Návrh usnesení - B7-0280/2013Návrh usnesení
B7-0280/2013
Evropský parlament

NÁVRH USNESENÍ o přípravách zasedání Evropské rady (ve dnech 27. a 28. června 2013) – opatření EU v boji s nezaměstnaností mladých lidí

10. 6. 2013 - (2013/2673(RSP))

předložený na základě prohlášení Rady a Komise
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu

Gabriele Zimmer, Inês Cristina Zuber, Paul Murphy, Patrick Le Hyaric, Marie-Christine Vergiat, Marisa Matias, Alda Sousa, Nikolaos Chountis, Willy Meyer, Kyriacos Triantaphyllides, Younous Omarjee, Jacky Hénin za skupinu GUE/NGL

Postup : 2013/2673(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
B7-0280/2013
Předložené texty :
B7-0280/2013
Rozpravy :
Hlasování :
Přijaté texty :

B7‑0280/2013

Usnesení Evropského parlamentu o přípravách zasedání Evropské rady (ve dnech 27. a 28. června 2013) – opatření EU v boji s nezaměstnaností mladých lidí

(2013/2673(RSP))

Evropský parlament,

–   s ohledem na závěry Rady o podpoře zaměstnanosti mladých lidí v zájmu dosažení cílů strategie Evropa 2020, jež byly přijaty dne 17. června 2011 v Lucemburku,

–   s ohledem na závěry Rady ze dnů 28.–29. června 2012 ohledně Paktu pro růst a zaměstnanost, v nichž se upozorňuje na to, že je nutné bojovat s rostoucí nezaměstnaností mladých lidí,

–   s ohledem na závěry Evropské rady ze dne 7. února 2013 o iniciativě na podporu zaměstnanosti mladých lidí,

–   s ohledem na politickou dohodu, jíž bylo dosaženo v Radě dne 28. února 2013 o doporučení Rady ohledně zřízení záruky pro mladé lidi,

–   s ohledem na společný příspěvek nazvaný „Francie a Německo – společné budování silnější Evropy stability a růstu“ ze dne 30. května 2013, který francouzská a německá vláda vypracovaly v rámci příprav na zasedání Rady, jež se má uskutečnit ve dnech 27. a 28. června 2013,

–   s ohledem na sdělení Komise ze dne 29. května 2013 nazvané „Evropský semestr 2013: doporučení pro jednotlivé země – překonání krize v Evropě“ (COM (2013)0350) a na předložená doporučení,

–   s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že Komise musela korigovat – tak jako již častokrát v minulých letech – své původně optimističtější hospodářské prognózy na léta 2013/2014: HDP 27 členských států EU má v roce 2013 klesnout o 0,1 % a v eurozóně o 0,4 % (po 0,6% poklesu v roce 2012); vzhledem k tomu, že většina členských států EU proto bude v blízké budoucnosti nadále čelit recesi nebo hospodářské stagnaci, přičemž nejhůře budou zasaženy opět jižní členské státy;

B.  vzhledem k tomu, že nezaměstnanost v eurozóně se má podle očekávání vyšplhat z 11,4 % v roce 2012 na 12,2 % v roce 2013; vzhledem k tomu, že v únoru 2013 bylo 23,5 % aktivních mladých lidí v EU bez zaměstnání, přičemž v některých členských státech překročila nezaměstnanost mladých 50 či dokonce 60 %; vzhledem k tomu, že do těchto údajů nejsou v mnoha členských státech zahrnuty různé kategorie mladých lidí, např. zaměstnanci na částečný úvazek vykonávající práci, pro níž mají příliš vysokou kvalifikaci, nebo osoby postihované za to, že se neúčastní bezplatných pracovních programů, a že skutečná čísla jsou tedy vyšší;

