Postup : 2018/2527(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B8-0091/2018

Předložené texty :

B8-0091/2018

Rozpravy :

Hlasování :

PV 08/02/2018 - 12.10
CRE 08/02/2018 - 12.10
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2018)0040

NÁVRH USNESENÍ
PDF 293kWORD 57k
Viz také společný návrh usnesení RC-B8-0082/2018
5.2.2018
PE614.400v01-00
 
B8-0091/2018

předložený na základě prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku

v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu


o současné situaci v oblasti lidských práv v Turecku (2018/2527(RSP))


Kati Piri, Victor Boştinaru, Elena Valenciano, Knut Fleckenstein za skupinu S&D

Usnesení Evropského parlamentu o situaci v oblasti lidských práv v Turecku (2018/2527(RSP))  
B8-0091/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení o Turecku, zejména na usnesení ze dne 27. října 2016 o situaci novinářů v Turecku(1),

–  s ohledem na své usnesení ze dne 6. července 2017 o zprávě Komise o Turecku za rok 2016(2),

–  s ohledem na zprávu Komise o pokroku Turecka za rok 2016,

–  s ohledem na projev o stavu Unie, který dne 13. září 2017 pronesl předseda Komise Jean-Claude Juncker,

–  s ohledem na prohlášení o nejnovějším vývoji v Turecku, které vydala místopředsedkyně Komise, vysoká představitelka Federica Mogheriniová společně s komisařem pro evropskou politiku sousedství a jednání o rozšíření Johannesem Hahnem dne 2. února 2018, na jejich prohlášení ze dne 14. července 2017 vydané rok po pokusu o státní převrat v Turecku a na jejich prohlášení ze dne 13. března 2017 o stanovisku Benátské komise ke změnám v ústavě Turecka a o nejnovějších událostech,

–  s ohledem na prohlášení mluvčí Evropské služby pro vnější činnost ze dne 8. června 2017 o údajném zadržení Tanera Kiliçe, předsedy správní rady organizace Amnesty International, v Turecku, na její prohlášení ze dne 8. července 2017 o zadržení obránců lidských práv na tureckém ostrově Büyükada a na prohlášení ze dne 26. října 2017 o pokračujícím porušování lidských práv v Turecku,

–  s ohledem na písemné připomínky, které komisař Rady Evropy pro lidská práva předložil dne 2. listopadu 2017 Evropskému soudu pro lidská práva a jež se týkají dvanácti stížností týkajících se svobody projevu a práva na svobodu a bezpečnost poslanců v Turecku, a na jeho připomínky ze dne 10. října 2017 ohledně deseti stížností týkajících se svobody projevu a práva na svobodu novinářů v Turecku,

–  s ohledem na skutečnost, že mezi základní hodnoty EU patří zásady právního státu a dodržování lidských práv a že řádné fungování soudního systému a dodržování základních práv jsou nanejvýš důležité a pro kandidátské země, jako je Turecko, by měly být prioritou;

–  s ohledem na právo na svobodu projevu, které je zakotveno v Evropské úmluvě o lidských právech a v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech, jichž je Turecko smluvní stranou,

–  s ohledem na Soubor zásad pro ochranu všech zadržovaných či vězněných osob, který byl přijat rezolucí Valného shromáždění OSN 43/173 dne 9. prosince 1988,

–  s ohledem na Listinu základních práv Evropské unie,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že Parlament důrazně odsoudil pokus o převrat, k němuž došlo dne 15. července 2016; vzhledem k tomu, že výjimečný stav je v současné době využíván k umlčení disentu a přesahuje rámec jakýchkoli legitimních opatření k boji proti ohrožení národní bezpečnosti; vzhledem k tomu, že podle mezinárodního práva musí být přijímaná nouzová opatření nezbytná a přiměřená co do rozsahu a trvání a musí být využívána pouze v případě skutečného ohrožení národa; vzhledem k tomu, že turecké orgány zneužily opatření výjimečného stavu k zavedení plošných zákazů, ke svévolnému zatýkání a omezování svobody projevu a shromažďování; vzhledem k tomu, že tato opatření oslabila ochranu před špatným zacházením a právo na spravedlivý proces a současně umožnila vládě obejít parlamentní a soudní kontrolu; vzhledem k tomu, že podle organizace Human Rights Watch byla řada právních úkonů provedena, aniž by existovaly důkazy o účasti obviněných na neúspěšném pokusu o státní převrat;

