Postup : 2015/3035(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B8-0056/2016

Předložené texty :

B8-0056/2016

Rozpravy :

Hlasování :

PV 21/01/2016 - 8.5
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :


NÁVRH USNESENÍ
PDF 341kWORD 168k
14.1.2016
PE575.958v01-00
 
B8-0056/2016

předložený na základě prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku

v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu


o prioritách Evropské unie pro zasedání Rady pro lidská práva v roce 2016 (2015/3035(RSP))


Marie-Christine Vergiat, Tania González Peñas, Miguel Urbán Crespo, Lola Sánchez Caldentey, Xabier Benito Ziluaga, Estefanía Torres Martínez, Stefan Eck, Kostas Chrysogonos, Stelios Kouloglou, Takis Hadjigeorgiou, Neoklis Sylikiotis, Paloma López Bermejo, Barbara Spinelli za skupinu GUE/NGL

Usnesení Evropského parlamentu o prioritách Evropské unie pro zasedání Rady pro lidská práva v roce 2016 (2015/3035(RSP))  
B8-0056/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948 a Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv z roku 1953,

–  s ohledem na Deklaraci tisíciletí OSN ze dne 8. září 2000 (A/Res/55/2) a rezoluce Valného shromáždění OSN,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Radě pro lidská práva Organizace spojených národů,

–  s ohledem na svá naléhavá usnesení o lidských právech a demokracii,

–  s ohledem na nadcházející 31. zasedání Rady pro lidská práva, které se uskuteční od 29. února do 24. března 2016,

–  s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1325 o ženách, míru a bezpečnosti, na Úmluvu OSN o odstranění všech forem diskriminace žen (CEDAW), akční program mezinárodní konference původních obyvatel o udržitelném rozvoji (Rio+20) a Pekingskou akční platformu,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že šedesát let po přijetí Všeobecné deklarace lidských práv je boj proti diskriminaci a za důsledné uplatňování všech lidských práv – sociálních, ekonomických, kulturních, občanských a politických – i nadále na denním pořádku;

B.  vzhledem k tomu, že ekonomická, sociální a kulturní práva jsou nedílnou součástí lidských práv a jejich dodržování vede přinejmenším k úplnému provádění 17 cílů udržitelného rozvoje, konkrétně cílů: vymýtit chudobu ve všech jejích formách a všude ve světě, vymýtit hlad a dosáhnout potravinové bezpečnosti, zajistit zdravý život, zajistit kvalitní vzdělání, podporovat důstojnou práci pro všechny, omezit nerovnosti, dosáhnout genderové rovnosti, bezodkladně přijmout opatření proti změně klimatu a prosazovat mír a spravedlnost;

C.  vzhledem k tomu, že v důsledku finanční krize v zemích OECD čelí svět nejvážnějšímu zpomalení hospodářské činnosti od 30. let dvacátého století; vzhledem k tomu, že WHO odhaduje, že v důsledku minulých zvýšení cen potravin a energie bylo více než 100 milionů osob uvrženo zpět do chudoby, a vzhledem k tomu, že to, co se běžně nazývá finanční a hospodářskou krizí, je ve skutečnosti globální systémovou krizí dotýkající se všech odvětví společnosti a mající důsledky ve všech oblastech: politické, sociální, environmentální, potravinové, energetické atd.;

D.  vzhledem k tomu, že Evropská unie a její členské státy musí prosazovat dodržování lidských práv v rámci všech svých vnitřních i vnějších politik a dbát na jejich soudržnost, aby postavení Evropské unie a jejích členských států v Radě pro lidská práva bylo silné a věrohodné;

E.  vzhledem k tomu, že se 31. řádného zasedání Rady OSN pro lidská práva v Ženevě zúčastní delegace podvýboru pro lidská práva Evropského parlamentu, jak tomu bylo i v minulých letech, kdy se konala zasedání Rady pro lidská práva, a předtím zasedání předchůdkyně Rady pro lidská práva – Komise OSN pro lidská práva;

F.  vzhledem k tomu, že v současnosti zasedá v Radě pro lidská práva osm členských států, a to: Německo (do roku 2018), Belgie (do roku 2018), Francie (do roku 2016), Lotyšsko (do roku 2017), Nizozemsko (do roku 2017), Portugalsko (do roku 2017), Spojené království (do roku 2016) a Slovinsko (do roku 2018); vzhledem rovněž k tomu, že na svém organizačním zasedání dne 8. prosince 2014 zvolila Rada pro lidská práva členy svého předsednictva pro devátý cyklus, tedy na období od 1. ledna do 31. prosince 2015, a zejména předsedu Rady Joachima Rückera (Německo); vzhledem k tomu, že
1. ledna 2016 nahradil Joachima Rückera Čchö Kjong-rim z Jižní Koreje a že dva místopředsedové jsou z řad členských států Evropské unie: Bertrand de Crombrugghe (Belgie) a Janis Karklins (Lotyšsko);

G.  vzhledem k tomu, že činnost Unie a jejích členských států v Radě pro lidská práva musí být posílena, nejen v zájmu prosazování nedělitelného pojetí lidských práv, ale i pro lepší zohlednění a provedení doporučení Rady pro lidská práva v politice lidských práv Unie, a to na vnitřní i na vnější úrovni;

Práce a organizace Rady pro lidská práva

1.  znovu vyzývá členské státy Evropské unie, aby aktivně vystupovaly proti jakýmkoli snahám ohrožujícím všeobecnou platnost, nedělitelnost a provázanost lidských práv a aby aktivně podporovaly Radu pro lidská práva při potírání veškeré diskriminace, ať už k ní dochází z jakýchkoli důvodů;

2.  varuje před manipulací s Radou pro lidská práva; zdůrazňuje význam jejích rezolucí o jednotlivých zemích, které se zabývají vážným porušováním lidských práv; upozorňuje, že situaci v oblasti lidských práv je důležité hodnotit objektivním, transparentním, neselektivním, konstruktivním a nekonfrontačním způsobem, který bude založen na věrohodných informacích a povede k interaktivnímu dialogu, bude univerzální a ke všem státům bude přistupovat rovným způsobem; vyzývá členské státy EU, aby aktivně přispívaly k provádění dohodnutých zásad týkajících se Rady pro lidská práva;

3.  zdůrazňuje, jak je důležité řešit hlavní příčiny politické nestability v některých zemích pomocí rozvojových politik, které jsou v souladu s rozvojovými cíli tisíciletí, a dalších sociálně-ekonomických, politických a kulturních opatření, která mohou vytvořit prostředí, jež by zabránilo opakovanému vzniku konfliktů, a jejichž cílem je zmírnit chudobu, posílit hospodářský, sociální a kulturní rozvoj, vytvořit institucionální a správní kapacity, zlepšit kvalitu života obyvatel a upevnit právní stát pouze mírovými prostředky;