C. vzhledem k tomu, že v roce 2011 bylo 7,5 milionu mladých ve věku od 15 do 24 let a 6,5 milionu mladých ve věku od 25 do 29 let mimo vzdělávací, pracovní nebo školící systémy; vzhledem k tomu, že hospodářské ztráty v důsledku těchto vysokých čísel byly odhadnuty na 153 miliard EUR, což odpovídá 1,2 % HDP Evropské unie[1]; vzhledem k tomu, že kvůli deregulaci trhů práce v posledních desetiletích je většina mladých lidí zaměstnávána na dobu určitou, na částečný úvazek, v rámci neplacených pracovních programů a obecně za nejistých pracovních podmínek, a to navzdory tomu, že se dříve kvůli demografickému stárnutí obyvatelstva očekávalo, že mladí budou mít snazší přístup ke stálým pracovním místům na plný úvazek, jež budou spojena s řádnými odměnami, právy a sociální ochranou;

D. vzhledem k tomu, že „reformy“ vzdělávacího systému, např. v rámci Boloňského procesu, a úsporná opatření zaváděná v různých členských státech zvrátily mnohá opatření usilující o vytvoření dostupnějšího systému vzdělávání; vzhledem k tomu, že je tedy tím naléhavější vytvořit veřejný, demokraticky spravovaný, všeobecně přístupný a bezplatný vzdělávací systém, aby bylo mladým lidem – a zejména těm nejzranitelnějším skupinám – zprostředkováno dostupné a kvalitní vzdělání;

E.  vzhledem k tomu, že nezaměstnanost je jedním z hlavních důvodů prudkého nárůstu emigrace mladých lidí z některých členských států, nejčastěji z Portugalska, Itálie, Irska, Řecka a Španělska do bohatších členských států; vzhledem k tomu, že masivní emigrace – často mladých lidí s vyšší kvalifikací – tyto země připravila o významnou vrstvu jejich nejdynamičtějšího obyvatelstva a má zničující dopad na místní komunity a jejich budoucí vyhlídky na udržitelný hospodářský a sociální vývoj;

F.  vzhledem k tomu, že úsporná opatření, snižování rozpočtových výdajů a neoliberální „strukturální reformy“, jež Komise a Rada obhajovaly od roku 2010 v rámci evropského semestru a jež provádí většina členských států – zejména státy pod vedením trojky EK, ECB a MFF označované jako země účastnící se programu pomoci – zvýšily deflační tlak na celkově křehké a stagnující hospodářství EU, vedly ke snížení platů, vnitřní poptávky a příjmu z daní, ochromily automatické stabilizátory, jako jsou systémy sociálního zabezpečení a veřejné investice, a tak většinu hospodářství EU znovu uvrhly do dvojité recese, a popřely všechna dřívější prohlášení, že lze výrazně snížit nejen stávající rozpočtové schodky, ale zejména poměr veřejného dluhu a HDP a takto dosáhnout fiskální konsolidace;

G. vzhledem k tomu, že neoliberální politiky značně přispěly k růstu nezaměstnanosti obecně, a zejména nezaměstnanosti mladých lidí, a tak k prohlubování sociálního vyloučení a chudoby, což vedlo k sociální regresi, dalšímu oslabení hospodářství a destabilizaci evropské integrace a demokracie;

H. vzhledem k tomu, že v červnu 2012 Rada oznámila vytvoření Paktu pro růst a zaměstnanost a slíbila, že na „rychle účinná opatření na podporu růstu“, z nichž budou mít prospěch MSP a jež také přispějí ke snížení nezaměstnanosti mladých lidí, bude poskytnuto celkem 120 miliard EUR (tj. 1 % HND) , jež budou získány uvolněním 60 miliard EUR z dodatečné úvěrové kapacity EIB a 55 miliard EUR z původně nepřidělených finančních prostředků strukturálních fondů společně s 4,5 miliardami EUR určenými na projektové dluhopisy;

I.   vzhledem k tomu, že EIB byl na konci roku 2012 navýšen vložený kapitál, jak slíbila Rada; vzhledem k tomu, že nové sjednané úvěry se však ve skutečnosti snížily z 72 miliard EUR v roce 2010 na 61 miliard EUR v roce 2011 a až na 52 miliard EUR v roce 2012, takže na opatření podporující růst by poskytnuto méně prostředků než v předchozích dvou letech, a to v situaci, kdy se z jihoevropských zemí stále zasažených recesí a hospodářskou stagnací tyto problémy šíří do dalších členských států;