B.  vzhledem k tomu, že zadržení obránci lidských práv, političtí aktivisté, právníci, novináři a další intelektuálové jsou často neprávem obviněni z „členství v ozbrojené teroristické organizaci“ nebo z „podpory ozbrojené teroristické organizace“; vzhledem k tomu, že podle oficiálních statistik tureckého ministerstva spravedlnosti byla v roce 2016 podána žaloba pro „urážku prezidenta“ ve smyslu článku 299 tureckého trestního zákoníku na 4 187 osob, že 482 soudních řízení bylo zahájeno na základě obvinění z „urážky tureckého národa“ ve smyslu článku 301 téhož zákoníku a že 17 322 osoby byly obviněny z propagace nedovolených organizací; vzhledem k tomu, že 148 signatářů petice „Akademici za mír“ čelí obvinění z šíření „teroristické propagandy“ a v květnu 2018 je čeká soudní řízení;

C.  vzhledem k tomu, že nepřiměřená opatření, jež byla přijata po vyhlášení výjimečného stavu, a to ve formě zadržování, propouštění, zatýkání a zabavování majetku, nebyla namířena jen proti tisícům údajných členů či příznivců hnutí Gülen, které zřejmě stálo za pokusem o státní převrat, včetně 50 000 osob vzatých do vyšetřovací vazby, ale byla namířena rovněž proti disidentům obecně a proti členům opozičních politických stran obzvláště; vzhledem k tomu, že tisíce dalších osob byly vzaty do vazby kvůli údajnému napojení na teroristické organizace, jako je Kurdská strana pracujících (PKK); vzhledem k tomu, že případy, které přezkoumala organizace Amnesty International nebyly doloženy důvěryhodnými důkazy o podílu jednotlivců na spáchání trestných činů, což nasvědčuje tomu, že řada nebo většina osob, jež jsou ve vyšetřovací vazbě, byla vzata do vazby svévolně; vzhledem k tomu, že žádosti o propuštění z vyšetřovací vazby jsou obvykle zamítnuty a soudy systematicky nedodržují zásadu presumpce neviny;

D.  vzhledem k tomu, že podle informací Evropské federace novinářů je po pokusu o převrat ze dne 15. července 2016 ve vězení stále přinejmenším 148 novinářů a spisovatelů, z nichž je většina zadržována, aniž by proti nim bylo vzneseno jakékoli obvinění, a řada zadržovaných nemá možnost setkat se s právním zástupcem; vzhledem k tomu, že Reportéři bez hranic označili Turecko v roce 2017 za „největší světové vězení pro pracovníky sdělovacích prostředků“; vzhledem k tomu, že restriktivní a zastrašující atmosféra, která se rozšířila v důsledku rostoucí vlny pronásledování novinářů, spisovatelů, uživatelů sociálních médií a dalších občanů, a to i mladistvých, za „urážku prezidenta“, vede k větší autocenzuře; vzhledem k tomu, že některým zadržovaným novinářům je upíráno právo na právního zástupce a že jsou vězněni v nelidských podmínkách, je jim vyhrožováno a je s nimi špatně zacházeno;

E.  vzhledem k tomu, že podle Amnesty International ukončily turecké orgány po pokusu o převrat činnost více než 160 provozovatelů vysílání, vydavatelů novin a časopisů, nakladatelů a distribučních firem; vzhledem k tomu, že podle dalších údajů organizace Amnesty International byla na základě vyhlášení výjimečného stavu ukončena činnost stovek organizace občanské společnosti, včetně hlavních nevládních organizací, které poskytovaly pomoc vnitřně vysídleným osobám a uprchlíkům, a nevládních organizací hájících práva dětí a žen; vzhledem k tomu, že tyto zákroky mají výrazný dopad na občanskou společnost;

