Evropský parlament,

–       s ohledem na svá předchozí usnesení o Iráku, zejména na usnesení ze dne 17. července 2014(1) a ze dne 27. února 2014(2) o situaci v Iráku,

–       s ohledem na svá předchozí usnesení o Sýrii, zejména na usnesení ze dne 12. září 2013(3), ze dne 9. října 2013(4), ze dne 6. února 2014(5) a ze dne 17. dubna 2014(6),

–       s ohledem na Dohodu o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a jejími členskými státy na jedné straně a Iráckou republikou na straně druhé a na své usnesení ze dne 17. ledna 2013 o dohodě o partnerství a spolupráci mezi EU a Irákem(7),

–       s ohledem na závěry Rady o Iráku, zejména na její závěry ze dne 30. srpna, ze dne 15. srpna a ze dne 23. června 2014,

–       s ohledem na prohlášení generálního tajemníka OSN o Iráku a Sýrii,

–       s ohledem na pařížskou konferenci o míru a bezpečnosti v Iráku svolanou prezidentem Hollandem dne 15. září 2014 a na konferenci konanou dne 11. září v Džiddě,

–       s ohledem na ženevská jednání o Sýrii konaná v únoru 2014,

–       s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,

–       s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, jehož smluvními stranami jsou také Irák a Sýrie,

–       s ohledem na pokyny EU týkající se podpory a ochrany svobody náboženského vyznání nebo přesvědčení přijaté dne 24. června 2013,

–       s ohledem na zásady EU na podporu dodržování mezinárodního humanitárního práva,

–       s ohledem na Ženevské úmluvy z roku 1949 a jejich dodatkové protokoly a na Římský statut Mezinárodního trestního soudu,

–       s ohledem na prohlášení vysoké představitelky pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyně Komise, o Iráku a Sýrii,

–       s ohledem na své usnesení ze dne 11. března 2014 o Saúdské Arábii, jejích vztazích s EU a její úloze na Blízkém východě a v severní Africe(8), na své usnesení ze dne 24. března 2011 o vztazích Evropské unie s Radou pro spolupráci v Perském zálivu(9) a na své usnesení ze dne 3. dubna 2014 o strategii EU vůči Iránu(10),

–       s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu

A.     vzhledem k tomu, že extremistická džihádistická skupina Islámský stát (IS) – dříve Islámský stát v Iráku a Sýrii (ISIS) – za poslední měsíce rozšířila dobytá území z východní Sýrie do severozápadního Iráku, obsadila i druhé největší irácké město Mosul, po čemž následovaly hromadné popravy iráckých občanů a řada krutostí namířených zejména proti jezídům, křesťanům, šíitům a sunnitům v opozici, zavedení přísného výkladu práva šaría, znásilňování a zotročování žen, násilné konverze a ničení šíitských, sufijských, sunnitských a křesťanských modliteben a svatyní;

B.     vzhledem k tomu, že mezinárodní společenství pobouřily nedávné brutální činy, kdy ISIS zveřejnila videozáznamy poprav dvou amerických a jednoho britského zajatce;

C.     vzhledem k tomu, že velká část sunnitského obyvatelstva v Iráku a Sýrii je vystavena rozsáhlé diskriminaci, marginalizaci, porušování lidských práv a jiným formám závažného zneužívání páchaného iráckými a syrskými orgány a bezpečnostními a vládními silami a přidruženými milicemi, což částečně vysvětluje, proč část zklamaného sunnitského obyvatelstva rostoucí vliv skupiny ISIS tolerovala nebo dokonce podporovala;

D.     vzhledem k tomu, že se IS v oblastech, které získal pod svou kontrolu, povedlo nastolit své státní struktury a že poté, co získal značné příjmy tím, že vydrancoval banky a podniky na dobytých územích, ovládl až šest ropných polí v Sýrii, včetně největšího syrského ropného zařízení, pole al-Omar, v blízkosti hranice s Irákem, a dostal finanční prostředky od bohatých dárců, zejména ze Saúdské Arábie, Kataru, Kuvajtu a Spojených arabských emirátů, vyhlásil IS dne 29. června 2014 obnovení kalifátu;

