Postup : 2015/2530(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B8-0124/2015

Předložené texty :

B8-0124/2015

Rozpravy :

Hlasování :

PV 11/02/2015 - 9.18
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :


NÁVRH USNESENÍ
PDF 163kWORD 89k
4.2.2015
PE547.529v01-00
 
B8-0124/2015

předložený na základě prohlášení Komise

v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu


o protiteroristických opatřeních (2014/2530(RSP))


Cornelia Ernst, Barbara Spinelli, Marie-Christine Vergiat, Marina Albiol Guzmán za skupinu GUE/NGL

Usnesení Evropského parlamentu o protiteroristických opatřeních (2014/2530(RSP))  
B8‑0124/2015

Evropský parlament,

–       s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–       s ohledem na články 2, 3 a 6 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–       s ohledem na příslušné články Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU),

–       s ohledem na své usnesení ze dne 14. prosince 2011 o sdělení nazvaném „Politika EU pro boj proti terorismu: dosažené úspěchy a budoucí úkoly“(1),

–       s ohledem na své usnesení ze dne 10. října 2013 o údajném převozu a nezákonném zadržování vězňů ze strany CIA v evropských zemích(2),

–       s ohledem na své usnesení ze dne 27. února 2014 o stavu dodržování základních práv v Evropské unii (v roce 2012)(3),

–       s ohledem na své usnesení ze dne 12. března 2014 o programu agentury NSA (USA) pro sledování, subjektech členských států pro sledování a dopadech na základní práva občanů EU a na transatlantickou spolupráci v oblasti spravedlnosti a vnitřních věcí(4),

–       s ohledem na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu a kterou se nahrazuje rámcové rozhodnutí Rady 2011/220/SVV(5),

–       s ohledem na zprávu Evropské agentury pro základní práva (FRA) ze dne 27. října 2010 nazvanou „Zkušenosti s diskriminací, společenskou marginalizací a násilím: srovnávací studie muslimské a nemuslimské mládeže ve třech členských státech EU“,

–       s ohledem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 8. dubna 2014, který zrušil směrnici o uchovávání údajů;

–       s ohledem na své nedávné postoupení dohody mezi EU a Kanadou o sdílení osobních údajů o cestujících (PNR) Evropskému soudnímu dvoru,

–       s ohledem na čl. 115 odst. 5 a čl. 110 odst. 4 jednacího řádu

–       s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu

A.     vzhledem k tomu, že dodržování základních práv a občanských svobod je zásadním prvkem úspěšné politiky boje proti terorismu;

B.     vzhledem k tomu, že je extrémně znepokojující nedávný vzestup rasismu včetně islamofobie a antisemitismu a ten nepomáhá konstruktivní debatě o začlenění, ale naopak jen přispívá k další polarizaci;

C.     vzhledem k tomu, že výzkum ukázal, že diskriminace a sociální vyloučení je jedním z hlavních faktorů, jež vedou k násilnému chování; vzhledem k tomu, že nedávný výzkum ukazuje, že náboženské vyznání nehraje roli ve vysvětlení násilného chování(6);

D.     vzhledem k tomu, že existuje naléhavá potřeba jasné právní definice pojmu „profilování“, založené na relevantních normách ochrany základních práv a údajů v zájmu snížení nejistoty, pokud jde o to, jaké činnosti jsou zakázané, a jaké nikoli;

E.     vzhledem k tomu, že Soudní dvůr Evropské unie nedávno prohlásil směrnici o uchovávání údajů za neplatnou na základě nedostatku přiměřenosti a ve svém rozsudku stanovil jasné podmínky, které musí splňovat jakékoli opatření ke sběru a uchovávání údajů ve velkém rozsahu, aby bylo považováno za zákonné;

1.      odsuzuje všechny teroristické útoky, k nimž dochází na celém světě; vyjadřuje hlubokou soustrast obětem nedávných teroristických útoků v Paříži a jejich rodinám i obětem terorismu na celém světě;

2.      rozhodně žádá členské státy, aby řádně provedly směrnici 2012/29/EU ze dne 25. října 2012, kterou se zavádí minimální pravidla pro práva, podporu a ochranu obětí trestného činu;

3.      opětovně zdůrazňuje svou podporu dodržování svobody vyjadřování, základních práv, tolerance a vlády zákona a dalším základním zásadám zakotveným v Chartě OSN a mezinárodním právu;

