NÁVRH USNESENÍ o situaci v Libyi
29.1.2016 - (2016/2537(RSP))
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
Pavel Telička, Petras Auštrevičius, Dita Charanzová, Gérard Deprez, Filiz Hyusmenova, Ivan Jakovčić, Petr Ježek, Ilhan Kyuchyuk, Javier Nart, Norica Nicolai, Urmas Paet, Jozo Radoš, Marietje Schaake, Jasenko Selimovic, Ivo Vajgl, Johannes Cornelis van Baalen, Hilde Vautmans, Renate Weber, Nedzhmi Ali za skupinu ALDE
Viz také společný návrh usnesení RC-B8-0146/2016
Evropský parlament,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o Libyi, zejména na usnesení ze dne 15. září 2011[1], 22. listopadu 2012[2], 18. září 2014[3] a 15. ledna 2015[4],
– s ohledem na rozhodnutí Rady 2013/233/SZBP ze dne 22. května 2013 o misi Evropské unie pro pomoc při integrované správě hranic v Libyi (EUBAM Libya)[5],
– s ohledem na nedávná prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové o Libyi, včetně prohlášení ze dne 7., 11. a 18. ledna 2016,
– s ohledem na závěry Rady o Libyi ze dne 18. ledna 2016,
– s ohledem na libyjskou politickou dohodu, která byla podepsána dne 17. prosince 2015,
– s ohledem na římské komuniké ze dne 13. prosince 2015,
– s ohledem na rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 2259, která byla jednomyslně přijata dne 23. prosince 2015,
– s ohledem na své usnesení ze dne 9. července 2015 o přezkumu evropské politiky sousedství[6],
– s ohledem na celostátní konferenci libyjských kmenů, která se konala v Tripolisu v červenci 2011 a vyzvala k vyhlášení všeobecné amnestie s cílem ukončit občanskou válku,
– s ohledem na prohlášení, v němž vlády Alžírska, Francie, Itálie, Maroka, Německa, Spojených arabských emirátů, Spojených států, Španělska, Tuniska a Spojeného království vyjádřily podporu libyjské vládě národní jednoty,
– s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
A. vzhledem k tomu, že Libye je zemí složenou ze tří tradičních částí (Tripolsko, Fezzán a Kyrenaika), která se stala nezávislým královstvím v roce 1951; vzhledem k tomu, že Kaddáfího vojenský převrat krále svrhl v roce 1969; vzhledem k tomu, že následný despotický režim, který trval 42 let, ve jménu „Libyjské revoluce“ brutálně potlačoval domácí opozici; vzhledem k tomu, že po dobu Kaddáfího diktatury disponovala Libye největším množstvím zbraní na jižním pobřeží Středozemního moře a stala se klíčovým zdrojem nezákonného obchodu se zbraněmi a jejich pašování a dodavatelskou oblastí pro rozmanité teroristy a extremisty v oblasti Sahelu (Mali, Niger, Nigérie);
B. vzhledem k tomu, že v souvislosti s tzv. „arabským jarem“ začali Libyjci demonstrovat v únoru 2011, což zahájilo devět měsíců občanského konfliktu v zemi; vzhledem k tomu, že NATO podporovalo povstalce, kteří čelili nevybíravé represi ze strany státu, a že tato podpora vedla k pádu Kaddáfího režimu; vzhledem k tomu, že poté, co povstání skončilo společně s pádem Kaddáfího diktatury, několik kmenových vůdců veřejně stáhlo svou podporu vládě, několik vysokých důstojníků a generálů dezertovalo (např. Abd al-Fattáh Júnis a Sulejmán Mahmúd) a armádní sklady zbraní byly vyrabovány, což jsou hlavní příčiny vzniku a šíření kmenových ozbrojených milic napříč všemi třemi regiony země;
C. vzhledem k tomu, že libyjská společnost byla vždy (před převratem a ještě více po něm) zorganizována na základě kmenového systému složeného z přibližně 140 kmenů rozdělených do 30 hlavních kmenových/etnických koalic; vzhledem k tomu, že obecná kmenová rada zodpovídá jak za duchovní, tak i politickou orientaci; vzhledem k tomu, že kmenové aliance mezi etniky (většinovými Araby a menšinami Berberů, Tabuů a Tuaregů) hrají i nadále významnou úlohu v dnešní rozvrácené Libyi;
D. vzhledem k tomu, že islamistické skupiny byly součástí většiny milic, které bojovaly proti Kaddáfímu, a některé z nich hrály klíčovou úlohu v konfliktu pod vedením takových velitelů, jako byli např. velitel tzv. „brigády 17. února“ z Benghází Ismaíl as-Salábí nebo předseda vojenské rady Tripolisu Abd al-Hakím Belhádž; vzhledem k tomu, že velitelé takovýchto skupin jsou členy vedoucí rady povstalců nazvané Národní přechodná rada (NTC), která v říjnu 2011 převzala vedení země; vzhledem k tomu, že NTC musela bojovat o prosazení pořádku vůči mnoha ozbrojeným milicím, které začaly působit v měsících předcházejících svržení Kaddáfího;