F.  vzhledem k tomu, že Amnesty International dále uvádí, že turecké orgány od července 2016 propustily 107 000 osob ze zaměstnání; vzhledem k tomu, že od července 2016 bylo podáno více než 100 000 stížností u tureckého ústavního soudu, který prohlásil, že není příslušný ve věcech spadajících do působnosti dekretu o výjimečném stavu; vzhledem k tomu, že Vyšetřovací komise pro postupy během výjimečného stavu, zřízená na doporučení Rady Evropy, obdržela k 18. lednu 2018 104 789 podnětů, dosud vydala rozhodnutí pouze v 3 110 případech a tato rozhodnutí nebyla zveřejněna; vzhledem k tomu, že Turecko tudíž zatím nezavedlo ani žádný jiný druh rychlého a účinného odvolacího řízení; vzhledem k tomu, že většina propuštěných osob nemůže pokračovat v práci ve svém oboru ani opustit zemi, jelikož jim byly odebrány cestovní pasy, takže se společně se svými rodinami ocitají v zoufalé situaci a čekají na nápravu;

G.  vzhledem k tomu, že závažná obvinění přinášejí turecké odborové svazy, které hovoří o četném propuštění ze zaměstnání a obtěžování, o odvetných akcí, zatýkání a útocích policie na odboráře v důsledku jejich legitimní odborářské činnosti; vzhledem k tomu, že po pokusu o převrat z 15. července byla na základě rozhodnutí o údajném napojení na teroristické organizace ukončena činnost dvou odborových svazů a jejich 19 členských organizací, tedy celkem téměř 50 000 pracovníků organizovaných v odborech; vzhledem k tomu, že odbory nesměly uspořádat značný počet přípravných protestů a demonstrací, čímž byla nepřiměřeně omezena jejich práva;

H.  vzhledem k tomu, že v soudnictví chybí nezávislost a nestrannost; vzhledem k tomu, že v posledních letech byla posílena kontrola výkonné moci nad soudnictvím a státním zastupitelstvím, vzrostl počet zatčení, propuštění a svévolných přesunů soudců a státních zástupců a neustávají útoky na právníky; vzhledem k tomu, že v roce 2017 bylo zadrženo 47 právníků; vzhledem k tomu, že přibližně čtvrtina soudců a státních zástupců, tedy více než 4 000 osob, byla propuštěna, řada z nich byla zatčena a některým byl zabaven majetek; vzhledem k tomu, že tyto události vážně ohrožují nezávislost a integritu tureckého soudnictví;

I.  vzhledem k tomu, že podle údajů Sdružení pro lidská práva bylo za prvních 11 měsíců roku 2017 celkem 2 278 osob podrobeno mučení a špatnému zacházení; vzhledem k tomu, že ve 428 případech museli lidé snášet v zadržení bití nebo špatné zacházení jiného druhu a že 1 855 osob se setkalo s mučením či špatným zacházením mimo detenční zařízení, a to ve spojitosti s veřejnými shromážděními a manifestacemi, při nichž zasahovaly bezpečnostní síly;

J.  vzhledem k tomu, že na jihovýchodě země panuje i nadále mimořádně znepokojivá situace; vzhledem k tomu, že v rámci bezpečnostních zásahů bylo údajně zabito přibližně 2 500 lidí a od července 2015 bylo podle odhadů vysídleno půl milionu obyvatel; vzhledem k tomu, že v ozbrojených konfliktech po celé zemi přišlo za prvních 11 měsících roku 2017 celkem 695 lidí o život, z toho 183 vojáků, policistů a členů vesnických hlídek, 460 ozbrojenců a 52 civilistů; vzhledem k tomu, že řada zákonů přijatých v roce 2016, například zákon č. 6722 o právní ochraně bezpečnostních složek účastnících se boje proti teroristickým organizacím, vytvořila atmosféru „systémové beztrestnosti“ bezpečnostních složek; vzhledem k tomu, že místní státní zástupci vytrvale odmítají vyšetřovat údajná zabíjení a že nezávislým pozorovatelům je odpírán přístup do dotčené oblasti; vzhledem k tomu, že 68 kurdských starostů je stále ve vězení; vzhledem k tomu, že v Úředním věstníku ze dne 24. prosince 2017 byly zveřejněny dva dekrety týkající se výjimečného stavu, které mimo jiné zavedly „osvobození od trestní odpovědnosti pro civilisty jednající za účelem potlačení pokusu o státní převrat a teroristické činy“;

