka škodlivé, mohou podkopávat soudní spolupráci mezi členskými státy a odporují hodnotám EU[14]; vzhledem k tomu, že značný počet členských států byl v souvislosti s vyšetřovací vazbou opakovaně odsouzen Evropským soudem pro lidská práva za porušování EÚLP;

 

G.     vzhledem k tomu, že mezi problémy, které členské státy často zdůrazňují, patří nedostatek dostupných zdrojů nezbytných pro zlepšení podmínek v detenčních zařízeních, a dále vzhledem k tomu, že by se mohlo ukázat nezbytným vytvořit nový rozpočtový okruh s cílem vybízet členské státy k tomu, aby dodržovaly vysoké standardy;

 

H.     vzhledem k tomu, že poskytnout zadržovaným osobám důstojné podmínky a přístup k programům, které je připraví na návrat do společnosti, napomáhá snížit pravděpodobnost recidivy;

 

I.      vzhledem k tomu, že Rada přijala usnesení a doporučení (které členské státy ne vždy uplatňují) týkající se specifického problému drogové závislosti, omezení s tím spojených rizik, a především řešení problému léčby drogové závislosti v detenčních zařízeních a mimo ně;

 

J.      vzhledem k tomu, že jen 16 členských států ratifikovalo Opční protokol k Úmluvě OSN proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, přičemž sedm států jej podepsalo, avšak doposud neratifikovalo[15];

 

K.     vzhledem k tomu, že některé členské státy udělují svým vnitrostátním poslancům a poslancům EP právo navštěvovat detenční zařízení, a vzhledem dále k tomu, že EP vyzval k tomu, aby bylo toto právo uděleno poslancům EP s platností po celém území EU[16];

 

L.     vzhledem k tomu, že postavení dětí je v souvislosti se zadržováním obzvláště zranitelné, zejména pokud se jedná o vyšetřovací vazbu;

 

M.    vzhledem k tomu, že dne 30. listopadu 2009 přijala Rada cestovní mapu pro posílení procesních práv podezřelých nebo obviněných osob v trestním řízení, která je součástí Stockholmského programu a stanoví klíčové záruky k tomu, aby bylo zaručeno, že jsou při procesu směřujícímu ke stále rozvinutější spolupráci mezi členskými státy v oblasti trestního soudnictví dodržována základní práva;

 

N.     vzhledem k tomu, že Komise vydala, na základě výslovného požadavku Rady, v souladu s ustanoveními Stockholmského programu a po opakovaných výzvách Parlamentu, sdělení nazvané „Posilování vzájemné důvěry v evropském soudním prostoru – Zelená kniha o uplatňování právních předpisů EU souvisejících s trestním soudnictvím v oblasti zadržení“[17], které zahájilo otevřenou konzultaci se zúčastněnými stranami ohledně kroků EU určených ke zlepšení podmínek zadržování s cílem zaručit vzájemnou důvěru v rámci soudní spolupráce, zdůraznilo vazby existující mezi podmínkami zadržování a různými nástroji EU, jako je např. evropský zatýkací rozkaz a evropský příkaz k výkonu dohledu, a jednoznačně uvedlo, že podmínky zadržování, vyšetřovací vazba a situace dětí zbavených osobní svobody jsou oblastmi, v nichž by EU mohla přijmout určité iniciativy;

 

1.      vítá zelenou knihu Komise; je znepokojen alarmujícím stavem podmínek zadržování v EU, vyzývá členské státy, aby okamžitě zavedly opatření, kterými by zajistily dodržování a ochranu základních práv osob zbavených svobody, zejména osob ze zranitelných skupin, a domnívá se, že ve všech členských státech by měly pro detenci platit minimální společné normy[18];

 

2.      připomíná, že podmínky zadržování mají klíčový význam pro uplatňování zásady vzájemného uznávání soudních rozhodnutí v prostoru svobody, bezpečnosti a práva, a za zásadní v tomto ohledu považuje společný základ pro vzájemnou důvěru soudních orgánů a lepší znalost vnitrostátních systémů trestního soudnictví;

 

3.      vyzývá Komisi a Agenturu pro základní práva, aby situaci týkající se podmínek zadržování v EU sledovaly a podporovaly úsilí členských států o zajištění souladu jejich právních předpisů a politik s nejpřísnějšími normami v této oblasti[19];

 

4.      vyzývá Komisi a orgány EU, aby předložily legislativní návrh k problematice práv osob zbavených svobody, včetně osob, o nichž EP hovoří ve svých zprávách a doporučeních[20], a aby vypracovaly a zavedly minimální normy pro podmínky ve věznicích a detenčních zařízeních a současně i jednotné normy pro odškodnění osob neprávem zadržovaných nebo odsouzených; vyzývá Komisi a členské státy, aby tuto otázku zařadily mezi své přední politické priority a aby na její řešení věnovaly náležité lidské i finanční zdroje;

 

5.      zdůrazňuje, že je důležité zajistit dodržování základních práv, především práva na obhajobu a na přístup k právnímu zástupci, a současně zaručit práva podezřelých či obviněných osob, včetně jejich práva na to, aby nebyly podrobeny nelidskému či ponižujícímu zacházení; v této souvislosti připomíná význam návrhu, který předložila Komise ohledně práva na přístup k obhájci v trestním řízení a práva na komunikaci po zatčení;

 

