NÁVRH USNESENÍ o strategii EU vůči Íránu
31. 3. 2014 - (2014/2625(RSP))
v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu
María Muñiz De Urquiza za Výbor pro zahraniční věci
Evropský parlament,
– s ohledem na svá předchozí usnesení k Íránu, obzvláště usnesení ze dne 10. března 2011 o postoji EU k Íránu[1], usnesení ze dne 17. listopadu 2011 o Íránu – nedávné případy porušování lidských práv[2], usnesení ze dne 2. února 2012 o Íránu a jeho jaderném programu[3] a usnesení ze dne 14. června 2012 o situaci týkající se národnostních menšin v Íránu[4],
– s ohledem na společné prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Catherine Ashtonové a íránského ministra zahraničních věcí Mohammada Džaváda Zarífa učiněné dne 24. listopadu 2013 v Ženevě a prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie ze dne 12. ledna 2014,
– s ohledem na závěry ze zasedání Rady ze dne 15. října 2012 a ze dne 16. prosince 2013 a na změny restriktivních opatření zavedených proti Íránu, jak o nich rozhodla Rada na svém zasedání dne 20. ledna 2014,
– s ohledem na závěry Rady ze dne 21. března 2011, v nichž je oznámeno zavedení restriktivních opatření namířených proti osobám odpovědným za závažné porušování lidských práv v Íránu,
– s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie o osvobození Nasrín Sotúdeové a dalších vězňů svědomí v Íránu ze dne 19. září 2013,
– s ohledem na zprávu zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva v Íránské islámské republice ze dne 4. října 2013, na jeho nedávné prohlášení ze dne 22. ledna 2014, v němž upozorňuje na „prudký nárůst výkonu trestů smrti oběšením“, a na zprávu generálního tajemníka OSN ze dne 10. září 2013 o situaci v oblasti lidských práv v Íránské islámské republice[5],
– s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 o strategii digitální svobody v zahraniční politice EU[6],
– s ohledem na Deklaraci o svobodných a spravedlivých volbách, kterou dne 26. března 1994 jednomyslně přijala Meziparlamentní unie, jejímž členem je také íránský parlament,
– s ohledem na rezoluci Valného shromáždění OSN o situaci v oblasti lidských práv v Íránu ze dne 18. prosince 2013, v níž je vyjádřeno „hluboké znepokojení nad závažným přetrvávajícím a opakujícím se porušováním lidských práv v Íránské islámské republice“, včetně např. svévolného, častého a pokračujícího uplatňování trestu smrti,
– s ohledem na rezoluci generálního tajemníka OSN ze dne 18. prosince 2013 o světě proti násilí a násilnému extremismu[7],
– s ohledem na čl. 110 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že dne 24. listopadu 2013 dosáhla v Ženevě místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Catherine Ashtonová společně s ministry zahraničí E3/EU+3 prozatímní dohody s Íránskou islámskou republikou (dále jen „Írán“) ohledně jaderné otázky (podrobnosti dohody se nacházejí v přiloženém společném plánu činnosti); vzhledem k tomu, že dne 10. ledna 2014 dosáhla E3/EU+3 dohody ohledně prováděcích nástrojů společného akčního plánu; vzhledem k tomu, že šestiměsíční prováděcí období společného akčního plánu je klíčové a vyžaduje souběžné a vzájemné kroky obou stran;
B. vzhledem k tomu, že prezidentské volby neproběhly podle demokratických standardů, k nimž se hlásí EU; vzhledem k tomu, že prezident Hasan Rúhání však vyjádřil ochotu rozvinout otevřenější a konstruktivnější vztahy mezi Íránem a Západem; vzhledem k tomu, že je zapotřebí, aby EU a Írán kromě jaderné otázky diskutovaly o řadě dalších témat, včetně lidských práv a regionální bezpečnosti;
C. vzhledem k tomu, že závazky přijaté v rámci společného akčního plánu jsou pouze prvním krokem směrem k úplnému vyřešení íránské jaderné otázky a jejich cílem je okamžité snížení stávajícího napětí a vytvoření většího časového rámce a prostoru pro komplexní diplomatické řešení; vzhledem k tomu, že jaderné aktivity Íránu jsou v rozporu s dřívějšími rezolucemi Rady bezpečnosti OSN;
