Návrh usnesení - B7-0012/2014Návrh usnesení
B7-0012/2014

NÁVRH USNESENÍ o strategii EU v oblasti bezdomovectví

8. 1. 2014 - (2013/2994(RSP))

předložený na základě prohlášení Rady a Komise
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu

Inês Cristina Zuber, Willy Meyer, Paul Murphy, Jacky Hénin, Martina Anderson, Marie-Christine Vergiat, Younous Omarjee, Kyriacos Triantaphyllides, Nikolaos Chountis za skupinu GUE/NGL

Postup : 2013/2994(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
B7-0012/2014
Předložené texty :
B7-0012/2014
Přijaté texty :

B7‑0012/2014

Usnesení Evropského parlamentu o strategii EU v oblasti bezdomovectví

(2013/2994(RSP))

Evropský parlament,

–   s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie, zejména na článek 34 této listiny,

–   s ohledem na revidovanou Evropskou sociální chartu Rady Evropy, především na její článek 31,

–   s ohledem na své usnesení ze dne 14. září 2011 o strategii EU v oblasti bezdomovectví[1],

–   s ohledem na své usnesení ze dne 11. června 2013 o sociálním bydlení v Evropské unii[2],

–   s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,

A. vzhledem k tomu, že přístup k bydlení je základním právem a předpokladem pro uplatňování a získávání občanství za plně důstojných podmínek; vzhledem k tomu, že zajištění přístupu k důstojnému a přijatelnému bydlení vychází z mezinárodního závazku členských států, který Unie musí respektovat, neboť právo na přístup k bydlení a na pomoc v této oblasti je zakotveno v ústavách mnoha členských států a uznáno článkem 34 Listiny základních práv Evropské unie, články 30 a 31 revidované Evropské sociální charty přijaté Radou Evropy a článkem 25 Všeobecné deklarace lidských práv;

B.  vzhledem k tomu, že neoliberální úsporná opatření, která byla upevňována tzv. memorandy o porozumění trojky, zejména jakožto součást tzv. národních plánů reforem, správy ekonomických záležitostí a evropského semestru, a která budou dále zhoršena rozpočtovým paktem, přispívají k prohlubování sociální a hospodářské krize v mnoha zemích se zranitelnějšími ekonomikami, což znamená krok zpět v sociální oblasti civilizačního rozměru;

C. vzhledem k tomu, že tyto politiky vedou ke snižování platů pracovníků, poklesu domácí poptávky a daňových příjmů, rozbití systémů sociální ochrany a k brutálnímu omezení investic z veřejných zdrojů; vzhledem k tomu, že důsledkem toho se život stává stále obtížnější pro dělnické rodiny, zejména pro ženy, děti a přistěhovalce z těchto sociálních vrstev, kteří jsou hlavními oběťmi nárůstu chudoby, nezaměstnanosti a nejistých a špatně placených zaměstnání;

D. vzhledem k tomu, že v EU je více než 26 milionů lidí nezaměstnaných, 19 % dětí je ohroženo chudobou, 8 % lidí trpí vážnou materiální deprivací, 24,2 % lidí je vystaveno riziku chudoby, třetinu dospělých v produktivním věku ohrožených chudobou představují chudí pracující a každou noc je bez domova 410 000 lidí;

E.  vzhledem k tomu, že zhoršující se hospodářská a finanční krize a provádění úsporných opatření, spolu s klesajícími mzdami a rostoucí nezaměstnaností, stejně jako vysokými nájmy a rostoucími hypotečními splátkami, vedou k nárůstu případů vystěhování a zabavení majetku ze strany bank, zejména v zemích, jako je Španělsko, kde od roku 2008 došlo k více než 400 000 případům nuceného vystěhování; vzhledem k tomu, že nepřítomnost pojmu datio in solutum („dání místo plnění“) v právním řádu vede k sociálnímu a finančnímu vyloučení, které je zásadní překážkou pro získání jiného ubytování;

