Postup : 2015/2747(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B8-0716/2015

Předložené texty :

B8-0716/2015

Rozpravy :

Hlasování :

PV 09/07/2015 - 12.12
CRE 09/07/2015 - 12.12
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2015)0276

NÁVRH USNESENÍ
PDF 140kWORD 75k
Viz také společný návrh usnesení RC-B8-0716/2015
7.7.2015
PE565.694v01-00
 
B8-0716/2015

předložený na základě prohlášení předsedy

v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu


o připomínce událostí ve Srebrenici (2015/2747(RSP))


Igor Šoltes, Terry Reintke, Ulrike Lunacek, Davor Škrlec za skupinu Verts/ALE

Usnesení Evropského parlamentu o připomínce událostí ve Srebrenici (2015/2747(RSP))  
B8‑0716/2015

Evropský parlament,

–       s ohledem na své usnesení ze dne 15. ledna 2009 o Srebrenici(1),

–       s ohledem na o stabilizaci a přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Bosnou a Hercegovinou na straně druhé podepsanou v Lucemburku dne 16. června 2008 a ratifikovanou všemi členskými státy EU,

–       s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci o Bosně a Hercegovině ze dne 16. března 2015,

–       s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 827 (1993), č. 1551 (2004) a č. 1575 (2004),

–       s ohledem na zprávu generálního tajemníka OSN ze dne 15. listopadu 1999 vycházející z rezoluce Valného shromáždění č. 53/35 o pádu Srebrenice,

–       s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu

A.     vzhledem k tomu, že dne 11. července 1995 obsadily na základě pokynů tehdejšího prezidenta Republiky srbské Radovana Karadžiče východobosenské město Srebrenica, které bylo prohlášeno rezolucí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů č. 819 (1993) za chráněnou zónu, srbské oddíly vedené generálem Ratkem Mladičem;

B.     vzhledem k tomu, že během několika dnů masakrů následujících po pádu Srebrenice bylo více než 8 000 muslimských mužů a chlapců, kteří v této oblasti hledali útočiště pod záštitou jednotek Organizace Spojených národů (UNPROFOR), hromadně popraveno jednotkami bosenských Srbů pod velením generála Mladiče a polovojenskými jednotkami, včetně neregulérních srbských policejních jednotek, které na bosenské území vstoupily ze Srbska, a tzv. dobrovolníků z členských států EU; vzhledem k tomu, že téměř 30 000 žen, dětí a starších lidí bylo nuceně deportováno v rámci kampaně etnických čistek vedených v obrovském meřítku, v důsledku čehož tato událost představuje nejhorší válečný zločin, k němuž v Evropě došlo od skončení druhé světové války;

C.     vzhledem k tomu, že se tato tragédie, označená Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) a Mezinárodním soudním dvorem (ICJ) za akt genocidy, odehrála v místě, které OSN prohlásila za bezpečné útočiště, a proto je symbolem nemohoucnosti mezinárodního společenství zasáhnout do konfliktu a ochránit nevinné civilní obyvatelstvo;

D.     vzhledem k tomu, že v roce 1999 prohlásil generální tajemník OSN ve své zprávě o pádu Srebrenice, že se OSN nepodařilo splnit její mandát, zejména pokud se jedná o ochranu tzv. „bezpečných oblastí“, a že tudíž nese svůj díl odpovědnosti;

E.     vzhledem k četným případům porušení Ženevských úmluv, jichž se dopustily jednotky bosenských Srbů na muslimském civilním obyvatelstvu Srebrenice, k nimž patřila deportace tisíců žen, dětí a starších lidí a znásilnění velkého počtu žen;

F.     vzhledem k tomu, že navzdory úsilí o nalezení a exhumaci masových i jednotlivých hrobů, nebylo dosud nalezeno a identifikováno téměř 1 200 mužů a chlapců ze Srebrenice;