D. vzhledem k tomu, že vnitřní politický vývoj v Íránu a prozatímní dohoda ohledně jaderné otázky představují novou příležitost jak pro reformy uvnitř Íránu, tak pro zlepšení jeho vnějších vztahů s EU;
E. vzhledem k tomu, že v roce 2002 začala jednání o komplexní dohodě o obchodu a spolupráci a o dohodě o politickém dialogu mezi EU a Íránem; vzhledem k tomu, že tento proces byl v roce 2005 pozastaven, protože se zjistilo, že Írán provádí tajné jaderné aktivity a země odmítla plně spolupracovat s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE);
F. vzhledem k tomu, že současná situace v oblasti lidských práv v Íránu se vyznačuje setrvalým a systematickým porušováním základních práv;
G. vzhledem k tomu, že Írán je státem, jehož obyvatelstvo patří k nejmladším na světě, přičemž více než 7 milionů dětí je ve věku do šesti let;
H. vzhledem k tomu, že Írán stále odmítá spolupracovat s některými orgány OSN pro otázky lidských práv, odmítá například udělit vízum zvláštnímu zpravodaji OSN o situaci v oblasti lidských práv v Íránské islámské republice a brání mu v nezávislém výkonu mandátu;
Jaderný program
1. vítá prozatímní ženevskou dohodu mezi E3/EU+3 a Íránem ohledně íránského jaderného programu; domnívá se, že je klíčové, aby se všechny strany i nadále konstruktivně zapojovaly do procesu vyjednávání s cílem uzavřít v dohodnutém časovém rámci konečnou komplexní dohodu;
2. zdůrazňuje, že jadernou otázku nelže řešit jinak než prostřednictvím pokojných jednání, jejichž cílem bude odvrátit obavy mezinárodního společenství ohledně výlučně mírové povahy íránského jaderného programu a zabývat se citlivými regionálními otázkami a otázkami týkajícími se bezpečnosti Íránu;
3. vítá rozhodnutí Rady přijaté na jejím zasedání konaném dne 20. ledna 2014 v zájmu provádění společného akčního plánu, zejména ustanovení o částečném pozastavení sankcí; zdůrazňuje zásadní význam spolehlivého monitorování plnění závazků, které Írán přijal v rámci společného akčního plánu; je přesvědčen, že jakmile bude dosaženo komplexní dohody zajišťující výlučně mírový charakter íránského jaderného programu, měly by být postupně zrušeny veškeré sankce proti Íránu související s jeho jaderným programem;
Perspektivy vztahů mezi EU a Íránem
4. zdůrazňuje, že konstruktivnější vztahy s Íránem jsou podmíněny pokrokem v úplném plnění závazků Íránu stanovených ve společném akčním plánu; doufá, že pokrok v provádění společného akčního plánu a jednání o ženevské dohodě budou základem pro konstruktivnější vztahy mezi EU a Íránem, a to i pokud jde o ožehavé regionální otázky, jako je občanská válka v Sýrii a boj proti všem formám terorismu a jeho příčinám, ale rovněž v oblasti hospodářského rozvoje, obchodních dohod, právního státu a prosazování lidských práv;
5. vyzývá Evropskou službu pro vnější činnost (ESVČ), aby učinila přípravné kroky pro zahájení činnosti delegace Unie v Teheránu do konce roku 2014; je pevně přesvědčen, že by byla účinným nástrojem ovlivňování íránských politik a přispěla by také k podpoře dialogu o otázkách, jako jsou lidská práva a práva menšin;
6. vyzývá Radu, aby – pokud bude dosaženo zásadního pokroku v jednání o jaderné problematice –, zahájila jednání o konkrétních krocích, které by mohly vést ke zlepšení bilaterálních vztahů mezi EU a Íránem, včetně možného budoucího smluvního rámce pro tyto vztahy a rozvoje spolupráce v jednotlivých odvětvích se zaměřením např. na rozvoj občanské společnosti a soukromou sféru v Íránu a také na boj proti obchodu s drogami (zároveň je nutné zajistit, aby se podezřelým osobám dostalo spravedlivého soudu a nebyl jim ukládán trest smrti), na spolupráci v otázkách životního prostředí, přenos technologií, rozvoj a plánování infrastruktury, vzdělávání a kulturu, ochranu dětí a zdraví a na společné iniciativy na podporu a ochranu lidských práv; vyjadřuje obavu nad možným vypuknutím infekčních chorob, jako je obrna a spalničky, zejména u dětí, a naléhavě žádá EU, aby usnadnila přístup k příslušným lékům, které by jinak z důvodu sankcí bylo obtížné získat;
