NÁVRH USNESENÍ o sledovatelnosti produktů rybolovu a akvakultury v restauracích a maloobchodě
4.5.2016 - (2016/2532(RSP))
v souladu s čl. 128 odst. 5 jednacího řádu
Alain Cadec za Výbor pro rybolov
B8-0581/2016
Usnesení Evropského parlamentu o sledovatelnosti produktů rybolovu a akvakultury v restauracích a maloobchodě
Evropský parlament,
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1379/2013 ze dne 11. prosince 2013 o společné organizaci trhů s produkty rybolovu a akvakultury a o změně nařízení Rady (ES) č. 1184/2006 a (ES) č. 1224/2009 a o zrušení nařízení Rady (ES) č. 104/2000[1],
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 178/2002 ze dne 28. ledna 2002, kterým se stanovují obecné zásady a požadavky potravinového práva, zřizuje se Evropský úřad pro bezpečnost potravin a stanovují postupy týkající se bezpečnosti potravin[2],
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. října 2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS, směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise (ES) č. 608/2004[3],
– s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat[4],
– s ohledem na nařízení Rady (ES) č. 1224/2009 ze dne 20. listopadu 2009 o zavedení kontrolního režimu Společenství k zajištění dodržování pravidel společné rybářské politiky, o změně nařízení (ES) č. 847/96, (ES) č. 2371/2002, (ES) č. 811/2004, (ES) č. 768/2005, (ES) č. 2115/2005, (ES) č. 2166/2005, (ES) č. 388/2006, (ES) č. 509/2007, (ES) č. 676/2007, (ES) č. 1098/2007, (ES) č. 1300/2008 a (ES) č. 1342/2008 a o zrušení nařízení (EHS) č. 2847/93, (ES) č. 1627/94 a (ES) č. 1966/2006[5],
– s ohledem na své usnesení ze dne 14. ledna 2014 o potravinové krizi, podvodech v potravinovém řetězci a jejich potírání[6],
– s ohledem na návrh usnesení Výboru pro rybolov,
– s ohledem na otázku položenou Komisi o sledovatelnosti produktů rybolovu a akvakultury v restauracích a maloobchodě (O-000052/2016 – B8-0365/2016),
– s ohledem na čl. 128 odst. 5 a čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že EU je největším světovým trhem s mořskými plody, který je zásobován odvětvím rybolovu i dovozy z třetích zemí;
B. vzhledem k tomu, že spotřebitelé mají právo na srozumitelné informace, včetně informací o pobřeží a zeměpisné lokalitě odlovu, a měli by mít možnost se plně spolehnout na celý řetězec, který poskytuje produkty rybolovu na trh EU; vzhledem k tomu, že EU a členské státy mají povinnost chránit občany EU před podvodným jednáním; vzhledem k tomu, že všechny dovážené produkty musí být v souladu s pravidly a normami EU;
C. vzhledem k tomu, že Komise vypracovává podrobný a vyčerpávající seznam dobrovolně uváděných tvrzení týkajících se produktů rybolovu a akvakultury, které jsou uváděny na trh EU; vzhledem k tomu, že zjištění Komise by mohla vést ke zřízení externí struktury vydávající osvědčení pro dobrovolně uváděná tvrzení týkající se produktů rybolovu a akvakultury na trhu EU;
D. vzhledem k tomu, že na základě plánu kontrol Komise pro rok 2015[7], který posuzoval převládající přítomnost nesprávně označených síhů na trhu, se zjistilo, že deklarované druhy byly potvrzeny u 94 % odebraných vzorků; vzhledem k tomu, že u některých druhů byla míra nicméně nesouladu velmi vysoká, přičemž míra 6 % je považována za relativně nízkou ve srovnání s jinými omezenějšími studiemi v členských státech;
E. vzhledem k tomu, že článek 36 nařízení (EU) č. 1379/2013 od Komise vyžaduje, aby do 1. ledna 2015 předložila Parlamentu a Radě zprávu o proveditelnosti týkající se možností systému ekoznačky pro produkty rybolovu a akvakultury;
F. vzhledem k tomu, že společná organizace trhů by měla zaručit spravedlivou hospodářskou soutěž a pro producenty příjem za produkty rybolovu prodané nebo koupené v EU;
1. vyjadřuje vážné obavy a nespokojenost plynoucí z výsledků různých studií, které ukazují vysokou míru nesprávného označování rybích výrobků prodávaných na trhu EU, a to i v restauracích orgánů EU; znovu potvrzuje, že úmyslné a podvodné nesprávné označování druhů ryb je porušením nařízení EU, včetně společné rybářské politiky, a může v souladu s vnitrostátní právem představovat trestný čin;
