Návrh usnesení - B7-0013/2012Návrh usnesení
B7-0013/2012

NÁVRH USNESENÍ o nerovnováze v potravinovém dodavatelském řetězci (2011/2904(RSP))

16. 1. 2012

předložený na základě otázek k ústnímu zodpovězení B7‑0021/2012, B7–0675/2011 a B7‑0676/2011
v souladu s čl. 115 odst. 5 jednacího řádu

Alfreds Rubiks, Patrick Le Hyaric, João Ferreira, Nikolaos Chountis, Kartika Tamara Liotard, Marisa Matias, Willy Meyer, Jean‑Luc Mélenchon za skupinu GUE/NGL

Viz také společný návrh usnesení RC-B7-0006/2012

Postup : 2011/2904(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
B7-0013/2012
Předložené texty :
B7-0013/2012
Přijaté texty :

B7‑0013/2012

Usnesení Evropského parlamentu o nerovnováze v potravinovém dodavatelském řetězci (2011/2904(RSP))

Evropský parlament,

– s ohledem na své usnesení ze dne 8. července 2010 „o budoucnosti společné zemědělské politiky po roce 2013“[1], své usnesení ze dne 18. ledna 2011 „o uznání zemědělství jako strategického odvětví v souvislosti se zajišťováním potravin“[2] a své usnesení ze dne 23. června 2011 „o společné zemědělské politice do roku 2020: Řešení problémů v oblasti potravin a přírodních zdrojů a územní problematiky“[3],

 

– s ohledem na sdělení Komise nazvané „Lepší fungování potravinového řetězce v Evropě“ (COM (2009) 0591) a na různé pracovní dokumenty, které jsou k tomuto sdělení připojeny, a také na usnesení ze dne 7. září 2010 „o spravedlivých příjmech zemědělců: lepší fungování potravinového řetězce v Evropě“[4],

 

– s ohledem na rozhodnutí Komise ze dne 30. července 2010, kterým se zřizuje fórum na vysoké úrovni pro lepší fungování potravinového řetězce (2010/C 210/03),

 

– s ohledem na závěrečná doporučení skupiny na vysoké úrovni pro konkurenceschopnost zemědělsko-potravinářského průmyslu ze dne 17. března 2009 a na závěry Rady ze dne 29. března 2010 o lepším fungování potravinového řetězce v Evropě,

 

– s ohledem na údaje Eurostatu o cenových indexech zemědělských výrobních prostředků

(vstupní náklady) a cenových indexech zemědělských produktů (výstupní ceny)[5],

 

– s ohledem na své prohlášení ze dne 19. února 2008 „o šetření a nápravě zneužívání síly, kterého se mohou dopouštět velké supermarkety působící v Evropské unii“[6] a na své usnesení ze dne 26. března 2009 „o cenách potravin v Evropě“[7],

 

– s ohledem na zprávu Společného výzkumného střediska (SVS) z roku 2008 nazvanou „Zemědělské systémy s nízkými vstupními náklady: příležitost k rozvoji udržitelného zemědělství“[8],

 

– s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že zemědělci se potýkají se stále větším nedostatkem příjmů a že spotřebitelské ceny produktů nejsou zohledněny v cenách vyplácených zemědělcům za jejich produkci;

 

B.  vzhledem k tomu, že mezi potravinovými systémy převládá model průmyslového zemědělství, které kontroluje několik nadnárodních potravinářských korporací spolu s hrstkou velkých maloobchodních firem; vzhledem k tomu, že tento model, který je nastaven tak, aby generoval zisk, naprosto selhává v poskytování zdravých a cenově dostupných potravin spotřebitelům a spravedlivých odměn zemědělským producentům a je stále více zaměřen na výrobu takových surovin, jako jsou biopaliva, krmivo či jiné zemědělské komodity;

 

C.  vzhledem k tomu, že zemědělští producenti a zemědělské podniky mají vůči velkým maloobchodním firmám v EU stále slabší vyjednávací pozici při stanovování cenových hladin v rámci hodnotového řetězce – od prvovýroby přes zpracování až ke konečnému spotřebiteli;

 

D. vzhledem k tomu, že potravinová soběstačnost dává lidem právo rozhodovat o svých zemědělských a potravinářských strategiích na základě potřeb obyvatelstva a jeho životního prostředí, nikoli podle mezinárodních obchodních pravidel WTO;

 

E.  vzhledem k tomu, že nerovnováha mezi členskými státy, jejichž systémy zemědělské výroby se nacházejí v různých fázích vývoje, se neustále prohlubuje, což vede k rostoucím deficitům a větší potravinové závislosti zemí s méně silnými výrobními systémy;

 

F.  vzhledem k tomu, že zemědělci nemají zaručenu spravedlivou cenu za svou produkci, a proto mnozí z nich toto odvětví opouští;

 

G. vzhledem k tomu, že Komise neřeší problém, který představují nekalé praktiky velkých nákupních podniků v rámci dodavatelského řetězce;

 

H. vzhledem k tomu, že vztah mezi zemědělskými malovýrobci a obchodními firmami je zjevně nevyvážený, jelikož zemědělci nesou důsledky každého poklesu produkce, zatímco obchodníci si své vysoké marže stále udržují;

1.  staví se ostře proti stávající koncentraci moci v rukou maloobchodních firem a potravinářských gigantů a požaduje, aby se tento trend zastavil a zvrátil pomocí řádné regulace potravinového dodavatelského řetězce;

 

2.  připomíná, že v potravinovém dodavatelském řetězci, v zemědělství, zemědělsko-potravinářském průmyslu a distribuci je zaměstnáno 7 % obyvatelstva EU a že tyto oblasti ročně generují 1400 miliard EUR, což je částka, která je vyšší než v kterémkoli jiném výrobním odvětví EU;

