Postup : 2018/2527(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B8-0084/2018

Předložené texty :

B8-0084/2018

Rozpravy :

Hlasování :

PV 08/02/2018 - 12.10
CRE 08/02/2018 - 12.10
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2018)0040

NÁVRH USNESENÍ
PDF 350kWORD 54k
Viz také společný návrh usnesení RC-B8-0082/2018
5.2.2018
PE614.393v01-00
 
B8-0084/2018

předložený na základě prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku

v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu


o aktuální situaci v oblasti lidských práv v Turecku (2018/2527(RSP))


Bodil Valero, Rebecca Harms, Jordi Solé, Barbara Lochbihler, Ska Keller, Igor Šoltes, Josep-Maria Terricabras za skupinu Verts/ALE

Usnesení Evropského parlamentu o aktuální situaci v oblasti lidských práv v Turecku (2018/2527(RSP))  
B8-0084/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení, zejména na usnesení ze dne 24. listopadu 2016 o vztazích EU-Turecko(1), ze dne 27. října 2016 o situaci novinářů v Turecku(2) a ze dne 14. dubna 2016 o zprávě o Turecku za rok 2015(3),

–  s ohledem na společné prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Federiky Mogheriniové a komisaře Johannese Hahna, zejména prohlášení ze dne 2. února 2018 o zrušení soudního rozhodnutí o propuštění ředitele turecké pobočky organizace Amnesty International Tanera Kılıҫe a o vazebním zadržování členů výkonného výboru turecké lékařské asociace a ze dne 13. března 2017 o stanovisku Benátské komise ke změnám v ústavě Turecka a o nejnovějších událostech,

–  s ohledem na sedmou výroční zprávu o pokroku Turecka, kterou Komise zveřejnila dne 6. září 2017,

–  s ohledem na zprávu vysokého komisaře OSN pro lidská práva ze dne 10. března 2017 o situaci v oblasti lidských práv v jihovýchodním Turecku,

–  s ohledem na rámec EU pro jednání s Tureckem ze dne 3. října 2005,

–  s ohledem na závěry Rady ze dne 18. července 2016 týkající se Turecka,

–  s ohledem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 231/2014 ze dne 11. března 2014, kterým se zřizuje nástroj předvstupní pomoci (NPP II)(4),

–  s ohledem na právo na svobodu projevu, které je zakotveno v Evropské úmluvě o lidských právech a v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech, jichž je Turecko smluvní stranou,

–  s ohledem na memoranda komisaře Rady Evropy pro lidská práva,

–  s ohledem na prohlášení komisaře Rady Evropy pro lidská práva ze dne 26. července 2016 o opatřeních přijatých za výjimečného stavu v Turecku,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že po neúspěšném pokusu o převrat v červenci 2016 a vyhlášení výjimečného stavu, který zakazuje veřejná shromáždění a umožňuje, aby prezident vládl prostřednictvím dekretů, se demokracie a právní stát v Turecku dramaticky zhoršují;

B.  vzhledem k tomu, že policejní a soudní zastrašování, svévolné zadržování, zákazy cestování a mnohá další omezující opatření jsou i nadále zaměřená na osoby podezřelé z příslušnosti k tzv. hnutí Hizmet/Gülenovu hnutí (státní úředníci a vojenský personál, akademičtí pracovníci a učitelé, podnikatelé a běžní občané) nebo z podpory kurdských hnutí a hlasů a aktivistů z organizací občanské společnosti kritizujících současnou vládu (novináři, právníci, akademičtí pracovníci, spisovatelé, umělci a zástupci nevládních organizací);

C.  vzhledem k tomu, že od roku 2016 bylo více než 6 milionů občanů předmětem soudního nebo policejního vyšetřování na základě samotného podezření, často v důsledku svých připomínek či sdílení příspěvků na sociálních médiích; vzhledem k tomu, že více než 107 000 osob bylo propuštěno ze zaměstnání bez řádného soudního procesu a vzhledem k tomu, že rok po zřízení sedmičlenné komise za účelem projednávání odvolání bylo přezkoumáno méně než 100 případů, z nichž téměř všechny byly zamítnuty;

