Postup : 2016/2537(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B8-0180/2016

Předložené texty :

B8-0180/2016

Rozpravy :

Hlasování :

PV 04/02/2016 - 8.6
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :


NÁVRH USNESENÍ
PDF 191kWORD 91k
1.2.2016
PE576.541v01-00
 
B8-0180/2016

předložený na základě prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku

v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu


o situaci v Libyi (2016/2537(RSP))


Javier Couso Permuy, Sabine Lösing, Paloma López Bermejo, Neoklis Sylikiotis, Fabio De Masi, Ángela Vallina, Sofia Sakorafa, Kostas Chrysogonos, Stelios Kouloglou, Kostadinka Kuneva za skupinu GUE/NGL

Usnesení Evropského parlamentu o situaci v Libyi (2016/2537(RSP))  
B8-0180/2016

Evropský parlament,

–  s ohledem na rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 2009 (2011) ze dne 16. září 2011, 1973 (2011) ze dne 17. března 2011, 2017 (2011) ze dne 31. října 2011, 2022 (2011) ze dne 2. prosince 2011, 2040 (2012) ze dne 13. března 2012, 2174 (2014) ze dne 27. srpna 2014, 2238 (2015) ze dne 10. září 2015 a 2259 (2015) ze dne 23. prosince 2015 o Libyi,

–  s ohledem na jmenování Martina Koblera zvláštním zástupcem generálního tajemníka OSN pro Libyi, k němuž došlo dne 4. listopadu 2015,

–  s ohledem na závěry Rady pro zahraniční věci ze dne 30. srpna, 20. října, 17. a 18. listopadu a 15. prosince 2014, 19. ledna, 9. února, 16. března a 12. října 2015 a 18. ledna 2016,

–  s ohledem na prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federiky Mogheriniové o Libyi, tj. prohlášení ze dne 30. dubna, 26. a 27. května, 30. června, 12. července, 17. srpna, 13. a 22. září, 9. října a 19. a 26. listopadu 2015 a 7. ledna 2016, a na její prohlášení u příležitosti podepsání libyjské politické dohody dne 17. prosince 2015,

–  s ohledem na Ženevské úmluvy z roku 1949 a na jejich dodatkové protokoly z roku 1977 a na povinnost stran v ozbrojeném konfliktu dodržovat mezinárodní humanitární právo a zajistit jeho dodržování za všech okolností,

–  s ohledem na prohlášení mise OSN na podporu Libye (UNSMIL), na společnou zprávu UNSMIL a Úřadu OSN pro lidská práva ze dne 4. září 2014, jež se týká porušení mezinárodního práva v oblasti lidských práv a humanitárního práva během aktuálního násilí v Libyi, a na její aktualizace ze dne 27. prosince 2014, ze dne 12. ledna a ze dne 16. listopadu 2015,

–  s ohledem na rozhodnutí Rady 2013/233/SZBP ze dne 22. května 2013, jímž byla vytvořena mise Evropské unie pro pomoc při integrované správě hranic v Libyi (EUBAM Libya)(1),

–  s ohledem na libyjskou politickou dohodu o vytvoření vlády národní jednoty, která byla podepsána dne 17. prosince 2015,

–  s ohledem na svá usnesení ze dne 15. září 2011(2), ze dne 18. září 2014(3) a ze dne 15. ledna 2015(4) o situaci v Libyi,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu

A.  vzhledem k tomu, že zásah NATO, který zahrnoval nasazení francouzské armády a britských speciálních jednotek leteckých sil (SAS) v Libyi v roce 2011, si vyžádal ztráty na životech nevinných civilistů, vedl k humanitární krizi a zemi těžce poškodil, což mělo za následek úplnou destabilizaci libyjského státu; vzhledem k tomu, že eskalující násilí přivedlo Libyi do stavu chaosu a totální války, což má negativní dopad na okolní země;

B.  vzhledem k tomu, že po konfliktu v zemi tvrdí dvě soupeřící vlády, že jsou legitimní vládou: Všeobecný národní kongres, který byl zvolen v roce 2012 v Tripolisu, a Sněmovna reprezentantů zvolená v červnu 2014, která se poté, co milice převzaly kontrolu nad dvěma největšími městy v zemi, přemístila do Tobruku a kterou uznává větší část mezinárodního společenství;

C.  vzhledem k tomu, že po 14 měsících jednání pod záštitou OSN tyto dvě strany podepsaly 17. prosince 2015 libyjskou politickou dohodu, která se mimo jiné týká vytvoření vlády národní jednoty, která by měla sídlit v Tripolisu; vzhledem k tomu, že vláda pod záštitou OSN byla 26. ledna 2016 odmítnuta libyjskou Sněmovnou reprezentantů;