 

3.  požaduje, aby se EU prioritně zabývala zajištěním spravedlivé a důstojné mzdy pro zemědělce a aby se výrazně posílilo postavení zemědělců a jejich sdružení při vyjednávání o cenách;

 

4.  žádá, aby byl potravinový dodavatelský řetězec spravedlivý a transparentní, tak aby velké nákupní podniky neměly možnost jej zneužívat, a vyzývá Komisi, aby zemědělcům umožnila plně se informovat o navrhovaných výrobních a obchodních cenách;

 

5.  důrazně žádá o jasnou, přísnou a objektivní definici nekalého jednání;

 

6.  žádá, aby byla potravinářská produkce co možná nejvíce relokalizována a aby byla učiněna přítrž silnému postavení velkých maloobchodních firem a podniků v rámci dodavatelského řetězce;

 

7.  podporuje myšlenku, aby se pro potravinový dodavatelský řetězec zřídily účinné regulační mechanismy, které budou chránit producenty a zavedou jasné smluvní vztahy, zejména pokud jde o malé a středně velké producenty, pracovní místa v zemědělství a snížení dovozu, a to jak na úrovni jednotlivých států, tak na úrovni Unie;

 

8.  naléhavě žádá, aby byla zemědělská produkce od zemědělských podniků vykupována za spravedlivé a rentabilní ceny a aby se posílil víceúrovňový systém ochrany včetně ochranného mechanismu pro případ krize, s cílem omezit volatilitu výstupních cen způsobenou finančními spekulacemi se zemědělskými komoditami;

 

9.  vyzývá k decentralizaci potravinových dodavatelských řetězců, v jejímž rámci budou podporovány diverzifikované trhy založené na principech solidarity a spravedlivých cenách, krátké dodavatelské řetězce a intenzivnější vztahy mezi producenty a spotřebiteli v místních potravinářských sítích, s cílem zakročit proti expanzi a moci ústředních nákupních subjektů;

 

10. žádá Komisi, aby zachovala systém výrobních kvót mj. u mléka či cukru; systémy kvót by se měly přizpůsobit potřebám jednotlivých zemí a fázi vývoje jejich výrobních systémů, čímž se umožní rozvoj členských států s vyššími deficity;

 

11. podporuje myšlenku zavedení maximální výše obchodních marží, a to zejména pro velké supermarkety a maloobchodní společnosti, přičemž tato výše by měla být vypočítána na základě ceny zaplacené výrobcům, aby se tak podpořilo spravedlivé rozdělování přidané hodnoty v potravinovém dodavatelském řetězci;

 

12. je zastáncem poskytnutí podpory na zřízení a fungování vnitrostátních systémů monitorování tvorby a vývoje cen v maloobchodě a supermarketech;

 

13.  odsuzuje manipulaci s cenami a cenovou kombinatoriku, které se dopouští velká část distributorů, a vyzývá k rychlému přijetí opatření, jež tuto situaci ukončí a učiní proces tvorby cen transparentním pro konečné spotřebitele;

 

14. domnívá se, že pro zajištění dodávek potravin, bezpečnost potravin, zachování ekosystémů a posílení hospodářské a sociální struktury v primárním odvětví jednotlivých členských států je nutné zavrhnout liberalizaci obchodu a přeorientovat mezinárodní obchod z konkurenčního boje na logiku doplňkovosti;

 

15.  zdůrazňuje význam krátkých dodavatelských řetězců v potravinářském odvětví a domnívá se, že EU by měla aktivně podporovat místní a regionální produkci a místní a regionální trhy a také propagovat zkrácení cyklů mezi výrobou a spotřebou, jelikož se jedná o hlavní předpoklady sociální, hospodářské a ekologické udržitelnosti;

 

16. podporuje okamžité přijetí opatření vedoucí k zastavení dumpingových operací mezi jednotlivými členskými státy, k nimž dochází například v mlékárenském odvětví;

 

17. připomíná, že zemědělská politika musí malým a středním zemědělským podnikům, včetně těch rodinných, umožnit důstojný výdělek a také aby produkovaly potraviny, které splňují kvalitativní i kvantitativní nároky a jsou spotřebitelům nabízeny za přijatelné ceny, vytvářely pracovní místa, podporovaly rozvoj venkova a zajišťovaly ochranu životního prostředí a jeho udržitelnost;

 

18. žádá, aby se vytvořily právní předpisy, které zajistí stabilní a spravedlivé ceny pro producenty potravin, podpoří zemědělské metody, které jsou šetrné k životnímu prostředí, internalizují externí náklady a uskuteční pozemkovou reformu;

 

19. ostře kritizuje návrh SZP, který předložila Evropská komise, a jeho deregulační vizi; domnívá se, že tento postup ještě prohloubí již tak velkou nerovnováhu v potravinovém dodavatelském řetězci; vyslovuje se pro takovou zemědělskou politiku, jejímiž zásadami bude:

–   právo na zajištění potravin a potravinovou soběstačnost, plnění potřeb jednotlivých zemí a zohledňování jejich specifik;

–   existence nástrojů tržní regulace pro řešení nestability výrobních odvětví v důsledku kolísání produkce a spotřeby a pro zajištění spravedlivých cen producenty;

–   spravedlivé rozdělování příspěvků mezi zemědělce, výrobní podniky a členské státy, jakož i režim podpory produkce, který je řádně upravován na státní, regionální i odvětvové úrovni;

 

20. vyzývá Komisi, aby okamžitě zastavila finanční spekulace v potravinářském odvětví, spekulace s cenami zemědělských komodit a spekulace s biopalivem, které mají na potravinový dodavatelský řetězec větší dopad než kdy jindy;

21. pověřuje svého předsedu , aby předal toto usnesení Radě a Komisi.