4.      vyzývá členské státy, aby zastavily politickou, hospodářskou nebo vojenskou podporu režimů a teroristických skupin, jež jsou zapojené do teroristické činnosti nebo ji tolerují; především zdůrazňuje, že je zapotřebí, aby EU, její členské státy a partnerské země založily svou strategii boje proti mezinárodnímu terorismu i dalším formám zločinu na principech právního státu a dodržování základních práv; dále zdůrazňuje, že vnější činnost Unie zaměřená na boj proti mezinárodnímu terorismu by se měla v první řadě soustředit na prevenci a na politiku odmítající všechny druhy vojenských intervencí spojenou s důkladným přehodnocením postavení EU v mezinárodních vyjednáváních a upozorňuje, že je nutné prohlubovat dialog, toleranci a porozumění mezi různými kulturami a náboženstvími;

5.      upozorňuje, že bezpečnostní orgány měly – stejně jako v případě pachatelů předchozích útoků – o pařížských útočnících informace již před útoky a jejich jednání bylo předmětem vyšetřování a dohledu; trvá na tom, že to vznáší otázky nad tím, do které míry případně mohly orgány lépe použít již dostupné údaje o těchto pachatelích;

6.      opakuje svou výzvu Komisi a Radě, aby provedly komplexní hodnocení stávajících protiteroristických a bezpečnostních opatření EU, obzvláště s ohledem na dodržování lidských práv a občanských svobod, jak jsou zakotveny ve Smlouvách, Listině základních práv Evropské unie a v Evropské úmluvě o lidských právech za použití postupu stanoveného v čl. 70 SFEU, a aby zveřejnily výsledky tohoto hodnocení spolu s Evropským programem pro bezpečnost;

7.      opětovně důrazně žádá o demokratický a soudní dohled a mechanismus kontroly nad protiteroristickými politikami a zdůrazňuje, že opatření, jež se zpětně jeví jako zbytečná, neúčinná a nepřiměřená pro účely boje proti terorismu, musí být zrušena; podtrhuje rovněž nutnost vyšetřit případy porušování základních práv a zjednat jejich nápravu a navrhnout nové formy demokratické kontroly, které by byly založeny na pravomocích, jež Evropskému parlamentu a národním parlamentům udělila Lisabonská smlouva;

Komplexní přístup k boji proti radikalizaci a terorismu

8.      má za to, že primárním cílem každé společnosti k prevenci násilné radikalizace by mělo být společné úsilí o začlenění a vzájemné porozumění kulturních, etnických a náboženských přesvědčení, což podpoří trvalou toleranci;

9.      vyzývá členské státy, aby investovaly do vzdělávacích programů, které budou respektovat rovnost příležitostí a snižovat sociální diskriminaci počínaje již od fáze samého začátku školní výuky, včetně vzdělávání učitelů o společenských problémech a diverzitě;

10.    varuje před tím, že pokud chybí dlouhodobé vyhlídky v důsledku chudoby a nezaměstnanosti, vytváření ghett na předměstích a odcizení celých předměstských čtvrtí, může to u některých jedinců vyvolávat pocit bezmoci a vést až k destruktivnímu jednání k posílení vlastní osobnosti, které se odrazí ve vstupu do džihádistických organizací či extremistických hnutí; vyzývá členské státy, aby zvýšily své úsilí o vymýcení chudoby, poskytnutí vyhlídek na zaměstnání, posílení a respektování jednotlivce, zastavení škrtů sociálního zabezpečení a veřejných služeb, které se drasticky odrazily na schopnosti místních, regionálních a vnitrostátních orgánů usilovat o resocializaci a poskytovat skutečnou sociální pomoc jednotlivcům a rodinám žijícím v nejzanedbanějších předměstských oblastech;

11.    podtrhuje skutečnost, že diskriminace prohlubuje radikalizaci a upevnit vzorce násilného jednání; zdůrazňuje, že vedle předpisů zajišťujících rovnost a nediskriminaci musí existovat také specifické politické strategie, které se budou zabývat všemi formami rasismu, včetně antisemitismu a islamofobie;

12.    odmítá veškeré používání rasového, etnického a náboženského profilování zaměřeného na konkrétní skupiny v rámci opatření v oblasti boje proti terorismu, jelikož je v rozporu se základními demokratickými zásadami rovnosti před zákonem a nediskriminace; zdůrazňuje nepřiměřené účinky praktik následujících po 11. září na muslimské komunity;