D.  vzhledem k tomu, že po celé zemi stále dochází ke konfliktům a dalším násilným činům a k porušování mezinárodních lidských práv a humanitárního práva, což v mnohých oblastech vede k úmrtí stovek osob, masovému opouštění domovů a humanitární krizi; vzhledem k tomu, že podle OSN potřebuje více než 2,4 milionu lidí humanitární pomoc, přibližně 435 000 Libyjců bylo v důsledku bojů vnitřně vysídleno dalších 150 000 lidí včetně mnoha migrujících pracovníků zemi opustilo, aby hledalo útočiště v zahraničí v sousedních zemích, jako je Tunisko, a představuje tlak na jeho kapacity;

E.  vzhledem k tomu, že mnoho migrantů, obzvláště ze subsaharské Afriky, bylo podrobeno svévolnému zadržování ze strany rozličných ozbrojených skupin v zemi; vzhledem k tomu, že tisíce migrantů a uprchlíků prchajících před násilím v Libyi údajně zemřely při pokusu překonat Středozemní moře a dosáhnout Evropy;

F.  vzhledem k tomu, že se v tomto chaosu vynořil takzvaný Islámský stát (IS) a skupiny, které mu přísahaly věrnost, Ansár aš-Šaría a další ozbrojené skupiny spojené s al-Káidou, a zneužívají rozšíření zbraní v zemi po vojenské intervenci a dlouhém mocenském vakuu v zemi;

G.  vzhledem k tomu, že se na východě země oplývajícím ropou, který je desátým největším prokázaným nalezištěm ropy na světě a největším nalezištěm v Africe, dále stupňuje boj o zásobníky ropy a nákladové přístavy; vzhledem k tomu, že 21. ledna 2016 zapálili bojovníci Islámského státu během útoku na libyjský terminál Ras Lanuf ropné nádrže; vzhledem k tomu, že dva týdny předtím vedly srážky IS a ochranné služby ropných zařízení, která ovládá oblast okolo Es Sider a Ras Lanuf, k poškození sedmi ropných nádrží ohněm a k smrti nejméně 18 strážných;

H.  vzhledem k tomu, že ozbrojené síly USA prohlásily, že k zastavení šíření IS v Libyi je nutný naléhavý a rozhodný vojenský zákrok; vzhledem k tomu, že sousední země, jako je Alžírsko, další vojenskou intervenci v Libyi odmítají; vzhledem k tomu, že se zdá, že mnohé západní země tlačí na vytvoření vlády národní jednoty, a to nikoli kvůli svému zájmu na nalezení politického řešení situace, ale k ospravedlnění další zahraniční vojenské intervence do země, tentokráte pod záminkou boje proti IS;

I.  vzhledem k tomu, že další vojenská intervence zhorší ničení země a destabilizaci regionu; vzhledem k tomu, že jakoukoli zahraniční vojenskou intervenci by IS využil k dalšímu náboru;

J.  vzhledem k tomu, že se předpokládá, že se k džihádistům v Libyi přidalo přibližně 3 000 Tunisanů a stovky Maročanů; vzhledem k tomu, že IS nedávno oznámil, že se snaží o nábor více džihádistů ze severoafrických zemí s cílem rozšířit svůj vliv na kontinent; vzhledem k tomu, že alžírské orgány zastavily stovky Maročanů bez zákonného pobytu v Libyi v reakci na masivní a nebývalý tok Maročanů z cestujících přes Alžírsko z Casablanky do Libye; vzhledem k tomu, že Alžírsko právě zrušilo všechny komerční lety do Libye;

K.  vzhledem k tomu, že zbraně dodané tzv. povstalcům se mezitím dostaly do celé severní Afriky a jsou používány v konfliktech a destabilizačních procesech v zemích, jako jsou Středoafrická republika a Mali, a objevily se i v Alžírsku;

L.  vzhledem k tomu, že v roce 2011 členové NATO vyjádřili zásadní podporu jedné ze stran konfliktu v Libyi – což představuje porušení mezinárodního práva – a tvrdili, že bezletová zóna a dodávky zbraní (takzvaným) povstalcům jsou v souladu se zásadou odpovědnosti za ochranu (R2P);

M.  vzhledem k tomu, že se na Libyi stále vztahuje mezinárodní zbrojní embargo uvalené v roce 2011 Radou bezpečnosti OSN; vzhledem k tomu, že navzdory tomu členové a spojenci NATO (zejména USA, Francie, Spojené království, Katar a Spojené arabské emiráty) zbrojní embargo porušují; vzhledem k tomu, že i přes embargo pokračuje příliv zbraní do Libye;