K.  vzhledem k tomu, že mezi zadržovanými novináři a lidskoprávními aktivisty je například německo-turecký novinář Deniz Yücel, finsko-turecká reportérka Ayla Albayraková, která byla odsouzena v nepřítomnosti, akademik a redaktor Mehmet Altan, novinář Şahin Alpay a řada novinářů a zaměstnanců deníku „Cumhuriyet“, mezi nimiž i Ahmet Şık;

L.  vzhledem k tomu, že po přijetí ústavní změny, kterou byla zrušena poslanecká imunita mnohých poslanců, byla řada opozičních poslanců postavena před soud a zadržena na základě obvinění souvisejících s terorismem, jakož i jiných obvinění, jelikož legitimně využívali své právo na svobodu projevu; vzhledem k tomu, že 10 poslanců je stále zadržováno, včetně spolupředsedů Demokratické strany lidu Figena Yuksekdaga a Selahattina Demirtasa a poslance Republikánské lidové strany Enise Berberoglua, a že 6 poslanců bylo zbaveno poslaneckého mandátu, mimo jiné i laureátka Sacharovovy ceny Leyla Zanaová;

M.  vzhledem k tomu, že v červenci 2017 zatkly turecké orgány deset lidskoprávních aktivistů („istanbulskou desítku“), z nichž jsou dva stále ve vězení a osm jich bylo propuštěno na kauci; vzhledem k tomu, že istanbulský soud zrušil dne 1. února 2018 své rozhodnutí propustit Tanera Kılıçe, ředitele turecké pobočky organizace Amnesty International, a po dobu jeho soudního řízení jej zadržuje;

N.  vzhledem k tomu, že dne 18. října 2017 byl zatčen jeden z vedoucích představitelů občanské společnosti v Turecku Osman Kavala, který je od té doby zadržován na základě obvinění z „pokusu o svržení vlády“, jelikož v prosinci 2013 podpořil protesty v parku Gezi;

O.  vzhledem k tomu, že pokračují tvrdé zákroky proti politickému disentu prostřednictvím sociálních médií; vzhledem k tomu, že 573 osob, včetně aktivisty Nurcana Baysala a členů výkonného výboru Turecké asociace lékařů, bylo zadrženo, jelikož v sociálních médiích zveřejňovaly příspěvky kritizující vojenskou invazi turecké vlády do syrské enklávy;

P.  vzhledem k tomu, že od července 2016 byla ukončena činnost nejméně 55 organizací zabývajících se právy žen; vzhledem k tomu, že dne 19. listopadu 2017 rozhodl úřad ankarského guvernéra o zavedení časově neomezeného zákazu všech akcí pořádaných organizacemi osob LGBTI;

1.  znovu opakuje, že důrazně odsuzuje pokus o převrat, k němuž došlo dne 16. července 2016, a vyjadřuje svou solidaritu s občany Turecka; uznává, že právem a úkolem turecké vlády je učinit kroky s cílem postavit pachatele před soud a současně zaručit dodržování zásad právního státu a práva na spravedlivý proces; zdůrazňuje však, že neúspěšný pokus o vojenský převrat je v současné době zneužíván k nepřiměřeným a nezákonným krokům a opatřením, které stupňují potlačování legitimní a nenásilné opozice a brání sdělovacím prostředkům a občanské společnosti v pokojném uplatňování svobody projevu;