7. s obzvláštním znepokojením poukazuje na zhoršující se stav životního prostředí v Íránu, zejména pokud jde o nedostatek vody, desertifikaci a znečištění ovzduší, a vyzývá EU, aby usnadnila spolupráci evropských a íránských výzkumných institucí, organizací na ochranu životního prostředí a měst;
8. poukazuje na význam obchodu s Íránem pro řadu středních evropských společností a zdůrazňuje, že tento obchod by měl pozitivně přispívat k provádění společného akčního plánu;
9. vyzývá Komisi a Evropskou službu pro vnější činnost, aby prozatím využívaly veškeré nástroje, které má EU k dispozici, k soustředěnému úsilí o posílení a rozvoj občanské společnosti v Íránu a zvýšení počtu výměn pro studenty, umělce a jiné návštěvníky a také k rozšíření kulturních a akademických výměn a aby prosazovaly účast mládeže a občanskou angažovanost; vyzývá za tímto účelem k větší výměně a spolupráci mezi ESVČ a příslušnými strukturami Komise, např. s Generálním ředitelstvím pro rozvoj a spolupráci – EuropeAid;
10. vyzývá EU, aby vůči Íránu v koordinaci se spojenci a partnery prováděla nezávislejší politiku;
Regionální otázky
11. zastává názor, že Írán by měl využít svého výrazného vlivu na Sýrii s cílem ukončit krvavou občanskou válku, a vyzývá íránské vedení, aby převzalo konstruktivní úlohu v mezinárodním úsilí o vyřešení syrské krize; zastává názor, že by Írán za předpokladu, že projeví odhodlání k hledání diplomatického řešení krize v Sýrii a v regionu, měl být za tímto účelem zapojen do všech jednání;
12. domnívá se, že silnější vazba mezi EU a Íránem založená na důvěryhodném provádění společného akčního plánu a v budoucnu pak komplexní dohody by mohla být přínosná, pokud jde o stabilizaci situace na Blízkém východě; vybízí EU obzvláště k tomu, aby usnadňovala dialog mezi Íránem a členy Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu;
13. zastává názor, že EU, USA a Írán by měly rozvíjet vzájemnou spolupráci v Afghánistánu, zejména pokud jde o problematiku obchodu s drogami a humanitární otázky, jako je ochrana uprchlíků, s cílem zajistit ochranu výdobytků v oblasti lidských práv, aby bylo dosaženo udržitelného mírového řešení konfliktu; připomíná, že Írán hostí přibližně 3 miliony afghánských uprchlíků, a žádá Írán, agentury OSN a mezinárodní společenství, aby zajistily dodržování jejich základních práv;
Lidská práva
14. vítá propuštění několika vězňů svědomí v Íránu, včetně právničky v oblasti lidských práv a nositelky Sacharovovy ceny Nasrín Sotúdeové, a vyzývá íránské orgány, aby propustily všechny uvězněné obránce lidských práv, politické vězně, odboráře a aktivisty v oblasti práv pracujících, a ty, kteří byli zatčeni po prezidentských volbách v roce 2009; se zájmem bere na vědomí iniciativu prezidenta Hasana Rúháního navrhující vypracování „Listiny práv občanů“; vyjadřuje však přetrvávající hluboké znepokojení nad situací v oblasti lidských práv v Íránu, zejména nad rozšířenými zprávami o mučení, nespravedlivých procesech – a to i s právníky a obhájci lidských práv – a o beztrestnosti porušování lidských práv; vyjadřuje znepokojení nad vysokým počtem poprav v roce 2013 a 2014, mezi nimiž byly i popravy mladistvých osob; konstatuje, že nejvíce poprav v roce 2013 bylo vykonáno během posledních pěti měsíců roku; odsuzuje omezování svobody přístupu k informacím, svobody sdružování, svobody projevu, svobody shromažďování, svobody vyznání, akademické svobody, svobody vzdělávání, svobody pohybu a rovněž postihy a diskriminaci na základě náboženského vyznání nebo přesvědčení, etnického původu, pohlaví nebo sexuální orientace, které přetrvávají a s nimiž se mimo jiné potýkají příslušníci společenství baháistů, křesťané, odpadlíci od víry a konvertité;
