NÁVRH USNESENÍ o situaci v Egyptě
12.1.2015 - (2014/3017(RSP))
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
Victor Boștinaru, Richard Howitt, Afzal Khan, Josef Weidenholzer, Elena Valenciano, Ana Gomes, Neena Gill, Jeppe Kofod, Arne Lietz, Alessia Maria Mosca, Goffredo Maria Bettini, Brando Benifei, Michela Giuffrida, Miroslav Poche, Tonino Picula, Alessandra Moretti, Liisa Jaakonsaari, Nicola Caputo, Marlene Mizzi, Sorin Moisă, Ricardo Serrão Santos, Andrejs Mamikins, Pier Antonio Panzeri, Tanja Fajon, Javi López, Victor Negrescu, Zigmantas Balčytis, Boris Zala za skupinu S&D
Viz také společný návrh usnesení RC-B8-0012/2015
Evropský parlament,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o Egyptě, zejména na usnesení ze dne 14. července 2014 o situaci v Egyptě[1],
– s ohledem na obecné zásady EU týkající se obhájců lidských práv,
– s ohledem na předběžnou zprávu mise EU pro sledování průběhu voleb vyslané na prezidentské volby v Egyptě vydanou dne 29. května 2014,
– – s ohledem na prohlášení generálního tajemníka OSN Pan Ki-muna a vysoké komisařky OSN pro lidská práva Navi Pillayové ze dne 23. června 2014 k rozsudkům odnětí svobody nad několika novináři a k potvrzení rozsudků smrti nad několika příslušníky a přívrženci Muslimského bratrstva,
– s ohledem na dohodu o přidružení uzavřenou mezi EU a Egyptem v roce 2001, která vstoupila v platnost v roce 2004 a byla posílena akčním plánem z roku 2007, a na zprávu Komise o pokroku při jejím provádění ze dne 20. března 2013,
– s ohledem na egyptskou ústavu přijatou v referendu ve dnech 14.–15. ledna 2014, zejména na její články 65, 70, 73, 75 a 155,
– s ohledem na Mezinárodní pakt o občanských a politických právech z roku 1966, mezi jehož smluvní strany patří i Egypt,
– s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,
– s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
A. vzhledem k tomu, že svoboda projevu a svoboda shromažďování jsou nezbytnými pilíři demokratické a pluralitní společnosti; vzhledem k tomu, že svoboda tisku a svoboda sdělovacích prostředků jsou zásadními rysy demokracie a otevřené společnosti; vzhledem k tomu, že egyptská ústava přijatá v roce 2014 zakotvuje základní svobody, včetně svobody projevu a shromažďování;
B. vzhledem k tomu, že po vojenském převratu v červenci 2013 případy porušování základních svobod a lidských práv – mj. zatýkání, násilí, podněcování k násilí, nenávistné projevy, obtěžování, zastrašování a cenzura směřující proti politickým odpůrcům, osobám poklidně protestujícím, novinářům, bloggerům, odborářům, aktivistům z řad občanské společnosti a menšinám ze strany státních orgánů, bezpečnostních sil a služeb a jiných skupin – nabraly v Egyptě znepokojivých rozměrů;
C. vzhledem k tomu, že za nepřítomnosti parlamentu byla vládou prezidenta Abd al-Fattáha as-Sísího předložena řada represivních právních předpisů, jako je prezidentský výnos 136 z roku 2014, který označuje veškerý veřejný majetek za vojenská zařízení, což má za bezprostřední důsledek, že jakýkoli trestný čin proti veřejnému majetku se projednává před vojenskými soudy a to s retroaktivním účinkem;
D. vzhledem k tomu, že podle odhadů, bylo v důsledku nepřiměřeného a svévolného použití násilí v červenci 2013 bezpečnostními složkami zabito asi 1 400 demonstrantů; vzhledem k tomu, že dne 14. srpna 2013 bylo přibližně 1 000 protestujících osob zabito během násilného rozehnání protestu vsedě na podporu bývalého prezidenta Mursího na náměstích Rábia al-Adawíja a al-Nahda ; vzhledem k tomu, že za toto jednání či další případy zneužití moci vůči demonstrantům v minulém roce nebyl hnán k odpovědnosti ani jeden příslušník bezpečnostních sil;