13.    podporuje programy financované státy ve spolupráci s místními organizacemi občanské společnosti, které dávají etnickým a náboženským menšinám možnost přispívat ke střednědobému a dlouhodobému zlepšování sociálního a ekonomického postavení svých komunit;

Dobře zaměřená bezpečnostní opatření respektující právní stát

14.    odmítá falešný rozpor mezi bezpečností a svobodou; je toho názoru, že svoboda jednotlivce a respektování základních práv jsou základním kamenem a nezbytnou podmínkou pro bezpečnost v jakékoli společnosti;

15.    připomíná, že jakékoli bezpečnostní opatření včetně těch týkajících se boje proti terorismu by mělo být přijímáno s ohledem na zajištění osobní svobody a musí být v plném souladu s právním státem a za dodržování povinností v oblasti základních práv, včetně těch, které se týkají soukromí a ochrany údajů, a musí vždy umožňovat soudní nápravu;

16.    zdůrazňuje, že posouzení nezbytnosti a přiměřenosti jakéhokoli opatření, které omezuje základní práva a svobody, je právním požadavkem stanoveným Listinou; nesouhlasí v této souvislosti s tendencí paušálně zdůvodňovat jakékoli bezpečnostní opatření obecným odkazem na jeho „užitečnost“ v boji proti terorismu a závažné trestné činnosti;

17.    opětovně zdůrazňuje, že základem každého opatření týkajícího se výměny údajů může být pouze konzistentní právní rámec ochrany údajů poskytujícím právně závazné normy ochrany osobních údajů, zejména pokud jde o omezení účelu, minimalizaci údajů, informace, přístup, opravu, výmaz a soudní nápravu;

18.    odmítá stávající atmosféru vytváření paranoidního strachu s cílem co nejrychleji přijmout více protiteroristických opatření, jako je směrnice EU o jmenné evidenci cestujících, předtím, než bude posouzena jejich právní nezbytnost nebo provedeno hodnocení stávajícího souboru opatření v oblasti boje proti terorismu; zdůrazňuje skutečnost, že již existuje nezanedbatelný soubor právních předpisů a souvisejících opatření v oblasti boje proti terorismu ve všech členských státech, který zahrnuje:

–   údaje o pasech cestujících, které jsou již porovnávány s databázemi známých zločinců a osob se zákazem vstupu;

–  donucovací orgány, které mají přístup k telefonním a osobním údajům podezřelých osob nebo i skupin podezřelých osob, pokud jsou spojeny s konkrétní hrozbou;

–  Schengenský informační systém, který umožňuje sledování jednotlivců a jejich rychlé zatčení a vydání v případě, kde představují bezpečnostní hrozbu nebo se připravují ke spáchání trestného činu;

19.    zdůrazňuje tudíž skutečnost, že donucovací orgány musí využívat stávajících možností a jako prioritu zvýšit spolupráci mezi sebou navzájem;

20.    domnívá se, že v rámci boje proti závažné a organizované trestné činnosti by prioritou EU mělo být potírání nezákonného obchodování se střelnými zbraněmi; zejména je toho názoru, že je zapotřebí více prohloubit spolupráci v souvislosti s mechanismy pro výměnu informací a se sledovatelností a ničením zakázaných zbraní; v tomto ohledu zdůrazňuje, že jsou politováníhodné dvojí normy některých členských států, které prodávají zbraně a vojenské vybavení konkrétním skupinám v některých konfliktních oblastech a zároveň odsuzují použití síly;

 

 

21.    vyzývá k okamžitému uplatňování nedávno schválené směrnice o boji proti praní peněz;

22.    poukazuje na skutečnost, že se již mohou provádět cílené kontroly v případě osob požívajících právo na svobodný pohyb při překračování vnějších hranic v určitém časovém úseku, na určitých trasách nebo na určitých hraničních přechodech, a to v závislosti na míře ohrožení; trvá na tom, že místo toho, aby zaváděly hraniční kontroly nad rámec stávajících možností, měly by členské státy lépe a bez omezení využívat stávající Schengenský rámec;

