NÁVRH USNESENÍ o situaci v Turecku
11. 6. 2013 - (2013/2664(RSP))
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
Ria Oomen-Ruijten, José Ignacio Salafranca Sánchez-Neyra, Mairead McGuinness, Elmar Brok, Cristian Dan Preda, Arnaud Danjean, Roberta Angelilli, Eleni Theocharous, Bernd Posselt, Eija-Riitta Korhola za skupinu PPE
Viz také společný návrh usnesení RC-B7-0305/2013
Evropský parlament,
– s ohledem na svá předchozí usnesení, zejména na usnesení o zprávě o pokroku Turecka za rok 2012[1] ze dne 18. dubna 2013,
– s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,
– s ohledem na rámec pro jednání s Tureckem ze dne 3. října 2005,
– s ohledem na rozhodnutí Rady 2008/157/ES ze dne 18. února 2008 o zásadách, prioritách a podmínkách přístupového partnerství s Tureckou republikou[2] („přístupové partnerství“) a na předchozí rozhodnutí Rady o přístupovém partnerství z let 2001, 2003 a 2006,
– s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že v pátek 31. května 2013 v časných ranních hodinách turecká policie zahájila akci, jejímž cílem bylo rozehnat skupinu demonstrantů, kteří již po několik týdnů protestovali proti plánovanému vykácení stromů pro účely stavebního projektu na místě současného parku Gezi poblíž istanbulského náměstí Taksim;
B. vzhledem k tomu, že tvrdý policejní zásah vedl ke střetům s demonstranty, které se rychle rozšířily i do dalších tureckých měst, a že tyto střety si vyžádaly ztráty na životech a mnoho zraněných, došlo k rozsáhlému zatýkání a byly způsobeny vážné škody na soukromém i veřejném majetku; vzhledem k tomu, že demonstranty podporují některé vrstvy turecké společnosti;
C. vzhledem k tomu, že počáteční reakce turecké vlády, která události tvrdě odsoudila, byla zřejmě kontraproduktivní;
D. vzhledem k tomu, že článek 34 turecké ústavy zaručuje právo na organizování pokojných a neozbrojených shromáždění a demonstrací bez předchozího povolení;
E. vzhledem k tomu, že protesty jsou rovněž spojeny se znepokojením, jež v některých segmentech turecké společnosti vyvolal soubor nedávných rozhodnutí a legislativních opatření týkající se mj. omezení prodeje alkoholu a reforem vzdělávacího systému;
F. vzhledem k tomu, že hlavní turecké sdělovací prostředky začaly řádně informovat o demonstracích až s určitým zpožděním;
G. vzhledem k tomu, že komisař Füle a vysoká představitelka, místopředsedkyně Komise Catherine Ashtonová na tyto události zareagovali;
1. vyjadřuje hluboké znepokojení nad nepřiměřeným použitím síly ze strany turecké policie v reakci na pokojné a legitimní protesty v istanbulském parku Gezi a vyzývá turecké úřady, aby důkladně vyšetřily policejní násilí a postavily viníky před soud;
2. vyzývá turecké úřady, aby zaručily a dodržovaly právo všech občanů na svobodu projevu, na pokojné shromažďování a na pokojný protest; vyzývá k okamžitému propuštění všech nenásilných demonstrantů, kteří byli vzati do vazby;
3. vítá umírněnou reakci prezidenta Güla a omluvu, kterou zraněným demonstrantům nabídl místopředseda vlády Arinc; zdůrazňuje význam dialogu mezi tureckou vládou a pokojnými účastníky protestů;
4. připomíná Turecku, že v inkluzivní, pluralitní demokracii by se všichni občané měli cítit řádně reprezentováni a vládní strany nesou odpovědnost za zapojení opozice a občanské společnosti do rozhodovacího procesu; připomíná dále opozičním stranám, že nesou odpovědnost za to, aby také přispívaly k demokratické politické kultuře respektující odlišné postoje a názory;
5. vyjadřuje znepokojení nad přetrvávajícími konflikty mezi politickými stranami a nad malou ochotou vlády a opozice usilovat o dosažení konsensu ohledně klíčových reforem; naléhavě vyzývá všechny politické činitele, vládu a opozici, aby se společně zasadili o posílení politické plurality ve státních institucích a o podporu modernizace a demokratizace státu a společnosti;
6. poukazuje na klíčovou úlohu systému „brzd a protivah“ při správě moderního demokratického státu, jenž musí být založen na zásadě dělby moci a rovnováhy výkonné, zákonodárné a soudní moci, na dodržování lidských práv a základních svobod, zejména svobody projevu a svobody tisku, a na participativní politické kultuře, která skutečně odráží pluralitu demokratické společnosti;
7. připomíná, že svoboda projevu a pluralita médií jsou středobodem evropských hodnot a že skutečně demokratická, svobodná a pluralitní společnost vyžaduje opravdovou svobodu projevu; připomíná, že svoboda projevu se vztahuje nejen na informace nebo myšlenky, které jsou kladně přijímány nebo jsou považovány za neškodné, ale v souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech se vztahuje také na všechny informace a myšlenky, které urážejí, šokují nebo znepokojují stát nebo určitou část obyvatelstva;
8. je znepokojen oslabováním svobody tisku, určitými případy cenzury a rostoucí autocenzurou v rámci tureckých sdělovacích prostředků, a to i na internetu; vyzývá tureckou vládu, aby prosazovala zásadu svobody tisku; zdůrazňuje, že nezávislý tisk je v demokratické společnosti klíčový, a v této souvislosti poukazuje na zásadní úlohu soudnictví při ochraně a posilování svobody tisku, a tedy při zaručování existence veřejného prostoru, v němž může probíhat svobodná diskuse;
9. opět konstatuje své znepokojení nad skutečností, že většinu sdělovacích prostředků vlastní a soustřeďují rozsáhlé konglomeráty se širokou škálou obchodních zájmů; opakuje svou výzvu k přijetí nového zákona o sdělovacích prostředcích, který by upravoval mimo jiné otázky nezávislosti, vlastnictví a správní kontroly;
10. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, předsedovi Evropského soudu pro lidská práva, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Turecké republiky.
- [1] Přijaté texty, P7_TA(2013)0184.
- [2] Úř. věst. L 51, 26.2.2008, s. 4.