E. vzhledem k tomu, že na základě výnosu č. 136 bylo na 800 civilistů pohnáno před vojenské prokurátory; vzhledem k tomu, že zpětné uplatňování tohoto právního předpisu je v rozporu s článkem 95 egyptské ústavy, který stanoví, že sankce mohou být udělovány pouze za činy spáchané po nabytí účinnosti právního předpisu, jež je zavádí; vzhledem k tomu, že Africká komise pro lidská práva a práva národů interpretující Africkou chartu lidských práv a práv národů, jejíž je Egypt smluvní stranou, prohlásila, že vojenské soudy by neměly za žádných okolností mít soudní pravomoc nad civilisty; vzhledem k tomu, že článek 93 egyptské ústavy stanoví, že dohody a úmluvy o mezinárodních lidských právech, jejichž je Egypt smluvní stranou, mají platnost zákona; vzhledem k tomu, že je proto prezidentský výnos č. 136 prezidenta al-Sísího, protiústavní;
F. vzhledem k tomu, že egyptský nejvyšší soudní dvůr, Kasační soudní dvůr, vynesl rozsudek, že v procesu s novináři Muhammadem Fahmym, Peterem Grestem a Báhirem Muhammadem z televize al-Džazíra došlo k procesním pochybením; že však přesto byli tito tři novináři znovu postaveni před soud a obvinění z „falšování zpráv“ a ze „spojení s Muslimským bratrstvem“ proti nim nebyla zrušena;
G. vzhledem k tomu, že dne 2. prosince 2014 egyptský trestní soud vynesl předběžné rozsudky smrti proti 188 obžalovaným ve třetím takovém masovém rozsudku v roce 2014; vzhledem k tomu, že masové soudní procesy byly zejména namířeny proti členům Muslimského bratrstva, největšího egyptského opozičního hnutí, jež bylo egyptskými orgány v prosinci roku 2013 prohlášeno za teroristickou skupinu; vzhledem k tomu, že pokračuje porušování základních lidských práv spolu se svévolným zatýkáním tisíců podezřelých členů a příznivců Muslimského bratrstva; vzhledem k tomu, že soudní řízení popírají základní normy řádného procesu a jednotlivci jsou držení ve vazbě bez obvinění, včetně případu Abd al-Madžída Mašalího, poradce svrženého rezidenta Muhammada Mursího;
H. vzhledem k tomu, že je v současnosti zadržováno 167 členů dolní a horní komory parlamentu zvoleného ve volbách v roce 2011;
I. vzhledem k tomu, že tyto nedávné soudní postupy vrhají vážné stíny pochybnosti na nezávislost soudního systému a na jeho schopnost hnát viníky k odpovědnosti; vzhledem k tomu, že zejména rozsudky trestu smrti mohou narušit perspektivu dlouhodobé stability Egypta;
J. vzhledem k tomu, že přímá omezení nevládních organizací a politických sdružení působících v Egyptě mělo za důsledek úplné uzavření občanské společnosti;
K. vzhledem k tomu, že vláda prezidenta al-Sísího mnohonásobně porušuje vlastní pracovní plán na obnovu demokracie, zejména tím, že neplní své sliby na uspořádání svobodných a spravedlivých parlamentních voleb do šesti měsíců od schválení ústavy v referendu dne 15. ledna 2014;
L. vzhledem k tomu, že při dvou nezávislých incidentech bylo v Libyi uneseno 20 egyptských státních příslušníků, kteří byli všichni koptskými křesťany; vzhledem k tomu, že podle prohlášení lybijského kmenového vůdce bylo 13 z nich propuštěno na svobodu, avšak egyptské ministerstvo zahraničí tyto zprávy popřelo; vzhledem k tomu, že tyto incidenty zdůrazňují egyptské nestabilní geopolitické prostředí a aktuálnost posílení teroristické hrozby, mimo jiné v důsledku rozpadu Libye;
M. vzhledem k tomu, že státem podporované porušování základních práv v Egyptě, zejména na Sinajském poloostrově, zvyšuje hrozbu terorismu tím, že přispívá k nárůstu extrémistických organizací vyjadřujících své spojenectví s teroristickým „Islámským státem";
N. vzhledem k tomu, že dne 7. prosince byla zatčena velká skupina mužů, za „provozování prostopášností“ v káhirských lázních; vzhledem k tomu, že následující promyšlené veřejné zostouzení těchto osob ve sdělovacích prostředcích je příkladem zesíleného tlaku vlády na lesbickou, gay, bisexuální a transgenderovou (LGBT) komunitu v Egyptě;