E.     vzhledem k tomu, že prudký vzestup IS jasně ukázal, jak vratké jsou schopnosti irácké a kurdské armády a zejména iráckých orgánů, které jsou zdecimovány korupcí, sektářstvím a exkluzivistickou politikou vlády premiéra Núrího Málikího, která přispěla k tomu, že se od ní ve značné míře odvrátili sunnité i další menšiny v Iráku;

F.     vzhledem k tomu, že Asadův režim v Sýrii v rámci strategie přežití záměrně vyvolal sektářskou polarizaci; vzhledem k tomu, že tyto sektářské nálady rozdmýchaly latentní a dosud do značné míry potlačované napětí, zejména mezi vládnoucí alávitskou sektou a místní sunnitskou muslimskou většinou; vzhledem k tomu, že sektářství se v důsledku zapojení regionálních aktérů, zejména z Perského zálivu a dále džihádistických a zahraničních extremistických skupin, dále zhoršuje;

G.     vzhledem k tomu, že vojenské jednotky kurdské regionální vlády převzaly v červnu 2014 kontrolu nad multietnickým městem Kirkúk, a tak dále expandovaly na území bohaté na ropu v provincii Kirkúk, které bylo předmětem sporů, a vzhledem k tomu, že kurdská vláda ohlásila v červnu plán uspořádat referendum mezi kurdskými občany o vyhlášení nezávislosti a odtržení od Iráku, které poté odložila s cílem „věnovat své úsilí sestavení nové irácké vlády“, aby mohl být odražen postup IS;

H.     vzhledem k tomu, že po odstoupení Núrího Málikího dne 8. září nastoupila do úřadu nová inkluzivnější vláda pod vedením nového premiéra Hajdara Abádího, ačkoli dvě důležité oblasti – vnitro a obrana – zůstaly neobsazeny;

I.      vzhledem k tomu, že k IS se údajně připojily tisíce zahraničních bojovníků, včetně mnoha bojovníků z členských států EU; vzhledem k tomu, že řada vlád, zejména vlády Německa, Francie, Spojeného království, Tuniska a Ruska přijaly právní a bezpečnostní opatření, aby zabránily činnostem spojeným s IS a jinými extremistickými islámskými skupinami; vzhledem k tomu, že vlády Spojeného království a Nizozemska ohlásily svůj záměr odebrat cestovní pasy občanům, kteří se připojili k IS a nyní se vracejí zpět; vzhledem k tomu, že dne 24. září bude Rada bezpečnosti na podnět USA jednat o rezoluci k této věci;

J.      vzhledem k tomu, že turecká vláda nakonec souhlasila se zpřísněním kontrol na hranicích se Sýrií s cílem pokusit se předejít dalšímu verbování členů IS; vzhledem k tomu, že Turecko je přímým terčem útoků organizace IS, která od června drží 49 zaměstnanců tureckého konzulátu v Mosulu včetně generálního konzulátu jako rukojmí;

K.     vzhledem k tomu, že představitelé sunnitů po celém světě činy IS odsoudili a označili je jako neslučující se s islámem;

L.     vzhledem k tomu, že náhlý vzestup IS vedl ke katastrofální humanitární krizi s miliony uprchlíků, zejména do autonomní oblasti Kurdistánu, kam již směřovaly miliony vystěhovalců ze syrské války; vzhledem k tomu, že EU dále rozšířila svou humanitární pomoc a zřídila vzdušný most mezi Bruselem a Erbilem;

M.    vzhledem k tomu, že různé vojenské síly, včetně jednotek kurdské regionální vlády a irácké armády, jakož i ozbrojené skupiny, včetně kurdských bojovníků Kurdské strany pracujících (PKK) a Jednotek lidové obrany (YPG) a šíitských milicí podporovaných Íránem, se snaží za podpory leteckých úderů ze strany USA odrazit útoky IS na severní Irák a Sýrii;

