NÁVRH USNESENÍ o svobodě projevu v Turecku – nedávném zatýkání novinářů a vedoucích pracovníků sdělovacích prostředků a systematickém tlaku na sdělovací prostředky
12.1.2015 - (2014/3011(RSP))
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
Charles Tannock, Mark Demesmaeker, Angel Dzhambazki za skupinu ECR
Viz také společný návrh usnesení RC-B8-0036/2015
B8‑0045/2015
Usnesení Evropského parlamentu o svobodě projevu v Turecku – nedávném zatýkání novinářů a vedoucích pracovníků sdělovacích prostředků a systematickém tlaku na sdělovací prostředky
(2014/3011 (RSP))
Evropský parlament,
– s ohledem na svá předcházející usnesení o Turecku,
– s ohledem na závěry Rady pro obecné záležitosti ze dne 16. prosince 2014,
– s ohledem na společné prohlášení místopředsedkyně Komise / vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a komisaře odpovědného za evropskou politiku sousedství a jednání o rozšíření ze dne 14. prosince 2014,
– s ohledem na prohlášení komisaře Rady Evropy pro lidská práva ze dne 15. prosince 2014,
– s ohledem na zprávu o pokroku Turecka za rok 2014 ze dne 8. října 2014,
– s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že dne 14. prosince 2014 zatkla turecká policie novináře a členy vedení sdělovacích prostředků, včetně šéfredaktora deníku Zaman Ekrema Dumanlıho a generálního ředitele mediální skupiny Samanyolu Hidayeta Karaci; vzhledem k tomu, že soudní příkaz vydaný soudcem z Istanbulu uvádí, že jsou trestně stíháni pro podezření ze založení organizace, která se „nátlakem, zastrašováním a výhrůžkami pokoušela chopit státní moci“, což činili „s použitím lží, zbavení osobní svobody a padělání dokumentů“;
B. vzhledem k tomu, že část osob zatčených v prosinci 2014 již byla propuštěna; vzhledem k tomu, že dne 19. prosince 2014 oznámil istanbulský soud podmínečné propuštění Ekrema Dumanlıho, kterému byl zároveň do uzavření vyšetřování pro podezření ze spáchání trestného činu vydán zákaz vycestovat; vzhledem k tomu, že však Hidayet Karaca má až do uzavření vyšetřování zůstat ve vazbě;
C. vzhledem k tomu, že tyto případy zatčení jsou součástí všeobecného zásahu tureckých orgánů proti síti Fethullaha Gülena, v USA žijícího duchovního, jenž je obviňován z toho, že uvnitř Turecka buduje „paralelní stát“, a jeho údajným přívržencům;
D. vzhledem k tomu, že Turecko se v posledních letech propadá v žebříčcích hodnotících svobodu tisku a sdělovacích prostředků, neboť roste počet novinářů, blogerů, majitelů sdělovacích prostředků a dalších, kterým je vyhrožováno, kteří jsou zastrašováni, či dokonce vězněni za kritiku tureckého prezidenta Erdogana a Davutoğluovy vlády;
E. vzhledem k tomu, že EU a její členské státy zatýkání, k němuž došlo dne 14. prosince 2014, důrazně kritizovaly a prohlásily, že „je v rozporu s evropskými hodnotami“ a „neslučuje se se svobodou sdělovacích prostředků“; vzhledem však k tomu, že prezident Erdogan na to EU vzkázal, že si „má hledět svého a své názory si nechat pro sebe“;
F. vzhledem k tomu, že ve zprávě o pokroku Turecka za rok 2014 Komise konstatuje, že byly učiněny pozitivní kroky přijetím akčního plánu týkajícího se porušování Evropské úmluvy o lidských právech a omezením délky vazby, v jehož důsledku bylo mnoho novinářů propuštěno; vzhledem však k tomu, že Komise zároveň konstatuje, že byly přijaty právní předpisy dále omezující svobodu projevu, včetně internetu, a že v praxi bylo uplatňování této svobody a svobody tisku skutečně omezeno;
G. vzhledem k tomu, že Turecko je od roku 1999 kandidátem na členství v EU a že v roce 2005 začala jednání o jeho přistoupení; vzhledem k tomu, že země patří k významným rozvíjejícím se ekonomikám, je členem NATO a skupiny G20 a je považována za klíčového partnera EU;
1. odsuzuje nedávné policejní zásahy a zadržování řady novinářů a představitelů sdělovacích prostředků v Turecku; zdůrazňuje, že tyto akce zpochybňují respektování svobody sdělovacích prostředků, která je jednou z klíčových zásad demokracie;
2. upozorňuje na skutečnost, že řada ustanovení v tureckém právním řádu a to, jak je vykládají soudci, nadále omezuje svobodu projevu, včetně svobody sdělovacích prostředků; připomíná, že svoboda projevu a pluralita sdělovacích prostředků jsou pro demokratickou společnost naprosto nepostradatelné, jelikož občanům umožňují, aby se aktivně a informovaně účastnili společných rozhodovacích procesů, čímž se posiluje demokracie; je hluboce znepokojen počtem novinářů držených ve vazbě a vyzývá turecké soudní orgány, aby tyto případy co nejdříve přezkoumaly a řešily; zdůrazňuje, že pokrok v přístupových jednáních závisí na dodržování zásad právního státu a základních práv;
3. konstatuje, jak zdůrazňuje zpráva o pokroku Turecka za rok 2014, že soudní stíhání novinářů a spisovatelů i četné případy propouštění novinářů vedou k tomu, že majitelé sdělovacích prostředků a novináři nadále praktikují rozsáhlou autocenzuru, která se vztahuje i na témata veřejného zájmu, jako jsou obvinění z korupce;
4. naléhavě vyzývá tureckou vládu, aby změnila kurz a pracovala na reformách, které by měly zajistit odpovídající kontroly a rozdělení pravomocí plně zaručující svobodu, včetně svobody myšlení, projevu a sdělovacích prostředků, demokracii, rovnost, právní stát a dodržování lidských práv a které by Turecko ukotvily v západní demokratické, hospodářské a bezpečnostní sféře;
5. bere na vědomí, jak uvedla Rada ve svých závěrech ze dne 16. prosince 2014, že nástroj předvstupní pomoci (NPP II) na období 2014–2020 zavádí větší soudržnost mezi finanční pomocí EU a celkovým pokrokem při naplňování předvstupní strategie;
6. bere na vědomí přijetí akčního plánu týkajícího se porušování Evropské úmluvy o lidských právech, jenž předpokládá revizi některých ustanovení tureckého trestního zákoníku, která omezují svobodu projevu a svobodu tisku, a to v oblastech, v nichž podle nálezu Evropského soudu pro lidská práva Turecko porušuje Evropskou úmluvu o lidských právech;
7. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku / místopředsedkyni Komise a vládě a parlamentu Turecka.