NÁVRH USNESENÍ o situaci novinářů v Turecku
24.10.2016 - (2016/2935(RSP))
v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu
Fabio Massimo Castaldo, Ignazio Corrao, Rolandas Paksas za skupinu EFDD
Viz také společný návrh usnesení RC-B8-1162/2016
Evropský parlament,
– s ohledem na článek 19 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech,
– s ohledem na Všeobecnou deklaraci lidských práv z roku 1948,
– s ohledem na své usnesení ze dne 11. prosince 2012 ke strategii digitální svobody v zahraniční politice EU[1] a na své usnesení ze dne 13. června 2013 o svobodě tisku a sdělovacích prostředků ve světě[2],
– s ohledem na obecné zásady EU pro svobodu projevu na internetu a mimo něj ze dne 12. května 2014,
– s ohledem na svá předchozí usnesení o Turecku,
– s ohledem na zprávu Komise o pokroku Turecka za rok 2015,
– s ohledem na rámec pro jednání s Tureckem ze dne 3. října 2005,
– s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,
A. vzhledem k tomu, že na Indexu světové svobody tisku sestaveném organizací Reportéři bez hranic se Turecko v roce 2016 nachází na 151. místě ze 180 zemí;
B. vzhledem k tomu, že ke dni 19. října tohoto roku bylo v důsledku čistek po pokusu o převrat nejméně 130 novinářů zadržováno a počet nezaměstnaných novinářů dosáhl 10 000;
C. vzhledem k tomu, že v měsících, kdy byl vyhlášen výjimečný stav, byla již tak znepokojivě omezená svoboda tisku, oslabena více než kdy předtím, neboť podle tureckého sdružení novinářů bylo od 15. července více než 100 novinářů zatčeno, 150 sdělovacích prostředků bylo uzavřeno, 2 500 novinářů propuštěno ze zaměstnání a 660 novinářům byly odebrány novinářské průkazy; vzhledem k tomu, že značný počet novinářů opouští svou profesi a jako důvod uvádí, že v Turecku již není možné dělat kritickou žurnalistiku;
D. vzhledem k tomu, že nejméně 150 mediálních platforem a sdělovacích prostředků, jak tradičních tak internetových, bylo uzavřeno;
E. vzhledem k tomu, že na základě legislativního nařízení č. KHK/668 ze dne 27. července 2016, které bylo schváleno po vyhlášení výjimečného stavu, musí být ukončeno vysílání soukromých rozhlasových a televizních stanic a vydávání novin a periodických tiskovin, které mají vazby na Fethullaha Gülena; vzhledem k tomu, že v souladu s tímto nařízením může na základě návrhu ad hoc výboru a se souhlasem příslušného ministra dojít k ukončení činnosti každé soukromé rozhlasové nebo televizní stanice, každých novin či periodických tiskovin a každého publikačního nebo distribučního kanálu, které budou považovány za hrozbu pro národní bezpečnost;
F. vzhledem k tomu, že dne 28. září vydal úřad tureckého předsedy vlády příkaz uzavřít 23 televizních a rozhlasových stanic s odůvodněním, že podporují separatistickou a rozvratnou činnost;
G. vzhledem k tomu, že turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan prodloužil od 19. října výjimečný stav o dalších 90 dnů;
H. vzhledem k tomu, že seskupení 26 mezinárodních skupin bojujících za svobodu sdělovacích prostředků a lidská práva vydalo prohlášení, v němž vyzývá ke zrušení výjimečného stavu;
I. vzhledem k tomu, že tyto tvrdé zásahy byly rovněž namířeny proti kurdským a alevitským televizním stanicím, z nichž některé sídlí mimo Turecko;
J. vzhledem k tomu, že ve svých závěrech ze dne 16. prosince 2014 vyzvala Rada k tomu, aby finanční pomoc Evropské unie byla vázána na celkový pokrok kandidátských zemí, včetně naprostého dodržování základních práv a svobod;
1. uznává, že je právem a odpovědností turecké vlády vyšetřit násilné události z července 2016 spojené s pokusem o státní převrat a postavit všechny zodpovědné osoby před soud;
2. důrazně odsuzuje nepřijatelnou situaci, pokud jde v Turecku o svobodu projevu, přesvědčení a svobodu tradičních i internetových sdělovacích prostředků, neboť tato situace se po 15. červenci, kdy došlo k pokusu o převrat, stále zhoršuje;
3. znovu opakuje, že svoboda přesvědčení, projevu a slova včetně nezávislých sdělovacích prostředků jsou středobodem evropských hodnot a že nezávislý tisk má pro demokratickou společnost zásadní význam; zdůrazňuje, že současná situace sdělovacích prostředků a současný stav svobody projevu v Turecku jsou zjevně v rozporu s evropskými hodnotami;
4. zdůrazňuje, že Turecko již nedodržuje politické podmínky kodaňských kritérií; vyzývá k okamžitému zastavení finanční pomoci, jež je Turecku poskytována v rámci nástroje předvstupní pomoci, neboť podmínky pro její vyplácení se již neuplatňují;
5. domnívá se, že restrikce zavedené za výjimečného stavu přesahují rámec přípustný podle mezinárodního právních předpisů v oblasti lidských práv, jelikož mimo jiné zahrnují neoprávněné omezení svobody sdělovacích prostředků a práva na svobodu projevu; vyzývá tureckou vládu, aby zúžila rozsah mimořádných opatření, aby je nezneužívala k omezování svobody projevu a aby co nejdříve odvolala výjimečný stav;
6. vyzývá k okamžitému propuštění všech uvězněných novinářů a pracovníků sdělovacích prostředků a k opětovnému povolení činnosti zavřeným sdělovacím prostředkům;
7. odsuzuje osobní útoky na novináře a jejich zastrašování ze strany vedoucích vládních činitelů, využití nařízení č. KHK/668 jako nástroje k potlačování svobody projevu a disentu a obecnou politickou atmosféru, která vede ke vzniku prostředí omezujícího svobodu projevu ve sdělovacích prostředcích a na internetu;
8. vyslovuje politování nad tím, že mimořádná opatření jsou využívána i k pronásledování rodinných příslušníků novinářů, kteří uprchli do zahraničí nebo se skrývají, a to mimo jiné tak, že jsou jim odebrány cestovní pasy nebo jsou zadržováni místo obviněných osob;
9. pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a vládě a parlamentu Turecka.