N.  vzhledem k tomu, že ve svých závěrech ze dne 18. ledna 2016 vyjádřila Rada ministrů, že EU je připravena podporovat libyjské orgány vzešlé z vlády národní jednoty v reformě bezpečnostního sektoru; vzhledem k tomu, že v květnu 2013 EU vytvořila misi Evropské unie pro pomoc při integrované správě hranic v Libyi (EUBAM Libya) s cílem poskytnout libyjským orgánům podporu v ochraně a kontrole hranic; vzhledem k tomu, že prioritou této mise je bránit přílivu uprchlíků a migrantů do Evropy a zajistit státní kontrolu nad ropnými poli a těžebními zařízeními; vzhledem k tomu, že s náklady 30 milionů EUR je EUBAM Libye nejdražší misí, kterou kdy EU zahájila; vzhledem k tomu, že polovina rozpočtu je vynakládána na soukromé bezpečnostní společnosti;

O.  vzhledem k tomu, že je ohrožena jednota libyjského státu a je reálné riziko rozdělení země, pokud nebude brzy provedeno kompromisní řešení spolu s inkluzivním procesem smíření;

P.  vzhledem k tomu, že 80 % HDP Libye závisí na ropném odvětví; vzhledem k tomu, že před zásahem NATO těžba ropy činila 1.6 milionu barelů za den, a vzhledem k tomu, že nyní dosahuje přibližně 360 000 barelů za den a pravděpodobně ještě výrazněji poklesne v důsledku nedávných útoků na ropné nádrže a infrastrukturu;
vzhledem k tomu, že podle odhadů národní ropné společnosti („National Oil Corporation“) přišla Libye od roku 2013 o více než 68 miliard USD ztracených výnosů z prodeje ropy;

1.  bere na vědomí podpis libyjské politické dohody o vytvoření vlády národní jednoty;
se znepokojením konstatuje, že tuto vládu již libyjská Sněmovna reprezentantů odmítla;

2.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad současným hospodářským a politickým rozdělením země, které zhoršuje již tak dost zranitelnou situaci obyvatel; opětovně odsuzuje vojenský zásah v Libyi z roku 2011 vedený Francií, Spojeným královstvím, USA a Kanadou pod záštitou NATO se záminkou tzv. doktríny „odpovědnosti za ochranu“, který vedl k současné situaci; je přesvědčen, že tato zahraniční vojenská intervence byla živnou půdou pro současnou situaci, kdy je Libye zničena a region destabilizován;

3.  je hluboce znepokojen přítomností IS v Libyi, zejména v okolí Sirte; odsuzuje veškeré teroristické činy, které v Libyi páchají skupiny hlásící se k IS včetně těch, které spáchali jednotlivci či skupiny spojené s IS nebo al-Káidou;

4.  rozhodně se staví proti jakékoli další vnější vojenské intervenci v zemi; je hluboce znepokojen zprávami o další plánované vojenské intervenci v zemi ze strany USA, Francie, Spojeného království a Itálie; varuje před následky další zahraniční intervence; znovu potvrzuje svůj závazek vůči svrchovanosti, nezávislosti a územní celistvosti Libye;

5.  odmítá používání koncepce „odpovědnosti za ochranu“, která je v rozporu s mezinárodním právem a neposkytuje adekvátní právní oporu pro zdůvodnění jednostranného použití síly, jehož cílem je v mnoha případech změna režimu; odsuzuje skutečnost, že mocné státy, jako je USA, a NATO si jednostranně osobují roli „globální policie“; rovněž odsuzuje takzvané selektivní letecké údery a rozmisťování zahraničních vojenských jednotek; odsuzuje pokus organizace NATO o nahrazení úkolů, které slouží k uklidnění situace a stabilizaci a jež lze provádět pouze na základě širokého konsensu v rámci Valného shromáždění OSN;

6.  odsuzuje pokračující násilí v Libyi; odsuzuje použití násilí, jež vedlo k velkému počtu zraněných, zabitých či vysídlených civilistů; vyzývá k tomu, aby ti, kteří jsou odpovědni za násilnosti či porušování lidských práv nebo mezinárodního humanitárního práva, byli pohnáni k odpovědnosti;

7.  naléhavě vyzývá všechny strany, aby se zdržely porušování mezinárodního práva, zejména veškerých činů, které by zakládaly válečné zločiny či zločiny proti lidskosti, včetně nahodilých útoků, útoků na zdravotnická zařízení, násilných zmizení osob, vražd, braní rukojmích, mučení a jiného špatného zacházení; připomíná všem stranám účastnícím se bojů v Libyi, že se na ně vztahují příslušná ustanovení mezinárodních lidských práv a humanitárního práva; opětovně zdůrazňuje, že všechny strany musí dodržovat zákaz přímých útoků proti civilnímu obyvatelstvu a civilním zařízením, jako jsou nemocnice, školy, letiště a přístavy;