N.     vzhledem k tomu, že prezident Obama ohlásil kromě již prováděných operací v Iráku časově neomezenou vojenskou operaci namířenou proti ozbrojenců ISIS v Sýrii a aktivně se snaží podpořit vytvoření mezinárodní vojenské koalice; vzhledem k tomu, že se očekává, že se Francie přidá k vojenské ofenzivě v Iráku, zatímco vlády řady států, zejména Německa, oznámily svůj záměr podpořit kurdské síly dodávkami zbraní; vzhledem k tomu, že Asadův režim projevil odhodlání připojit se k mezinárodním snahám zastavit ISIS, přičemž požádal, aby mohl předem udělovat s útoky souhlas, a nedávno letecky zaútočil na pozice ISIS;

O.     vzhledem k tomu, že dne 10. září na regionální schůzi o IS v Džiddě Bahrajn, Kuvajt, Omán, Saudská Arábie, Spojené arabské emiráty, Egypt, Irák, Jordánsko a Libanon podepsaly společné komuniké s USA, v němž souhlasily s tím, že se „v mnoha ohledech připojí ke koordinované vojenské akci proti ISIS“ a přijmou řadu kroků zaměřených na boj proti terorismu, včetně zastavení toků zahraničních bojovníků ze sousedních zemí, zamezení financování ISIS a jiných teroristických skupin a odmítnutí džihádistické teologie;

1.      odsuzuje hrůzné činy, které organizace ISIS spáchala na různých skupinách, které nesdílí její přesvědčení, především pak na náboženských a etnických menšinách, jako jsou křesťané, jezídové, šabakové a Turkmeni, ale také sunnité a šíité, nebo kterými jim vyhrožuje; odsuzuje ohavné vraždy dvou amerických novinářů a britského humanitárního pracovníka, které spáchala organizace ISIS;

2.      je přesvědčen, že účinná odezva mezinárodního společenství na podlé činy a charakter organizace ISIS spočívá v kolektivním, inkluzivním a strategickém plánu opatření, který se bude zakládat na mezinárodním právním rámci; v této souvislosti připomíná ničivé a dlouhodobé následky, které mělo z morálního, právního i geopolitického hlediska nezodpovědné jednání v době po 11. září; zdůrazňuje, že nezákonné či z právního hlediska zpochybnitelné externí operace v rámci boje proti terorismu, mimo jiné v Pákistánu, Somálsku a Jemenu, zejména pomocí leteckých útoků, vedly k neospravedlnitelným ztrátám na životech a další radikalizaci místního obyvatelstva;

3.      zdůrazňuje, ISIS představuje hlavně a především důsledek a nikoli příčinu současných nepokojů, které zachvátily Blízký východ a další regiony; naléhavě vyzývá EU a další vedoucí představitele mezinárodního společenství, aby zjistili, v čem tkví hluboké socio-ekonomické, kulturní a politické kořeny jevu ISIS, a zaměřili se na ně; zdůrazňuje, že ISIS vyrostl na podloží dlouhotrvajícího porušování lidských práv a beztrestnosti, provázanosti podnikatelské sféry a vládních elit, převládající korupce, sektářství, marginalizace a diskriminace celých skupin, především sunnitů, a rovněž dlouhé historie vnější manipulace a zásahů ze strany regionálních a západních aktérů;

4.      bere na vědomí, že organizace IS získala kapacity na úrovni státu a přitahuje pozornost, přičemž představuje jev, který má potenciál změnit velké oblasti Blízkého východu i další území, a to v souladu s jejím zpátečnickým a extremistickým programe;

5.      vítá rozhodnutí Rady poskytnout ohroženému obyvatelstvu pomoc v souladu s mezinárodní odpovědností za ochranu, kterou definovala OSN, především pak spuštění mechanismu civilní ochrany Evropské unie a humanitární letecký most vytvořený GŘ ECHO; vyzývá k další humanitární podpoře pro obyvatelstvo postižené tímto konfliktem, včetně syrských Kurdů;

