NÁVRH USNESENÍ o situaci v Turecku
11. 6. 2013 - (2013/2664(RSP))
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
Takis Hadjigeorgiou, Willy Meyer, Paul Murphy, Patrick Le Hyaric, Kyriacos Triantaphyllides, Marisa Matias, Alda Sousa, João Ferreira, Inês Cristina Zuber, Marie-Christine Vergiat, Jacky Hénin, Nikolaos Chountis za skupinu GUE/NGL
Evropský parlament,
– s ohledem na Evropskou úmluvu o lidských právech z roku 1950 a její ustanovení týkající se práva na svobodu sdružování a svobodu slova,
– s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1996, zvláště pak na jeho článek 19, v němž je zakotvena svoboda projevu, a články 21 a 22, které upravují svobodu sdružování, a připomínaje, že tato ustanovení zaručují právo na svobodu sdružování a právo zakládat odborové organizace a že představují základní zásady Mezinárodní organizací práce,
– s ohledem na zprávu Komise o pokroku Turecka za rok 2012 (SWD(2012)0336),
– s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,
– s ohledem na závěry Rady ze dne 14. prosince 2010, 5. prosince 2011 a 11. prosince 2012,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o zprávě o pokroku Turecka,
– s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že se Turecko v rámci jednání o přistoupení zavázalo k reformám, dobrým sousedským vztahům a postupnému sbližování s EU, a vzhledem k tomu, že by tyto snahy měly být vnímány jako příležitost Turecka pokračovat v modernizaci a konsolidaci a dále zlepšovat své demokratické instituce, právní stát a dodržování lidských práv a základních svobod;
B. vzhledem k tomu, že turecká vláda učinila rychlý pokrok v oblasti neoliberálních hospodářských reforem a deregulace v souvislosti s procesem přistoupení k EU, ale naopak se velmi pomalu posouvá vpřed v oblasti politických a demokratických reforem, mezi které patří například lepší dodržování lidských práv;
C. vzhledem k tomu, že systematické násilí vůči protestujícím se stalo v Turecku běžným jevem,
D. vzhledem k tomu, že masové demonstrace, které začaly protestem proti projektu přestavby istanbulského parku Gezi, se v reakci na brutální zásah policie a násilí páchané na demonstrantech na náměstí Taksim rychle změnily v protestní hnutí proti utlačování;
E. vzhledem k tomu, že se násilí posledních dní podle organizací na ochranu lidských práv a podle odborových svazů lékařů rozšířilo po celé zemi a vedlo ke čtyřem obětem na životech, nejméně 1500 zraněným v Istanbulu a více než 700 zraněným v Ankaře;
F. vzhledem k tomu, že policie při zásahu proti původně poklidným protestům používala ve velké míře nádoby se slzným plynem a že mnoho dalších nádob bylo vyhozeno z vrtulníků nad obytnými oblastmi, ve kterých neprobíhaly žádné protesty; vzhledem k tomu, že nádoby se slzným plynem v několika případech dopadly na domovy, což je v rozporu se zásadou nutnosti a přiměřenosti;
G. vzhledem k tomu, že existují závažná obvinění z toho, že se turecká vláda pokusila blokovat sociální sítě a zamezit přístupu k internetu ve snaze zadržet tok informací o dění na protivládních demonstracích; vzhledem k tomu, že premiér Recep Tayyip Erdogan označil sociální média za „hrozbu“;
H. vzhledem k tomu, že masivní demonstrace poukázaly na politickou nestabilitu v zemi; vzhledem k tomu, že ačkoliv veřejné protesty představují široké ideologické spektrum, jsou jasným projevem rozhořčení tureckých občanů nad vládou premiéra Erdogana a nad jeho vládnoucí stranou AKP;
I. vzhledem k tomu, že uplatňování a provádění proislamistického programu způsobilo v Turecku rozepře a konflikty mezi různými sociálními, politickými a hospodářskými skupinami;
J. vzhledem k tomu, že protesty a masivní počty protestujících ukazují, že lidé čelí četným a hluboce zakořeněným problémům, neboť současně s hospodářským růstem v Turecku se nezlepšuje životní úroveň lidí, přičemž turečtí občané a pracovníci nepožívají zřejmých práv a svobod a mzdy a sociální výhody jsou velmi nízké;