J.   vzhledem k tomu, že Evropská komise oznámila, že přerozdělila prostředky strukturálních fondů na rok 2012 ve prospěch osmi členských států s velmi vysokou nezaměstnaností mladých, čímž získala 16 miliard EUR ve prospěch MSP a opatření podporující růst, jež mohou být přínosná pro 780 000 mladých lidí; vzhledem k tomu, že se však podle Komise jedná o předběžné částky přerozdělených prostředků, neboť některé vnitrostátní orgány zatím nepřijaly rozhodnutí a dopady různých opatření mohou být časem zrevidovány; vzhledem k tomu, nejsou k dispozici spolehlivé informace o tom, jaká částka z cílených 55 miliard EUR původně nepřidělených finančních prostředků strukturálních fondů byla skutečně v roce 2012 uvolněna, nebo o tom, jakou výši prostředků členské státy skutečně naplánovaly na programy pro rok 2013;

K. vzhledem k tomu, že Rozpočtový výbor EP ve svém nedávném pracovním dokumentu[2] zdůraznil, že v roce 2013 se dá jen v případě operačních programů 2007–2013, zejména programů v rámci politiky soudržnosti, očekávat odkládání plateb („nezaplacených účtů“ členských států) až ve výši 19 miliard EUR (většina z této sumy spadá do okruhu 1b rozpočtu EU „Soudržnost pro růst a zaměstnanost“), protože v důsledku pomalého rozjezdu programů na období 2007–2013 kvůli hospodářské krizi a zavedeným úsporným opatřením byla v první polovině programového období realizována mimořádně nízká úroveň plateb, a proto bude nutné odložené platby provést v závěrečném roku současného období (2013) a velmi pravděpodobně i v příštím VFR (2014–2020);

 

L.  vzhledem k tomu, že tato analýza přehledně popisuje, jak se rozpočet EU na rok 2013 a možná i na další roky dostává – bez obalu řečeno – do deficitu místo toho, aby poskytl značné zdroje „nepřidělených prostředků ze strukturálních fondů“, jak Komise prohlásila dříve (asi 82 miliard EUR v lednu 2012) nebo jak v Rada slíbila v Paktu pro růst a zaměstnanost (55 miliard EUR);

 

M. vzhledem k tomu, že Rada ve svém postoji k VFR 2014–2020 z února 2013 poprvé v historii Evropského společenství / Evropské unie počítá v období do roku 2020 se snížením financování politiky soudržnosti a ročního rozpočtu EU; vzhledem k tomu, že celkové škrty budou mít negativní dopad na soudržnost ve prospěch růstu a zaměstnanosti; vzhledem k tomu, že kvůli 6 miliardám EUR, které mají být v uvedeném období podle plánu Rady poskytnuty na iniciativu zaměřenou na zaměstnanost mládeže, bude případně nutné snížit prostředky pro jiné výdaje v rámci ESF nebo politiky soudržnosti; vzhledem k tomu, že i vyčlenění minimálního, tj. 25 % podílu z výdajů v rámci politiky soudržnosti ve prospěch ESF, jak obhajují Komise a Parlament, nejpravděpodobněji v mnoha členských státech vyústí ve výrazné škrty v porovnání s úrovněmi financování ESF a EFRR v letech 2007 až 2013;

1.  souhlasí s kritickými připomínkami některých ekonomů, že stimulace ve výši 1 % HND EU, jež by měla být v souladu s Paktem pro růst a zaměstnanost poskytována po dobu pěti let, je příliš slabá na to, aby dosáhla jakéhokoli hmatatelného výsledku v podobě snížení nezaměstnanosti v EU obecně a zejména nezaměstnanosti mladých lidí; upozorňuje na to, že kvůli negativním multiplikačním efektům pokračujících politik úsporných opatření, jsou – jak připustili odborníci MMF – ekonomiky členských států stále v recesi nebo výrazně stagnují, takže taková zanedbatelná „předběžná opatření na posílení růstu“ nemohou vyvážit ztráty HDP, jež mají na svědomí neoliberální politiky;