23.    vyzývá Komisi, aby návrh systému EU pro jmennou evidenci cestujících znovu formálně posoudila na základě kritérií nezbytnosti a přiměřenosti, která Soudní dvůr Evropské unie formuloval ve svém rozhodnutí týkajícím se směrnice o uchovávání údajů; pověřuje svou právní službu, aby do šesti týdnů od přijetí tohoto usnesení provedla podobné přehodnocení;

24.    v tomto spojení připomíná, že neexistuje obecná definice terorismu, což jen zhoršuje nejednoznačnost navrhovaných opatření proti terorismu;

Bezpečnost IT

25.    připomíná, že opatření omezující základní práva na internetu pro účely boje proti terorismu musí být nezbytná a přiměřená; zdůrazňuje, že každé odstranění údajného nezákonného obsahu by mělo být provedeno výlučně na základě jednoznačných kritérií stanovených zákonem na základě soudního povolení a v souladu s odpovídajícími procesními zárukami, a nikoli prostřednictvím soukromého dozoru poskytovatelů internetových služeb; v této souvislosti připomíná právo na svobodu projevu podle Listiny a nebezpečné použití cenzury v třetích zemích a v členských státech, což bude s největší pravděpodobností mít neblahý vliv na svobodné a otevřené demokratické zapojení občanů;

26.    zdůrazňuje skutečnost, že používání šifrování vládami, podniky a občany je základním pilířem evropské bezpečnosti IT; vyzývá Komisi, Radu a členské státy, aby upustily od jakýchkoli pokusů oslabit bezpečnost IT prostřednictvím regulace týkající se používání šifrování; zdůrazňuje, že zákaz používání šifrování by vedl k riziku snížení bezpečnosti a posílení naší zranitelnosti kybernetickými útoky;

27.    zdůrazňuje význam svobodného software a software s otevřeným zdrojovým kódem v rámci bezpečnosti IT, jelikož veřejně dostupný zdrojový kód lze snadno a nezávisle posuzovat;

28.    připomíná závazek EU a jejích členských států k provádění zásady ochrany soukromí již na úrovni návrhu v právních předpisech v oblasti ochrany údajů;

29.    vyzývá k rychlému přijetí souboru opatření na ochranu údajů, a to mimo jiné prostřednictvím schválení všeobecného přístupu v Radě, který bude respektovat minimální normy stanovené ve směrnici 95/46/EU;

Oblast soudnictví

30.    vyzývá členské státy k prohloubení vzájemné spolupráce jejich soudních orgánů na základě dostupných nástrojů EU, například Evropského informačního systému rejstříku trestů (ECRIS), evropského zatýkacího rozkazu a evropského vyšetřovacího příkazu, při níž budou respektovat proporcionalitu a základní práva; vyzývá členské státy, aby v souladu s plánem na posílení procesních práv bezodkladně schválily všechny navržená opatření a v dalším fázi se věnovaly rozhodnutím o podmínkách zadržování ve vyšetřovací vazbě a ve vězení;

31.    vyjadřuje své přesvědčení, že účelem našeho systému trestního soudnictví by měla být rehabilitace jednotlivců tak, že po návratu již nebudou představovat pro společnost riziko; vyzývá členské státy, aby investovaly nezbytné lidské zdroje k podpoře rehabilitace a resocializace jednotlivců, kteří byli propuštěni z vězení;

32.    vyzývá členské státy a Komisi, aby zavedly nebo posílily systémy na ochranu oznamovatelů, zejména v oblasti národní bezpečnosti a zpravodajských činností;

Vnější dimenze

33.    varuje před pokušením vracet se k předchozím krátkozrakým a neúčelným praktikám tajných dohod s autoritářskými režimy ve jménu bezpečnosti, stability a boje proti násilnému extremismu;

34.    je silně kritický k roli, kterou sehrály různé západní intervence v podpoře radikalizace jednotlivců zejména na Blízkém východě a v sousedních jižních zemích; zdůrazňuje, že takové politiky podporují terorismus místo toho, aby ho potlačovaly, a proto by se od nich mělo upustit;

35.    je znepokojen zaměřením politik EU pro boj proti terorismu na vojenská „řešení“, což vede k řadě programů vojenské pomoci autoritářským režimům cíleným na posílení jejich vojenských kapacit a tudíž posilujícím jejich represivní politiky;