4.  konstatuje, že Saudská Arábie je členem Rady pro lidská práva do roku 2016; rezolutně odsuzuje porušování lidských práv, k němuž v saudskoarabském království běžně dochází; odsuzuje zejména, že bylo v této zemi nedávno popraveno 47 lidí, mezi nimiž byl i Nimr Bákir al-Nimr, a je znepokojen rostoucím napětím v oblasti v reakci na tyto popravy; opakuje svou výzvu ke všeobecnému zrušení trestu smrti a vyzývá k vydání okamžitého moratoria na výkon trestů smrti v této zemi; odsuzuje skutečnost, že Saudská Arábie i nadále používá trest smrti pro širokou škálu situací, které považuje za trestné činy, zejména homosexualitu, drogové přečiny, odpadlictví od víry a čarodějnictví; požaduje, aby saudské orgány v zemi okamžitě zastavily výkon všech tělesných trestů a aby ve svém vnitrostátním právu provedly mezinárodní normy týkající se ochrany lidských práv; vyzývá saudské orgány rovněž k tomu, aby bezodkladně propustily všechny vězně svědomí, zejména bloggera Ráifa Badwího;

5.  vítá výroční zprávy vysokého komisaře OSN pro lidská práva; za obzvláště významné považuje ty body, které se týkají ekonomické krize a jejích důsledků pro obyvatele, zejména pokud jde o zprávu za rok 2015; „Důstojnost a lidská práva marginalizovaných skupin byla v mnoha zemích poškozována rostoucími nerovnostmi a vyloučením těchto skupin z politického, hospodářského a sociálního dění, což je ve velké míře i příčinou výše uvedených problémů a konfliktů. Hospodářská, sociální a kulturní práva, jakož i právo na rozvoj, jsou potlačována politikami úsporných opatření, které dolehly, stejně jako korupce, nerovnoměrným způsobem právě na chudé a na osoby žijící na okraji společnosti; veřejným službám se odmítla věnovat přednostní pozornost a odmítalo se i uznat právo obyvatel na účast při rozhodování o záležitostech, které ovlivňují jejich život. Hluboké utrpení migrantů pokračovalo a nedávné události, k nimž došlo na moři, jsou jen dokladem cynického opovrhování nad lidským životem a lidskými právy.“; žádá Evropskou unii a členské státy, aby uvolnily dostatek lidských, materiálních a finančních zdrojů pro operace, jejichž výlučným cílem je záchrana životů na moři; žádá Unii a členské státy, aby otevřely zákonné cesty pro žadatele o azyl, zejména prostřednictvím významného zvýšení počtu míst pro znovuusídlení uprchlíků a poskytování humanitárních víz, a aby vytvořily zákonné cesty pro hospodářské přistěhovalectví;

6.  odmítá použití výrazu „odpovědnost za ochranu“, jelikož je v rozporu s mezinárodním právem a neposkytuje dostatečný právní základ pro opodstatnění jednostranného použití síly, k němuž v mnoha případech dochází s cílem změnit režim; kritizuje skutečnost, že si některé mocné státy, jako např. USA, či organizace, např. NATO, jednostranně osobují právo hrát úlohu světové policie; odsuzuje rovněž domněle „cílené letecké útoky“ a použití cizích pozemních vojsk; kritizuje pokus organizace NATO přejímat činnosti sloužící k obnově míru a stabilizaci v době, kdy je nelze provádět na základě širokého konsensu v rámci Valného shromáždění OSN; vyjadřuje své hluboké znepokojení nad rostoucím počtem rekrutovaných dětí a mladých; připomíná, že dětem a ženám postiženým ozbrojenými konflikty je nutné poskytovat zvláštní ochranu;

7.  opětovně odsuzuje rozsáhlé nasazování soukromých vojenských a bezpečnostních společností v rámci tzv. bezpečnostních politik, neboť se jedná o výsadní pravomoci spadající výhradně do kompetence států, a žádá Unii a její členské státy, aby zvýšily úsilí o ukončení těchto praktik; domnívá se, že soukromé vojenské a bezpečnostní společnosti musí v této oblasti uplatňovat lidskoprávní standardy, zejména pokud jde o ochranu údajů a respektování soukromí, a členské státy za to musí nést odpovědnost; je toho názoru, že se jedná o převedení úkolů veřejné služby a že se za porušování lidských práv a humanitárního práva ze strany zaměstnanců těchto společností musí zodpovídat nejen tyto společnosti, ale i příslušné státy;

8.  trvá dále na tom, že neúčinné právní předpisy, netransparentnost a nedostatečná kontrola v oblasti obchodu se zbraněmi vedly k lidskému utrpení, přiživovaly ozbrojené konflikty, prohlubovaly nestabilitu a korupci, stály za ukončením mírových procesů a vedly ke svržení demokraticky zvolených vlád a porušování zásad právního státu, lidských práv a mezinárodního humanitárního práva; trvá tedy na tom, aby byla tato záležitost během tohoto zasedání řešena;

Ekonomická, sociální a kulturní práva

 

9.  vítá význam, jenž je Radou pro lidská práva přisuzován prosazování a ochraně ekonomických a sociálních práv a otázce provázanosti lidských práv; opětovně zdůrazňuje, že je důležité přistupovat k ekonomickým, sociálním, kulturním, občanským i politickým právům rovnocenným způsobem; upozorňuje na to, že vysoká míra nezaměstnanosti, růst chudoby a sociálního vyloučení a stále obtížnější přístup k finančně dostupným veřejným službám v oblasti zdravotnictví, vzdělávání, bydlení, dopravy a kultury i snižující se kvalita těchto služeb představují významné problémy; zdůrazňuje, že dosažitelnost některých z těchto práv je ještě více ztěžována privatizací a liberalizací, že tento vývoj je nutno zvrátit a že důležitými prostředky pro řešení těchto problémů jsou spravedlivější rozdělení bohatství, odpovídající příjmy a kvalitní pracovní místa; konstatuje rovněž, že plány úsporných opatření zavedené v členských státech Unie i ve třetích zemích, kde byly přijaty i na nátlak Unie, tyto nerovnosti a chudobu jen prohloubily;

10.  zdůrazňuje rovněž, že začlenění doložek o demokracii / lidských právech do dohod o volném obchodu uzavřených mezi Unií a třetími zeměmi bylo neúspěšné, a to nejen proto, že na ně není téměř vůbec brán zřetel, ale také proto, že tyto dohody o volném obchodu vedly k porušování hospodářských a sociálních lidských práv, k chudobě dotčených komunit a monopolizaci zdrojů ze strany nadnárodních společností; domnívá se, že kromě těchto doložek je třeba je třeba zavést nové formy spolupráce, které umožní hospodářský a sociální rozvoj třetích zemí na základě potřeb jejich obyvatel; je toho názoru, že vedle dopadu plánů úsporných opatření na lidská práva by měla Rada OSN pro lidská práva rovněž prozkoumat a poukázat na nepříznivé důsledky stávajících dohod o volném obchodu;