6.      podtrhuje skutečnost, že podmínky zadržování, které jsou považovány za neuspokojivé, nebo podmínky, u nichž hrozí nesoulad s normami vyplývajícími z evropských pravidel pro detenční zařízení stanovených Radou Evropy, mohou být překážkou při předávání zadržovaných osob;

 

7.      vyzývá členské státy, aby vyčlenily náležité zdroje na restrukturalizaci a modernizaci detenčních zařízení, chránily práva zadržovaných osob, úspěšně je zapojovaly zpět do života na svobodě a připravovaly na propuštění a na resocializaci, zajišťovaly pro policii a vězeňskou službu školení založená na moderních postupech správy vězeňských zařízení a na evropských normách v oblasti lidských práv, sledovaly osoby zbavené svobody s duševními a psychickými poruchami a vytvořily v rámci rozpočtu EU zvláštní okruh určený k podpoře těchto projektů;

 

8.      opět potvrzuje, že je nezbytné prosazovat zdokonalení detenčních zařízení členských států, aby jim bylo možné poskytnout náležité technické vybavení, rozšířit jejich prostorové kapacity a umožnit jim funkčně zlepšit podmínky pobytu zadržovaných osob, ovšem současně zajistit maximální bezpečnost;

 

9.      vyzývá členské státy, aby se zasadily o to, že vyšetřovací vazba bude sloužit jako výjimečné opatření využívané důsledně dle zásad nezbytnosti a přiměřenosti a pouze dočasně, a to v souladu se základní zásadou presumpce neviny a právem každého člověka na to, aby nebyl bezdůvodně zbaven svobody; připomíná, že soudní orgán musí vyšetřovací vazbu pravidelně přezkoumávat a že v případech přesahujících hranice jednoho státu musí být využívány alternativy, například evropský příkaz k výkonu dohledu; vyzývá Komisi, aby předložila legislativní návrh stanovující pro tuto oblast minimální normy, který by vycházel z čl. 82 odst. 2 písm. b) Smlouvy o fungování Evropské unie, Listiny základních práv EU, Evropské úmluvy o lidských právech a judikatury Evropského soudu pro lidská práva;

10.    připomíná, že je nutné, aby členské státy plnily své přísliby, kterými se na mezinárodních i evropských fórech zavázaly k rozsáhlejšímu využívání probačních opatření a trestů, jež nabízí alternativu ke zbavení svobody, a k uplatňování rozhodnutí přijatých v Radě Evropy[21];

 

11.    naléhavě vyzývá členské státy k přijetí opatření, kterými by předcházely sebevraždám v detenčních zařízeních, a k důkladnému a nestrannému vyšetření všech případů úmrtí v těchto zařízeních;

 

12.    vyzývá členské státy i přistupující země, aby podepsaly a ratifikovaly Opční protokol k Úmluvě proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání, který zavádí systém pravidelných návštěv nezávislých mezinárodních a národních orgánů v detenčních zařízeních a pověřuje tyto orgány úkolem navštěvovat a kontrolovat tato zařízení, vyslechnout žádosti osob v nich zadržovaných a sestavovat pro parlamenty příslušných zemí veřejně přístupnou výroční zprávu; vybízí Evropskou unii, aby začlenila výzvu k podpisu a ratifikaci Opčního protokolu do své politiky uplatňované vůči třetím zemím; vyzývá EU a její členské státy, aby s těmito orgány bezvýhradně spolupracovaly a podporovaly je, a to i poskytováním náležitých zdrojů a finančních prostředků;

 

13.    domnívá se, že by měla být na úrovni EU přijata opatření, která by poslancům národních parlamentů zaručila právo navštěvovat detenční zařízení, a že tímto právem by měli rovněž disponovat poslanci EP na území EU;

 

14.    vyzývá Komisi, aby přezkoumala vliv rozdílů v trestním právu a procesním právu na podmínky zadržování v členských státech EU a aby k této problematice předložila doporučení, zejména v souvislosti s využíváním alternativních opatření, s politikou kriminalizace a dekriminalizace, vyšetřovací vazbou, udělováním amnestie a odkladem trestu, především pokud jde o pachatele trestných činů souvisejících s migrací, užíváním drog a mladistvé pachatele trestných činů;

 

15.    znovu potvrzuje, že je důležité zajistit takové zacházení s dětmi, při němž budou zohledňovány jejich nejlepší zájmy, mimo jiné je umisťovat odděleně od dospělých a zaručit jim právo na styk s rodinou;

 

16.    domnívá se, že každé dítě zbavené svobody by mělo mít právo na rychlý přístup k právní a jiné náležité pomoci a rovněž právo odvolat se proti rozhodnutí o odnětí svobody k soudu či jinému příslušnému orgánu;

 

17.    je toho názoru, že členské státy by měly zavést účinné a nezávislé vnitrostátní mechanismy kontroly vězeňských a jiných detenčních zařízení;

 

18.    podporuje vytrvalou činnost Výboru pro zabránění mučení a Komisaře pro lidská práva Rady Evropy, při níž se zaměřují na detenční zařízení členských států, a jejich návštěvy těchto zařízení;

 

19.    pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států, Radě Evropy, Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy, Komisaři pro lidská práva Rady Evropy, Evropskému výboru pro předcházení mučení, Evropskému soudu pro lidská práva, Výboru OSN pro lidská práva, Výboru OSN proti mučení, zvláštnímu zpravodaji OSN pro otázky mučení a Vysokému komisaři OSN pro lidská práva.

 

Právní upozornění - Ochrana soukromí