NÁVRH USNESENÍ o situaci v Sýrii
10. 9. 2013 - (2013/2819(RSP))
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
Ulrike Lunacek, Malika Benarab-Attou, Iñaki Irazabalbeitia Fernández, Rebecca Harms, Barbara Lochbihler, Raül Romeva i Rueda, Judith Sargentini, Bart Staes, Tarja Cronberg za skupinu Verts/ALE
Viz také společný návrh usnesení RC-B7-0413/2013
Evropský parlament,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o Sýrii, zejména na usnesení o situaci v Sýrii ze dne 16. února 2012[1], usnesení o Sýrii ze dne 13. září 2012[2] a usnesení o situaci syrských uprchlíků v sousedních zemích ze dne 23. května 2013[3],
– s ohledem na své usnesení ze dne 17. ledna 2013 o doporučeních hodnotící konference stran Smlouvy o nešíření jaderných zbraní ohledně vytvoření zóny bez zbraní hromadného ničení na Blízkém východě[4],
– s ohledem na závěry o Sýrii přijaté Radou pro zahraniční věci a Evropskou radou od začátku syrské krize počátkem roku 2011,
– s ohledem na prohlášení předsedy Evropské rady Hermana Van Rompuye ze dne 5. září 2013 o situaci v Egyptě u příležitosti nadcházejícího summitu skupiny G20,
– s ohledem na prohlášení vysoké představitelky EU Catherine Ashtonové ze dnů 21. a 23. srpna 2013,
– s ohledem na prohlášení generálního tajemníka OSN Ban Ki-muna, která učinil po útoku na oblast al-Ghúta, k němuž došlo dne 21. srpna 2013,
– s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2059 ze dne 20. července 2012, č. 2043 ze dne 21. dubna 2012 a č. 2042 ze dne 14. dubna 2012,
– s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN č. 377 ze roku 1950 („společně za mír“) a rezoluci č. 67/183 o situaci v oblasti lidských práv v Sýrii,
– s ohledem na rezoluce Rady OSN pro lidská práva o Sýrii, včetně rezoluce ze dne 22. března 2011,
– s ohledem na prohlášení Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ze dne 3. září 2013,
– s ohledem na zprávu nezávislé mezinárodní vyšetřovací komise OSN pro Sýrii ze dne 4. června 2013,
– s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv a na nástroje v oblasti mezinárodních lidských práva a humanitárního práva, jichž je Sýrie smluvní stranou,
– s ohledem na závěrečné komuniké akční skupiny pro Sýrii („ženevské komuniké“) ze dne 30. června 2012,
– s ohledem na Ženevské úmluvy z roku 1949 a jejich dodatkové protokoly, na Ženevský protokol z roku 1925 a na Úmluvu o chemických zbraních z roku 1993,
– s ohledem na Římský statut Mezinárodního trestního soudu,
– s ohledem na odtajněné zprávy tajných služeb, které zveřejnily orgány Francie, Německa, Spojeného království a Spojených států na počátku měsíce září 2013,
– s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
A. vzhledem k tomu, že stovky syrských civilistů zahynuly nebo byly zraněny při útoku v oblasti al-Ghúta ve východním Damašku, ke kterému došlo dne 21. srpna 2013; vzhledem k tomu, že mnoho vlád, včetně vlád Spojených států, některých států EU, Turecka a dalších regionálních aktérů, obviňuje syrský režim z použití chemických látek proti vlastnímu obyvatelstvu; vzhledem k tomu, že Asadův režim tato obvinění popřel a několik jeho spojenců, včetně Ruska a Íránů, je zpochybnilo;
B. vzhledem k tomu, že tým inspektorů OSN pro kontrolu chemických zbraní odebral na místě vzorky a další důkazy, avšak až několik dní po údajném chemickém útoku, přičemž právě v těchto dnech byla dotčená oblast předmětem těžkého bombardování ze strany sil loajálních Asadovu režimu; vzhledem k tomu, že se očekává, že vyšetřovací tým OSN v brzké době předloží svou zprávu Radě bezpečnosti OSN; vzhledem k tomu, že podle svého mandátu má vyšetřovací tým OSN zjistit, zda došlo k použití chemických zbraní, nikoli však určit, kdo se jej dopustil; vzhledem k tomu, že generální tajemník OSN Ban Ki-mun opakovaně vyzýval k tomu, aby byly veškeré případné kroky učiněny v rámci Charty OSN;