11.  konstatuje, že s ohledem na nadcházející Světové ekonomické fórum, které se každoročně koná v Davosu, organizace OXFAM potvrdila, že v roce 2016 přesáhne výše bohatství nahromaděného jedním procentem nejbohatších obyvatel světa výši bohatství všech zbylých 99 % dohromady; upřesňuje, že v roce 2016 bude 1 % nejbohatších obyvatel vlastnit více než 50 % celosvětového bohatství, přičemž v roce 2015 šlo o 48 % a v roce 2009 o 44 %; zdůrazňuje, že krize potvrdila, že stávající hospodářský a politický systém s sebou nese určitá nebezpečí, a že prohloubila sociální nerovnost – která přitom byla dramatická už předtím – ve prospěch kategorií osob s nejvyššími příjmy, jejichž vzestup je ve srovnání s osobami s průměrnými příjmy závratný; domnívá se, že záležitost přerozdělování bohatství ve světě by měla být při zasedání Rady pro lidská práva v roce 2016 důležitou prioritou, jelikož představuje hlavní překážku výkonu hospodářských a sociálních práv; je rovněž toho názoru, že delegace Unie a členských států by měla přijmout veškeré kroky nutné k dosažení tohoto cíle;

12.  poukazuje na význam zprávy o právu na důstojné bydlení; vyzývá delegaci Unie a delegace jejích členských států, aby prosazovaly základní právo na přístup ke kvalitnímu bydlení pro všechny bez diskriminace a aby vyhodnotily přístup k bydlení v rámci Unie (zejména od počátku krize a zavádění úsporných opatření) s cílem zasazovat se o vyřešení tohoto vleklého problému, jenž se v posledních letech ještě prohloubil; potvrzuje, že je nezbytné, aby státy zabíraly prázdné bytové prostory a aby byla pozastavena nucená vystěhovávání nájemníků s cílem čelit současné krizi v určitém počtu členských států;

13.  vítá rovněž zprávu o právu na potraviny; poukazuje na to, že členské státy OSN by měly více podporovat dostupnost životně důležitých přírodních zdrojů, přístup k půdě a také potravinovou soběstačnost a zabezpečení potravin jako nástroje pro zmírnění chudoby a nezaměstnanosti; vyjadřuje politování nad tím, že velký počet obyvatel nemá, nebo již nemá přístup k určitým zdrojům, včetně základních surovin, jako je voda, a to vinou spekulativního skupování těchto zdrojů společnostmi či jednotlivci, jež bývají v daných zemích podporováni politickými orgány, což vede k nedostatku potravin a nárůstu jejich ceny; vyzývá proto delegaci Evropské unie a delegace jejích členských států, aby přijaly opatření nezbytná k zastavení skupování těchto zdrojů, zejména půdy, především evropskými společnostmi, a aby na mezinárodních i regionálních fórech a konferencích (Světová banka, Světová obchodní organizace, Konference OSN o obchodu a rozvoji, MMF, OECD atd.) prosazovaly návrhy na uznání základních veřejných statků a jejich zapsání do samostatné úmluvy Spojených národů; vyzývá rovněž Unii a její členské státy, aby podpořily rezoluci Valného shromáždění OSN č. 64/292 ze dne 28. července 2010 o uznání vody jako základního práva a aby učinily vše pro to, aby byla tato rezoluce prováděna a získala závazný charakter;

14.  zdůrazňuje význam bodu týkajícího se „dopadů vnějšího dluhu a odpovídajících mezinárodních finančních závazků států na plnohodnotné uplatňování lidských práv“ a je znepokojen skutečností, že proplácení „úroků z dluhu“ států se v současnosti týká většiny zemí a slouží jako záminka pro „programy strukturálních změn“; opět potvrzuje svůj postoj, aby – obzvláště v kontextu hospodářské a sociální krize – byl odpuštěn dluh zemím třetího světa, ale také zemím (obzvláště pak některým členským státům Unie), které čelí největším problémům, s cílem vyhnout se zhoršení krize a zajistit lidem skutečný výkon ekonomických, sociálních a kulturních práv;

15.  domnívá se, že vzhledem ke své odpovědnosti a odpovědnosti některých svých členských států za hospodářskou, sociální a politickou situaci, jež vedla k lidovým povstáním v zemích tzv. „arabského jara“, musí Evropská unie pomoci orgánům těchto zemí při realizaci auditů jejich pohledávek, a zejména pak evropských pohledávek, s cílem určit, které z těchto dluhů jsou nezákonné, jelikož neměly přínos pro obyvatelstvo, a musí učinit vše pro to, aby mohly být tyto nezákonné dluhy rychle odepsány; opět naléhavě vyzývá Unii a její členské státy, aby vyvinuly skutečné úsilí s cílem usnadnit navracení majetku náležejícího lidu zemí arabského jara, který zpronevěřily minulé režimy, a to v rozumném časovém horizontu; je znepokojen kontinuitou hlavních rysů příslušných partnerství ve srovnání s diskusemi, které byly vedeny už dříve;

 

Občanská a politická práva

 

16.  vyzývá všechny státy, aby bojovaly proti mučení, a to i na území členských států; žádá delegaci Unie a delegace jejích členských států, aby do diskuse o mučení a jiných ponižujících trestech a nelidském zacházení zahrnuly otázku zákazu obchodování se zbožím, které by mohlo na území Evropské unie nebo mimo ni sloužit k mučení;

17.  vyzývá delegaci Unie a delegace jejích členských států, aby opětovně potvrdily svůj postoj odmítající trest smrti a požadující jeho všeobecné zrušení a zavedení okamžitého moratoria v zemích, kde je tento trest doposud v platnosti; vyjadřuje své znepokojení nad určitým počtem zemí, které vykonávání trestu smrti zastavily a které se nyní vracejí k popravám nebo dokonce trest smrti opětovně zavádějí zejména z důvodu boje proti terorismu a v rámci boje proti obchodu s drogami;

18.  trvá na tom, že je nezbytné projednat během tohoto zasedání Rady pro lidská práva otázku svobody sdružování a boje proti všem formám represe včetně vražd odborářů, politických aktivistů a aktivistů různých sdružení, umělců a obránců lidských práv;

19.  bere na vědomí význam, který byl na 31. zasedání udělen svobodě náboženského vyznání nebo přesvědčení, a připomíná, že tato svoboda předpokládá jak právo věřit tak i právo nevěřit a stejně tak i právo prosazovat náboženská přesvědčení a své přesvědčení změnit; opětovně zdůrazňuje, že si váží sekularismu, který je zásadní charakteristikou některých států a kultur, je definován jako přísné oddělení politických a náboženských autorit, znamená odmítnutí jakéhokoli zasahování náboženství do fungování vlády a jakéhokoli zasahování politiky do náboženství, s výhradou zachování pravidel bezpečnosti a veřejného pořádku (včetně respektování svobody druhých), a zaručuje všem (věřícím, agnostikům i ateistům) stejnou svobodu svědomí, jakož i svobodu své přesvědčení veřejně vyjádřit;