2.  je hluboce znepokojen tím, že se v Turecku i nadále zhoršuje situace týkající se dodržování základních práv, svobod a zásad právního státu a že v zemi chybí nezávislé soudnictví; odsuzuje využívání svévolného zadržování, soudní šikany a obtěžování správními orgány k pronásledování desetitisíců lidí, včetně obránců lidských práv, členů nezávislých organizací občanské společnosti, právníků, soudců, politických aktivistů, pracovníků sdělovacích prostředků, odborářů a akademických pracovníků; naléhavě vyzývá turecké orgány, aby neprodleně a bezpodmínečně propustily všechny osoby, které jsou zadržovány pouze proto, že vykonávaly svou legitimní práci a využívaly svého práva na svobodu projevu a sdružování, a jsou zadržovány bez přesvědčivých důkazů o trestné činnosti; vyzývá ke zrušení výjimečného stavu v této zemi, jakož i dekretů týkajících se tohoto stavu;

3.  zdůrazňuje, že novináři by neměli být zadržováni na základě obsahu jejich novinářské práce nebo údajné příslušnosti k určité straně či skupině; podtrhuje nutnost zajistit, aby zadržování osob ve vyšetřovací vazbě bylo výjimkou; vyslovuje politování nad uplatňováním mimořádných opatření také k zastrašování rodinných příslušníků novinářů a obránců lidských práv, kteří uprchli do zahraničí nebo se skrývají, a to mimo jiné tak, že jsou jim odebrány cestovní pasy nebo jsou na dočasnou dobu zadrženi;

4.  vyzývá tureckou vládu, aby poskytla všem osobám, na něž se vztahují omezující opatření, odpovídající a účinnou právní ochranu a umožnila soudní přezkum jejich případu v souladu se zásadami právního státu; zdůrazňuje, že presumpce neviny je v každém právním státě jednou ze základních zásad; vyjadřuje politování nad přísnými omezeními přístupu zadržovaných osob k právním zástupcům; vyzývá Turecko, aby bezodkladně přezkoumalo povahu „Vyšetřovací komise pro postupy během výjimečného stavu“ a zajistilo, aby fungovala jako solidní a nezávislá komise, která je schopna přistupovat k jednotlivým případům individuálně, účinně zpracovat obrovské množství předkládaných žádostí a zabránit zbytečnému oddalování soudních přezkumů; naléhavě vyzývá vyšetřovací komisi, aby svá rozhodnutí zveřejňovala; vzhledem k tomu, že se tak neděje, vyzývá turecké orgány, aby propuštěným zaměstnancům umožnily návrat na jejich pracovní místa, obnovily jejich sociální práva a aby odborům umožnily výkon legitimní odborové činnosti; vyjadřuje solidaritu všem, kdo byli propuštěni ze svého místa, aniž by měli možnost se bránit, jako například Nuriye Gulmenová a Semih Ozakca, kteří zahájili po propuštění ze svých akademických pozic hladovku a jejichž žádosti o přezkum jejich případů vyšetřovací komise dne 26. ledna 2018 zamítla;

5.  poukazuje na to, že terorismus je pro občany Turecka i nadále přímou hrozbou, a zdůrazňuje, že je důležité posílit stávající spolupráci mezi EU a Tureckem s cílem účinně čelit této hrozbě; opakuje nicméně, že široce definované turecké právní předpisy pro boj proti terorismu by neměly být využívány k trestání občanů a sdělovacích prostředků za uplatňování práva na svobodu projevu; v této souvislosti odsuzuje zadržení a zahájení soudních řízení s nejméně 146 akademickými pracovníky veřejných i soukromých univerzit v Istanbulu, kteří podepsali petici „Akademici za mír“, a stejně tak odsuzuje poslední vlnu zatýkání novinářů, aktivistů, lékařů a běžných občanů za vyjádření nesouhlasu s tureckým vojenským zásahem v Afrinu;