2.  domnívá se proto, že oficiální slogan EU „odstupňovaná fiskální konsolidace ve prospěch růstu“ je tváří v tvář faktům a skutečnému vývoji ve většině členských států pouze novou orwelovskou rétorikou; připomíná prohlášení EIB, že kvůli nedostatečným investičním kapacitám ve veřejné i soukromé sféře nemůže nalézt solidní a udržitelné projekty k financování, zejména v členských státech, jež byly nejhůře zasaženy krizí; domnívá se, že vzhledem ke klesajícímu objemu půjček EIB v roce 2012, očekávanému přenášení plateb v rámci politiky soudržnosti v letech 2013/2014 a úsporně koncipovanému VFR EU na období 2014–2020 je zatím stimulace Paktu pro růst a zaměstnanost ve výši 120 miliard EUR spíše výsledkem „kreativního účetnictví“ nežli skutečných významných výdajů;

3.  bere na vědomí společný příspěvek Francie a Německa (Společné budování silnější Evropy stability a růstu) vypracovaný v rámci příprav na zasedání Rady v červnu 2013; konstatuje, že uvedený francouzsko-německý příspěvek v souvislosti s nezaměstnaností mládeže zmiňuje hlavně rozšíření programu „Erasmus pro všechny“ pomocí ESF a předběžného vyčlenění 6 miliard EUR ve prospěch iniciativy na podporu zaměstnanosti mladých lidí (YEI); domnívá se však, že prostředky, které mohou být uvolněny v rámci těchto programů a EIB, jsou příliš skromné na to, aby mohly výrazněji pomoci při snižování nezaměstnanosti mladých lidí a řešení jejích původních příčin; připomíná, že předchozí iniciativa „Příležitosti pro mladé“, kterou Komise zahájila v prosinci 2011, nedosáhla v boji proti stále rychleji rostoucí míře nezaměstnanosti mladých lidí v cílových zemích reálných výsledků;

4.  připomíná, že počet mladých, kteří jsou nezaměstnaní nebo vykonávají práci, jež neodpovídá jejich kvalifikaci, výrazně překračuje počet volných pracovních míst, a proto odsuzuje veškeré snahy o přesunutí zodpovědnosti za krizi na pracovním trhu na mladé nezaměstnané a veškeré jednostranné interpretace, podle nichž tato situace vznikla kvůli nesouladu mezi nabídkou a poptávkou po kvalifikacích;

5.  zdůrazňuje, že krize, nešťastná skladba úsporných politik EU a neoliberální strukturální reformy vedly k historicky nejnižší míře investic soukromého sektoru do hospodářství, protože se snížila masová kupní síla, poklesla vnitřní poptávka, prohloubily se nerovnosti v příjmech a vzrostla chudoba; zdůrazňuje, že EU a členské státy musí radikálně změnit svou strategii a zvolit makroekonomické politiky, jejichž jádrem budou kvalitní pracovní místa se zaručenými právy pracovníků a řádnou sociální ochranou, s cílem nastartovat hospodářské oživení; vyzývá k upuštění od úsporných politik, zejména v zemích pod vedením Trojky;

6.  zdůrazňuje, že posílení EMU povede k prohloubení stávajících politik, jež mají na svědomí obrovskou nezaměstnanost členských států eurozóny, zejména těch, které podepsaly tzv. memoranda o porozumění;

7.  vyzývá členské státy, aby zvýšily zdanění příjmu z kapitálu (z dividend a úrokových sazeb), kapitálových zisků, likvidních aktiv velkých podniků a velkých majetků a dědictví a takto získané prostředky použily na zvýšení investic veřejného sektoru do environmentálně a sociálně udržitelného rozvoje a aby současně hospodářství převedly do demokratického veřejného vlastnictví; zdůrazňuje, že by členské státy měly snížit výdaje na zbrojení a dotace projektů škodlivých pro životní prostředí , aby tak napomohly novému hospodářskému rozvoji, a tedy i vytváření smysluplných a kvalitních pracovních míst a snížení nezaměstnanosti mladých lidí;

