NÁVRH USNESENÍ o aktuální situaci, pokud jde o rozvojový program z Dohá a přípravy na deváté zasedání Konference ministrů Světové obchodní organizace
14. 11. 2013 - (2013/2740(RSP))
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
Vital Moreira, Pablo Zalba Bidegain za Výbor pro mezinárodní obchod
B7‑0494/2013
Usnesení Evropského parlamentu o aktuální situaci, pokud jde o rozvojový program z Dohá a přípravy na deváté zasedání Konference ministrů Světové obchodní organizace
Evropský parlament,
– s ohledem na prohlášení Konference ministrů Světové obchodní organizace (WTO), které bylo přijato dne 14. listopadu 2001 v Dohá,
– s ohledem na prohlášení Konference ministrů WTO, které bylo přijato dne 18. prosince 2005 v Hongkongu,
– s ohledem na své usnesení ze dne 4. dubna 2006 o hodnocení jednacího kola z Dohá po konání zasedání Konference ministrů WTO v Hongkongu[1],
– s ohledem na své usnesení ze dne 24. dubna 2008 o reformě Světové obchodní organizace[2],
– s ohledem na svá předchozí usnesení o rozvojovém programu z Dohá, zejména na usnesení ze dne 9. října 2008[3], 16. prosince 2009[4] a ze dne 14. září 2011[5],
– s ohledem na prohlášení přijaté dne 29. května 2013 na 28. zasedání řídícího výboru Parlamentní konference o WTO,
– s ohledem na prohlášení vydaná na neformálních setkáních Výboru pro obchodní jednání dne 11. dubna a 3. června 2013 a na formálním setkání Výboru pro obchodní jednání dne 22. července 2013,
– s ohledem na rozvojové cíle tisíciletí Organizace spojených národů,
– s ohledem na čtvrté celkové hodnocení pomoci na podporu obchodu (Aid for Trade), které se konalo ve dnech 8. až 10. července 2013,
– s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že jednací kolo z Dohá bylo zahájeno v roce 2001 s cílem vytvořit nové obchodní příležitosti, upevnit pravidla mnohostranného obchodu a vyřešit stávající problémy v oblasti nerovnováhy obchodního systému v rámci jednání, jejichž ústředním bodem budou potřeby a zájmy rozvojových zemí, zejména těch nejméně rozvinutých; vzhledem k tomu, že tyto cíle vyplývají z přesvědčení, že mnohostranný systém založený na spravedlivějších a objektivnějších pravidlech může přispět ke spravedlivému a volnému obchodu v zájmu hospodářského rozvoje všech kontinentů a zmírňování chudoby;
B. vzhledem k tomu, že EU soustavně podporuje přístup založený na mnohostranných pravidlech k obchodu, přičemž uznává, že doplňkové přístupy, jako jsou dvoustranné, regionální a vícestranné dohody, mohou rovněž podporovat otevření obchodu, především umožněním liberalizace a posílením pravidel a disciplíny v politických oblastech, na které se WTO tolik nezaměřuje, a posilovat vícestranný systém, pokud jsou takovéto dohody v souladu s WTO;
C. vzhledem k tomu, že WTO a pravidla zakotvená v dohodách spadajících pod WTO slouží k tomu, aby se zabránilo neomezenému a rozšířenému protekcionismu jakožto reakce na nejzávažnější finanční a hospodářskou krizi od 30. let 20. století;
D. vzhledem k tomu, že otevřený a spravedlivý mnohostranný obchod více než obchodní cla, která jsou ve velké míře s postupem globalizace odstraňována, ztěžují různé necelní překážky;
E. vzhledem k tomu, že jednání WTO na ministerské úrovni o uzavření jednacího kola z Dohá byla na konci července 2008 pozastavena,
F. vzhledem k tomu, že se v posledních letech objevily různé pokusy a iniciativy zaměřené na vytvoření potřebného podnětu k oživení rozvojového programu z Dohá;
G. vzhledem k tomu, že ve dnech 3. až 6. prosince 2013 proběhne v Indonésii deváté zasedání Konference ministrů WTO;
1. znovu opakuje, že plně podporuje trvalou hodnotu mnohostrannosti, ale zasazuje se o strukturální reformu WTO, která je zapotřebí pro zaručení otevřeného, spravedlivého a nediskriminačního obchodního systému založeného na společných pravidlech, který ve větší míře zohlední úlohu a zájmy malých a středních podniků;
2. zdůrazňuje systémový význam, který má dosažení ambiciózního a vyváženého výsledku devátého zasedání Konference ministrů , který by byl přijatelný pro všechny členy WTO a pomohl by připravit půdu pro další mnohostranná jednání;