6.      vyjadřuje nicméně obavy, že dodávky zbraní, které Kurdům nebo syrským rebelům poskytují některé členské státy EU, vyvolávají závažné otázky v souvislosti s Kodexem chování EU pro vývoz zbraní, který zakazuje dodávat vojenské vybavení do regionů, v nichž je kritická situace; vyjadřuje závažné obavy, že by tyto zbraně mohly padnout do nesprávných rukou a že vyhodnocení potřeb a koordinace mezi členskými státy, které poskytují dodávky, nejsou na patřičné úrovni;

7.      vyzývá ke zvýšení finanční podpory pro kurdské regionální orgány s cílem pomoci jim řešit bezprecedentní příliv uprchlíků;

8.      zdůrazňuje symbolický význam skutečnosti, že rozhodnutí EU ze dne 15. srpna týkající se Iráku bylo přijato rovněž vládami všech zemí, které nesouhlasily s válkou v Iráku, a že EU jakožto celek má historickou povinnost ujistit obyvatele Iráku o tom, že záměry členských států se týkají výhradně obrany jejich míru a jejich fyzické a psychické nedotknutelnosti;

9.      vítá, že byla nedávno vytvořená nová, inkluzivnější vláda Iráku, a vyzývá všechny strany, aby urovnaly spory o příjmy z ropy a jejího vývozu mezi jednotlivými provinciemi ve vzájemné úctě;

10.    vyzývá vládu a parlament Iráku, aby bezodkladně provedly přezkum právních předpisů a postupů, reformovaly soudní systém a bezpečnostní aparát a provedly inkluzivní politiky zacílené na všechny obyvatele Iráku, aby se skoncovalo s politikou diskriminace především vůči sunnitské populaci;

11.    bere na vědomí vojenské útoky ozbrojených sil USA namířené proti IS na žádost vlád Iráku a Kurdistánu a zdůrazňuje, že takovéto útoky by měly být přísně časově omezeny a měly by být rovněž jednoznačně stanoveny jejich cíle, přičemž by měly sloužit výhradně k tomu, aby se zastavil postup organizace IS, a měly by být až tou poslední možností;

12.    vyjadřuje politování nad tím, že leteckým útokům USA nepředcházel žádný pokus získat souhlas OSN ve formě rezoluce Rady bezpečnosti;

13.    zdůrazňuje, že v případě Sýrie by jakýkoli vojenský zásah zvenčí vyžadoval buď souhlas vládnoucího Asadova režimu, nebo souhlas Rady bezpečnosti OSN; zdůrazňuje naprostou averzi vůči možnosti jakékoli formy spolupráce s nehorázným Asadovým režimem;

14.    připomíná mimořádnou zodpovědnost Asadova režimu, kterou nese s dalšími externími silami, především Saúdskou Arábií a Katarem, za rozdmýchávání stále silnějšího sektářského rozměru války v Sýrii, díky němuž nastal vzestup organizace ISIS; vyzývá Asadův režim a země, které na něj mají vliv, aby jednaly o uzavření příměří s těmi ozbrojenými skupinami, které bojují proti IS;

15.    je nadále přesvědčen, že trvalý mír nelze v Sýrii a Iráku nastolit bez toho, aby byli k odpovědnosti za spáchané zločiny povoláni jejich pachatelé, ať už stáli na kterékoli straně konfliktu, především pak pokud jde o zločiny z náboženských či etnických důvodů; opakuje svou výzvu, aby se situací v Sýrii zabýval Mezinárodní trestní soud, a podporuje všechny iniciativy v tomto směru;

16.    vyzývá vysokou představitelku a členské státy EU, aby naléhaly na členy Rady bezpečnosti z EU s cílem nasměrovat veškeré úsilí a iniciovaly v rámci Rady bezpečnosti vytvoření regionální strategie pro boj proti radikalismu IS a al-Káidy, která by zohledňovala zájmy obyvatel tohoto regionu;

17.    s ohledem na existenciální krizi, která panuje na Blízkém východě i v ostatních regionech, vyzývá k tomu, aby bylo opětovně zváženo nasazení stálých mírových jednotek OSN, které by měl k dispozici generální tajemník a k jejichž vytvoření by měla EU aktivně přispět;