C. vzhledem k tomu, že na základě zpráv tajných služeb obvinili vedoucí představitelé USA, Francie a Turecka (Barack Obama, David Cameron, François Hollande a Tayyip Erdoğan) syrský režim z toho, že se dopustil rozsáhlého chemického útoku na oblast al-Ghúta, a oznámili, že jsou rozhodnuti provést omezené odvetné údery s cílem potrestat Asadův režim za to, že použil chemické zbraně, odradit jej od opakování tohoto typu jednání a omezit schopnost režimu podniknout další útoky; vzhledem k tomu, že tito vedoucí představitelé uvedli, že jsou připraveni přikročit k takovým vojenským úderům mimo rámec OSN; vzhledem k tomu, že předseda vlády Spojeného království Cameron prohrál v parlamentu své země hlasování o návrhu, který zmocňoval k vojenskému zásahu, a následně vyloučil britskou účast na úderech pod vedením Spojených států;
D. vzhledem k tomu, že dne 1. září 2013 vyzvala Liga arabských států OSN a obecně mezinárodní společenství, aby dostály své odpovědnosti vyplývající z mezinárodního práva a „přijaly nezbytná opatření“ proti syrské vládě;
E. vzhledem k tomu, že Charta OSN stanoví dvě výjimky ze zákazu použití síly, tj. případy sebeobrany a předchozího souhlasu Rady bezpečnosti OSN; vzhledem k tomu, že doktrína humanitární intervence doposud nebyla uznána v rámci mezinárodního zvykového práva; vzhledem k tomu, že doktrína „povinnosti chránit“ mezinárodnímu společenství jednoznačně ukládá povinnost učinit kroky s cílem ochránit obyvatelstvo proti zločinu v jeho nejhorší podobě; vzhledem k tomu, že silové kroky učiněné v rámci této doktríny musí také povolit Rada bezpečnosti OSN;
F. vzhledem k tomu, že Sýrie není smluvní stranou Úmluvy o chemických zbraních, která zakazuje jejich vývoj, výrobu, hromadění, předávání a používání; vzhledem k tomu, že Sýrie přistoupila k Ženevskému protokolu o zákazu užívat ve válce dusivých, otravných nebo podobných plynů z roku 1925; vzhledem k tomu, že v červenci 2012 Sýrie přiznala, že vlastní zásoby chemických zbraní;
G. vzhledem k tomu, že ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov dne 9. září 2013 navrhl, že Asadův režim přesvědčí, aby svůj chemický arzenál předal ke zničení pod mezinárodním dohledem a připojil se k Úmluvě o chemických zbraních; vzhledem k tomu, že prezident USA Barack Obama tento návrh přivítal jakožto možný průlom;
H. vzhledem k tomu, že v nedávných měsících se dramatická situace v Sýrii v oblasti lidských práv, v humanitární oblasti a v oblasti bezpečnosti dále zhoršila, přičemž se ozbrojené násilí šíří zemí a roste jeho intenzita; vzhledem k tomu, že syrské vládní jednotky i nadále systematicky používají násilí proti hustě obydleným čtvrtím; vzhledem k tomu, že vojenské křídlo Hizballáhu, který EU zařadila mezi teroristické organizace, od jara 2013 pomáhá syrské vládě; vzhledem k tomu, že je – v menší míře – i nadále hlášeno rovněž porušování lidských práv a humanitárního práva ze strany opozičních sil; vzhledem k tomu, že posílení džihádistických sil v řadách vojenské opozice je velkým zdrojem znepokojení; vzhledem k tomu, že syrští Kurdové jsou čím dál tím více zatahováni do probíhajícího konfliktu, přičemž útoky páchají obě jeho strany, a to včetně nedávného střetu mezi Kurdskou demokratickou stranou jednoty (PYD) a islamistickými skupinami povstalců v severní Sýrii; vzhledem k tomu, že Kurdská národní rada podepsala dne 28. srpna 2013 dohodu se Syrskou národní koalicí, která zaručuje práva kurdských občanů, čímž se otevřela cesta k jejímu členství;
I. vzhledem k tomu, že v květnu 2013 Syrské středisko pro sledování stavu lidských práv odhadovalo, že od začátku konfliktu bylo zabito 110 000 lidí; vzhledem k tomu, že většina těchto osob nebyla zapojena do bojů;
J. vzhledem k tomu, že syrský konflikt ohrožuje stabilitu celého regionu a šíří násilí do sousedních zemí, obzvláště Libanonu, Jordánska, Turecka a Iráku; vzhledem k tomu, že na podporu jedné či druhé strany se čím dál tím více zapojují vnější aktéři;