3. vyzývá k přijetí programu obchodu založeného na volném a spravedlivém obchodu ku prospěchu všech, jehož ústředním bodem bude rozvoj; zdůrazňuje význam toho, aby v rámci jednání byly plně zohledněny zvláštní potřeby a zájmy rozvojových zemí s nízkým příjmem a nejméně rozvinutých zemí; opětovně připomíná, že je naprosto nutné zajistit, aby zásada zvláštního a diferencovaného zacházení tvořila nedílnou součást všech úrovní jednání a aby byly současně zohledněny různé úrovně hospodářského rozvoje členských zemí WTO, jak stanoví bod 44 prohlášení z Konference ministrů v Dohá; domnívá se, že smysluplná ustanovení týkající se zvláštního a diferenciovaného zacházení by měla být upřesněna a lépe cílena, přičemž by měla být předmětem pravidelného přezkumu;
4. je přesvědčen, že liberalizace obchodu je důležitým nástrojem pro zajištění udržitelného hospodářského růstu a rozvoje, ovšem že sama o sobě není dostačující a musí být doplněna dalšími vhodnými politikami zahrnujícími makro a mikroekonomické zásahy, které se budou týkat mimo jiné rozpočtové transparentnosti, fiskální politiky a rovného zdanění, zjednodušení správy, vzdělávání a odborné přípravy, institucionálních reforem a sociální politiky, a sice s cílem maximalizovat a lépe rozložit přínosy obchodních reforem a účinně kompenzovat jakékoli negativní dopady;
5. zdůrazňuje, že členové WTO uznali, že vzhledem k tomu, že stále existují země, které nemají k dispozici personální, institucionální a infrastrukturní kapacitu umožňující, aby se účinně zapojily do mezinárodního obchodu, je nutné, aby vícestranný systém doprovázela zlepšení obchodní kapacity, což je základní dodatek rozvojového programu z Dohá; nicméně se rovněž domnívá, že pomoc zemím usilujícím o přistoupení k WTO by měla i nadále zůstat prioritou;
6. v této souvislosti zdůrazňuje užitečnou úlohu, kterou hraje iniciativa Aid for Trade; vyjadřuje politování nad skutečností, že poprvé od jejího zahájení v roce 2005 byla v roce 2011 snížena částka prostředků na závazky v důsledku finanční krize, což vedlo k menší podpoře rozsáhlých projektů v oblasti hospodářské infrastruktury, neboť byly sníženy prostředky na závazky v oblasti dopravy a energetiky; konstatuje, že technická pomoc v oblasti obchodních a mnohostranných iniciativ, jako je preferenční sazební zacházení poskytované v rámci WTO, může pomoci toto snížení závazků vyrovnat; vyzývá členy WTO, zejména rozvinuté země a rozvíjející se ekonomiky, aby této možnosti více využívaly;
7. trvá na tom, že systém WTO je třeba obnovit s přihlédnutím k požadavkům malých a středních podniků v oblasti mezinárodního obchodu a k potřebě zjednodušit pravidla jak z hlediska usnadňování obchodu, tak i z hlediska systémů mezinárodních rozhodčích soudů, aby se předešlo obtížím, které přinášejí spory s celními nebo obchodními orgány v některých členských zemích WTO;
8. upozorňuje na konferenci týkající se čtvrtého celkového hodnocení pomoci v oblasti obchodu (Aid for Trade), která se konala v červenci 2013 v Ženevě a která zviditelnila přínosy, jež mají globální hodnotové řetězce pro rozvojové země; zdůrazňuje však, že podle účastníků brání firmám z rozvojových zemí v napojení na hodnotové řetězce či v posílení vlastního postavení v jejich rámci různá omezení související s obchodem, jako jsou nedostatečná infrastruktura, vysoké náklady na dopravu a přepravu, nedostatečný přístup k financování obchodu, nemožnost přilákat přímé zahraniční investice, nedostatek komparativních výhod a vysoké náklady na vstup na trh;
9. uznává význam zemědělského sektoru; je přesvědčen, že EU by měla podporovat opatření, která reagují na skutečné obavy rozvojových zemí o zajištění potravin; připomíná, že EU by měla v této souvislosti zajistit soudržnost různých politik EU v oblasti vnější činnosti stanovených především v článcích 205 až 208 Smlouvy o fungování Evropské unie a článku 21 Smlouvy o Evropské unii, konkrétně rozvojové politiky a společné obchodní politiky, přičemž by měly být zohledněny potřeby a zájmy jak členských států EU, tak rozvojových zemí;
10. vyzývá vyspělé země a rozvíjející se ekonomiky, aby následovaly příklad iniciativy EU „Vše kromě zbraní“, která nejméně rozvinutým zemím nabízí 100% bezcelní a bezkvótový přístup na trh, a aby zajistily uplatňování pravidla o tom, že služby poskytovatelů z nejméně rozvinutých zemí mají být osvobozeny od poplatků;