18.    odsuzuje aktivity těch zemí nebo jejich občanů, kteří poskytují ideologickou nebo materiální podporu IS nebo dalším extremistickým islamistickým skupinám, především pak pokud jde o Saúdskou Arábii, Spojené arabské emiráty, Katar a Kuvajt, ale také Turecko a Sýrii; všímá si prohlášení z Džiddy a vyzývá všechny dotčené státy, aby přijaly konkrétní opatření k zastavení veškeré podpory, poskytované státy i soukromými osobami, organizaci IS, al-Káidě a přidruženým skupinám;

19.    zdůrazňuje význam zemí z tohoto regionu, které mají rozhodující úlohu v boji proti islamistickému extremismu, a vyjadřuje politování nad tím, že se Írán nezúčastnil pařížské konference;

20.    trvá na tom, že EU musí vytvořit skutečně dlouhodobou vlastní strategii vztahů k zemím Blízkého a středního východu, včetně Íránu;

21.    varuje před rizikem krátkodobého uvažování v souvislosti s budováním koalice proti ISIS, díky němuž by se EU mohla na úkor základních hodnot zaplést s regionálními autoritářskými režimy, jako je Egypt nebo Saudská Arábie;

22.    vyjadřuje trvalou podporu míru, bezpečnosti a rozvoji, kterých bylo dosaženo v kurdské autonomní oblasti a které je nutné beze zbytku zachovat, a vyzývá Kurdy, aby nadále usilovali o právo na sebeurčení v rámci vyjednaného postupu;

23.    vyzývá k tomu, aby bylo většímu počtu uprchlíků z Iráku a Sýrie uznáno právo na pobyt v Evropě, a to včetně jezídů, kteří jsou obzvláště ohroženou a často pronásledovanou menšinou; je přesvědčen, že je třeba bezodkladně uspořádat mezinárodní konferenci na téma koordinace přijímání uprchlíků a že je třeba, aby EU k tomuto účelu vytvořila krizový program;

24.    vzhledem k tomu, že jsou podle zpráv do řad bojovníků IS rekrutovány tisíce Evropanů, vyzývá k tomu, aby členské státy EU provedly politickou změnu, která by zdůraznila, že je třeba zavést politiky k řešení extremismu v řadách občanů EU a aktivně bojovat proti sociálnímu vyloučení a nedostatku vyhlídek, především v případě druhé či třetí generace potomků přistěhovalců; vyzývá k vytvoření veřejné kampaně, která by posílila vnímání islámu jako nedílné součásti evropské kultury; v této souvislosti odsuzuje záměr vlád několika členských států EU odebírat občanství osobám s dvojím občanstvím, které by se případně mohly navracet z bojišť na Blízkém východě;

25.    je stále vážně znepokojen důsledky dlouhodobé a rostoucí přítomnosti syrských uprchlíků v sousedních zemích, zejména v Jordánsku, Libanonu a Turecku; vyzývá Komisi a členské státy EU, aby nadále poskytovaly výraznou humanitární pomoc obyvatelstvu postiženému konfliktem v Sýrii; vyjadřuje politování nad malým počtem syrských uprchlíků přesídlených do EU a vyzývá členské státy, aby prokázaly větší odpovědnost, především pak posílením svých ochranných opatření;

26.    vyzývá svého předsedu, aby toto usnesení předal Radě, Komisi, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, místopředsedkyni Komise, vládám a parlamentům členských států EU, generálnímu tajemníkovi OSN a zvláštnímu vyslanci OSN-Arabské ligy v Sýrii a vládám a parlamentům Sýrie a Iráku.

(1) Přijaté texty, P8_TA(2014)0011. (2) Přijaté texty, P7_TA(2014)0171. (3) Přijaté texty, P7_TA(2013)0378. (4) Přijaté texty, P7_TA(2013)0414. (5) Přijaté texty, P7_TA(2014)0099. (6) Přijaté texty, P7_TA(2014)0461. (7) Přijaté texty, P7_TA(2013)0023. (8) Přijaté texty, P7_TA(2014)0207. (9) Přijaté texty, P7_TA(2011)0109. (10) Přijaté texty, P7_TA(2014)0339.