NÁVRH USNESENÍ o situaci v Turecku
11. 6. 2013 - (2013/2664(RSP))
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
Hélène Flautre, Rebecca Harms, Daniel Cohn-Bendit, Franziska Keller, Ulrike Lunacek, Isabelle Durant, Barbara Lochbihler, Raül Romeva i Rueda, Nikos Chrysogelos, Ana Miranda, Malika Benarab-Attou, Catherine Grèze za skupinu Verts/ALE
Viz také společný návrh usnesení RC-B7-0305/2013
Evropský parlament,
– s ohledem na svá předchozí usnesení, zejména na usnesení o zprávě o pokroku Turecka za rok 2012[1] ze dne 18. dubna 2013,
– s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,
– s ohledem na rámec pro jednání s Tureckem ze dne 3. října 2005,
– s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/157/ES ze dne 18. února 2008 o zásadách, prioritách a podmínkách přístupového partnerství s Tureckou republikou[2] („přístupové partnerství“) a na předchozí rozhodnutí Rady o přístupovém partnerství z let 2001, 2003 a 2006,
– s ohledem na Chartu evropských měst II, již přijal Kongres místních a regionálních orgánů Rady Evropy ve Štrasburku dne 29. května 2008,
– s ohledem na směrnice EU o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí, o posuzování vlivů některých plánů a programů na životní prostředí a o přístupu veřejnosti k informacím o životním prostředí,
– s ohledem na Úmluvu o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva),
– s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že v pátek 31. května 2013 v časných ranních hodinách turecká policie zahájila akci, jejímž cílem bylo rozehnat skupinu demonstrantů, kteří již po několik týdnů protestovali proti plánovanému vykácení stromů pro účely stavebního projektu na místě současného parku Gezi poblíž istanbulského náměstí Taksim;
B. vzhledem k tomu, že tento policejní zásah vedl ke střetům s demonstranty, které se rychle rozšířily i do dalších tureckých měst, a že tyto střety si vyžádaly ztráty na životech a mnoho zraněných, došlo k rozsáhlému zatýkání a byly způsobeny vážné škody na soukromém i veřejném majetku; vzhledem k tomu, že demonstranty podporují některé vrstvy turecké společnosti;
C. vzhledem k tomu, že článek 34 turecké ústavy zaručuje právo na organizování pokojných a neozbrojených shromáždění a demonstrací bez předchozího povolení;
D. vzhledem k tomu, že protesty jsou rovněž spojeny se znepokojením, jež v turecké společnosti vyvolala nedávná rozhodnutí a legislativní opatření týkající se mj. omezení prodeje alkoholu, zákazu demonstrací na náměstí Taksim, reforem vzdělávacího systému, názvu „třetího mostu“ přes Bospor atd.;
E. vzhledem k tomu, že komisař Füle na tyto události okamžitě zareagoval, avšak Evropská služba pro vnější činnost reagovala opožděně;
1. vyjadřuje soustrast rodinám demonstrantů a policistů, kteří přišli o život, a přeje rychlé uzdravení všem početným zraněným;
2. vyjadřuje podporu pokojným demonstrantům a vyzývá k okamžitému propuštění všech pokojných demonstrantů, kteří byli vzati do vazby;
3. důrazně odsuzuje nepřiměřené použití síly ze strany turecké policie v reakci na pokojné a legitimní protesty v istanbulském parku Gezi a vyzývá turecké úřady, aby důkladně a nezávisle vyšetřily policejní násilí a postavily viníky před soud;
4. naléhavě vybízí turecké úřady, aby zaručily a dodržovaly právo všech občanů na svobodu projevu, pokojné shromažďování a pokojný protest;
5. s politováním bere na vědomí důraznou reakci turecké vlády a premiéra Erdogana, jehož neochota učinit kroky směřující k usmíření, neschopnost omluvit se a neochota pokusit se pochopit reakce části turecké populace pouze podpořily další polarizaci turecké společnosti; vítá umírněnou reakci prezidenta Güla a omluvu, kterou zraněným demonstrantům nabídl místopředseda vlády Arinc, jakož i jejich dialog s Taksimskou platformou a předními představiteli opozice s cílem rozptýlit napětí; zdůrazňuje význam dialogu mezi tureckou vládou a pokojnými účastníky protestů;
6. vítá rozhodnutí opozice zrušit politický mítink s cílem vyhnout se eskalaci násilí; ze stejného důvodu naléhavě vybízí tureckou vládu, aby odložila dvě rozsáhlé manifestace, které jsou naplánovány na 15. a 16. června 2013 v Ankaře a Istanbulu;