8.  vybízí země regionu, Ligu arabských států a Africkou unii, aby podpořily pokračování konstruktivního zapojení stran s cílem nalézt řešení; vybízí zejména státy v regionech Sahelu, Maghrebu a Mašreku, aby koordinovaly své úsilí a zabránily teroristickým skupinám v přecházení hranic a nalézání útočiště v oblasti Sahelu; vyzývá tyto státy, aby posílily spolupráci a koordinaci v zájmu vypracování otevřených a účinných strategií, které by zabránily rozšiřování takových skupin a šíření všech druhů zbraní a mezinárodního organizovaného zločinu v tomto regionu včetně pašování drog; v této souvislosti podporuje výzvu alžírské vlády k další spolupráci na těchto otázkách mezi zeměmi v regionu;

9.  vyzývá k zastavení vývozu a dodávek zbraní do Libye a tohoto regionu, k zastavení vývozu zbraní do států Perského zálivu a k ukončení financování všech milic ze strany států Perského zálivu a nepřímo i západních států, což znamená zejména ukončení nákupu ropy z nalezišť provozovaných milicemi; vyzývá k vyšetření případů porušení zbrojního embarga uloženého na základě rezoluce Rady bezpečnosti OSN 1970 (2011);

10.  opakuje svou podporu nezcizitelnému právu všech národů na přístup k vlastním zdrojům země a na kontrolu nad těmito zdroji; odsuzuje proto útoky na důležitou ropnou infrastrukturu, která je klíčová pro bohatství obyvatel Libye; odsuzuje také veškeré zapojení do přímého nebo nepřímého obchodu s IS nebo skupinami spojenými s IS nebo al-Káidou, zejména pokud jde o ropu a ropné výrobky a příbuzné materiály včetně chemikálií a maziv; opětovně připomíná, že libyjská ropa náleží libyjskému lidu a žádná skupina by ji neměla zneužívat;

11.  domnívá se, že by EU měla v rámci přezkumu evropské politiky sousedství výrazně revidovat svou vnější politiku, zejména svou strategii pro oblast jižního Středomoří, z důvodu jejího neúspěchu; vyzývá EU, aby ustavila nový rámec pro vztahy s těmito zeměmi a regiony, jenž bude založen na neintervenci v jejich vnitřních věcech a respektování jejich suverenity a zaměřený na podporu rozvoje sousedních regionů, spíše než na „dohody o přidružení“, které slouží zejména k ustavení zón volného obchodu, které přinášejí prospěch zájmům korporací na evropské straně, nebo na vojenské intervence, které jsou zaměřené na posilování jejich geopolitického vlivu v regionu;

12.  připomíná skutečnost, že EU, mnoho jejích členských států a USA, které po desetiletí podporovaly Kaddáfího a posléze podporovaly vojenský zásah NATO v Libyi, mají obzvláštní odpovědnost za současnou situaci v Libyi;

13.  vyjadřuje hluboké znepokojení nad humanitární krizí v Libyi, která ze země vyhnala tisíce uprchlíků; vyzývá Radu, Komisi a místopředsedkyni, vysokou představitelku, aby poskytly veškeré nezbytné finanční a lidské zdroje, které jsou k dispozici, na pomoc uprchlíkům; zdůrazňuje nutnost poskytovat odpovídající humanitární pomoc vysídleným osobám; odmítá plány na nasazení sil EU NAVFOR Sophia v teritoriálních vodách; vyzývá EU, aby okamžitě změnila svou politiku vůči uprchlíkům ze severní Afriky; znovu potvrzuje svůj postoj proti agentuře Frontex a domnívá se, že v souladu se zásadou nenavracení zakotvenou v čl. 19 odst. 2 Listiny základních práv Evropské unie nesmí operace agentury vést k tomu, že budou lidé navráceni do Libye nebo do jakékoli jiné země, kde jsou jejich životy v ohrožení;

14.  vyzývá EU, aby zastavila znovuzahájení mise EUBAM Libye, neboť má za následek další militarizaci libyjské hranice a vede k úmrtím uprchlíků; domnívá se, že EU musí Libyi poskytovat pouze humanitární a civilní pomoc;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení předsedovi Evropské rady, předsedovi Komise, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, prezidentům a parlamentům členských států, misi EU pro pomoc na hranicích v Libyi (EUBAM), misi OSN na podporu Libye, Sněmovně reprezentantů a Všeobecnému národnímu kongresu Libye, Lize arabských států a Africké unii.

 

(1)

Úř. věst. L 138, 24.5.2013, s. 15.

(2)

Úř. věst. C 51 E, 22.2.2013, s. 114.

(3)

Přijaté texty, P8_TA(2014)0028.

(4)

Přijaté texty, P8_TA(2015)0010.

Právní upozornění - Ochrana soukromí