F.  vzhledem k tomu, že masové spekulace v odvětví bydlení vedly k závratným ziskům bank a spekulantů s nemovitostmi a k obrovské realitní bublině; vzhledem k tomu, že následné splasknutí této bubliny zanechalo miliony lidí v celé Evropě se záporným vlastnictvím a vystavilo je riziku, že přijdou o své domovy, což vedlo k desítkám tisíců případů nuceného vystěhování;

G. vzhledem k tomu, že se změnily sociální a rodinné profily osob využívajících sociální bydlení, a vzhledem k tomu, že je po tomto druhu bydlení nyní větší poptávka;

H. vzhledem k tomu, že ve většině členských států je nedostatek možností sociálního bydlení a potřeba dostupného bydlení narůstá;

1.  domnívá se, že je nutné, aby byly tyto nové sociální skutečnosti s naléhavostí identifikovány, a mohly tak být nastíněny vhodné strategie v oblasti bydlení, které by odpovídaly realitě v každém členském státě;

2.  připomíná, že uplatňování práva na bydlení má vliv na uplatňování jiných základních práv, včetně práv politických a sociálních; je toho názoru, že právo na bydlení by mělo být uplatňováno zaručením toho, že občané a rodiny budou mít přijatelné bydlení, které bude vyhovovat jejich potřebám a zabezpečí jim dobré životní podmínky, soukromí a kvalitu života, čímž přispěje k dosažení sociální spravedlnosti a soudržnosti a k boji proti sociálnímu vyloučení a chudobě;

3.  vyzývá k vypracování ambiciózní a integrované strategie, která bude vycházet z vyšší rozpočtové podpory a zdrojů pro vnitrostátní strategie, s cílem vymýtit co nejdříve bezdomovectví prostřednictvím širšího rámce sociálního začleňování;

4.  zdůrazňuje, že tato strategie bude mít výsledky pouze tehdy, bude-li začleněna do celkového plánu boje proti chudobě a nezaměstnanosti, podpory hospodářského rozvoje a zamezení oslabování pracovních práv, norem a výše mezd, jenž bude spojen s územním plánováním a bytovou politikou usilujícími o uspokojení potřeb obyvatel a dodržování jejich práv, nikoli o vyhovění finančním nebo spekulativním zájmům;

5.  domnívá se, že by EU měla podpořit členské státy při provádění jejich strategií přechodu zaměřených na osoby bez domova, a to konkrétně prostřednictvím:

•    přijetí zákonů potírajících spekulace kontrolou cen bydlení;

•    vytvoření sítě důstojných a vyhovujících útulků v městských oblastech;

•    zajištění toho, že tyto útulky budou na základě rámcových právních předpisů všeobecně přístupné a bezplatné;

•    zaručení pravidelného monitorování obyvatel každého útulku multidisciplinárními týmy, včetně zdravotního personálu, a provádění plánů pro sociální začlenění jednotlivců, jejichž zdravotní postižení jim nebrání vést aktivní život;

•    vytvoření „plánů pro poskytnutí okamžitého ubytování“, které budou založeny na využití bytových fondů v členských státech (pokud v nich takové fondy existují) nebo na zpětném získání nevyužitých či prázdných budov, čímž bude zajištěna dostupnost bydlení pro všechny osoby bez domova;

•    vytvoření multidisciplinárních týmů, jejichž úkolem bude monitorovat všechny účastníky těchto plánů a řešit různé druhy problémů (závislosti, duševní a tělesné choroby, problémy se vstupem na pracovní trh atd.), které tyto osoby postihují;

•    přijetí opatření, jako je např. právní úprava pro zavedení datio in solutum (v zemích, kde tento pojem není právně zakotven) nebo v nutných případech vyhlášení stavu nouze v odvětví bydlení za účelem zaručení práva na bydlení;

•    vyhlášení okamžitého moratoria na nucené vystěhovávání a přijetí právních předpisů zakazujících vystěhování vlastníků domů či bytů, kteří ve svých hypotečních splátkách zaostávají v důsledku hospodářské krize;

•    zavedení programu veřejných prací za účelem postavení nového a důstojného sociálního bydlení pro všechny;

6.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi a vládám a parlamentům členských států.