2. vyzývá členské státy, aby ve snaze bojovat proti podvodům a určit místa v dodavatelském řetězci, kde dochází k nesprávnému označování ryb, posílily vnitrostátní kontroly, včetně kontrol nezpracovaných ryb v odvětví restaurací a stravování; vyjadřuje znepokojení nad nahrazováním vysoce kvalitních druhů druhy nižší kvality; vyzývá Komisi a členské státy, aby posoudily, jaká opatření ke zlepšení sledovatelnosti produktů rybolovu a akvakultury by mohla být zavedena; podporuje vytvoření pracovní skupiny, jejímž úkolem by bylo harmonizovat provádění sledovatelnosti ve všech členských státech, a zřízení externí struktury umožňující vydávat osvědčení pro dobrovolně uváděná tvrzení týkající se produktů rybolovu a akvakultury na trhu EU;
3. podporuje silný systém sledovatelnosti od vykládky po spotřebu, který by zajistil důvěryhodnost pro spotřebitele a tím snížil komerční závislost na dovážených produktech rybolovu a akvakultury, čímž by se posílil trh EU; vyzývá Komisi, aby ke zlepšení sledovatelnosti využívala potenciál čárových kódů DNA, které by mohly pomoci při identifikaci druhů a při sekvenování DNA;
4. vítá nový rámec společné organizace trhů a naléhavě žádá Komisi, aby v souladu s článkem 36 nařízení (EU) č. 1379/2013 předložila zprávu o proveditelnosti týkající se možností systému ekoznačky pro produkty rybolovu a akvakultury; zdůrazňuje, že je třeba stanovit minimální standardy pro udělování ekoznaček; domnívá se, že klíčové prvky systému označování musí zajišťovat transparentnost, nezávislost a důvěryhodnost certifikačního procesu; požaduje provedení hloubkové analýzy přínosů zřízení celounijního systému označování;
5. vyzývá Komisi, aby pravidelně sledovala, do jaké míry jsou na etiketách uváděny požadované informace; zdůrazňuje, že označení musí poskytovat srozumitelné, ověřitelné a přesné informace; vybízí členské státy, aby v rámci dobrovolného označování uváděly veškeré dostupné informace, které spotřebiteli umožní učinit informovanou volbu; naléhavě žádá Komisi a členské státy, aby rozšířily informační kampaně o požadavky na označování produktů rybolovu a akvakultury;
6. zdůrazňuje, že robustní evropská politika označování v odvětví rybolovu by byla klíčovým faktorem při podpoře hospodářského rozvoje pobřežních komunit, přičemž uznává osvědčené postupy rybářů a kvalitu jejich výrobků dodávaných spotřebitelům;
7. vyzývá Komisi, aby v zájmu zaručení práva spotřebitelů na přesné, spolehlivé a srozumitelné informace přijala opatření k nápravě nepřehledné situace způsobené stávajícími požadavky na označování založenými na oblastech a podoblastech Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO), která je obzvláště závažná v případě úlovků z některých podoblastí oblasti 27, kde jsou – mimo jiné – Galicie a Cádizský záliv označovány jako „portugalské vody“, Wales jako „Irské moře“ a Bretaň jako „Biskajský záliv“;
8. upozorňuje na to, že je třeba transparentním a jasným způsobem zahrnout informace o původu produktů rybolovu;
9. zdůrazňuje potřebu zajistit, aby jakékoli budoucí celounijní ekoznačky i označování mořských plodů ekoznačkou a certifikační systémy třetích stran byly v souladu s Pokyny FAO pro označování ryb a produktů rybolovu z mořských rybolovných úlovků ekoznačkou;
10. domnívá se, že celounijní ekoznačka pro produkty rybolovu a akvakultury, jejíž kritéria by měla být na úrovni EU dále projednána, by přispěla k posílení sledovatelnosti a k poskytování transparentních informací spotřebitelům; má za to, že tato ekoznačka by mohla být financována z Evropského námořního a rybářského fondu (ENRF);
11. konstatuje, že některá platná obchodní označení ryb se v důsledku vnitrostátní praxe v jednotlivých členských státech liší, což může vést k určité míře nepřehlednosti; vítá práci Komise, pokud jde o zahájení pilotního projektu, který schválil Parlament, s cílem zavést veřejnou databázi, jež bude poskytovat informace o obchodních označeních ve všech úředních jazycích EU;
12. vybízí Evropskou komisi, aby u veřejnosti lépe propagovala svou činnost na ochranu mořských zdrojů a v boji proti nelegálnímu rybolovu;
13. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Komisi.
- [1] Úř. věst. L 354, 28.12.2013, s. 1.
- [2] Úř. věst. L 31, 1.2.2002, s. 1.
- [3] Úř. věst. L 304, 22.11.2011, s. 18.
- [4] Úř. věst. L 165, 30.4.2004, s. 1.
- [5] Úř. věst. L 134, 22.12.2009, s. 1.
- [6] Přijaté texty, P7_TA(2014)0011.
- [7] . http://ec.europa.eu/food/safety/official_controls/food_fraud/fish_substitution/index_en.htm?subweb=343&lang=en