D.  vzhledem k tomu, že dne 12. ledna 2018 rozhodl trestní soud v Istanbulu ponechat ve vazbě dva vězněné novináře, Mehmeta Altana a Sahina Alpaye, pouze několik hodin poté, co Ústavní soud rozhodl, že byla porušena jejich práva při pobytu ve vazbě a nařídil jejich propuštění, což dokazuje, že nezávislost soudnictví v Turecku je ohrožena;

E.  vzhledem k tomu, že Turecko nařídilo, aby byly zablokovány nebo odstraněny internetové stránky, které považuje za kritické; vzhledem k tomu, že byly uzavřeny desítky sdělovacích prostředků, že tisíce novinářů a pracovníků sdělovacích prostředků přišly o práci a mnohým dalším byl zabaven jejich majetek nebo jim byl vydán zákaz opustit zemi; vzhledem k tomu, že podle Reportérů bez hranic se za mřížemi nachází více než 300 novinářů a pracovníků sdělovacích prostředků, čímž se „Turecko stává největším vězením pro pracovníky sdělovacích prostředků na světě“; vzhledem k tomu, že nebyli ušetřeni ani zahraniční novináři, jak dokazuje případ německého novináře pracujícího pro Die Welt Denize Yücela, který je již téměř rok ve vězení, aniž by byl obviněn; vzhledem k tomu, že nezávislé zpravodajství a nezávislé sdělovací prostředky v Turecku téměř přestaly existovat;

F.  vzhledem k tomu, že dne 11. ledna 2018 byla kurdská laureátka Sacharovovy ceny Leyla Zanaová zbavena svého postavení coby poslankyně poté, co tak odhlasoval turecký parlament; vzhledem k tomu, že již dříve bylo svého mandátu zbaveno pět dalších poslanců Demokratické strany lidu (HDP); vzhledem k tomu, že v květnu 2016 byla zrušena poslanecká imunita 55 poslancům z 59 poslanců Demokratické strany lidu, aby bylo možné jejich stíhání, a současně i dalším opozičním poslancům – téměř jedné třetině Velkého národního shromáždění Turecka (GNAT);

G.  vzhledem k tomu, že spolupředsedovi Demokratické strany lidu Selahattinimu Demirtaşovi, který byl již více než rok ve vazbě společně se svou spolupředsedkyní Figen Yüksekdağovou, nebylo dne 8. prosince 2017 umožněno dostavit se z bezpečnostních důvodů k soudu, a vzhledem k tomu, že soudce rozhodl, že by měl být ponechán ve vazbě až do příštího slyšení dne 14. února 2018;

H.  vzhledem k tomu, že od července 2016 byly uvězněny stovky kurdských politiků v jihovýchodním Turecku, včetně starostů a provinčních vedoucích představitelů politických stran, a že byli odvoláni z funkce a nahrazeni osobami jmenovanými ministerstvem vnitra;

I.  vzhledem k tomu, že více než 300 tureckých občanů bylo zadrženo z důvodu zveřejňování příspěvků na sociálních sítích, v nichž kritizovali útok turecké armády proti Kurdům v Sýrii; vzhledem k tomu, že napadnutí Afrinu Tureckem a ofenzíva syrské vlády v Idlíbu mají za následek, že stovky tisíc vnitřně vysídlených syrských občanů prchá k tureckým hranicím, kde jsou vystaveni dalšímu traumatu;

J.  vzhledem k tomu, že v Turecku bylo uzavřeno více než 300 nevládních organizací a organizací občanské společnosti, včetně přední nevládní organizace pro dětská práva Gündem Çocuk, nevládní organizace hájící práva žen a nevládní organizace poskytující pomoc vnitřně vysídleným osobám a uprchlíkům, že je zatýkán velký počet členů těchto organizací, jako například mírový aktivista Osman Kavala, který založil Mezinárodní iniciativu za mír a usmíření (International Peace and Reconciliation Initiative) a právníci Selçuk Kozağaçlı a Engin Gökoğlu z advokátní kanceláře People´s Law Office, která je uznávanou organizací, jež zastupuje oběti násilí ze strany policie a oběti jiného porušování lidských práv státními úředníky; vzhledem k tomu, že Engin Gökoğlu je rovněž právním zástupcem dvou velmi dobře známých učitelů Nuriyi Gülmenové a Semiha Özakçy, kteří již téměř rok drží hladovku na protest proti jejich propuštění a jejichž zdraví utrpělo nevratné poškození; vzhledem k tomu, že istambulský soud dne 22. listopadu 2017 rozhodl rozšířit vazbu rovněž na Tanera Kılıçe, ředitele organizace Amnesty International v Turecku, a to spolu s mnoha dalšími ochránci lidských práv;