O. vzhledem k tomu, že v souladu s revidovanou evropskou politikou sousedství a zejména s principem „více prostředků za lepší výsledky“ by úroveň a rozsah angažovanosti EU vůči Egyptu měla být založena na pobídkách a záviset na pokroku, jaký tato země učiní, pokud jde o demokracii, právní stát, lidská práva a rovnost pohlaví;
1. vyjadřuje hluboké rozčarování nad tím, že v období, jež následovalo po vojenském převratu v červenci 2013, dochází k nepolevujícím útokům egyptských orgánů na lidská práva, zejména na svobodu projevu, sdružování a shromažďování, politický pluralismus a právní stát, jež patřily k základním tužbám egyptského lidu při jeho úspěšném svržení prezidenta Husního Mubaraka v únoru 2011;
2. vyzývá egyptské orgány, aby okamžitě a bezpodmínečně propustily všechny osoby zadržované pouze proto, že vykonávají své právo na svobodu projevu a pokojného shromažďování, včetně obhájců lidských práva Jary Sallámové a Sanáa Ahmed Sajfové; vyzývá egyptské orgány, aby zrušily zákaz Hnutí mládeže 6. dubna a rozsudky proti aktivistům této organizace a zrušily označení hlavní opoziční organizace, Muslimského bratrstva, jako teroristické skupiny; znovu opakuje, že zajistit dlouhodobou stabilita a bezpečnost v Egyptě může pouze budování skutečně pluralitní společnosti respektující rozmanitost názorů a životních stylů;
3. vyzývá egyptské orgány, aby zrušily rozsudky smrti vynesené bez zajištění řádného procesu dodržujícího práva obžalovaných, a zrušily represivní a protiústavní právní předpisy závažně omezující základní lidská práva a svobody, zejména prezidentský výnos č. 136 z roku 2014; vyzývá egyptské orgány ke zrušení všech rozsudků proti civilistům, které vynesly vojenské soudy od července 2013; vyzývá k propuštění 167 v současnosti zadržovaných členů parlamentu vzešlého z voleb v roce 2011;
4. bere na vědomí rozsudek kasačního soudu o zahájení nového procesu s novináři al-Džazíry Muhammadem Fahmym, Peterem Grestem a Báhirem Muhammadem; konstatuje však, že tento rozsudek je založen pouze na procesním základě a že by všichni tito tři novináři měli být okamžitě a bezpodmínečně propuštěni a zbaveni obvinění z „falšování zpráv“ a „spojení s Muslimským bratrstvem“;
5. vyjadřuje zklamání nad ztrátou nezávislosti a nestrannosti systému trestní justice v Egyptě, jenž se stal nástroj vládní represe; zdůrazňuje důležitost oddělení pravomocí jakožto základního principu demokracie a navrhuje reformu soudního práva s cílem zajistit skutečné oddělení pravomocí, jež by mělo vést k nezávislé a nestranné soudní správě;
6. vyzývá příslušné egyptské orgány, aby zrušily nebo změnily zákon o protestech a přezkoumaly nový zákon o nevládních organizacích předložený Ministerstvem pro solidaritu a sociální zabezpečení, a to v souladu s články 65, 73 a 75 egyptské ústavy, mezinárodními normami a mezinárodními závazky země, a aby zajistily, že veškeré stávající a v budoucnu přijaté právní předpisy země budou v souladu s ústavou a těmito normami a závazky;
7. důrazně odsuzuje všechny případy porušování základních svobod a lidských práv – mj. násilí, podněcování k násilí, nenávistné projevy, obtěžování, zastrašování a cenzura směřující proti politickým odpůrcům, demonstrantům, novinářům, bloggerům, odborářům, aktivistům bojujícím za práva žen, představitelům občanské společnosti a menšinám ze strany státních orgánů, bezpečnostních sil a služeb a jiných skupin v Egyptě, a vyzývá k okamžitému zastavení této praxe; připomíná egyptské vládě její odpovědnost za zajištění bezpečnosti všech občanů bez ohledu na jejich politické názory, příslušnost nebo vyznání a za zaručení práva uplatňovat svobodu shromažďování, sdružování, vyjadřování a tisku bez svévolně stanovovaných omezení a censury; vyzývá egyptské úřady, aby se zavázaly k dialogu a nenásilí a k inkluzivní správě věcí veřejných;
