NÁVRH USNESENÍ o zasedání Evropské rady ve dnech 8. až 9. prosince 2011 (2011/2546(RSP))

16. 1. 2012

předložený na základě prohlášení Rady a Komise
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu

Manfred Weber, Corien Wortmann-Kool, Elmar Brok, Carlo Casini za skupinu PPE

Viz také společný návrh usnesení RC-B7-0003/2012

B7‑0003/2012

Usnesení Evropského parlamentu o zasedání Evropské rady ve dnech 8. až 9. prosince 2011 (2011/2546(RSP))

Evropský parlament,

–  s ohledem na závěry zasedání Evropské rady, které se uskutečnilo ve dnech
9. a 10. prosince 2011,

–   s ohledem na prohlášení představitelů států a vlád zemí eurozóny ze dne 9. prosince 2011,

–   s ohledem na balíček šesti právních aktů a na dva návrhy Komise týkající se posílení fiskální kázně[1],

–    s ohledem na stav jednání, pokud jde o návrh mezinárodní dohody o posílené hospodářské unii,

–   s ohledem na návrh, který jménem Parlamentu předložili jeho zástupci v pracovní skupině ad hoc,

–   s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu

1.  vyjadřuje pochybnosti nad tím, zda je pro nalezení solidního, rychlého a udržitelného řešení současné finanční, hospodářské a sociální krize v mnoha členských státech EU nadále nezbytné přijmout takovou mezivládní dohodu, jejíchž hlavních cílů lze lépe a účinněji dosáhnout pomocí právních předpisů EU; je však připraven usilovat o nalezení konstruktivního řešení;

2.  potvrzuje svou podporu návrhu, který poslanci jmenovaní Konferencí předsedů jako zástupci Parlamentu předložili pracovní skupině ad hoc; vyjadřuje politování nad tím, že se v návrhu dohody ze dne 10. ledna 2012 dosud neodrážejí návrhy Evropského parlamentu; konstatuje, že řada členských států podporuje některé návrhy Evropského parlamentu učiněné na schůzi dne 12. ledna 2012; zváží své stanovisko poté, co obdrží konečný návrh, který se očekává dne 18. ledna 2012;

3.  je hluboce přesvědčen, že měnová unie se může změnit ve skutečnou hospodářskou a fiskální unii, pouze pokud bude uplatněna metoda Společenství; připomíná, že EU je politickým projektem, který je založen na společných hodnotách, silných společných orgánech a institucích a na dodržování společných pravidel;

4.  trvá rovněž zejména na tom, že:

–   nová dohoda by měla jednoznačně uznávat nadřazenost právních předpisů EU nad jejími ustanoveními;

–   veškerá prováděcí opatření k dohodě by měla být přijímána příslušnými postupy, které stanoví Smlouvy EU;

–   dohoda musí být v souladu s právními předpisy EU, zejména pokud jde o hodnoty uvedené v Paktu o stabilitě a růstu, a v případě, že se smluvní strany hodlají zavázat ke splnění cílů, které nejsou v souladu s právními předpisy EU, musí se tak stát prostřednictvím platných zákonných postupů EU, přičemž tato situace nesmí vést k zavedení dvojích norem;

–   je třeba respektovat demokratickou odpovědnost tím, že bude posilováno zapojení Parlamentu ve všech aspektech evropské hospodářské koordinace a správy;

–   v souladu s článkem 9 protokolu č. 1 ke Smlouvě musí spolupráce mezi vnitrostátními parlamenty a Evropským parlamentem fungovat v rámci vymezeném Smlouvami EU;

–   nová dohoda musí zachovat v právně závazné formě závazek smluvních stran, že podniknou nezbytné kroky, aby zajistily, že obsah dohody bude nejpozději do pěti let začleněn do Smlouvy;

5.  opakuje svou výzvu k budování stabilní Unie, která bude zároveň Unií udržitelného růstu; domnívá se, že fiskální kázeň, ačkoli je základem udržitelného růstu, nepovede sama o sobě k obnově a že dohoda musí být jasným signálem, že evropští vůdci budou stejně aktivní v obou směrech; proto trvá na tom, že dohoda musí kromě zajištění fiskální kázně obsahovat také závazek smluvních stran přijímat opatření k posílení konvergence a konkurenceschopnosti a návrhy právních předpisů EU týkající se zřízení fondu pro splácení dluhu, projektových dluhopisů a zavedení daně z finančních transakcí a plán pro dluhopisy stability;

6.  zdůrazňuje, že v souvislosti s jinými vícestrannými dohodami, které řeší finanční krizi, jako například Evropský mechanismus stability, jsou dotčeny tytéž institucionální, právní a politické aspekty; žádá proto Parlament, aby se zapojil stejným způsobem jako při těchto jednáních;

7.  vyhrazuje si právo použít všechny politické a zákonné prostředky, které má k dispozici, k ochraně právních předpisů EU a úlohy orgánů a institucí EU, zejména pokud by některé části konečné dohody nebyly v souladu s právními předpisy EU;

8.  připomíná Komisi, že je jejím úkolem vykonávat důsledně institucionální úlohu strážkyně Smluv;

9.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení představitelům států a vlád, předsedovi Rady, předsedovi euroskupiny, Komisi a Evropské centrální bance.

• [1]  Nařízení o posílení hospodářského a rozpočtového dohledu nad členskými státy, COM (2011) 819 v konečném znění, a nařízení o společných ustanoveních týkajících se sledování a posuzování návrhů rozpočtových plánů, COM (2011) 821 v konečném znění.