8.  navrhuje, aby investice veřejného sektoru směřovaly do udržitelného rozvoje – např. na energetické úspory a energie z obnovitelných zdrojů, čisté výrobní procesy a předcházení vzniku odpadů, udržitelný rozvoj měst a bydlení, ekologické zemědělství, udržitelný rybolov a zachování ekosystémů, úspornější využívání vody a přírodních zdrojů, přesměrování zbrojního průmyslu, rozšíření a zlepšení kvality veřejných služeb, vzdělávání, zdravotní péče, dlouhodobé péče, sociálních služeb a sociální hospodářství, podporu státní bytové výstavby, pečovatelský a vzdělávací sektor a boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení – s cílem podpořit vytváření udržitelných, řádně hlášených pracovních míst v oborech zaměřených na ekologii a ve zdravotnických a pečovatelských službách;

9.  dále zdůrazňuje, že je nutné se soustředit zejména na průmyslová odvětví, jež byla nejcitelněji zasažena krizí: tj. na přechod automobilového průmyslu na udržitelné dopravní služby, na rozšíření železničních sítí a zajištění hustých regionálních železničních tratí a komplexních služeb (program Rail Europe 2025), na podporu ekologické stavby lodí a s ní spojenou stabilizaci ocelářského průmyslu; trvá na tom, že EU a členské státy by tuto transformaci měly doplnit opatřeními na udržení pracovních míst, vzdělávání, přeškolování a rozvoj dovedností a pracovníkům v těchto průmyslových odvětvích by měly zajistit přechod k jinému zaměstnání;

10. vyzývá EU a členské státy, aby podpořily zkrácení pracovní doby, aniž by byl zaměstnancům snížen plat, a vytváření nových pracovních míst s cílem vyvarovat se růstu pracovní zátěže, k čemuž může přispět i snižování pomoci poskytované podnikům během přechodného období v době hospodářské stagnace;

11. zdůrazňuje, že nezaměstnanost mladých lidí lze vyřešit jedině pomocí takových makroekonomických politik zaměstnanosti a sociálních politik, které se zabývají celkovým řešením nezaměstnanosti, chudoby a sociálního vyloučení; opět zdůrazňuje, že politiky EU a členských států věnované problematice nezaměstnanosti mládeže se příliš – bez ohledu na to, že rozvoj dovedností a schopností je nepochybně důležitý a žádoucí – zaměřují na poskytování služeb (na vzdělávání, odbornou a profesní přípravu, zlepšování šancí na získání zaměstnání a „aktivaci“) a opomíjejí neméně důležitý aspekt, jakým je vytváření pracovních míst pro mladé lidí především na místní a regionální úrovni;

12. ostře se ohrazuje proti celkovému přístupu Komise, jenž vyložila ve svém sdělení o doporučeních pro jednotlivé země na rok 2013 pro boj s nezaměstnaností a jenž spočívá např. v dalším zvyšování flexibility na trzích práce a snižování „poměrně vysokých nákladů na práci“; zdůrazňuje, že tyto neoliberální strukturální reformy trhů práce prováděné členskými státy vedly a vedou k dramatickému nárůstu nestabilních forem zaměstnání, snižování sociálního zabezpečení a rozšiřování odvětví s nízkými platy, což Komise ve svých zprávách o zaměstnanosti rozhodně odsoudila a což velmi tvrdě postihuje zejména mladé lidi a snižuje jejich vyhlídky na získání zaměstnání;

13. zdůrazňuje, že mnoho členských států – buď z vlastní iniciativy nebo na popud některých doporučení, jež vydala Rada pro jednotlivé země ohledně strukturálních reforem – se řídí strategiemi „Ať se pláce vyplácí“ a „Aktivace trhu práce“, které zejména nezaměstnané mladé lidi nutí k přijímání špatně placených a nekvalitních pracovních míst nebo je jinak staví před omezení nebo úplnou ztrátu sociálních výhod; zdůrazňuje, že zejména dlouhodobě nezaměstnaní mladí lidé nebo jiné zranitelné skupiny mladých lidí se často po takových „rychlých řešeních“ nabídnutých pracovními agenturami znovu ocitají bez práce, protože tato pracovní místa nejsou dlouhodobým řešením problému udržitelné pracovní integrace;

