NÁVRH USNESENÍ o víceletém finančním rámci a vlastních zdrojích
6. 6. 2012 - (2012/2678(RSP))
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
Martin Callanan, Richard Ashworth, Geoffrey Van Orden, Anthea McIntyre, James Nicholson, Struan Stevenson za skupinu ECR
B7‑0279/2012
Usnesení Evropského parlamentu o víceletém finančním rámci a vlastních zdrojích
Evropský parlament,
– s ohledem na interinstitucionální dohodu ze dne 17. května 2006 mezi Evropským parlamentem, Radou a Komisí o rozpočtové kázni a řádném finančním řízení[1],
– s ohledem na Smlouvu o Evropské unii, a zejména na článek 5 této smlouvy,
– s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na články 311 a 312 této smlouvy,
– s ohledem na své usnesení ze dne 8. června 2011 o investování do budoucnosti: nový víceletý finanční rámec (VFR) pro konkurenceschopnou, udržitelnou a inkluzivní Evropu,
– s ohledem na návrh Komise ze dne 29. června 2011 – Rozpočet na projekt Evropa 2020, části I a II,
– s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že podle čl. 312 odst. 2 SFEU musí Rada přijmout nařízení, kterým se stanoví VFR, jednomyslně po obdržení souhlasu Evropského parlamentu;
B. vzhledem k tomu, že úřadující dánské předsednictví Rady hodlá předložit na červnovém zasedání Evropské rady jednací osnovu, v níž navrhuje alternativy pro všechny aspekty jednání včetně příjmové strany, avšak – v současné fázi – bez jakýchkoli číselných údajů;
C. vzhledem k tomu, že víceleté programy v rámci příštího VFR budou přijaty Evropským parlamentem a Radou v souladu s řádným legislativním postupem;
1. domnívá se, že fiskální konsolidace je nezbytným předpokladem udržitelného hospodářského růstu a že příští víceletý finanční rámec se projednává v době, kdy členské státy přijímají mimořádná opatření, jejichž cílem je snížit schodky veřejných financí a státního dluhu na udržitelnou úroveň a dodržovat přitom pravidla rozšířeného rámce fiskálního a makroekonomického monitorování;
2. připomíná, že i evropské veřejné výdaje musejí být zahrnuty do značného úsilí, které vyvíjejí členské státy, aby dostaly své veřejné výdaje pod kontrolu, a zdůrazňuje, že opatření, jež byla přijata v posledních letech k omezení každoročního růstu evropských prostředků na platby, by měla být z tohoto důvodu v průběhu zbývajících roků tohoto finančního výhledu postupně rozšiřována a prostředky na platby by se měly v příštích finančních výhledech zvýšit maximálně o inflaci; v souladu s tím by neměly prostředky na závazky pro příští víceletý finanční rámec překročit úroveň roku 2013, přičemž by míra jejich zvyšování měla být pod úrovní míry inflace;
3. domnívá se, že zásada evropské přidané hodnoty by se měla stát úhelným kamenem všech budoucích výdajů, které se vedle toho musí řídit zásadami efektivnosti, účelnosti a zhodnocení vynaložených finančních prostředků, a to při dodržení zásady subsidiarity, jež je stanovena v článku 5 Smlouvy o EU a zakotvena v protokolu č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii;
4. konstatuje, že získat plnou podporu evropských občanů v souvislosti se současnými rozpočtovými omezeními je nesmírně důležité, aby bylo možno znovu potvrdit a realizovat naše závazky v rámci strategie EU 2020; vyzývá proto k lepšímu využívání stávajících prostředků, zdůrazňuje, že pro Evropskou unii nebude výzvou vydávat více prostředků, ale vydávat je efektivněji;
5. připomíná, že rozpočet EU je rozpočtem investičním se silným pákovým efektem a může být velmi účinným nástrojem k navýšení strategických investic s evropskou přidanou hodnotou, jež jsou v souladu s přístupem zaměřeným na podporu růstu a vytváření pracovních míst; zdůrazňuje, že příští VFR by měl především odrážet cíle strategie EU 2020, a to zejména tím, že se zaměří na výdaje v oblasti „inteligentního růstu“ umožňující rozvíjet koherentní a konzistentní dlouhodobé strategické přístupy k řešení naléhavých úkolů, před nimiž Unie stojí;
6. poznamenává, že čl. 311 odst. 2 SFEU stanoví, že rozpočet je plně financován z vlastních zdrojů, domnívá se, že současný systém příjmů je legální a v souladu s duchem Smlouvy, opakuje, že nesouhlasí s legislativními návrhy, které předložila Komise dne 29. června 2011 k reformě systému vlastních zdrojů, a to včetně návrhů týkajících se daně
z finančních transakcí (FTT) a nového vlastního zdroje – DPH EU (EU VAT);
7. znovu zdůrazňuje svůj pevný postoj k mechanismům oprav, zdůrazňuje, že s návrhy na změnu nebo zrušení současného systému nebude souhlasit; vyzývá všechny zúčastněné strany, aby usilovaly o pragmatické řešení a zaměřily se na ty oblasti VFR, kde lze dosáhnout konsenzu;
8. s ohledem na makroekonomickou situaci a na výzvy měnícího se světa a s cílem zajistit lepší a efektivnější využití stávajících finančních prostředků EU naléhavě žádá, aby byla VFR na období 2014–2020 poskytnuta větší flexibilita, aby mohl odpovídajícím způsobem reagovat na měnící se situace a priority a respektovat dohodnuté objemy prostředků na platby;
9. trvá na zásadě jednoty v rámci rozpočtu EU a zdůrazňuje, že všechny politiky a programy EU by měly být zahrnuty do víceletého finančního rámce s odpovídajícím financováním, a tím přispět k jeho transparentnosti, předvídatelnosti a k odpovědnému nakládání
s prostředky;
10. vítá závazek předsednictví Rady[2], že zajistí otevřený a konstruktivní dialog a spolupráci s Parlamentem v souladu s článkem 312 SFEU; znovu potvrzuje svou ochotu úzce spolupracovat v průběhu vyjednávacího procesu s Radou a Komisí v plném souladu
s ustanoveními Lisabonské smlouvy;
11. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Evropské radě, Radě, Komisi, vnitrostátním parlamentům a vládám členských států a také ostatním dotčeným orgánům a institucím.