K. vzhledem k tomu, že sousední země rovněž čelí prudkému nárůstu počtu uprchlíků ze Sýrie, který podle Vysoké komisařky OSN pro lidská práva v současnosti představuje více než 2 miliony osob – k čemuž je třeba přičíst dalšího 4,25 milionu vnitřně vysídlených; vzhledem k tomu, že více než 97 % syrských uprchlíků pobývá v okolních zemích, čímž vzniká obrovská zátěž na jejich infrastrukturu, ekonomiku a společnost; vzhledem k tomu, že podle údajů zprávy Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ze dne 3. září 2013 pobývá 716 000 syrských uprchlíků v Libanonu, 515 000 v Jordánsku, 460 000 v Turecku, 168 000 v Iráku a 110 000 v Egyptě; vzhledem k tomu, že 525 000 palestinských uprchlíků v Sýrii představuje obzvláště zranitelnou skupinu, které se tento konflikt dotýká; vzhledem k tomu, že tato skupina má velmi omezené možnosti, pokud jde o nalezení bezpečného útočiště mimo Sýrii; vzhledem k tomu, že útěk těchto osob do sousedních zemí, především Jordánska, představuje další riziko destabilizace;
L. vzhledem k tomu, že EU je doposud největším dárcem, který poskytuje více než 515 milionů EUR na humanitární pomoc prostřednictvím GŘ ECHO a více než 493 milionů EUR od členských států;
1. odsuzuje útok ze dne 21. srpna 2013 na damašském předměstí al-Ghúta, který si v řadách syrských civilistů vyžádal stovky mrtvých a tisíce zraněných; upozorňuje na skutečnost, že se jedná o poslední příklad zvěrstev, k nimž dochází od roku 2011 v rámci probíhajícího masakru v Sýrii;
2. je přesvědčen, že – bude-li potvrzen – tento útok za použití chemických zbraní ze strany Asadova režimu nebo jakékoli jiné válčící strany si vyžaduje reakci, jejíž důraznost by odpovídala závažnosti takto ohavného zločinu;
3. zdůrazňuje, že je důležité zachovat celosvětový zákaz použití chemických zbraní zakotvený v mezinárodním právu a že za tento čin, který představuje závažné porušení mezinárodního práva – a zejména pak zločin proti lidskosti – musí být viníci potrestáni;
4. je pevně přesvědčen, že přinést přesvědčivé důkazy o odpovědnosti za masakr v předměstí al-Ghúta má zásadní význam pro vybudování jednotné a účinné reakce mezinárodního společenství na jeden z nejzávažnějších zločinů proti lidskosti spáchaných v posledních desetiletích;
5. zdůrazňuje, že je důležité umožnit zbrojním inspektorům OSN dokončit své vyšetřování a sdělit své poznatky Radě bezpečnosti OSN; s politováním konstatuje, že Rada bezpečnosti OSN doposud nedostála své odpovědnosti konečného garanta mezinárodního míru a bezpečnosti; naléhavě vybízí Rusko a Čínu, aby v tomto ohledu jednaly konstruktivně s cílem usnadnit rychlé přijetí společného postoje k Sýrii, a zajistit tak přijetí nezbytných opatření na ochranu civilistů;
6. naléhavě vyzývá EU a její členské státy – obzvláště ty z nich, které jsou členy Rady bezpečnosti –, aby předložily a podpořily rezoluci Rady bezpečnosti, která by situaci v Sýrii postoupila Mezinárodnímu trestnímu soudu; zdůrazňuje, že Evropská unie a všechny její členské státy by měly prosazovat zásadu odpovědnosti za veškerá porušení mezinárodního humanitárního práva a mezinárodně zaručených lidských práv, ať už k nimž došlo ze strany kteréhokoli státního či nestátního aktéra zapojeného do konfliktu v Sýrii, včetně jakéhokoli použití chemických zbraní a zabíjení zajatců;
7. zdůrazňuje, že jakákoli vojenská intervence – ať už se souhlasem OSN, či nikoli – v Sýrii bude mít v každém případě závažné a jen obtížně předvídatelné důsledky a že nelze vyloučit zhoršení faktické situace, především pokud jde o situaci humanitární;
8. domnívá se, že vojenská intervence není odůvodněná, pokud nelze dosáhnout skutečné ochrany nebo pokud by dopady takovéto intervence pravděpodobně vedly k ještě horší situaci než v případě, že by k žádné intervenci nedošlo; zdůrazňuje, že vojenská intervence s omezenými cíli v oblasti ochrany obyvatelstva nemůže být odůvodněná, pokud by způsobila rozšíření konfliktu;
9. je přesvědčen, že žádný typ vojenské reakce sám o sobě do budoucna úspěšně neodradí od použití chemických zbraní, ani nevyřeší konflikt v Sýrii; současně je však také přesvědčen, že nedojde-li k žádné důrazné mezinárodní reakci na potvrzené použití chemických zbraní, povede to k realizaci hrůzného scénáře neomezeného boje chemickými zbraněmi v Sýrii i jinde; opakuje, že pouze strategický a globální přístup zohledňující humanitární i politický rozměr může vést k ukončení páchání násilí a masového porušování lidských práv a podpořit demokratický přechod v Sýrii;