E. vzhledem k tomu, že v srpnu 2012 předala NTC moc Všeobecnému národnímu kongresu (GNC), což je zvolený parlament, který následně zvolil prozatímní hlavu státu; vzhledem k tomu, že ústřední vláda je slabá a nebyla doposud schopna prosadit svou autoritu nad Libyí; vzhledem k tomu, že voliči zvolili nový parlament, který měl nahradit GNC v červnu 2014, a to v podobě tzv. Rady zástupců (CoR), která se přemístila do Tobruku; vzhledem k tomu, že původní GNC, který ovládali islamisté, se krátce poté opět sešel a zvolil vlastního premiéra, čímž zpochybnil autoritu CoR v době probíhajících bojů, kdy dokonce i hlavní město Tripolis ovládla jiná skupina;
F. vzhledem k tomu, že od srpna 2014 se oba tyto politické orgány (rada CoR, která je mezinárodně uznávána, a kongres GNC, který ovládl Tripolis) prohlašují za vládu, která řídí zemi, a že jsou oba podporovány několika těžce ozbrojenými milicemi spojenými s regiony, městy a kmeny rozmanitého původu; vzhledem k tomu, že obě tyto vlády navzájem v podstatě válčí v Kyrenaice a v Tripolsku a že obě usilují o podněcování kmenových a etnických nepokojů v opomíjené oblasti Fezzán; vzhledem k tomu, že místní kmeny ve Fezzánu, především Tabuové a Tuaregové, jsou znepokojeny ohledně své budoucnosti po libyjské politické dohodě, neboť se obávají určitých ustanovení návrhu budoucí libyjské ústavy (do jejíž přípravy nebyly plně zapojeny), která pronikla na veřejnost;
G. vzhledem k tomu, že politická situace země se setrvale vyznačuje roztříštěností, polarizací a nedostatečnou legitimitou a že země je rozdělena mezi regiony a kmeny, mezi městy a politickými a náboženskými skupinami, mezi generacemi a mezi starými a novými elitami, které se prolínají v často nestabilních kombinacích a aliancích; vzhledem k tomu, že tato situace je hlavní příčinou rychlého vypuknutí chaosu plného násilí v jižním regionu Libye, v němž dochází k neustálým zástupným střetům skupin Tabuů a Tuaregů, které jsou podněcovány místními arabskými kmeny Awlád Slímán a Záwija, jejichž vůdci se nacházejí na severu země; vzhledem k tomu, že vyjednavači se nezdají být přehnaně znepokojeni touto situací (místními střety ve Fezzánu), ani skutečností, že zbytky Kaddáfího sil se po svém dřívějším rozvratu přeskupily (a jsou nyní přítomny v Baní Valídu, Benghází, Sirtě a Sabhá);
H. vzhledem k tomu, že prostor, který vznikl kvůli slabosti obou znepřátelených vlád, postupně vyplňují libyjští islamisté, kteří se vracejí domů z bojů v Iráku a Sýrií; vzhledem k tomu, že tito navrátilci společně s islamisty z dalších zemí v listopadu 2014 ovládli město Darna, které se nachází na východ od Benghází, a přísahali věrnost skupině Dá´iš; vzhledem k tomu, že tyto síly a jejich spojenci začali být mezitím aktivní podél téměř celého pobřeží, od Darny až k Tripolisu, včetně Bajdá, Benghází, Adždabíje, Abú Krajnu a Misuráty a plně kontrolují více než 200 km území kolem Sirty, a že rovněž disponují výcvikovým táborem na západ od Tripolisu, poblíž tuniské hranice; vzhledem k tomu, že Dá´iš zahájil místní kampaň teroru (se stínáním obětí, jejich střílením a s pumovými atentáty) a současně rozšiřuje své území, ovládl silnici a může ztěžovat spojení východu se západem země;
I. vzhledem k tomu, že Libye se stala domovem největších sil organizace Dá´iš mimo Blízký východ a představuje pro tuto skupinu předmostí na jižním pobřeží Středozemního moře a velmi nebezpečnou hrozbu pro sousední země v oblasti Sahelu a Sahary a prostřednictvím teroristických útoků také pro Evropu; vzhledem k tomu, že Dá´iš zahájil několik plošných útoků zaměřených na civilisty v Benghází, Adždabíji a Darně a je odpovědný za obzvláště vražedný výbuch bomby ukryté v nákladním automobilu před policejním výcvikovým střediskem ve Zlitánu, k němuž došlo dne 7. ledna 2016; vzhledem k tomu, že od 4. ledna 2016 se Dá´iš zaměřoval na rozšiřování ukořistěných zdrojů, a to prostřednictvím okupace a ovládnutí obrovských ropných zařízení na východě země, v oblastech al-Sidr, Ra´s Lanúf a Marsá al-Burajka;