36.    poukazuje na to, že nasazení vojenských jednotek uvnitř vlastní země je v různých členských státech obecně zakázáno; zdůrazňuje, že doložka solidarity (čl. 222 SFEU) nesmí sloužit jako nástroj k obcházení těchto vnitrostátních omezení; poukazuje na nebezpečí, že doložka solidarity by rovněž mohla být využita jako nástroj k vyslání vojáků v rámci členského státu pod záminkou boje proti „člověkem způsobeným katastrofám“, což by mohlo zahrnovat také protestující občany atd.; zdůrazňuje, že takový výklad doložky solidarity musí být důrazně odmítnut;

37.    domnívá se, že EU by měla výrazně revidovat své vnější politiky, zejména svou strategii v oblasti jižního Středomoří v rámci přezkumu evropské politiky sousedství (EPS) z důvodu jejího neúspěchu; vyzývá EU, aby vytvořila nový rámec vztahů s těmito zeměmi a regiony, který by se zakládal na nezasahování do vnitřních záležitostí a respektování jejich suverenity a zaměřil by se na podporu rozvoje sousedních regionů a podporu zaměstnanosti a vzdělávání namísto „dohod o přidružení“, které slouží především k vytváření oblastí volného obchodu, z nichž mají prospěch obchodní společnosti na evropské straně;

38.    znovu zdůrazňuje, že členské státy a případně EU by měly řešit základní příčiny násilného extremismu tím, že se zaměří na řešení problémů náboženskému extremismu způsobem, který je slučitelný s lidskými právy a mezinárodním právem namísto toho, aby povzbuzovaly a podporovaly represivní režimy nebo skupiny v těchto zemích;

39.    trvá na tom, že spolupráce v oblasti bezpečnosti – od sdílení zpravodajských informací přes právní stát, reformu soudnictví a programy trestního soudnictví po externalizaci azylových politik, jako je tomu v chartúmském procesu, – by měla být v přísném souladu s mezinárodním právem;

40.    je toho mínění, že v oblasti bezpečnosti by se EU měla omezit na programy spolupráce zaměřené na deradikalizaci a boj proti násilnému extremismu tam, kde je to vhodné, ale měla by se zdržet vnucování svých hospodářských nebo politických myšlenek suverénním státům prostřednictvím vnější dimenze svých politik;

 

41.    v této spojitosti připomíná své odmítnutí dohody o přidružení mezi EU a Izraelem vzhledem k dvojí roli, již EU a mnoho jejích členských států hraje v izraelsko–palestinském konfliktu, což dále posiluje dojem dvojích standardů a proti–muslimské nebo proti–arabské zaujatosti;

42.    žádá zvýšení transparentnosti a odpovědnosti v rozhodnutích zahraniční politiky týkajících se boje proti terorismu; zdůrazňuje potřebu vhodných soudních postupů pro jednotlivce nebo organizace tak, aby mohly požadovat soudní přezkum jakéhokoli rozhodnutí v rámci Společné zahraniční a bezpečností politiky (SZBP), které se jich dotýká;

43.    je důrazně proti používání bezpilotních letounů k mimosoudnímu zabíjení podezřelých z terorismu a žádá zákaz použití bezpilotních letounů ke sledování civilistů a jejich policejní kontrole;

44.    žádá, aby Komise a členské státy důkladněji vyšetřily evropskou účast na americkém programu mučení a vydávání vězňů a po příkladu zprávy Senátu USA umožnily veřejnosti, aby pochopila, do jaké míry se jejich vlády zapojily do těchto odporných nezákonných praktik a nakolik se na nich spolupodílely;

45.    pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi a vládám a parlamentům členských států.

 

 

(1)

Úř. věst. C 168 E, 14.6.2013, s. 45.

(2)

Přijaté texty, P7_TA(2013)0418.

(3)

Přijaté texty, P7_TA(2013)0173.

(4)

Přijaté texty, P7_TA(2014)0230.

(5)

Úř. věst. L 315, 14.11.2012, s. 57.

 

(6)

Viz zpráva Agentury Evropské unie pro základní práva s názvem „Experience of discrimination, social marginalisation and violence: A comparative study of Muslim and non-Muslim youth in three EU Member States“ („Zkušenosti s diskriminací, společenskou marginalizací a násilím: srovnávací studie muslimské a nemuslimské mládeže ve třech členských státech EU“).

 

Právní upozornění - Ochrana soukromí