15. zastává názor, že Listina práv občanů by měla být plně v souladu mezinárodními závazky Íránu, zejména pokud jde o nediskriminaci a právo na život, posílení zákazu mučení, zajištění úplné svobody vyznání a přesvědčení a zajištění svobody projevu, která je v současnosti omezována nejasně formulovaným ustanovením o „trestných činech souvisejících s národní bezpečností“;
16. vyzývá tudíž EU, aby ve všech aspektech vztahů s Íránem systematicky zohledňovala hledisko lidských práv; je přesvědčen, že součástí budoucího politického rámce dvoustranných vztahů EU a Íránu by měl být otevřený dialog o lidských právech na vysoké úrovni s Íránem; vyzývá EU, aby zahájila dialog o lidských právech s Íránem, který by zahrnoval i soudní a bezpečnostní složky a zavedl jasně vymezená kritéria, podle nichž by bylo možné posuzovat pokrok; vyzývá EU, aby v plné míře podpořila práci zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva v Íránské islámské republice, a vyzývá Irán, aby mu neprodleně a nepodmíněně udělil vstupní vízum; vybízí vysokou komisařku OSN Navi Pillayovou, aby využila pozvání íránských orgánů k návštěvě Íránu; vyzývá Írán, aby vyhlásil moratorium na trest smrti;
17. zdůrazňuje, že každá budoucí delegace Parlamentu v Íránu by měla usilovat o setkání s členy politické opozice a aktivisty občanské společnosti a s přístupem k politickým vězňům;
18. zdůrazňuje, že je důležité vytvořit prostředí, které organizacím občanské společnosti usnadní řádné fungování, a to včetně revize právního rámce; vyzývá EU, aby v co největší míře ve světovém měřítku využívala obecných zásad EU v oblasti lidských práv, včetně obecných zásad EU týkajících se obhájců lidských práv, nové flexibility, kterou jí poskytuje evropský nástroj pro demokracii a lidská práva (EIDHR) 2014–2020, a potenciálu evropské nadace pro demokracii nově založené EU a jejími členskými státy s cílem podpořit íránské ochránce lidských práv a organizace občanské společnosti;
19. připojuje se k naléhavé výzvě 772 íránských novinářů adresované íránskému prezidentovi, aby dodržel svůj slib a povolil opětovné zahájení činnosti sdružení íránských novinářů;
20. vybízí EU, aby ve spolupráci s mezinárodními organizacemi prozkoumala možnost rozšíření odborné pomoci Íránu s cílem přispět k reformě trestního řádu, který v současné době projednává íránský parlament; vyjadřuje obavy, zejména nad skutečností, že zadržovaným osobám je při výsleších odpírán právní zástupce, nad závažnými obviněními z týrání, ke kterému údajně dochází v období vyšetřovací vazby, a nad procesy s civilisty před revolučními soudy; zdůrazňuje, že nezávislost na politických zásazích a zajištění nezávislých soudních řízení jsou klíčovými prvky při vypracování moderního trestního řádu a základem pro řešení otázky lidských práv;
21. vyzývá Írán, aby spolupracoval s mezinárodními orgány v oblasti ochrany lidských práv a se svými nevládními organizacemi, a to tak, že se bude řídit doporučeními OSN a všeobecným pravidelným přezkumem a umožní mise mezinárodních organizací na ochranu lidských práv;
22. zastává názor, že práva žen by měla zcela jistě zůstat i nadále oblastí, na niž je třeba se zaměřovat ve všech dialozích s Íránem; domnívá se, že navzdory pokroku, jehož bylo dosaženo, zůstává situace žen v Íránu i nadále poznamenána nepřijatelnou diskriminací, především v právních záležitostech, ale i s ohledem na rodinné právo a na jejich účast na hospodářském a politickém životě;
23. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Evropské službě pro vnější činnost, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Íránské islámské republiky.