6.   je hluboce znepokojen vazebními podmínkami, a vyzývá turecké orgány, aby důkladně prošetřily informace o závažných případech špatného zacházení s vězni, které přineslo několik lidskoprávních organizací; opět připomíná svou výzvu ke zveřejnění zprávy Výboru pro předcházení mučení Rady Evropy a požaduje, aby každý, kdo se provinil porušováním lidských práv, byl pohnán k odpovědnosti a potrestán; naléhavě vyzývá turecké orgány, aby vnitrostátním a mezinárodním pozorovatelům umožnily monitorování podmínek v detenčních zařízeních;

7.  je vážné znepokojen faktem, že na základě dekretu výkonné moci vydaného za výjimečného stavu byla ukončena činnost více než 160 sdělovacích prostředků; odsuzuje politický tlak vyvíjený na novináře a pokusy tureckých orgánů o zatčení, zastrašení a vyhoštění zahraničních korespondentů; naléhavě vyzývá k okamžitému a bezpodmínečnému propuštění všech osob, které jsou zadržovány bez důkazů, včetně občanů EU, jako je německý novinář Deniz Yücel, který je vězněn již rok, z toho devět měsíců v izolaci, aniž by proti němu bylo vzneseno formální obvinění, a finská novinářka deníku Wall Street Journal Ayla Albayraková, která byla obviněna z terorismu a v říjnu 2017 odsouzena v nepřítomnosti k 25 měsícům odnětí svobody za zveřejnění článku o situaci v jihovýchodním Turecku; vítá skutečnost, že někteří novináři a pracovníci opozičního deníku Cumhuriyet byli po několikaměsíčním věznění propuštěni, a vyzývá rovněž k okamžitému propuštění čtyř pracovníků téhož deníku, kteří jsou stále ve vězení, tj. předsedy správní rady Akina Atalaye, šéfredaktora Murata Sabuncua, investigativního novináře Ahmeta Şıka a účetního Emreho Ipera, a všech ostatních novinářů, kteří jsou v Turecku zadržováni na základě politicky motivovaných obvinění;

8.  je velmi znepokojen mohutnými zásahy proti organizacím občanské společnosti v Turecku, při nichž bylo na základě dekretů o výjimečném stavu ukončeno působení 1 125 sdružení a 41 nadace, a konkrétně zatčením jednoho z čelných představitelů nevládních organizací Osmana Kavaly; odsuzuje výroky prezidenta Erdogana, v nichž Kavalu označil za „agenta“ a „rudého Sorose Turecka“, ačkoliv zatím nebyl z ničeho obžalován; naléhavě vyzývá tureckou vládu, aby Kavalu propustila, neboť v jeho případě se jednalo o zpolitizované a svévolné zatčení; je hluboce znepokojen skutečností, že politikové i nadále veřejně odsuzují novináře, redaktory, akademické pracovníky a obránce lidských práv za jejich kritické postoje a ze stejného důvodu je zastrašují; mimořádně jej znepokojuje nárůst nenávistných verbálních projevů veřejných činitelů, včetně vysoce postavených představitelů státu;

9.  kritizuje prohlášení úřadu ankarského guvernéra ze dne 19. listopadu 2017, v němž oznámil rozhodnutí zakázat po neomezenou dobu všechny akce pořádané organizacemi osob LGBTI a jež bylo vydáno poté, co úřad třikrát za sebou zakázal pochod Istanbul Pride a další obdobné pochody v jiných částech Turecka; vyjadřuje politování nad tím, že po tomto prohlášení zakázaly akce osob LGBTI i další turecké regiony; zdůrazňuje, že těmito kroky je hrubě porušeno právo na svobodu projevu a svobodu shromažďování, jež je zakotveno v článcích 26, 33 a 34 turecké ústavy a v článcích 19 a 21 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech; vyzývá turecké orgány, aby tento zákaz neprodleně odvolaly a propustily nedávno zatčeného aktivistu hájícího osoby LGBTI Aliho Erola;