11. domnívá se, že právně závazná dohoda o usnadnění obchodu by měla značné přínosy pro všechny členy WTO, zejména pro rozvojové země a příslušné hospodářské subjekty, a to díky posílení transparentnosti a právní jistoty, snížení správních nákladů a zkrácení celních postupů, což by jim pak umožnilo plně využívat příležitostí, které vznikají v důsledku rozmachu regionálních a globálních dodavatelských řetězců, a malým a středním podnikům využívat větší propojení s trhem; zdůrazňuje, že rozvojové země by i nadále měly mít přístup k budování kapacit a k technické pomoci, aby mohly rozšířit svou výrobní kapacitu a těžit z většího podílu přidané hodnoty v rámci globálního hodnotového řetězce;
12. připomíná, že nedávná studie dopadů rozvojového programu z Dohá, kterou si nechala vypracovat EU, naznačuje, že zjednodušení obchodu by po hospodářské stránce mělo stejnou hodnotu jako příjmy z liberalizace v oblasti zboží a služeb dohromady; připomíná, že samotné zlepšení celních režimů by potenciálně mohlo zvýšit světový HDP o 68 miliard EUR ročně a že pro mnohé rozvojové země by zjednodušení obchodu bylo hlavním zdrojem příjmů;
13. domnívá se, že přednostně by se na úrovni WTO měly řešit překážky v oblasti obchodu a investic, jimž čelí odvětví služeb včetně informačních a komunikačních technologií a telekomunikace, profesních a podnikatelských služeb, finančních služeb, elektronického obchodu, stavebnictví, maloobchodu a distribuce; tato necelní opatření, k nimž patří vnitrostátní předpisy, omezení vlastnictví a různá krizová opatření (včetně diskriminačních ustanovení v oblasti zadávání veřejných zakázek), jsou velmi důležitá s ohledem na vyšší přidanou hodnotu obchodu se službami a na to, že EU je největším vývozcem služeb;
14. vítá tudíž zahájení jednání o vícestranné dohodě o obchodu se službami (TiSA), což je v souladu s cílem 8. ministerské konference, kterým je posouzení nových možností, jak by mohli členové WTO dále liberalizovat obchod se službami; zdůrazňuje závazek EU k podpoře práce v této oblasti a k úsilí o „multilateralizaci“ dohody o obchodu se službami zajištěním toho, aby byly převzaty definice, pravidla a zásady, které tvoří jádro Všeobecné dohody o obchodu se službami (GATS); zdůrazňuje, že je důležité zajistit, aby všechny dohody byly ambiciózní, zvětšovaly rozsah ustanovení a prohlubovaly pravidla týkající se liberalizace obchodu se službami, přičemž by se nedotýkaly cílů vnitrostátní politiky členů WTO a jejich práv na regulaci služeb obecného zájmu a na přijímání dvoustranných a mnohostranných závazků, a aby daný výsledek byl pevně zakotven v rámci struktury WTO;
15. domnívá se, že přenos technologií může podněcovat hospodářský růst a podporovat obchod; vyjadřuje politování nad rozhodnutím o zastavení jednání o rozšíření dohody o informačních technologiích, která by zahrnovala soubor zásad týkajících se necelních překážek a rozšířila jako škálu produktů, tak počet zemí, na něž se vztahuje; jednoznačně vybízí veškeré účastníky jednání, aby se pokusili překonat své rozdílné postoje a obnovili jednání;
16. vítá revizi mnohostranné dohody WTO o veřejných zakázkách (GPA), která byla dohodnuta v březnu 2012, a je si vědom toho, že má-li tato revidovaná podoba GPA vstoupit v platnost do roku 2014, je důležité, aby ji EU schválila před devátým zasedáním Konference ministrů; je přesvědčen, že jasnější a přísnější pravidla pro udělování zakázek posílí transparentnost v této oblasti a že i rozšířením škály zahrnutého zboží, služeb a subjektů se signatářům otevřou větší možnosti; vyzývá členy WTO, především rozvojové země a země, které mají ve vztahu k dohodě GPA status pozorovatelů, aby o přistoupení k této dohodě uvažovali, aby mohli využít nových ustanovení zvyšujících flexibilitu rozvojových zemí a těžit z jejích přínosů;
17. vyjadřuje potěšení nad pozitivním rozhodnutím, které bylo přijato v červnu 2013 a týkalo se prodloužení výjimky z dohody o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví pro nejméně rozvinuté země o dalších 8 let do 1. července 2021, což je dalším ze způsobů, jak zajistit, aby světový systém obchodu neuplatňoval nediferenciovaný přístup, ale aby naopak zohledňoval specifika každé rozvojové země;