 

Boj proti terorismu a respektování základních svobod

 

20.   bere na vědomí význam, který byl na 31. zasedání udělen propojení mezi terorismem a lidskými právy; opětovně odsuzuje atentáty, které spáchala organizace zvaná „Islámský stát“ a všechny teroristické organizace, a vyjadřuje svou hlubokou soustrast obětem těchto zločinů a jejich blízkým; zdůrazňuje, že boj proti terorismu nesmí v žádném případě sloužit jako záminka omezování osobních svobod a základních práv; domnívá se, že „bojovná“ reakce západních zemí – v čele s Evropskou unií a Spojenými státy – zdaleka nesnižuje teroristickou hrozbu a pouze roztáčí spirálu násilí; zdůrazňuje opětovně, že účinný plán boje proti terorismu může být zaveden až v okamžiku, kdy budou zastaveny toky financování teroristických organizací, a to zejména pozastavením všech obchodních dohod a dohod o partnerství se zeměmi, které tyto organizace podporují; zdůrazňuje mimo jiné význam posílení veřejných zpravodajských, bezpečnostních a justičních služeb, ale také nezbytnost zavádět programy prevence a centra financovaná veřejnými úřady s cílem včas odhalovat metody náboru teroristických sekt, mít možnost mařit náborové sítě a umožňovat opětovné začleňování osob získaných ke spolupráci; připomíná, že práva nejen na zabezpečení, ale také na bezpečnost jsou základní, a odsuzuje jakoukoli veřejnou politiku, jejímž cílem je diskriminovat část vlastního obyvatelstva na základě jeho původu nebo náboženství;

21.  považuje za mimořádně důležitý bod týkající se „ochrany lidských práv a základních svobod v boji proti terorismu“; je velmi znepokojen zhoršováním lidských práv a občanských svobod, k němuž dochází pod záminkou boje proti terorismu a stále častěji také proti závažné trestné činnosti, aniž by byly tyto pojmy jasně vymezeny, a to i v Evropské unii nebo v rámci konkrétních dohod s některými státy, v nichž se neuplatňují normy týkající se lidských práv; vyjadřuje mimořádné znepokojení nad porušováním norem v této oblasti, které se týkají ochrany údajů a respektování soukromí;

22.  považuje za zvláště důležitou zprávu o právu na soukromí v digitálním věku; vyjadřuje politování nad tím, že zejména evropské informační a komunikační technologie a služby se využívají ve třetích zemích k porušování lidských práv, zejména v podobě cenzury a hromadného sledování; odsuzuje rovněž hromadnou špionáž milionů osob, již provádí Národní bezpečnostní agentura Spojených států; vyjadřuje své znepokojení, pokud jde o šíření sledovacích a testovacích technologií, které představují rostoucí ohrožení pro aktivisty bojující za lidská práva a často zasahují do práva na soukromí; žádá, aby byly tyto obavy v tomto bodu zasedání zohledněny;

23.  lituje, že mezinárodní společenství dosud nezahájilo jednání o uzavření mezinárodní dohody o ochraně osobních údajů, která by se mohla inspirovat úmluvou Rady Evropy č. 108, a vybízí delegaci Unie a delegace jejích členských států, aby pracovaly na přípravě takového rámce ve spolupráci se svými mezinárodními protějšky;

24.  zdůrazňuje, že je důležité dále se zabývat činnostmi zaměřenými na globální praktiky týkající se zejména tajného zadržování v souvislosti s bojem proti terorismu; žádá členské státy Evropské unie, aby zajistily přijetí adekvátních opatření v návaznosti na stávající zprávy, a to v souladu s postoji, které Evropský parlament v této věci již dříve přijal, zejména ve svých usneseních o využití evropských zemí ze strany CIA pro převoz, nezákonné zadržování a mučení vězňů; odsuzuje rovněž systematické využívání mučení na vojenské základně Guantánamo ze strany Spojených států; zdůrazňuje opětovně nelegální charakter této základny; požaduje její okamžité uzavření a navrácení celého jejího území Kubě;

 

Boj proti diskriminaci ve všech podobách

 

25.  považuje za zásadní pozornost, která bude v roce 2016 věnována posilování rovnosti a boji proti všem formám diskriminace, ať již jde o diskriminaci na základě rasy, diskriminaci menšin, diskriminaci na základě pohlaví, sexuální orientace nebo sexuální identity nebo na základě zdravotního postižení; zdůrazňuje, že také v této oblasti musí Evropská unie a její členské státy provádět doporučení Úřadu vysokého komisaře OSN pro lidská práva; zdůrazňuje zejména význam, který na tomto 31. zasedání má diskusní panel o neslučitelnosti demokracie a rasismu;

26.  vítá význam, který je otázce rasismu a diskriminace přikládán na zasedáních Rady pro lidská práva v roce 2016; opětovně odsuzuje rasistické, antisemitské, homofobní a xenofobní násilí a násilí směřující proti migrantům, které v některých členských státech dosáhlo znepokojivé úrovně, aniž by příslušné orgány podnikly rozhodné akce; je znepokojen velkým nárůstem nenávistných projevů vůči menšinám a skupinám osob a jejich stigmatizací i rostoucím vlivem těchto jevů ve sdělovacích prostředcích a v četných politických hnutích a stranách, což se v některých členských státech odráží na nejvyšší úrovni politické odpovědnosti a vedlo to mimo jiné k přijímání restriktivních právních předpisů;

27.  považuje rovněž za zásadní pozornost, která bude na 32. zasedání Rady pro lidská práva (od 13. června do 1. července 2016) věnována otázce diskriminace žen a odstranění všech forem násilí páchaného na ženách; zdůrazňuje, že všeobecný přístup ke zdravotnictví a rovněž k péči v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví musí zůstat politickou prioritou, včetně svobodného přístupu k sexuální výchově, k metodám antikoncepce a k právu na přerušení těhotenství; zdůrazňuje, že prioritou musí být vymýcení násilí páchaného na ženách a dívkách a boj proti sexuálnímu vykořisťování a proti obchodu s lidmi a jeho cílem musí být rovnost žen a mužů; žádá proto Radu OSN pro lidská práva a mezinárodní společenství, aby prováděly procesy ICPD+20, Peking+20 a Rio+20; zdůrazňuje rovněž význam, který pro členské státy Unie má uplatňování doporučení Rady OSN pro lidská práva z roku 2002 týkajících se mezinárodní ochrany, pokud jde o pronásledování na základě pohlaví, a to zejména v rámci imigračních politik;