10.  je hluboce znepokojen skutečností, že na právníky, soudce a státní zástupce je neustále vyvíjen silný politický tlak, a to i v podobě propouštění ze zaměstnání a zatýkání; vyzývá Turecko, aby obnovilo a uplatňovalo všechny právní záruky, kterými by zajistilo naprosté respektování nezávislosti soudnictví, a aby v praxi bezodkladně realizovalo doporučení Benátské komise;

11.  důrazně odsuzuje rozhodnutí tureckého parlamentu zbavit velký počet poslanců poslanecké imunity, které je v rozporu s ústavou a jež umožnilo nedávné zatčení deseti opozičních poslanců, včetně spolupředsedů Demokratické strany lidu Figena Yuksekdaga a Selahattina Demirtase, a zrušení poslaneckého mandátu šesti opozičních poslanců, včetně mandátu laureátky Sacharovovy ceny Leyly Zanaové, který byl zrušen jako poslední; opakovaně vyjadřuje solidaritu legitimně zvoleným poslancům, kteří jsou zadržováni a zastrašováni, a vyzývá k respektování jejich mandátu a práva na řádnou obhajobu před soudem a k jejich propuštění; odsuzuje uvěznění 68 kurdských starostů; odsuzuje svévolné nahrazení místních zvolených zástupců jinými osobami, což znamená pro demokratický systém Turecka další oslabení;

12.  vyjadřuje vážné znepokojení nad situací na jihovýchodě Turecka, zejména v oblastech, v nichž byl vyhlášen zákaz vycházení, v nichž je používáno nepřiměřené násilí a jsou uplatňovány kolektivní tresty; naléhavě vyzývá Turecko, aby vypracovalo plán pro účinné reintegraci půl milionu vnitřně vysídlených osob; opakuje, že odsuzuje násilí, k němuž se opětovně uchýlila strana PKK, kterou EU vede od roku 2002 na seznamu teroristických organizací, a naléhavě ji vyzývá, aby složila zbraně a k prosazení svých požadavků používala mírové a demokratické prostředky; připomíná, že turecká vláda nese odpovědnost za ochranu všech svých občanů; vyjadřuje politování nad rozsáhlým vyvlastňováním, a to i majetku, který patří obcím; je přesvědčen, že pouze spravedlivé politické řešení kurdské otázky může přinést této oblasti i celému Turecku udržitelnou stabilitu a prosperitu, a vyzývá proto obě strany, aby opět usedly k jednacímu stolu;

13.  je vážně znepokojen fungováním právního systému v Turecku poté, co trestní soud v Istanbulu rozhodl ponechat ve vazbě dva vězněné novináře Mehmeta Altana a Sahina Alpaye, ačkoliv ústavní soud požádal o jejich propuštění s odůvodněním, že ve vazbě byla porušována jejich práva; podporuje výzvu místopředsedkyně, vysoké představitelky Mogheriniové a komisaře Hahna, v níž se uvádí, že EU od tureckých orgánů očekává, že zajistí provedení rozhodnutí ústavního soudu ze dne 11. ledna 2018 a bezodkladné propuštění dotčených novinářů; vyjadřuje hluboké politování nad nedávným opětovným zatčením předsedy správní rady turecké pobočky Amnesty International Tanera Kılıçe, jež mnozí považují za justiční frašku, a vyzývá ke zrušení jeho obvinění i obvinění osob žalovaných spolu s ním, neboť proti nim dosud nebyly předloženy žádné konkrétní důkazy;

14.  naléhavě vyzývá vysokou představitelku, ESVČ, Komisi a členské státy, aby při jednáních s tureckými protějšky i nadále poukazovaly na situaci zadržovaných obránců lidských práv, politických aktivistů, právníků, novinářů a akademiků a diplomaticky i politicky je podporovaly, a to i prostřednictvím pozorování soudních řízení a sledování jednotlivých případů;

15.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení Radě, Komisi, místopředsedkyni Komise, vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku a prezidentovi, vládě a parlamentu Turecka.

 

(1)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0423.

(2)

Přijaté texty, P8_TA(2017)0306.

Poslední aktualizace: 7. února 2018Právní upozornění - Ochrana soukromí