NÁVRH USNESENÍ o závěrech ze zasedání Evropské rady ve dnech 8.–9. prosince 2011 týkajících se návrhu mezinárodní dohody o Unii fiskální stability (2011/2546(RSP))
16. 1. 2012
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
Søren Bo Søndergaard, Jean-Luc Mélenchon, Miguel Portas, Marisa Matias, Kyriacos Triantaphyllides, Takis Hadjigeorgiou, Paul Murphy, Cornelis de Jong, Willy Meyer, Patrick Le Hyaric, Mikael Gustafsson, Nikolaos Chountis, Marie-Christine Vergiat, Ilda Figueiredo za skupinu GUE/NGL
B7‑0012/2012
Usnesení Evropského parlamentu o závěrech ze zasedání Evropské rady ve dnech 8.–9. prosince 2011 týkajících se návrhu mezinárodní dohody o Unii fiskální stability (2011/2546(RSP))
Evropský parlament,
– s ohledem na prohlášení představitelů států a vlád eurozóny ze dne 9. prosince 2011,
– s ohledem na návrh mezinárodní dohody o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii,
– s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
A. vzhledem k tomu, že tato fiskální úmluva se nezabývá hlavními problémy, které tuto krizi zapříčinily, tj. liberalizací, deregulací a přílišným spoléháním se na finanční trhy, rostoucí makroekonomickou nerovnováhou v eurozóně a prosazováním neoliberálních politik;
B. vzhledem k tomu, že opatření navržená představiteli států a vlád jsou pokračováním neúspěšných politik a že hlubší příčiny finanční a hospodářské krize nebyly doposud odstraněny, především pokud jde o pokračující deregulaci klíčových hospodářských sektorů a vzrůstající makroekonomickou nerovnováhou v eurozóně;
C. vzhledem k tomu, že závislost na finančních trzích se navzdory jejich ničivým dopadům od počátku krize dále prohloubila; vzhledem k tomu, že jen veřejná kontrola nad bankami a poskytování úvěrů s nízkým úrokem členským státům ze strany Evropské centrální banky mohou tento proces ukončit;
D. vzhledem k tomu, že navrhovaná fiskální úmluva připraví demokraticky zvolené vlády členských stát o možnost činit rozhodnutí v oblasti fiskální politiky, znemožní evropským národům, včetně vnitrostátních parlamentů, demokratickou kontrolu a zavede trvalý rámec úspor;
E. vzhledem k tomu, že vlády napříč Evropou přijaly diktát finančních trhů, a nasměrovaly proto své politické návrhy zcela směrem k uspokojení trhů;
F. vzhledem k tomu, že pravidla upravující eurozónu jsou stanovena ve stávajících Smlouvách a nelze je změnit, aniž by byly revidovány Smlouvy;
G. vzhledem k tomu, že krize důvěry mezi lidmi v členských státech EU a orgány Unie se i nadále prohlubuje, což vede k dalšímu zhoršování krize demokracie a oslabování legitimity EU;
H. vzhledem k tomu, že výsledkem politiky EU je, že lidé čím dál tím více vnímají EU jako hrozbu pro jejich ekonomickou a sociální situaci, jako zdroj vzrůstající nejistoty ohledně jejich pracovního místa a příjmu, jako nástroj prosazování nerovnosti a nespravedlnosti a jako překážku plné demokracii, což by mohlo dále posílit nacionalistické uzavírání se do sebe, posílit xenofobní názory a vést k nízké voličské účasti, a to i ve volbách do Evropského parlamentu;
1. je přesvědčen, že opatření Evropské rady prohloubí globální krizi kapitalismu;
2. zásadně nesouhlasí s mezinárodní dohodou o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii a s nedávnými změnami ve struktuře této unie (správa ekonomických záležitostí, evropský semestr, Pakt euro plus); je přesvědčen, že tyto změny představují svrchovaně zpátečnickou, nedemokratickou a extrémně neoliberální reakci na stávající krizi;
3. odsuzuje skutečnost, že návrh mezinárodní dohody o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii se zaměřuje právě na ty nástroje, které vedly ke krizi, namísto toho, aby přeorientoval hospodářský rozvoj EU27 na plnou zaměstnanost (včetně vytváření většího počtu nových a lepších pracovních míst), sociálně-ekonomický růst, sociální soudržnost (především boj proti chudobě, nerovnosti v oblasti příjmů a nezaměstnanosti) a ochranu životního prostředí, a že také prohlubuje deficit demokratické legitimizace stávajících politik tím, že ignoruje úlohu Evropského parlamentu a parlamentů vnitrostátních;
4. je dále přesvědčen, že tento návrh mezinárodní dohody institucionalizuje úsporná opatření a vzdává se zásady rovných demokratických práv všech 27 členských států, což nevyhnutelně prohloubí krizi, sníží životní standard většiny lidí v EU, zvýší nerovnost mezi členskými státy a vytvoří rozpory, které povedou k vícerychlostní EU, což ohrozí nejen existenci eura, ale možná i samotné EU jakožto celku;
5. zdůrazňuje, že diskuse o tom, jak se vymanit z hospodářské krize, by neměla být ponechána pouze orgánům EU a vládám členských států Unie, ale měla by do ní být zapojena také občanská společnost, odbory, nezaměstnaní a další zástupci sociálně vyloučených částí společnosti v Evropě; vyzývá k tomu, aby byla s evropskými občany vedena komplexní debata o jejich očekáváních vůči EU a o jejích cílech;
6. je přesvědčen, že vzhledem k rozsahu závazků načrtnutých v návrhu mezinárodní smlouvy musí být v nejširší možné míře konzultován lid, a to prostřednictvím referend pořádaných podle vnitrostátních pravidel; trvá na tom, aby byla tato referenda pořádána bez vměšování se ze strany Evropské komise;
7. konstatuje, že jakákoli změna irské ústavy si vyžaduje referendum a že rozpočtové pravomoci svěřuje irská ústava irskému parlamentu a vládě, což znamená, že jakékoli přenesení rozpočtových pravomocí si vyžaduje změnu ústavy;
8. je přesvědčen, že vlády těch členských států, v nichž není možné uspořádat referendum, by měly dát svému lidu právo rozhodnout o ratifikaci této smlouvy prostřednictvím všelidové konzultace;
9. zdůrazňuje, že veškeré budoucí změny unijních Smluv musí být přijaty řádným postupem pro přijímání změn Smlouvy; odmítá jakékoli využití urychleného postupu;
10. je přesvědčen, že hlasování ohledně alternativních hospodářských či fiskálních politik, které navrhují jednotlivé politické strany, je základním prvkem demokracie v členských státech a že tento návrh mezinárodní smlouvy významně omezí možnosti jakékoli vlády zvolené v budoucnosti prosazovat vlastní politiky, a to nejen politiky ve fiskální a hospodářské oblasti, ale také politiky v sociální, vzdělávací a kulturní oblasti, a že tato skutečnost představuje zásadní hrozbu pro zásadu subsidiarity;
11. odmítá přenesení dalších pravomocí umožňujících vměšování se do rozpočtové politiky členských států na Evropský soudní dvůr a na Evropskou komisi;
12. konstatuje, že pravidla upravující eurozónu jsou stanovena ve stávajících unijních Smlouvách a nelze je změnit, aniž by byly revidovány Smlouvy;
13. s politováním bere na vědomí právní a politický zmatek panující kolem tohoto návrhu mezinárodní smlouvy, a především skutečnost, že nebyl zveřejněn žádný konkrétní návrh této smlouvy;
14. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, jakož i parlamentům členských států .