28.  vítá význam, který je na tomto 31. zasedání přikládán právům dítěte, a také odhodlání věnovat se, v návaznosti na přijetí rezoluce 25/6, do hloubky otázkám obchodování s dětmi a prodeje dětí a otázkám prostituce a pornografie využívající děti;

29.  vyzývá Evropskou unii a její členské státy, aby přednostně působily ve prospěch konkrétních akcí Rady pro lidská práva, jejichž cílem je ukončení porušování lidských práv civilního obyvatelstva, a především pak žen a dětí, jež se ocitly ve válce a v násilných konfliktech; požaduje, aby byla prováděna zejména prioritní opatření s cílem ukončit nábor dětských vojáků a zajistit jejich ochranu;

30.  vyjadřuje politování nad tím, že na konferencích Rady pro lidská práva v roce 2016 nebudou projednávány otázky související s právy lesbických žen, gayů, bisexuálů a transsexuálů (LGBTI); odsuzuje násilí a diskriminaci, jimž jsou v celém světě vystaveny osoby LGBTI; odsuzuje zejména nucenou sterilizaci transsexuálů, která přetrvává v některých státech, včetně států Unie, a vyzývá k okamžitému ukončení tohoto porušování lidských práv; vyzývá země celého světa k úvaze o prostředcích, jak přizpůsobit jejich rodinné právo vývoji současných způsobů a podob rodiny, včetně možnosti svazku a adopce pro osoby stejného pohlaví; zdůrazňuje, že lesbické ženy často trpí mnohonásobnou diskriminací (jakožto ženy a jakožto lesbičky) a že opatření ve prospěch rovnosti pro osoby LGBTI musí být prováděna spolu s opatřeními podporujícími rovnost žen a dívek, s cílem dosáhnout rovnosti a zákazu diskriminace; vyjadřuje své znepokojení nad nedávným zvýšením počtu násilných zákonů, postupů a činů směřujících proti osobám na základě jejich identity v souvislosti s jejich sexuální orientací a s jejich pohlavím; opětovně potvrzuje svou podporu pokračování činností vysokého komisaře pro lidská práva, jejichž cílem je prosazovat a chránit výkon všech lidských práv osobami LGBTI, zejména prostřednictvím prohlášení, zpráv a kampaně Svoboda a Rovnost; vybízí vysoký komisariát OSN, aby pokračovat v boji proti diskriminačním zákonům a postupům;

 

Lidská práva a migrace

 

31.  odsuzuje dopad politik externalizace hranic Evropské unie, které se projevují zvýšenou ochotou riskovat u osob, jež se snaží nalézt v Evropě bezpečí, a jejichž následkem je zvýšení počtu úmrtí osob na moři i na zemi při cestě do Evropy; vyjadřuje v této souvislosti politování nad úmrtím nebo zmizením více než 25 000 osob, k němuž dosud došlo ve Středozemním moři, přičemž k nejméně 3 771 případům došlo v roce 2015, čímž se z Evropy podle Mezinárodní organizace pro migraci stala nejnebezpečnější migrační trasa na světě;

32.  zdůrazňuje, že je nezbytné, aby Evropská unie v souladu se svými mezinárodními závazky založila veškerou migrační politiku včetně kontroly hranic na konzistentním a harmonizovaném přístupu vycházejícím z lidských práv; odsuzuje v této souvislosti „chartúmský proces“, jehož součástí je spolupráce v oblasti „řízení migrace“ zejména s eritrejským a súdánským režimem; vyzývá opětovně členské státy Evropské unie k provádění doložek o „demokracii a lidských právech“ ve všech mezinárodních dohodách, bez ohledu na povahu těchto dohod, a k tomu, aby zajistily dodržování lidských práv v rámci svých vlastních vnitřních a vnějších politik, protože v opačném případě by došlo k oslabení pozice Evropské unie jak v Radě pro lidská práva, tak i na všech ostatních mezinárodních platformách, které se zabývají lidskými právy;

33.  žádá delegaci Evropské unie a její členské státy, aby vyvinuly tlak na mezinárodní společenství s cílem vytvořit legální a bezpečné cesty pro migranty a žadatele o azyl, zejména pomocí udělování humanitárních víz a poskytování míst pro přesídlení; vyzývá členské státy Unie, aby v tomto smyslu naléhavě jednaly;

 

Lidská práva a životní prostředí

 

34.  domnívá se, že stejně tak je mimořádně důležité jednání o lidských právech a životním prostředí, a má za to, že úzce souvisí s právy národů nakládat se svými přírodními zdroji a půdou a mít systém udržitelného řízení životního prostředí; považuje proto za zásadní, aby všichni ratifikovali a prováděli Kjótský protokol a další mezinárodní úmluvy, které umožňují skutečné využívat tato práva;

35.  sdílí názor vysokého komisaře OSN pro lidská práva, který klimatickou změnu zapříčiněnou lidmi srovnává s činem pyromana, jenž by zapálil svůj vlastní dům; domnívá se, že dohody uzavřené na konferenci COP21 v Paříži jsou nadále nedostatečné, jestliže chceme zastavit změnu klimatu a zaručit národům sociální a environmentální práva; žádá delegaci Unie a zástupce členských států, aby v rámci Rady pro lidská práva podpořili návrh vytvořit mezinárodní soud pro environmentální justici pod záštitou OSN a aby pracovali na zavedení závazného právního nástroje s cílem postihovat nejvíce znečišťující státy a podniky;

36.  připomíná, že v roce 2014 bylo v důsledku katastrof vyvolaných výjimečnými klimatickými jevy vysídleno 17,5 milionu osob; připomíná, že tato vysídlení se týkají především jižních regionů, které jsou nejvíce vystaveny dopadům změny klimatu; zdůrazňuje v této souvislosti, že z 85 % dochází k těmto vysídlením v rozvojových zemích, především v rámci jedné země či v rámci regionů určitých zemí; připomíná, že v rámci rozvojových cílů tisíciletí se členské státy Unie zavázaly k tomu, že na financování rozvojové pomoci vyčlení 0,7 % HND; vyjadřuje politování nad tím, že mnohé státy Unie nedosáhly cíle, jímž je věnovat na tuto záležitost 0,7 % jejich hrubého národního důchodu a že některé země svůj podíl na rozvojové pomoci snížily; vyjadřuje politování nad poklesem účasti členských států v programech potravinové pomoci; žádá, aby se pomoc Unie a členských států prováděla formou darů a nikoli půjček, aby se nezhoršovalo dluhové zatížení; žádá naléhavě o to, aby rozvojová pomoc nebyla řízena s cílem uzavírat a kontrolovat hranice nebo zajišťovat zpětné přebírání migrantů;