K.  vzhledem k tomu, že Evropský výbor Rady Evropy pro předcházení mučení a nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestání navštívil v srpnu 2016 zadržovací zařízení v Turecku a v listopadu 2016 o svých zjištěních podal zprávu tureckým orgánům; vzhledem k tomu, že turecká vláda však až do dnešního dne jeho zprávu nezveřejnila a nezveřejnila ani žádnou informaci o počtu stížností či vyšetřování případů údajného mučení nebo špatného zacházení;

L.  vzhledem k tomu, že dodnes nebyly vyřešeny četné otázky ohledně přesné posloupnosti událostí z 15. července 2016 a že v mnoha tisících případů vyšetřovaných tureckých občanů nebyly předloženy žádné důkazy, které by prokazovaly vazbu na neúspěšný pokus o převrat;

M.  vzhledem k tomu, že zavedení výjimečného stavu na omezené časové období po pokusu o státní převrat může být odůvodněné, je-li třeba ochránit demokratické instituce, obnovit stabilitu a bezpečnost v zemi a pohnat strůjce převratu ke spravedlnosti; vzhledem k tomu, že omezení, která byla dosud zavedena v Turecku, zachází ovšem nad rámec omezení, jež umožňuje mezinárodní lidskoprávní právo, a představují do očí bijící zneužívání výjimečného stavu;

1.  je hluboce znepokojen tím, že se v Turecku i nadále zhoršuje situace týkající se dodržování základních svobod a zásad právního státu; odsuzuje svévolné zadržování a soudní a správní zastrašování za účelem pronásledování desetitisíců tureckých občanů, kteří domněle kritizují Erdoganovu vládu a jsou obviňováni z vazby na hnutí Hizmet/Gülenovo hnutí, o němž se turecká vláda domnívá, že je zodpovědné za pokus o státní převrat, nebo z vazby na kurdské politické skupiny, které jsou stručně označovány jako skupiny provádějící „teroristické činnosti“;

2.  vidí stále více a více důkazů o tom, že oddělení pravomocí v Turecku již neexistuje;

3.  vyjadřuje hluboké politování nad tím, že turecký parlament dne 18. ledna 2018 již po šesté prodloužil výjimečný stav a vyzývá ho, aby tento výjimečný stav zrušil;

4.  vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech svévolně zadržovaných osob a osob obviněných z teroristických činností, neboť chybí důvěryhodné důkazy o trestné činnosti; je zvláště otřesen opětovným zatčením ředitele Amnesty International Tanera Kılıҫe dne 1. února 2018, které nařídil tentýž soud – po druhém revidovaném rozhodnutí – který o den dříve nařídil jeho podmínečné propuštění, což odhaluje, do jaké míry je turecký právní systém nefunkční;

5.  připomíná Turecku, že na kandidátské země se uplatňují tytéž základní standardy jako na členské státy EU, zejména pokud se jedná o dodržování zásad právního státu a lidská práva, včetně práva na spravedlivé řízení, a naléhavě vybízí turecké orgány, aby se vrátily k dodržování zásady presumpce neviny; připomíná rovněž zásadu nediskriminace menšin, zejména Kurdů a Romů, kteří mají rovné právo vyjadřovat svou kulturu a mít přístup k sociálnímu zabezpečení;

6.  odsuzuje nedávné rozhodnutí zbavit Leylu Zanaovou jejího postavení coby poslankyně a podobná dřívější rozhodnutí, jež se dotkla poslanců Demokratické strany lidu, a vyzývá k jejich okamžitému opětovnému dosazení do funkce; vyjadřuje svou solidaritu s legitimně zvolenými poslanci, kteří jsou zadržováni a zastrašováni, a vyzývá k respektování jejich mandátu a jejich práva na řádnou obhajobu před soudem a k jejich propuštění;

7.  kritizuje svévolné nahrazení místních volených zástupců, což dále narušuje demokratickou strukturu Turecka;