8. zdůrazňuje, že je třeba, aby případy porušování lidských práv byly okamžitě nestranně a nezávisle vyšetřeny a aby se osoby odpovědné za toto porušování byly nuceny ze svého jednání zodpovídat; vyzývá Radu, aby zvážila cíleně sankce proti jednotlivcům, o nichž je známo, že se podíleli na závažném porušování lidských práv;
9. vyjadřuje vážné pochyby ohledně čestnosti, inkluzivnosti a důvěryhodnosti parlamentních voleb, jež by se měly údajně konat nejpozději v březnu 2015, s ohledem na pokračující omezováni základních lidských práv a svobod a na změněný rámec pro volby, který nezaručuje odpovídající pluralitní a reprezentativní volební proces; požaduje, aby v případě, že EU obdrží pozvání ke sledování průběhu těchto voleb, podala vysoká představitelka, místopředsedkyně Komise, zprávu Parlamentu o obecném posouzení vhodnosti a proveditelnosti mise EU ke sledování průběhu voleb v současném kontextu, kdy chybí základní záruky svobodných a spravedlivých voleb;
10. naléhavě vyzývá vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, Radu a Komisi, aby prováděly politiku EU vůči Egyptu v duchu zásady „více za více“ a „méně za méně“ a podmínily jakoukoli další pomoc egyptské vládě, včetně finanční pomoci, dosažením konkrétních ukazatelů zlepšení v oblasti lidských práv;
11. vyzývá k zákazu vývozu technologií pro špionáž a sledování, které mohou být využívány k sledování a útlaku občanů, do Egypta pro celou EU a v souladu s Wassenaarským ujednáním také k zákazu vývozu bezpečnostního vybavení a vojenské pomoci, které by mohly být zneužity k potlačování pokojných protestů;
12. vyjadřuje plnou solidaritu egyptskému lidu v jeho boji proti terorismu a násilnému extrémismu; uznává, že Egypt stojí v první linii boje proti terorismu a dopadů selhání státu na Blízkém východě a v Severní Africe, zejména v Libyi; vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech unesených egyptských občanů v současnosti zadržovaných v Libyi; varuje však, že státem podporované porušování lidských práv, zejména na Sinajském poloostrově, prohlubuje hrozbu terorismu tím, že vede pomýlené a nepokojené jedince blíž k teroristickým organizacím, z nichž některé se přihlásily k teroristickému „Islámskému státu“;
13. vítá aktivní zapojení Egypta do úsilí o zprostředkování mírů mezi Izraelem a palestinskými frakcemi; připomíná však, že toto zprostředkování může dosáhnout svého plného potenciálu, pouze pokud se samotný Egypt stane zemí dodržující základní lidská práva a svobody, jež nediskriminuje žádnou mírovou politickou sílu v zemi; je dále znepokojen tím, že se Egypt rozšiřuje své nárazníkové pásmo v Gaze, aby bojoval proti pašování zbraní, což může mít kontraproduktivní dopady, protože dochází v širokém měřítku k destrukcím domů a vyhánění rodin z Rafahu;
14. naléhavě žádá egyptské orgány, aby upustily od stíhání osob LGBT za přiznání své sexuální orientace a uplatňování práva na shromažďování na základě „zákona o zhýralosti“ a aby propustily všechny osoby LGBT zatčené a uvězněné na základě tohoto zákona; naléhavě žádá egyptskou vládu, aby přijala vnitrostátní strategie pro boj proti násilí namířenému proti ženám, osobám LGBT a k odstranění všech forem diskriminace a zajistila přitom účinné konzultace se ženami, skupinami chránícími práva osob LGBT a jinými organizacemi občanské společnosti a jejich zapojení do celého procesu;
15. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, parlamentům a vládám členských států, prezidentovi Egyptské arabské republiky a jeho prozatímní vládě.
- [1] Přijaté texty, P8_TA(2014)0007