K. vzhledem k tomu, že další hlavní příčina nespokojenosti je spojena se zahraniční politikou premiéra Erdogana vůči Sýrii, neboť intervenční postoj k občanské válce v Sýrii způsobil, že v důsledku spolupráce s opozičními silami, a to dokonce i uvnitř země, se válečná atmosféra sousední země přenesla do Turecka;
L. vzhledem k tomu, že se turecká policejní zásahová jednotka zaměřila na politické strany a že se vyskytly informace o zásahu jednotky v kancelářích politické strany TKP a v kulturním centru Nazima Hikmeta;
M. vzhledem k tomu, že v ranních hodinách dne 11. června 2013 se policejní zásahová jednotka přesunula zpět na náměstí Taksim, kde nasadila slzný plyn a vodní děla;
N. vzhledem k tomu, že Evropský soud pro lidská práva již třikrát odsoudil Turecko za porušování práv účastníků demonstrací a za špatné zacházení se zadrženými;
O. vzhledem k tomu, že Turecko má jako země kandidující na přistoupení k EU povinnost respektovat a podporovat demokracii a posilovat demokratická a lidská práva a svobody; vzhledem k tomu, že zpráva Komise o pokroku Turecka za rok 2012 upozorňuje na vyčlenění částky 810 milionů EUR z nástroje předvstupní pomoci na soudní a policejní reformu;
P. vzhledem k tomu, že demokratické právo na protest je stále více ohroženo s tím, jak na celém světě stoupá rozhořčení nad neoliberální a antisociální politikou;
1. důrazně odsuzuje násilí turecké vlády vůči demonstrantům a tureckým občanům;
2. důrazně odsuzuje skutečnost, že se turecké policejní zásahové jednotky zaměřují na politické strany;
3. vyzývá tureckou vládu, aby okamžitě zastavila násilí vůči demonstrantům a propustila všechny pokojné protestující, kteří jsou v současnosti zadržováni;
4. vyjadřuje solidaritu s požadavkem demonstrantů na dodržování demokracie a demokratických a lidských práv a svobod; domnívá se, že by žádné náboženství nemělo oslabovat občanská práva, práva žen a sociální a hospodářská práva;
5. odsuzuje pokusy hlavních elektronických sdělovacích prostředků v Turecku zamlčet tyto události;
6. zdůrazňuje význam nulové tolerance násilí vůči pokojným demonstrantům a požaduje vytvoření nezávislé a nestranné komise, která bude vyšetřovat obvinění z týrání, špatného zacházení a z nepřiměřeného použití síly ze strany zástupců donucovacích orgánů, a to za účasti organizací na ochranu lidských práv, výborů demonstrantů a dalších dotčených stran.
7. vyzývá tureckou vládu, aby ukončila svůj autoritativní způsob vládnutí a aby vedla diskuse s organizacemi protestujících s cílem zabránit vystupňování násilí, které by přineslo další oběti;
8. žádá okamžité propuštění deseti tisíc politických vězňů, z nichž mnozí patří k levicovým či kurdským aktivistům, a stejně tak i novinářů zadržovaných v podmínkách, které jsou v rozporu se zásadami právního státu;
9. vyzývá tureckou vládu, aby znovu přehodnotila své sociální, politické, kulturní a hospodářské strategie, které jsou hlavní příčinou lidového povstání, neboť incident, který se odehrál v parku Gezi, byl jen záminkou k vyvolání stávající situace;
10. odsuzuje výroky oficiálních tureckých představitelů, kteří místo aby pomohli situaci normalizovat, pokračují v pobuřování občanů a vyvolávají v zemi ještě více nepokojů.
11. vyjadřuje znepokojení nad tím, že organizace občanské společnosti v Turecku nadále čelí pokutám, řízení o ukončení činnosti a administrativním překážkám a že práva odborářů a pracovníků nejsou plně dodržována; vyzývá tureckou vládu, aby okamžitě začala uplatňovat nové právní předpisy v oblasti pracovních a odborových práv, a zajistila tak soulad s acquis Unie a s úmluvami MOP, především pokud jde o právo na stávku a právo na kolektivní vyjednávání;
12. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, předsedovi Evropského soudu pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států a vládě a Velkému národnímu shromáždění Turecké republiky.