Návrh usnesení - B8-0057/2016Návrh usnesení
B8-0057/2016

NÁVRH USNESENÍ o doložce o vzájemné obraně (čl. 42 odst. 7 SEU)

14.1.2016 - (2015/3034(RSP))

předložený na základě prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu

Sabine Lösing, Neoklis Sylikiotis, Rina Ronja Kari, Fabio De Masi, Marina Albiol Guzmán, Martina Anderson, Sofia Sakorafa, Lynn Boylan, Matt Carthy, Liadh Ní Riada, Kostas Chrysogonos, Stelios Kouloglou, Kostadinka Kuneva, Dimitrios Papadimoulis, Javier Couso Permuy za skupinu GUE/NGL

Postup : 2015/3034(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu :  
B8-0057/2016
Předložené texty :
B8-0057/2016
Rozpravy :
Přijaté texty :

B8-0057/2016

Usnesení Evropského parlamentu o doložce o vzájemné obraně (čl. 42 odst. 7 SEU)

(2015/3034(RSP))

Evropský parlament,

–  s ohledem na čl. 42 odst. 7 Smlouvy o Evropské unii (SEU),

–  s ohledem na Chartu Organizace spojených národů,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že 13. listopadu 2015 se Paříž stala dějištěm série teroristických útoků spáchaných organizací „Islámský stát / DÁ'IŠ“, které zanechaly 130 mrtvých, 352 zraněných, z nichž někteří zůstali trvale postiženi, a velký počet osob, které potřebují psychologickou pomoc;

B.  vzhledem k tomu, že po těchto útocích požádala Francie na zasedání Rady ministrů zahraničí EU dne 17. listopadu 2015 o aktivaci čl. 42 odst. 7 SEU; vzhledem k tomu, že je to poprvé, co byl čl. 42 odst. 7 aktivován;

C.  vzhledem k tomu, že ministři obrany EU vyjádřili Francii jednomyslně plnou podporu a prohlásili, že jsou připraveni poskytnout veškerou potřebnou pomoc podle čl. 42 odst. 7, s tím, že z právního hlediska není k aktivaci vzájemné pomoci nutné, aby Rada přijala formální rozhodnutí nebo závěr;

D.  vzhledem k tomu, že následné kroky byly činěny na úrovni dvoustranné mezivládní spolupráce, která nevyžadovala zapojení Rady ani Komise; vzhledem k tomu, že některé členské státy se zavázaly poskytnout Francii pomoc, zatímco v některých dalších je k tomu nutný souhlas parlamentu a jiné se tímto směrem nevydaly;

E.  vzhledem k tomu, že – jak ukazuje tzv. „válka proti teroru“ vedená Spojenými státy, NATO a jejich spojenci od roku 2001 – války vedou pouze k dalšímu terorismu, rozvracení států a ztrátám na lidských životech;

F.  vzhledem k tomu, že z právního hlediska nemá Parlament možnost vykonávat nad aktivací čl. 42 odst. 7 parlamentní kontrolu;

G.  vzhledem k tomu, že Francie požádala na jedné straně o podporu prostřednictvím sdružování a sdílení kapacit pro její operace v Iráku a Sýrii a na druhé straně o podporu v dalších oblastech, v nichž působí francouzské jednotky, aby bylo možné přemístění jednotek;

H.  vzhledem k tomu, že podle čl. 42 odst. 7 mají členské státy povinnost poskytnout pomoc členskému státu, který se na svém území stane cílem ozbrojeného napadení; vzhledem k tomu, že tak činí na úrovni mezivládní dvoustranné spolupráce a měly by tak činit v souladu s Chartou OSN;

I.  vzhledem k tomu, že čl. 42 odst. 7 nemá název, a proto není termín „doložka o vzájemné pomoci“ právním pojmem;

J.  vzhledem k tomu, že čl. 42 odst. 7 pochází z článku 5 Bruselské smlouvy Západoevropské unie a do SEU byl poprvé začleněn v roce 2009 prostřednictvím Lisabonské smlouvy;

1.  odmítá aktivaci čl. 42 odst. 7 SEU a odsuzuje skutečnost, že tímto krokem se Evropská unie mění na vojenskou alianci; vyjadřuje obavu, aby to nezakládalo precedens pro podobné případy v budoucnu;

2.  ostře se staví proti interpretaci uvedeného článku jako povinnosti podpořit Francii vojensky, ve vojenských operacích, nebo jako odůvodnění nebo legitimizace probíhajících nebo již naplánovaných vojenských akcí; dále odmítá označování útoků v Paříži za válečné akty s cílem legitimizovat vojenskou reakci, a zdůrazňuje, že podle mezinárodního práva není tzv. „Islámský stát / DÁ'IŠ“ státem;

3.  zdůrazňuje, že vojenské operace nikdy nevedly k potlačení ani zastavení terorismu, nýbrž měly za následek ještě více obětí a zášti a zhoršily situaci dotčeného obyvatelstva; požaduje zastavení tzv. „války proti teroru“ a trvá na tom, aby byla teroristická činnost potírána v mezích zákona prostřednictvím policejního vyšetřování a vymáhání práva; zdůrazňuje, že boj proti terorismu by v žádném případě neměl být záminkou pro omezování svobod a základních práv jednotlivců, a odmítá veškeré politiky zaměřené na diskriminaci určitých skupin obyvatelstva na základě jejich původu nebo náboženského vyznání;

4.  žádá, aby bylo důsledně dodržováno mezinárodní právo, aby nebylo vojensky ani jinak zasahováno do vnitřních věcí států a aby byly konflikty řešeny mírovou cestou;

5.  požaduje celkovou revizi vnější politiky EU, která by měla zcela vylučovat vojenské zásahy a opatření a která by měla být zaměřena výhradně na civilní opatření, zmírňování chudoby a odstraňování jejích kořenů, sociální a hospodářský rozvoj a symetrickou spolupráci;

6.  žádá, aby EU přestala obchodovat se zbraněmi a vyvážet zbraně a vojenské vybavení do oblastí konfliktu;

7.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vládám a parlamentům členských států, Radě a Komisi.