37.  zdůrazňuje, že podle odhadů OSN bude do roku 2050 z důvodů změny klimatu vysídleno 200 milionů osob; zdůrazňuje, že je nezbytný globální přístup umožňující řešit problémy změny klimatu, chudoby, vykořisťování a přístupu ke zdrojům a také boje proti zabírání půdy a bohatství nadnárodními společnostmi, aby tak byl umožněn rozvoj a přístup obyvatelstva k základním statkům, právům a službám; žádá delegaci Unie v Radě pro lidská práva a zástupce členských států, aby se aktivně účastnili diskuse o termínu „klimatický uprchlík“ s cílem vypracovat právně závaznou definici v rámci mezinárodního práva;

 

Práva národů na sebeurčení a situace v oblasti lidských práv vyžadující pozornost Rady pro lidská práva

 

38.  opětovně zdůrazňuje nezcizitelné právo národů na sebeurčení a na rozhodování o vlastním politickém, hospodářském a sociálním rozvoji bez vnějších zásahů; žádá u příležitosti zasedání Rady pro lidská práva v roce 2016 Evropskou unii a její členské státy, aby toto právo rázně prosazovaly namísto současných politik; odmítá mimo jiné zavádění sankcí Evropské unie a Spojených států vůči třetím zemím s cílem chránit vlastní geopolitické a ekonomické zájmy bez ohledu na humanitární situaci;

39.  vyjadřuje opětovně své znepokojení nad zhoršující se situací obhájců lidských práv, aktivistů, organizací a institucí prosazujících lidská práva i novinářů, jež má různé formy a je patrná na různých úrovních v celém světě, včetně Evropské unie;

40.  zdůrazňuje význam dodržování základních práv domorodého a kmenového obyvatelstva, tak jak jsou stanovena v Úmluvě Mezinárodní organizace práce č. 169;

41.  vyjadřuje své velké znepokojení nad zhoršující se humanitární a bezpečnostní situací v Sýrii následkem okupace významné části území organizací takzvaného „Islámského státu“; opětovně důrazně odsuzuje systematické porušování lidských práv ze strany teroristických organizací; vyjadřuje také své velké znepokojení nad porušováním lidských práv, jehož se dopouští syrský režim, zejména nad zasahováním do svobody projevu, svévolným zadržováním obhájců lidských práv a nad represí vůči nim; zdůrazňuje, že tento konflikt posílilo obchodování se zbraněmi a dodávky zbraní; důrazně odsuzuje nejrůznější zásahy západních zemí za poslední roky, které měly dramatické následky v radikalizaci jednotlivců, zejména na Středním východě a v zemích jižního sousedství; důrazně odsuzuje přímou nebo nepřímou podporu, již teroristickým skupinám poskytly a nadále poskytují Spojené státy, Evropská unie, NATO a monarchie v Perském zálivu; vítá úsilí ve prospěch politického dialogu pod záštitou OSN s cílem nalézt východisko z politické krize v této zemi a zdůrazňuje, že aby byl tento dialog účinný, musí zahrnovat také členy mírové opozice syrského režimu;

42.  konstatuje, že situace lidských práv v Íránu je i nadále znepokojivá; odsuzuje represivní opatření proti demonstrantům a pokojným disidentům (včetně studentů, členů akademické obce a obhájců lidských práv), aktivistům bojujícím za práva žen, právníkům, novinářům, bloggerům a duchovním, které jsou v této zemi na denním pořádku; zdůrazňuje zásadní roli, kterou musí hrát mezinárodní společenství, aby zajistilo mír; vyjadřuje znepokojení nad počtem politických vězňů a vězňů svědomí, stále vysokým počtem poprav, včetně poprav nezletilých osob, mučením, nespravedlivými soudními procesy a přemrštěnými částkami požadovanými jako kauce a přísnými omezeními svobody informací, vyjadřování, shromažďování, náboženského vyznání, vzdělávání a pohybu;

43.  vítá svobodné volby, které se konaly dne 8. listopadu 2015 v Myanmaru / Barmě a představují významný krok při budování demokracie v této zemi; nadále však vyjadřuje znepokojení v souvislosti s ústavním rámcem těchto voleb, který vyčleňuje 25 % křesel v Parlamentu pro příslušníky armády; uznává pokrok, kterého bylo dosud dosaženo, pokud jde o lidská práva, a zdůrazňuje několik přetrvávajících nedostatků, především v oblasti práv menšin a svobody vyjadřování, sdružování a pokojného shromažďování; odsuzuje diskriminaci etnické skupiny Rohingya, kterou dále zhoršuje skutečnost, že tato komunita nemá dosud právní status, a rostoucí nenávistné projevy vůči osobám, které nejsou budhisty; vyzývá k tomu, aby bylo provedeno důkladné, transparentní a nezávislé vyšetření veškerých údajných porušení lidských práv příslušníků etnika Rohingya, a domnívá se, že čtyři zákony, které přijal parlament v roce 2015 za účelem "ochrany rasy a náboženství", mají diskriminační charakter, především pokud jde o pohlaví; opakuje svůj požadavek, aby bylo Úřadu vysokého komisaře pro lidská práva povoleno zřídit v zemi zastoupení;

44.  vyjadřuje své hluboké znepokojení v souvislosti se zjištěními týkajícími se situace v oblasti lidských práv na Ukrajině, které obsahovala zpráva Úřadu vysokého komisaře pro lidská práva; odsuzuje pokračující porušování mezinárodních a lidských práv, kterého se dopouštějí všechny strany válečného konfliktu ve východní části země, včetně násilného mizení, svévolného zadržování, mučení a špatného zacházení s osobami podezřelými z narušování územní celistvosti, terorismu nebo z podpory „Doněcké lidové republiky“; a „Luhanské lidové republiky“; vyjadřuje své hluboké znepokojení v souvislosti s vysokou mírou beztrestnosti příslušníků policie a bezpečnostních složek; jednoznačně odsuzuje zákaz Komunistické strany Ukrajiny, který vydal okresní správní soud v Kyjevě; vyjadřuje své hluboké znepokojení nad útoky namířenými proti svobodě vyjadřování a demokratickým politickým stranám na Ukrajině; požaduje, aby delegace Evropské unie v Radě OSN pro lidská práva i zastoupení členských států jednoznačně odsoudily tento závažný útok na demokracii v této zemi; vyjadřuje obavy v souvislosti se sociální situací na Ukrajině, kde podle ukrajinského ministerstva pro sociální věci upadlo v důsledku stávající politiky vlády 20 až 25 % domácností do chudoby;

45.  je hluboce znepokojen v souvislosti s probíhajícím konfliktem v Jižním Súdánu; vyzývá obě strany konfliktu k okamžitému ukončení bojů a vyjadřuje svou podporu nestranné mediaci, která by umožnila uzavřít v co nejkratší době dohodu; vyzývá k poskytnutí větší humanitární pomoci civilnímu obyvatelstvu, které se dostalo tímto konfliktem do pasti a snaží se ze země uprchnout; požaduje, aby Unie a její členské státy při otevření svých hranic osobám, které prchají před konfliktem, dodržovaly zásadu nenavracení; dále požaduje, aby mezinárodní společenství přijalo opatření s cílem ukončit veškeré dodávky zbraní a vojenského vybavení Jižnímu Súdánu a aby byl ukončen veškerý vývoz zbraní do tohoto regionu;

