NÁVRH USNESENÍ o aktuální situaci, pokud jde o rozvojový program z Dohá a přípravy na deváté zasedání Konference ministrů Světové obchodní organizace
13. 11. 2013 - (2013/2740(RSP))
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
Franziska Keller, Eva Joly, Judith Sargentini za skupinu Verts/ALE
B7‑0492/2013
Usnesení Evropského parlamentu o aktuální situaci, pokud jde o rozvojový program z Dohá a přípravy na deváté zasedání Konference ministrů Světové obchodní organizace
Evropský parlament,
– s ohledem na prohlášení Konference ministrů Světové obchodní organizace (WTO), které bylo přijato dne 14. listopadu 2001 v Dohá,
– s ohledem na prohlášení Konference ministrů WTO, které bylo přijato dne 18. prosince 2005 v Hongkongu,
– s ohledem na své usnesení ze dne 4. dubna 2006 o hodnocení jednacího kola z Dohá po konání zasedání Konference ministrů WTO v Hongkongu[1],
– s ohledem na své usnesení ze dne 24. dubna 2008 o reformě Světové obchodní organizace[2],
– s ohledem na svá předchozí usnesení o rozvojovém programu z Dohá, zejména na usnesení ze dne 9. října 2008[3] , 16. prosince 2009[4], a 14. září 2011[5],
– s ohledem na prohlášení přijaté dne 29. května 2013 na 28. zasedání řídícího výboru Parlamentní konference o WTO,
– s ohledem na prohlášení vydaná na neformálních setkáních Výboru pro obchodní jednání dne 11. dubna a 3. června 2013 a na formálním setkání Výboru pro obchodní jednání dne 22. července 2013,
– s ohledem na rozvojové cíle tisíciletí, které formulovala Organizace spojených národů,
– s ohledem na čtvrté celkové hodnocení pomoci na podporu obchodu (Aid for Trade), které se konalo ve dnech 8. až 10. července 2013,
– s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
A. vzhledem k tomu, že jednací kolo z Dohá bylo zahájeno v roce 2001 s cílem vyřešit stávající nerovnováhu obchodního systému formou jednání, jejichž ústředním bodem budou potřeby a zájmy rozvojových zemí a především nejméně rozvinutých zemí;
B. vzhledem k tomu, že EU podporovala důrazný přístup k obchodu založený na mnohostranných pravidlech vždy pouze planými řečmi, přičemž ve skutečnosti od roku 2007 podrývá tento cíl tím, že začala uplatňovat doplňkové přístupy, jako jsou dvoustranné, regionální a vícestranné dohody, čímž se politická pozornost odvrátila od mnohostranného prostoru, což mělo také nepříznivý dopad na podporu mnohostranného systému, a to bez ohledu na to, zda jsou doplňkové přístupy formálně v souladu s WTO;
C. vzhledem k tomu, že celosvětový vývoj v oblasti obchodu od roku 2001, zejména zrod nových obchodních velmocí, jako je Čína a Brazílie, ještě zkomplikoval úsilí o kompromisní řešení v rámci jednacího kola z Dohá, jejichž cílem je dosažení spravedlivějších obchodních vztahů na celém světě v zájmu udržitelného rozvoje;
D. vzhledem k tomu, že jednání o rozvojovém programu z Dohá od počátku provázely zásadní neshody mezi účastníky ohledně cílů jednání, přičemž došlo i k tomu, že v roce 2003 opustily africké delegace jednání Konference ministrů WTO, což vedlo k patové situaci trvající od konce července 2008;
E. vzhledem k tomu, že se v posledních letech objevily různé neúspěšné pokusy a iniciativy usilující o tolik potřebný podnět k oživení rozvojového programu z Dohá;
F. vzhledem k tomu, že vyhlídky na to, že se na devátém zasedání Konference ministrů WTO, které se bude konat ve dnech 3. až 6. prosince 2013 v Indonésii, podaří dosáhnout smysluplného pokroku v plnění původních cílů programu z Dohá, jsou mizivé, což poukazuje na to, že mnohostranný obchodní systém je třeba podrobit důkladné reformě;
1. znovu opakuje, že plně podporuje trvalou hodnotu mnohostrannosti, ale zasazuje se o strukturální reformu WTO, která je zapotřebí pro zaručení spravedlivého obchodního systému založeného na společných pravidlech, který by zohlednil stále rozdílnější zájmy různých zemí a sociálních skupin a naléhavou nutnost řešit náročné globální otázky týkající se změny klimatu, chudoby, sociálního začleňování, nerovností mezi muži a ženami a migrace;
2. zdůrazňuje, že rozvojové země, zejména ty nejméně rozvinuté, musí být plně zapojeny do jednání o možných výsledcích devátého zasedání Konference ministrů, aby mohl být zajištěn konsensus a přijata odpovědnost; naléhavě vyzývá EU, aby přispěla k nalezení uspokojivých řešení čtyř otázek, které jsou předmětem zájmu nejméně rozvinutých zemí, konkrétně otázek týkajících se: a) provádění rozhodnutí o bezcelním a bezkvótovém přístupu na trh, které přijali členové WTO na Konferenci ministrů v Hongkongu v roce 2005; b) preferenčních pravidel původu; c) bavlny a d) uplatňování osvobození služeb poskytovatelů z nejméně rozvinutých zemí od poplatků;