14. upozorňuje na skutečnost, že mnoho členských států zavedlo programy, v jejichž rámci nezaměstnaní pracují za podporu v nezaměstnanosti a zejména nezaměstnaní mladí lidé jsou nuceni účastnit se pracovních programů bez finanční odměny nebo programů stáží v soukromém sektoru nebo obecně prospěšných prací, aby jim byly i nadále vypláceny sociální dávky; zdůrazňuje, že uvedené pracovní programy často začnou nahrazovat placená pracovní místa v odvětvích, v nichž se tyto programy vztahují;

15. zdůrazňuje, že většina systémů „aktivace pracovního trhu“ a výše popsané pracovní programy obecně odporují základní úmluvě MOP č. 122, kterou kromě dvou zemí ratifikovaly všechny členské státy EU a která ratifikujícím státům ukládá, aby vedly „aktivní politiku zaměřenou na podporu plné a produktivní zaměstnanosti a svobodné volby zaměstnání“; zdůrazňuje, že takové systémy nelze akceptovat jakožto programy, které splňují požadavky systému záruk pro mladé lidi v souladu s doporučením Rady z roku 2013 (kvalitní nabídka buď zaměstnání, průběžného vzdělávání, učňovského místa nebo stáže); vyzývá členské státy, aby tyto systémy přestaly používat;

16. zdůrazňuje, že opatření zaměřená na boj proti zaměstnanosti mladých lidí nesmí vycházet z neúspěšné koncepce „flexikurity“, ale z koncepce „důstojné práce“, která by měla být jejím ústředním vztažným bodem, a měla by se soustředit na podporu kvality práce, zlepšení sociálního zabezpečení a sociálního začlenění, posílení stávajících práv a zavádění nových práv zaměstnanců, podporu zdraví a bezpečnosti při výkonu práce, lepšího řízení sociálních rizik a sladění pracovního a soukromého života; trvá na tom, že by členské státy měly přijmout účinná opatření na postupné ukončování nestabilních a atypických forem zaměstnání a podporovat uzavírání stálých pracovních smluv;

17. zdůrazňuje, že záruka pro mladé by měla být použita v případě mladých lidí do 30 let okamžitě při hrozbě ztráty zaměstnání; zdůrazňuje, že finanční prostředky vyčleněné pro záruku pro mladé jsou mnohem nižší než prostředky, které jsou potřebné k dosažení skutečných úspěchů v boji proti nezaměstnanosti mladých lidí; v této souvislosti připomíná studii MOP nazvanou „Krize trhu práce v eurozóně: trendy a politické reakce“, která upozorňuje na skutečnost, že má-li být snížena nezaměstnanost mladých lidí, bude nutné na tuto oblast vyčlenit 21 miliard EUR;

18. vyzývá členské státy, aby zajistily kvalitní rámce pro stáže tak, aby stáže odpovídaly potřebám mladých lidí a zahrnovaly důstojnou odměnu, pracovní práva, právo sdružovat se v odborových organizacích a pracovní podmínky, které neohrožují pracovní místa, platy a podmínky zaměstnanců, jakož i finanční podporu a povinné kontroly a aby pro stáže stanovily obecné normy kvality;

19. trvá na tom, že je třeba na trzích práce zavést účinná mzdová minima (kromě koncepce životního minima stanovení minimální mzdy) a také mzdová maxima (maximální mzdový strop např. ve výši dvacetinásobku průměrné mzdy), zásadu rovného zacházení a stejné mzdy za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty na tomtéž pracovišti a umožnit nárůst mezd, který vyváží inflaci, zvýšení produktivity práce a výrazné přerozdělování; zdůrazňuje, že takové strategie jsou důležité zejména pro vyřešení nezaměstnanosti mladých lidí;

20. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vnitrostátním parlamentům.

Právní upozornění - Ochrana soukromí