46.  je vysoce znepokojen kritickou situací, v níž se Středoafrická republika nachází od roku 2003; opětovně vyjadřuje soustrast rodinám obětí násilných střetů; opakovaně podporuje nezávislost, jednotu a územní celistvost Středoafrické republiky; znovu opakuje svou podporu uzavření příměří na základě smlouvy z Brazaville, provedení procesu odzbrojení, demobilizace a usmíření, tomu, aby příští legislativní a prezidentské volby byly pluralitní a demokratické a konkrétním opatřením zaměřeným na ochranu lidských práv; připomíná význam práva národů na sebeurčení bez jakýchkoli vnějších zásahů; požaduje rychlé stažení francouzských jednotek ze Středoafrické republiky a uzavření stálých zahraničních vojenských základen na jejím území; vyzývá k posílené kontrole jednotek OSN a k důkladnému, nestrannému a transparentnímu vyšetření veškerého údajného zneužívání nebo spáchaných trestných činů; je velmi znepokojen snahami mezinárodních podniků ve Středoafrické republice, zejména podniků působících v oblasti těžby drahokamů a dřeva; připomíná nezcizitelné právo občanů nakládat se svými přírodními zdroji a povinnost podniků dodržovat mezinárodní právo; zdůrazňuje, že je důležité, aby se Unie a její členské státy plně zapojily do práce OSN zaměřené na vytvoření donucovacího nástroje týkajícího se podniků, které nerespektují lidská práva, a to především v rámci Rady pro lidská práva;

47.  vítá skutečnost, že na 31. zasedání Rady pro lidská práva bude zvláštní pozornost věnována Haiti; vyjadřuje politování nad stále dramatickou humanitární situací v této zemi a nad skutečností, že stále nebyly napraveny škody napáchané uragány v roce 2010; zdůrazňuje, že situace extrémní chudoby země znásobila ničivé účinky přírodních katastrof a zapříčinila nejzávažnější humanitární krizi za celá desetiletí; znovu upozorňuje na dluh a obrovskou dluhovou službu, již v zemi prosadila Francie a mezinárodní organizace (v prvé řadě Mezinárodní měnový fond) a která zapříčinila nedostatečný rozvoj země; vítá mezinárodní solidaritu vyjádřenou v podobě pomoci pro Haiti, především regionální solidaritu, zejména: zejména vyslání lékařů a specializovaného personálu z Kuby, kteří ošetřili desítky tisíc osob ohrožených cholerou, finanční podporu poskytnutou prostřednictvím humanitárního fondu zemí sdružení ALBA pro Haiti, pokračování energetické podpory pomocí projektu Petrocaribe a vytvoření zvláštního plánu pro přímé zásobování palivem pro vozidla humanitární pomoci, zemědělské iniciativy zaměřené na zásobování potravinami, výrobní plány a zalesňovací kampaň; požaduje, aby bylo zahájeno vyšetřování skutečnosti, že některé druhy pomoci, zejména od Evropské unie, nemusely na Haiti nikdy dorazit, a vyšetřování účinnosti distribuční sítě pomoci; žádá rovněž o provedení bilance skutečně poskytnuté pomoci;

 

48.  zdůrazňuje význam, který mají diskuse v rámci Rady pro lidská práva týkající se situace v Burundi; vyjadřuje své extrémní znepokojení nad situací v této zemi a zdůrazňuje, že tato situace může mít pro celý region dramatické následky; požaduje, aby byl dodržován Pakt o bezpečnosti, stabilitě a rozvoji oblasti Velkých jezer a protokol o neútočení a vzájemné obraně; domnívá se, že současnou krizi lze vyřešit pouze prostřednictvím politického dialogu na vnitrostátní a regionální úrovni a že tato krize nesmí v žádném případě sloužit jako záminka k novému vojenskému zásahu v tomto regionu; domnívá se, že problémy Burundi lze v této zemi vyřešit pouze prostřednictvím zaručení stejných práv všem občanům, vypořádání se s problémy spojenými s kontrolou úrodné zemědělské půdy, nezaměstnaností a chudobou, boje proti korupci, chudobě, nerovnostem a diskriminaci a prostřednictvím podpory sociálních, politických a ekonomických reforem s cílem vytvořit svobodný, demokratický a stabilní stát;

49.  lituje, že předmětem diskuse nebyla situace v Latinské Americe, zejména v Hondurasu a v Paraguayi; požaduje, aby byla situace lidských práv v Hondurasu a Paraguayi po státních převratech důkladně sledována a aby bylo učiněno vše pro obnovení demokracie a právního státu v těchto zemích; vyzývá delegaci Evropské unie a delegace jejích členských států, aby se zasadily o odsouzení těchto státních převratů, aby fakticky neuznaly vzniklé vlády a požadovaly postavení viníků před soud; žádá rovněž, aby byly vyšetřeny pokusy o státní převrat a destabilizaci situace v dalších zemích Latinské Ameriky, například v Ekvádoru nebo Venezuele, a aby byla objasněna odpovědnost jednotlivých stran, včetně třetích zemí;

50.  dále vyjadřuje politování nad tím, že na tomto zasedání nebyla řešena otázka lidských práv v Mexiku, a to navzdory tomu, že roste počet zmizení a mimosoudních poprav, včetně vražd žen a dívek (tzv. feminicidy), a že byla prokázána odpovědnost orgánů; je mimořádně znepokojen beztrestností, která v Mexiku panuje, kdy zmizelo více než 28 000 osob, z nichž více než polovina v posledních letech, avšak 98 % trestných činů není potrestána; odsuzuje kriminalizaci a represe studentů, novinářů, společenských aktivistů, vedoucího představitelů obyvatel venkova a odborářů, včetně zmizení a vražd; požaduje, aby delegace Unie a členských států na 31. zasedání Rady pro lidská práva podpořily požadavek nevládních organizací, aby veřejný žalobce Mezinárodního trestního soudu a Mezinárodní trestní soud v Haagu věnovali zvláštní pozornost zločinům páchaným v Mexiku a popřípadě zahájili mezinárodní vyšetřování;

51.  lituje rovněž, že do pořadu jednání nebyla začleněna otázka lidských práv v Turecku; odsuzuje především zhoršování stavu demokracie v této zemi a stupňování represí proti stoupencům demokracie, zvoleným zástupcům a politickým aktivistům, představitelům odborů, novinářům, zastáncům lidských práv či umělcům; konstatuje, že tyto represe jsou namířeny především vůči Kurdům, kdy turecká vláda vede skutečnou vojenskou ofenzívu nejen vůči politickým představitelům, ale také civilnímu obyvatelstvu; žádá delegaci Unie, aby dbala na to, aby v průběhu 31. zasedání Rady pro lidská práva došlo k debatě na toto téma a aby byla výslovně vyjádřena podpora obnovení diskusí o mírovém procesu;