10. vyzývá všechny strany, aby pod aktivním vedením zvláštního vyslance Ligy arabských států a OSN Lachdara Brahímího obnovily diplomatické úsilí na základě tzv. „procesu Ženeva II“ s cílem nalézt řešení, které by respektovalo touhu syrského lidu po demokracii; zdůrazňuje, že obě strany by měly přijmout všeobecnou a inkluzivní účast bez předběžných podmínek; zdůrazňuje, že EU by měla důsledně dbát na zapojení Ruska a Íránu a zasadit se o to, aby se postupně uklidnila situace v celém regionu;
11. zdůrazňuje, že situace v Sýrii si žádá rychlý, jednotný a důrazný postup členských států EU; vyzývá proto EU a její členské státy, aby svolaly mimořádnou Radu pro zahraniční věci s cílem projednat situaci v Sýrii a posoudit, jaká opatření by Unie mohla přijmout s cílem účinněji podpořit demokratické síly v řadách syrské opozice, ochránit civilní obyvatelstvo a usnadnit dialog a společný postup s dalšími aktéry mezinárodního společenství, jako je např. Rusko, Írán nebo Liga arabských států;
12. v této souvislosti vyzývá Radu a místopředsedkyni Komise, vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, aby se chopily iniciativy a vyžádaly si zasedání Valného shromáždění OSN k otázce Sýrie s cílem překonat stávající patovou situaci, která panuje v Radě bezpečnosti, a aby vyvinuly maximální diplomatické úsilí zaměřené na nalezení politického řešení; opatrně vítá nedávný ruský návrh umístit chemické zbraně Sýrie pod mezinárodní kontrolu a naléhavě vybízí syrský režim, aby na tuto iniciativu, která by mohla být v současné krizi průlomovou, zareagoval kladně a seriózně;
13. opakuje, že rozhodně podporuje činnost nezávislé mezinárodní vyšetřovací komise pro Sýrii, a vítá její poslední zprávu;
14. naléhavě vyzývá EU a její členské státy, aby dostály svým humanitárním povinnostem a posílily svou pomoc syrským uprchlíkům; obzvláště pak vyzývá všechny členské státy, aby odstranily překážky bránící tomu, aby uprchlíci mohli hledat ochranu v EU; vyjadřuje znepokojení nad zprávami o přehnaných obdobích zadržování syrských uprchlíků v EU; odsuzuje ty členské státy, zejména Řecko, které uprchlíky navrací, čímž porušují mezinárodní právo a právní předpisy EU; vyzývá Komisi, aby bedlivě sledovala praktiky členských států a agentury Frontex, především na hranici mezi EU a Tureckem; vyzývá členské státy, aby aktivovaly směrnici Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob; vyzývá Komisi, aby co nejdříve navrhla plán dobrovolného trvalého přesídlení, aby bylo možné více sdílet zodpovědnost a solidaritu mezi členskými státy; s hlubokým politováním konstatuje, že ze 3,3 miliard EUR, které potřebuje Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, má-li být schopen naplnit základní potřeby uprchlíků, mu bylo doposud poskytnuto méně než 50 %; požaduje, aby byly cesty umožňující poskytování humanitární pomoci více diverzifikovány s cílem zlepšit přístup k mezinárodní pomoci a posílit její přítomnost v oblastech, které nejsou pod kontrolou režimu; s politováním konstatuje, že platnost bezvízového styku s Egyptem ve prospěch syrských státních příslušníků byla pozastavena, a vyzývá k dodržování práv uprchlíků ze strany egyptských orgánů;
15. je pevně přesvědčen, že EU by měla v dlouhodobém horizontu využít celosvětového rozhořčení ohledně Sýrie pro účely vyvinutí tlaku na reformu Rady bezpečnosti OSN ve prospěch Valného shromáždění OSN a zahájit velkorysé diplomatické iniciativy s cílem dosáhnout pokroku v rámci boje proti šíření zbraní, zejména prostřednictvím uspořádání dlouho odkládané mezinárodní konference na toto téma, podpory ratifikace a provádění příslušných mezinárodních nástrojů, vyřešení problému setrvalého používání bílého fosforu a ochuzeného uranu a posílení úsilí o snížení zásob chemických zbraní na celém světě;
16. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, vládě a parlamentu Čínské lidové republiky, vládě a parlamentu Ruské federace, prezidentovi a Kongresu Spojených států, generálnímu tajemníkovi OSN, generálnímu tajemníkovi Ligy arabských států a vládě a parlamentu Sýrie.
- [1] Přijaté texty, P7_TA(2012)0057.
- [2] Přijaté texty, P7_TA(2012)0351.
- [3] Přijaté texty, P7_TA(2013)0223.
- [4] Přijaté texty, P7_TA(2013)0028.