J. vzhledem k tomu, že Libye se od doby, kdy v ní vypukla anarchie, stala vyhledávaným místem převaděčů, přičemž v roce 2014 dosáhlo 170 000 migrantů břehů ostrova Lampedusa naživu a podle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) jich v roce 2015 ve Středozemním moři zemřelo více než 3 770;
K. vzhledem k tomu, že s ohledem na problémy, jimž Libye čelí, je nutné urychleně sestavit vládu národní jednoty, aby mohla přispět svou činností celému libyjskému lidu a položila základy pro mír, stabilitu, rekonstrukci a rozvoj země;
L. vzhledem k tomu, že bezpečná a politicky stabilní Libye je naprosto nezbytná nejen pro občany Libye, ale i pro bezpečnost celého regionu a Evropské unie;
1. velmi vítá libyjskou politickou dohodu podepsanou pod záštitou OSN dne 17. prosince 2015, plně podporuje prezidentskou radu a vyjadřuje své ocenění misi OSN na podporu Libye (UNSMIL) a bývalému i současnému zvláštnímu zástupci generálního tajemníka OSN za extrémně náročnou práci, kterou vykonali;
2. s politováním bere na vědomí odmítnutí prvního návrhu sjednocené vlády ze strany CoR v Tobruku, avšak očekává, že oba hlavní libyjské orgány přijmou tuto dohodu, která naplňuje očekávání na nastoupení cesty k míru; vyzývá všechny členy obou znepřátelených parlamentů v Tobruku a Tripolisu, aby se chopili příležitosti, kterou představuje libyjská politická dohoda, s cílem zavést v zemi mír a stabilitu a bránit všechny libyjské občany;
3. potvrzuje, že hodlá uznat a podpořit vládu národní jednoty ustavenou na základě konsenzu libyjských stran jakožto jedinou legitimní vládu Libye;
4. zdůrazňuje, že tento politický proces je v rukou Libye a že je důležité, aby zůstal i nadále inkluzivní, a to včetně konstruktivního zapojení kmenových rad, pozitivní účasti žen a občanské společnosti a využití přínosných příspěvků ze strany politických a místních aktérů za účelem brzké změny a přijetí ústavy, která bude respektovat demokracii, lidská práva a občanské svobody;
5. vyzývá mezinárodní společenství, OSN, EU, AU a členy Ligy arabských států, aby byli připraveni podpořit občany Libye v jejich úsilí o úspěšné uplatnění této dohody; očekává, že členské státy a mezinárodní instituce ukončí oficiální kontakty se všemi subjekty, které nejsou součástí nebo stranou libyjské politické dohody; vyzývá sousední země, aby napomáhaly stabilitě Libye; zdůrazňuje, že je třeba chránit životně důležitou infrastrukturu přístavů, letišť, ropných vrtů a ropovodů;
6. blahopřeje EU k tomu, že již zpřístupnila balíček prostředků o objemu 100 milionů EUR a je připravena poskytnout okamžitou pomoc v prioritních oblastech, které budou vymezeny společně s novou libyjskou vládou národní jednoty, jakmile bude ustavena; vyzývá EU a OSN, aby připravily plán pomoci při budování státu, zajišťování bezpečnost a udržování míru a také výcvik pro uplatnění kapacit pro řešení mimořádných událostí a katastrof, respektování lidských práv a zásad právního státu;
7. důrazně odsuzuje teroristické útoky uskupení Dá´iš proti ropné infrastruktuře v as-Sidru a Ra´s Lanúfu, jakož i sebevražedný bombový atentát ve Zlitánu a obecně jakýkoli pokus o narušení procesu stabilizace země; vyjadřuje právo a povinnost pomáhat novým libyjským úřadům v boji proti organizaci Dá´iš a všem teroristům, a to až do jejich úplného zničení; žádá, aby mezinárodní koalice řešila narůstající přítomnost organizace Dá´iš v Libyi, které je hrozbou nejen pro sousední země Sahelu a Sahary, ale i pro členské státy EU;
8. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, Unii pro Středomoří, Lize arabských států, Radě Africké unie a generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.
- [1] Úř. věst. C 51 E, 22.2.2013, s. 114.
- [2] Úř. věst. C 419, 16.12.2015, s. 192.
- [3] Přijaté texty, P8_TA(2014)0028.
- [4] Přijaté texty, P8_TA(2015)0010.
- [5] Úř. věst. L 138, 24.5.2013, s. 15.
- [6] Přijaté texty, P8_TA(2015)0272.