52.  zdůrazňuje, že je důležité, aby byla v rámci jednoho ze zasedání Rady pro lidská práva v roce 2016 projednána otázka v Džibutsku, kde sílí represe vůči politickým aktivistům a aktivistům různých sdružení a v období října až prosince 2015 bylo svévolně zatčeno více než 300 osob; naléhavě vyzývá delegaci Unie a jejích členských států, aby požadovala okamžité ukončení represí a propuštění všech politických vězňů, zejména nejdéle vězněného z nich, Mohameda Ahmeda zvaného Džabha, a Omara Ali Ewada, zakládajícího člena Džibutské ligy pro lidská práva (LDDH), a požaduje, aby bylo pod záštitou OSN zahájeno mezinárodní vyšetřování masakrů ve čtvrti Buldhuqo (prosinec 2015) a Arhiba (prosinec 1991) a dalších hromadných zločinů v této zemi, aby tak osoby za tyto činy odpovědné byly stíhány a postaveny před soud;

53.  vítá zvláštní pozornost, kterou v posledních letech věnuje Rada pro lidská práva situaci lidských práv v Palestině a na ostatních okupovaných arabských územích, zejména právu palestinského lidu na sebeurčení a vytvoření nezávislého a životaschopného státu v rámci hranic z roku 1967; důrazně vybízí delegaci Unie, aby odsoudila jakoukoli formu kolonialismu, zejména v Palestině, a to jak na Západním břehu Jordánu, tak ve východním Jeruzalému, kde neustále narůstá; dále odsuzuje násilí osadníků namířené proti palestinskému obyvatelstvu, především v Hebronu, a plány na nucené přesídlování beduínů;

54.  připomíná význam zprávy OSN o situaci lidských práv na palestinských územích, která odsuzuje skutečnost, že „izraelská politika na Západním břehu Jordánu a v pásmu Gazy má rysy apartheidu, a to vzhledem k soustavnému utlačování palestinského obyvatelstva a faktickému vyvlastňování jeho půdy“; odsuzuje porušování základních práv Palestinců izraelskými ozbrojenými silami a etnické čistky ve východním Jeruzalému a snahu izraelských orgánů judaizovat Jeruzalém s cílem převzít nad ním kontrolu; vyjadřuje politování nad tím, že Izrael stále nepovolil zvláštnímu zpravodaji OSN přístup na okupovaná palestinská území, v důsledku čehož v lednu 2016 rezignoval tento zpravodaj na svou funkci, a žádá delegaci Unie v Radě pro lidská práva a zástupce členských států, aby na izraelské orgány vyvíjeli nátlak, aby mohl být naplněn mandát OSN;

55.  odsuzuje situaci palestinských vězňů v izraelských věznicích; žádá izraelský stát, aby okamžitě ukončil hromadné zadržování, které v roce 2015 dokonce ještě vzrostlo, přičemž bylo uvězněno více než 6 000 osob, z nichž nezanedbatelnou část tvořili nezletilí; dále odsuzuje mimosoudní popravy, administrativní zadržování, přemísťování politických vězňů mimo okupovaná území, což znemožňuje návštěvy jejich rodin, špatné zacházení, mučení a nucené přijímání potravy a odmítání odpovídající a vhodné lékařské péče, což jsou činy, které představují zjevné porušování mezinárodního práva; opakovaně odsuzuje veškeré formy mučení a špatného zacházení; žádá Izrael, aby okamžitě zajistil dodržování úmluvy OSN proti mučení, jejíž smluvní stranou je; odsuzuje zadržování dětí a špatné zacházení s nimi a požaduje okamžité propuštění uvězněných dětí a žen; odsuzuje způsob, kterým izraelské soudy zacházejí s dětmi; požaduje okamžité propuštění vězněných palestinských poslanců, především Chálidy Džarrárové a Marwána Barghútího;

56.  vyjadřuje obrovské obavy v souvislosti s omezeními v oblasti občanských a politických svobod v Izraeli, zejména pokud jde o různé zákony vztahující se na nevládní organizace, které podrývají svobodu sdružování, shromažďování a organizovaní; dále odsuzuje silnou diskriminaci menšin v této zemi, především „arabské“ menšiny;

57.  vyjadřuje politování nad tím, že otázka Západní Sahary nebyla zařazena na pořad jednání žádného ze zasedání Rady pro lidská práva v roce 2016; znovu zdůrazňuje, že konflikt na Západní Sahaře je otázkou dekolonizace a že podle mezinárodního práva nemá Marocké království v oblasti Západní Sahary žádnou svrchovanost a že je považováno za okupační mocnost; odsuzuje přetrvávající porušování základních práv saharského lidu; vyzývá k ochraně základních práv lidu Západní Sahary, včetně svobody sdružování, svobody vyjadřování a práva demonstrovat; požaduje okamžité propuštění všech saharských politických vězňů a naléhavě požaduje i propuštění členů skupiny Gdeim Izik, kteří byli odsouzeni marockým vojenským soudem; znovu vyzývá Španělsko, aby přijalo žádost o politický azyl mladého muže ze Západní Sahary, Hasana Aalíji, který byl soudem odsouzen k doživotnímu trestu odnětí svobody; zdůrazňuje, že je nezbytný mezinárodní dohled nad situací lidských práv v oblasti Západní Sahary; žádá Maroko a Frontu Polisario, aby pokračovaly v jednáních s cílem dosáhnout mírového a trvalého řešení konfliktu v oblasti Západní Sahary a znovu potvrzuje právo západosaharského lidu na sebeurčení, o němž se musí rozhodnout v demokratickém referendu, v souladu s rezolucemi OSN č. 34/37 a 35/19;

 

 

°

° °

 

 

58.  pověřuje delegaci Evropského parlamentu na 31., 32. a 33. zasedání Rady OSN pro lidská práva, aby tlumočila stanoviska vyjádřená v tomto usnesení; vyzývá tuto delegaci, aby po skončení své mise podala zprávu podvýboru pro lidská práva, a považuje za vhodné, aby Evropský parlament i nadále vysílal na příslušná zasedání Rady pro lidská práva své delegace;

59.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, vládám a parlamentům členských států, Radě bezpečnosti Organizace spojených národů, generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, předsedovi Valného shromáždění Organizace spojených národů, předsedovi Rady Organizace spojených národů pro lidská práva, vysokému komisaři Organizace spojených národů pro lidská práva a pracovní skupině EU-OSN, kterou zřídil Výbor pro zahraniční věci.

 

Právní upozornění - Ochrana soukromí