3. opětovně připomíná, že je naprosto nutné zajistit, aby zásada zvláštního a diferenciovaného zacházení tvořila nedílnou součást všech úrovní jednání a aby byly současně zohledněny různé úrovně hospodářského rozvoje členských zemí WTO, jak stanoví bod 44 prohlášení z ministerské konference; domnívá se, že smysluplná ustanovení týkající se zvláštního a diferenciovaného zacházení by měla být upřesněna a lépe cílena a měla by být předmětem pravidelného přezkumu;
4. upozorňuje na čtvrté celkové hodnocení pomoci na podporu obchodu, které se konalo v červenci 2013 v Ženevě a kde účastníci upozornili na omezení související s obchodem, která brání firmám z rozvojových zemí napojit se na hodnotové řetězce či posílit v jejich rámci své postavení a k nimž patří i systémy vystupňování sazeb na vývozních trzích a nedostatečný přístup k obchodnímu financování;
5. domnívá se, že závazná dohoda o usnadnění obchodu by jakožto hlavní ambice devátého zasedání Konference ministrů měla zajistit diferencované zaváděcí období a měla by být doprovázena závaznou dohodou o financování budování kapacit a technické pomoci pro rozvojové země;
6. uznává význam zemědělství pro rozvojové země a podporuje návrhy, které předložily země skupiny G33 ve věci zabezpečení dodávek potravin; je především toho názoru, že drobní zemědělci by měli mít právo používat svou produkci k vytváření zásob pro účely zabezpečení dodávek potravin a že pro tento účel je nezbytné poskytovat dotace; je přesvědčen, že EU by měla podporovat opatření, která obnoví zásoby potravin pro rozvojové země s ohledem na škodlivé spekulace a nestabilní ceny posledních let; připomíná, že EU by měla v této souvislosti zajistit soudržnost svých jednotlivých politik, stanovených především v článcích 207 a 208 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU), především rozvojové politiky, společné zemědělské politiky a společné obchodní politiky, přičemž by měly být zohledněny potřeby a zájmy jak členských států EU, tak rozvojových zemí; připomíná, že evropské dotace na vývoz zemědělských produktů narušují rozvoj zemědělství v chudých zemích, neboť vytvářejí nerovné podmínky hospodářské soutěže pro jejich místní zemědělství;
7. připomíná význam splnění závazků, které vyspělé země přijaly na ministerské konferenci v Hongkongu v roce 2005 a které odrážejí priority nejméně rozvinutých zemí, zejména tzv. „rozhodnutí z roku 2005“ o trvalém bezcelním a bezkvótovém přístupu na trh pro všechny výrobky pocházející z nejméně rozvinutých zemí, a závazku zrušit dotace na vývoz zemědělských produktů do roku 2013; rovněž v tomto směru připomíná závazek postupně odstraňovat vnitrostátní dotace na produkci bavlny, který byl přijat v roce 2004;
8. vyzývá vyspělé země a rozvíjející se ekonomiky, aby následovaly příklad iniciativy EU „Vše kromě zbraní“, která nejméně rozvinutým zemím nabízí 100% bezcelní a bezkvótový přístup na trh, a aby zajistily uplatňování osvobození služeb poskytovatelů z nejméně rozvinutých zemí;
9. poukazuje na to, že nejméně rozvinuté země obvykle nejsou schopny využít ustanovení o preferenčním přístupu na trh podle rozhodnutí o bezcelním a bezkvótovém režimu, neboť pravidla původu neposkytují nezbytnou flexibilitu; znovu opakuje, že v rámci poskytování bezcelního a bezkvótového přístupu na trh, pokud jde o vývoz z nejméně rozvinutých zemí, by členové WTO měli zajistit, aby preferenční pravidla původu vztahující se na dovoz z nejméně rozvinutých zemí byla transparentní a jednoduchá, a měli by účinně přispět k usnadnění přístupu na trh;
10. poznamenává nicméně, že pravidla o preferenčním přístupu na trh mají pouze malý přínos z hlediska podpory vývozu a hospodářské diverzifikace rozvojových zemí; poukazuje zejména na to, že ačkoli se vyspělé země zavázaly k poskytování bezcelního a bezkvótového přístupu na trh pro alespoň 97 % výrobků pocházejících z nejméně rozvinutých zemí, do zbývajících 3 % patří značná část výrobků, které nejméně rozvinuté země vyvážejí, např. textilní a oděvní výrobky, u nichž mají konkurenční výhodu;
11. připomíná, že dotace na bavlnu, které poskytují vyspělé země, mají nepříznivý dopad na rozvojové země produkující bavlnu; zastává názor, že rozhodnutí postupně rušit vnitrostátní dotace na bavlnu přijaté na devátém zasedání Konference ministrů by bylo signálem svědčícím o tom, že rozvojový program jednání z Dohá je stále brán vážně;