7. vítá rozhodnutí 6. istanbulského správního soudu dočasně pozastavit práce na projektu „pěší zóny“ v okolí náměstí Taksim a naléhavě vybízí místní a celostátní turecké orgány, aby zahájily veřejné konzultace a zohlednily názor všech lidí, kteří bydlí v sousedících čtvrtích, ohledně veškerých urbanistických plánů a plánů regionálních rozvoje, jako jsou např. „třetí most“, třetí istanbulské letiště, přehrada v Illisu, jaderné elektrárny v Sinopu a Akkuyu a projekty vodních elektráren v regionu Černého moře; připomíná, že je třeba nalézt rovnováhu mezi hospodářským růstem a sociálními, environmentálními, kulturními a historickými faktory; připomíná význam environmentálních ohledů a hlediska udržitelného rozvoje;
8. vyzývá k tomu, aby byly bez výjimky všechny projekty v Turecku předmětem hodnocení dopadů na životní prostředí; v této souvislosti žádá Komisi, aby informovala Parlament o vývoji jednání ohledně kapitoly 27 (životní prostředí);
9. připomíná Turecku, že v inkluzivní, pluralitní demokracii by se všichni občané měli cítit respektováni a řádně zastoupeni a vládní strany nesou odpovědnost za zapojení opozice a občanské společnosti do rozhodovacího procesu;
10. vyjadřuje znepokojení nad přetrvávajícími konflikty mezi politickými stranami a nad malou ochotou vlády i opozice usilovat o dosažení konsensu ohledně klíčových reforem, jako jsou revize ústavy a mírový proces, které představují historickou příležitost zajistit obnovené a inkluzivní občanství a také individuální a kolektivní práva v Turecku; naléhavě vybízí všechny politické činitele, vládu a opozici, aby se společně zasadili o posílení politické plurality ve státních institucích a o podporu modernizace a demokratizace státu a společnosti;
11. poukazuje na klíčovou úlohu systému „brzd a protivah“ při správě moderního demokratického státu, a to jak pro Unii a její členské státy, tak i pro Turecko; je přesvědčen, že takový systém by měl být založen na zásadě dělby moci a rovnováhy výkonné, zákonodárné a soudní moci, na dodržování lidských práv a základních svobod, zejména svobody shromažďování, projevu a tisku, a na participativní politické kultuře, která skutečně odráží pluralitu demokratické společnosti;
12. připomíná, že svoboda projevu a pluralita sdělovacích prostředků jsou středobodem evropských hodnot a že skutečně demokratická, svobodná a pluralitní společnost vyžaduje opravdovou svobodu projevu; připomíná, že svoboda projevu se vztahuje nejen na informace nebo myšlenky, které jsou souhlasně přijímány nebo považovány za neškodné, ale v souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech rovněž i na všechny informace a myšlenky, které urážejí, šokují nebo znepokojují stát či jakoukoli část obyvatelstva;
13. je znepokojen skutečností, že hlavní turecké sdělovací prostředky začaly o demonstracích informovat až s určitým zpožděním, a nečinily tak odpovídajícím způsobem; konstatuje, že turecká sociální média se stala hlavním zdrojem rozmanitých a rychle dostupných informací o probíhajících událostech; je znepokojen oslabováním svobody tisku, určitými případy cenzury a rostoucí autocenzurou v rámci tureckých sdělovacích prostředků; vyzývá tureckou vládu, aby prosazovala zásady svobody tisku a práva na informace; zdůrazňuje, že nezávislý tisk je v demokratické společnosti klíčový, a v této souvislosti poukazuje na zásadní úlohu soudů při ochraně a posilování svobody tisku, a tedy při zaručování existence veřejného prostoru, v němž může probíhat svobodná diskuse; je znepokojen velkým počtem novinářů, kteří jsou vězněni, a početnými soudními procesy s novináři, které probíhají;
14. opět konstatuje své znepokojení nad skutečností, že většinu tureckých sdělovacích prostředků vlastní a soustřeďují rozsáhlé konglomeráty s širokou škálou obchodních zájmů; opakuje svou výzvu adresovanou Turecku a také některým členským státům EU, aby přijaly nový zákon o sdělovacích prostředcích, který by upravoval mimo jiné otázky nezávislosti, vlastnictví a správní kontroly;
15. požaduje, aby turecká vláda nepřebírala odpovědnost za současné pozastavení jednání a nepropásla příležitost, která vznikla na základě tzv. „pozitivní agendy“ Komise a žádosti Parlamentu otevřít kapitoly 15, 19, 22, 23 a 24, což by mělo dát jednání novou dynamiku;
16. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, předsedovi Evropského soudu pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Turecké republiky.
- [1] Přijaté texty, P7_TA(2013)0184.
- [2] Úř. věst. L 51, 26.2.2008, s. 4.