18. vybízí členy WTO, aby proaktivně podporovali úsilí o vytvoření účinných pracovních vazeb a prohloubení spolupráce WTO s dalšími mezinárodními organizacemi, jejichž činnosti se dotýkají jednání o světovém obchodu, zejména s Mezinárodní organizací práce, Světovou zdravotnickou organizací a OSN a jejími agenturami a subjekty, jako je například Konference OSN o obchodu a rozvoji, Organizace pro výživu a zemědělství, Program OSN pro životní prostředí, Rozvojový program OSN a Rámcová úmluva OSN o změně klimatu, a s MMF, Světovou bankou a OECD, s cílem zajistit vzájemnou podporu a synergie mezi obchodními a neobchodními zájmy; vyjadřuje podporu snahám o přijetí mezinárodních norem a o spolupráci v regulační oblasti;
19. žádá, aby byla řádně projednána otázka, jak lépe přistupovat k neobchodním otázkám v rámci pravidel WTO, aby mohli členové této organizace plnit legitimní strategické cíle, aniž by byl narušen přístup k trhu; v této souvislosti zdůrazňuje, že by mělo být důrazně podporováno úsilí o přijetí mezinárodních norem a že je nutné poskytnout rozvojovým zemím potřebnou pomoc, aby byly schopny těmto normám vyhovět;
20. je přesvědčen, že nedostatečné rozlišování mezi rozvojovými zeměmi, navzdory značně rozmanité úrovni jejich hospodářského rozvoje a individuálních potřeb, by mohlo představovat překážku pro přijetí účinných opatření ve prospěch těchto zemí v souladu s deklarovanými cíli jednacího kola z Dohá a znevýhodňuje ty rozvojové země, které potřebují pomoc nejvíce; naléhavě žádá vyspělejší rozvojové země, aby přijaly svůj díl odpovědnosti již v průběhu stávajícího kola jednání a přizpůsobily příspěvky své úrovni rozvoje a konkurenceschopnosti v jednotlivých odvětvích;
21. zastává názor, že je třeba se vážně zabývat otázkou rozdělení rozvojových zemí, ale i všech ostatních členů WTO do kategorií nebo podkategorií na základě objektivních kritérií, která nebudou založena pouze na hrubém národním produktu, aby mohly být současné i teprve vyjednávané dohody případně uplatňovány odlišně;
22. je přesvědčen, že je naprosto nezbytné uzavřít dlouhotrvající kolo jednání z Dohá naplněním jeho mandátu v oblasti rozvoje; naléhavě proto vyzývá všechny členy WTO, aby posoudili veškeré možnosti se zřetelem na tento cíl v zájmu dosažení vyváženého výsledku;
23. trvá na tom, že by EU měla nadále hrát vedoucí úlohu, pokud jde o podporu hmatatelného pokroku stávajících jednání WTO s cílem úplně uzavřít rozvojové kolo z Dohá v dohledné budoucnosti a o umožnění plné účasti nejméně rozvinutých zemí v celosvětovém obchodu tím, že překlene rozdíly mezi odlišnými postoji členů WTO;
24. zdůrazňuje zásadní význam WTO v oblasti provádění a prosazování závazných povinností a řešení obchodních sporů;
25. domnívá se nicméně, že by členové WTO měli nicméně posílit své úsilí v ostatních oblastech, které byly označeny v prohlášení ministerské konference z Dohá, jako je obchod s ekologickým zbožím a službami, který by mohl významně přispět k udržitelnému rozvoji a boji proti změně klimatu; vyzývá členy WTO, aby vzali na vědomí seznam ekologického zboží vypracovaný organizací APEC; naléhavě vyzývá EU, aby i nadále prosazovala zahájení práce na dohodě o ekologických technologiích, která by snížila celní sazby pro produkty vyrobené těmito technologiemi, a aby objasnila právní vztah mezi pravidly WTO a mnohostrannými dohodami v oblasti životního prostředí;
26. žádá Komisi a Radu, aby zajistily, aby byl Parlament i nadále úzce zapojen do příprav devátého zasedání Konference ministrů, které se bude konat ve dnech 3.–6. prosince 2013 na Bali, a aby byl o průběhu tohoto zasedání bezprostředně informován a, bude-li to třeba, i konzultován; vyzývá Komisi, aby i nadále upozorňovala ostatní členy WTO na rostoucí význam parlamentního rozměru WTO;
27. vyzývá členy WTO, aby posílením parlamentního rozměru WTO zajistili demokratickou legitimitu této organizace; v této souvislosti zdůrazňuje, že je třeba zajistit, aby měli poslanci lepší přístup k obchodním jednáním a byli zapojeni do vytváření a provádění rozhodnutí WTO a aby byly obchodní politiky podrobeny řádnému dohledu v zájmu občanů; žádá proto o ustavení stálé delegace Evropského parlamentu ve WTO;
28. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a generálnímu řediteli WTO.