G.     vzhledem k tomu, že dne 30. ledna 2015 Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii potvrdil rozsudky nad pěti vysoce postavenými důstojníky bosenskosrbské armády, kteří byli odsouzeni za svou účast na genocidě, k níž došlo v roce 1995 v Srebrenici, čímž tento tribunál potvrdil a učinil pravomocným první rozsudek za zločin genocidy; vzhledem k tomu, že někteří z odsouzených důstojníků byli přímo podřízeni bývalému armádnímu veliteli bosenskosrbské armády Ratku Mladičovi, který je v současné době souzen Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii za zločiny zahrnující genocidu;

H.     vzhledem k tomu, že nedostatky v rozhodovacích mechanismech EU a neexistence skutečné zahraniční a bezpečnostní politiky hrály rovněž negativní úlohu v tom, jak se události vyvinuly;

1.      přeje si uctít památku všech obětí genocidy ve Srebrenici a zvěrstev spáchaných během válek v bývalé Jugoslávii a vzdát těmto obětem čest; vyjadřuje soustrast a solidaritu rodinám obětí;

2.      zdůrazňuje, že mezi hlavní priority EU by mělo patřit včasné předcházení genocidám a zločinům proti lidskosti a jejich účinné trestání;

3.      vyzývá Radu, Komisi a členské státy, aby učinily vše, co je v jejich silách, pro to, aby v Evropě již nikdy nemohlo dojít k opakování takovýchto nestvůrně barbarských činů, a aby vyšetřily, zda někteří občané EU neusnadnili páchání genocidy, zločinů proti lidskosti a válečných zločinů na území Bosny a Hercegoviny v letech 1992–1995 nebo takové činy sami nespáchali;

4.      vyzývá Parlamentní shromáždění Bosny a Hercegoviny, aby přijalo usnesení o genocidě ve Srebrenici; vítá iniciativu Spojeného království ohledně rezoluce OSN o této otázce;

5.      vyjadřuje podporu organizacím občanské společnosti, jako je Sdružení matek z enkláv Srebrenica a Žepa, za jejich stěžejní úlohu při posilování povědomí a budování širší základny pro usmíření mezi všemi občany země; vyzývá všechny občany Bosny a Hercegoviny, aby využili 20. výročí genocidy ve Srebrenici jako příležitost k posílení usmíření a spolupráce, což jsou hlavní nezbytné podmínky k tomu, aby se všechny země v tomto regionu posunuly na své evropské cestě vpřed; vyzývá Komisi a vysokou představitelku, místopředsedkyni Komise, aby uznaly důležitost politik usmiřování, a poukazuje na důležitou úlohu náboženských autorit, sdělovacích prostředků a vzdělávacích systémů v tomto obtížném procesu;

6.      připomíná, že mírovým silám OSN UNPROFOR se nepodařilo ochránit předem určené bezpečné oblasti; připomíná, že některé členské státy EU přispěly do jednotek UNPROFOR velkým počtem vojáků, a mají tudíž a musí také přijmout velký díl břemena odpovědnosti;

7.      vyzývá Radu a Komisi, aby v předvečer výročí této genocidy ve Srebrenici-Potočari potvrdily odhodlání EU zasazovat se o evropskou perspektivu všech zemí západního Balkánu a napomáhat procesu přistoupení, v neposlední řadě také díky usnadňování posílené spolupráce v regionu;

8.      konstatuje, že Daytonská dohoda byla významným nástrojem pro nastolení míru v regionu, současně však zdůrazňuje, že se také stala problematickým bodem v rámci konsolidace životaschopného politického systému v Bosně a Hercegovině; upozorňuje na skutečnost, že všichni občané musejí přijmout svůj díl odpovědnosti, má-li být dosaženo nového ústavního uspořádání a ustaven životaschopný stát pro všechny; připomíná, že diplomaté z Evropské unie a jejích členských států se podíleli na vypracovávání „daytonské ústavy“, a že EU a její členské státy proto sdílejí zvláštní díl odpovědnosti za reformy v této zemi;

9.      pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě a Komisi, vládám členských států, vládě a parlamentu Bosny a Hercegoviny a jejích entit a vládám a parlamentům zemí západního Balkánu.

 

(1)

Úř. věst. C 46 E, 24.2.2010, s. 111.

Právní upozornění - Ochrana soukromí