12. bere na vědomí rozhodnutí o zastavení jednání o rozšíření dohody o informačních technologiích (ITA-2), která by zahrnovala soubor zásad týkajících se necelních překážek a zvýšila jak rozsah začleněných výrobků, tak počet zemí, na něž se vztahují; doporučuje všem zúčastněným stranám, aby uznaly citlivé otázky související se zahrnutím výrobků s druhotným digitálním obsahem, jako jsou např. lednice, a aby obnovily jednání;
13. bere na vědomí zpoždění, k němuž došlo v procesu ratifikace revidované dohody o veřejných zakázkách (Government Procurement Agreement, GPA); konstatuje, že žádného výrazného pokroku nebylo dosaženo, pokud jde o dokončení stávajících postupů přistoupení k dohodě či zahájení nových takových postupů, zejména co se týče přistoupení zemí s rychle se rozvíjejícím hospodářstvím a rozvojových zemí; vyslovuje naději, že pokrok, jehož bylo dosaženo v souvislosti s environmentálními metodami postupu a výroby, může přispět k oživení všeobecných diskusí o těchto metodách, a to i v rámci Všeobecné dohody o clech a obchodu; vybízí EU, aby se v rámci nové dohody o veřejných zakázkách ujala vedoucí úlohy, pokud jde o pracovní program pro udržitelné veřejné zakázky, a to i v souvislosti se sociálními a společenskými metodami postupu a výroby;
14. je potěšen kladným rozhodnutím přijatým v červnu 2013 o rozšíření výjimky týkající se obchodních aspektů práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) pro nejméně rozvinuté země o dalších osm let do 1. července 2021; vyjadřuje však politování nad tím, že EU se postavila proti bezpodmínečnému osvobození; zastává názor, že nejméně rozvinuté země by měly mít možnost samy rozhodovat o tom, jsou-li připraveny obchodní aspekty práv k duševnímu vlastnictví uplatňovat jako způsob, jak zajistit, aby v rámci světového obchodního systému nebyl uplatňován uniformní přístup, ale aby byla naopak zohledňována specifika každé rozvojové země;
15. vybízí členy WTO, aby proaktivně podporovali úsilí o prohloubení spolupráce WTO s dalšími mezinárodními organizacemi, zejména s Mezinárodní organizací práce, Světovou zdravotnickou organizací a OSN a jejími agenturami a subjekty, jako je například Konference OSN o obchodu a rozvoji, Organizace pro výživu a zemědělství, Program OSN pro životní prostředí, Rozvojový program OSN a Rámcová úmluva OSN o změně klimatu, s cílem objasnit vztah mezi pravidly WTO a vícestrannými dohodami, zavést hierarchii norem založených na Všeobecné deklaraci lidských práv a Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a zlepšit soudržnost globálních politik;
16. žádá, aby byla řádně projednána otázka, jak lépe přistupovat k neobchodním otázkám v rámci pravidel WTO, aby mohli členové této organizace sledovat legitimní strategické cíle; v této souvislosti zdůrazňuje, že by mělo být důrazně podporováno úsilí o přijetí a účinné uplatňování mezinárodních sociálních, pracovních, ekologických norem a norem týkajících se lidských práv a že je nutné poskytnout rozvojovým zemím nezbytnou pomoc, aby byly schopny tyto normy dodržovat;
17. je přesvědčen, že je nejvyšší čas, aby WTO vyvinula v souladu s vytčeným cílem jednání z Dohá konsensuální úsilí o diferenciaci mezi rozvojovými zeměmi s cílem přijmout účinná opatření, z nichž budou mít prospěch rozvojové země, které to nejvíce potřebují; naléhavě žádá vyspělejší rozvojové země, aby přijaly svůj díl odpovědnosti již v průběhu stávajícího kola jednání z Dohá a přizpůsobily příspěvky své úrovni rozvoje a konkurenceschopnosti v jednotlivých odvětvích;
18. zastává názor, že je třeba vážně se zabývat otázkou rozdělení rozvojových zemí, ale i všech ostatních členů WTO, do kategorií nebo podkategorií na základě objektivních kritérií, která nebudou založena pouze na hrubém národním produktu, aby mohly být současné i právě projednávané dohody případně uplatňovány odlišně;
19. žádá Komisi a Radu, aby zajistily úzké zapojení Parlamentu do příprav devátého zasedání Konference ministrů, aby jej vždy okamžitě informovaly o nejnovějším vývoji a v případě potřeby s ním během zasedání Konference ministrů vedly konzultace; vyzývá Komisi, aby i nadále upozorňovala ostatní členy WTO na rostoucí význam parlamentního rozměru WTO;
20. vyzývá členy WTO, aby posílením parlamentního rozměru WTO zajistili demokratickou legitimitu této organizace; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby měli poslanci lepší přístup k obchodním jednáním a byli zapojeni do vytváření a provádění rozhodnutí WTO a aby byly obchodní politiky řádně kontrolovány v zájmu občanů; žádá proto o ustavení stálé delegace Evropského parlamentu ve WTO;
21. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a generálnímu řediteli Světové obchodní organizace.