8.  vyjadřuje své hluboké znepokojení nad intervencí Turecka v syrském Afrinu, který byl až do tohoto okamžiku ušetřen násilných konfliktů a který poskytoval přístřeší stovkám tisíců vnitřně vysídlených osob z jiných oblastí Sýrie, a tuto intervenci odsuzuje; naléhavě vyzývá Turecko, aby tuto ofenzívu zastavilo;

9.  vyjadřuje svou solidaritu s více než 100 0000 úředníky, kteří byli vyloučeni z veřejné služby, podotýká, že stávající mechanismy odvolání v Turecku nepředstavují účinné vnitrostátní opravné prostředky, a očekává, že Evropský soud pro lidská práva zaujme k této záležitosti v nejbližší době stanovisko;

10.  vyjadřuje politování nad nedávnými zákazy akcí pořádaných organizací osob LGBTI a odsuzuje konkrétně plošný zákaz všech akcí pořádaných organizací osob LGBTI v Ankaře; odsuzuje policejní a soudní zastrašování, pronásledování a svévolné zadržování aktivistů působících v oblasti LGBTI; je proto hluboce znepokojen hladovkou Diren Coşkunové a vyzývá příslušné orgány, aby zajistily její zdraví a dobré životní podmínky; důrazně odsuzuje nedávné zatčení Aliho Erola, spoluzakladatele sdružení Kaos GL, a dalších osob; zdůrazňuje, že těmito kroky je porušeno právo na svobodu projevu a svobodu shromažďování, jež je zakotveno v článcích 26, 33 a 34 turecké ústavy a v článcích 19 a 21 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech; vyzývá turecké orgány, aby zákaz okamžitě zrušily a obnovily právo na svobodu projevu a svobodu shromažďování; trvá na tom, že každý, kdo se zapojil do nenávistně motivovaných trestných činů, jakými jsou nenávistně motivované vraždy transsexuálních žen, se musí zodpovídat ze svých činů a obdržet odpovídající trest podle zákona;

11.  vyzývá tureckou vládu, aby zveřejnila zprávu výboru Rady Evropy pro předcházení mučení z listopadu 2016;

12.  vyzývá delegaci EU v Ankaře, aby se společně s velvyslanectvími členských států ujaly vůdčí úlohy, pokud jde o poskytování koordinované podpory a, v případě potřeby poskytování veřejné podpory tureckým občanům zadrženým na základě krizových právních předpisů bez existence důkazů o jejich protiprávním jednání, zejména obráncům lidských práv, poslancům a novinářům, ale také osobám obviněným z přímé účasti na pokusu o převrat, a sice tak, že budou monitorovat a sledovat soudní řízení, podávat žádosti o povolení návštěvy ve věznicích a vydávat prohlášení určená tureckým orgánům na všech úrovních;

13.  žádá, aby účast Velkého národního shromáždění Turecka (GNAT) v parlamentních podpůrných činnostech EU byla zmrazena po celou dobu, kdy budou prakticky všichni poslanci opoziční strany HDP stále zbaveni imunity a dokud bude trvat jejich následné stíhání;

14.  domnívá se, že modernizace celní unie mezi EU a Tureckem bude čelit nepřekonatelným problémům do té doby, dokud bude v Turecku ohrožen právní stát a bude ohrožena nezávislost a nestrannost soudnictví;

15.  opakuje svou výzvu Komisi, aby během přezkumu fondů NPP zvážila vývoj v Turecku a současně posoudila konkrétní možnosti ohledně toho, jak zvýšit podporu pro tureckou občanskou společnost; zdůrazňuje, že žádné finanční prostředky by neměly být použity na projekty řízené tureckými ministerstvy, která jsou přímo zapojená do porušování právního státu nebo jsou za tuto skutečnost zodpovědná, jako například ministerstvo spravedlnosti;

16.  připomíná svou výzvu k formálnímu pozastavení přístupových jednání s Tureckem, pokud budou ústavní reformy navržené vládou a schválené referendem uplatňovány v nezměněné podobě, neboť tato nová ústava by nerespektovala Kodaňská kritéria a vyplývalo by z ní, že turečtí zákonodárci již neusilují o začlenění do EU;

17.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Radě, Komisi, vládám a parlamentům členských států a vládě a parlamentu Turecka.

(1)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0450.

(2)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0423.

(3)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0133.

(4)

Úř. věst. L 77, 15.3.2014, s. 11.

Poslední aktualizace: 7. února 2018Právní upozornění - Ochrana soukromí