Postup : 2018/2527(RSP)
Průběh na zasedání
Stadia projednávání dokumentu : B8-0092/2018

Předložené texty :

B8-0092/2018

Rozpravy :

Hlasování :

PV 08/02/2018 - 12.10
CRE 08/02/2018 - 12.10
Vysvětlení hlasování

Přijaté texty :

P8_TA(2018)0040

NÁVRH USNESENÍ
PDF 277kWORD 53k
Viz také společný návrh usnesení RC-B8-0082/2018
5.2.2018
PE614.401v01-00
 
B8-0092/2018

předložený na základě prohlášení místopředsedkyně Komise, vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku

v souladu s čl. 123 odst. 2 jednacího řádu


o stávající situaci v oblasti lidských práv v Turecku (2018/2527(RSP))


Nadja Hirsch, Petras Auštrevičius, Beatriz Becerra Basterrechea, Izaskun Bilbao Barandica, Dita Charanzová, Gérard Deprez, Marian Harkin, Ivan Jakovčić, Patricia Lalonde, Louis Michel, Javier Nart, Urmas Paet, Maite Pagazaurtundúa Ruiz, Jozo Radoš, Frédérique Ries, Marietje Schaake, Pavel Telička, Ramon Tremosa i Balcells, Ivo Vajgl, Hilde Vautmans, Cecilia Wikström za skupinu ALDE

Usnesení Evropského parlamentu o současné situaci v oblasti lidských práv v Turecku (2018/2527(RSP))  
B8-0092/2018

Evropský parlament,

–  s ohledem na svá předchozí usnesení, zejména na usnesení ze dne 27. října 2016 o situaci novinářů v Turecku(1), ze dne 24. listopadu 2016 o vztazích EU-Turecko(2) a ze dne 6. července 2017 o zprávě Komise o Turecku za rok 2016(3),

–  s ohledem na rámec EU pro jednání s Tureckem ze dne 3. října 2005, a zejména na jeho body 4 a 5,

–  s ohledem na členství Turecka v Radě Evropy od 9. srpna 1949, které Turecko zavazuje k dodržování Evropské úmluvy o lidských právech a rozsudků Evropského soudu pro lidská práva,

–  s ohledem na členství Turecka v Organizaci spojených národů a na skutečnost, že se připojilo k Chartě OSN, jejímž klíčovým účelem je podpora a ochrana lidských práv,

–  s ohledem na doporučení Komise ze dne 21. prosince 2016 pro rozhodnutí Rady, kterým se povoluje zahájení jednání s Tureckem o dohodě o rozšíření dvoustranného preferenčního obchodu a o modernizaci celní unie,

–  s ohledem na čl. 123 odst. 2 jednacího řádu,

A.  vzhledem k tomu, že turecká vláda i nadále ve velkém měřítku uplatňuje dalekosáhlá represivní opatření, která mají dopad na všechny osoby v Turecku, zejména na členy opozičních stran a Velkého národního shromáždění Turecka, pracovníky sdělovacích prostředků a novináře, důstojníky v turecké armádě, policisty a pracovníky bezpečnostních sil i úředníky činné v soudnictví a ve státní správě;

B.  vzhledem k tomu, že řada přijímaných opatření je nepřiměřených, porušují turecké vnitrostátní právní předpisy a jsou v rozporu se závazky člena Rady Evropy a s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech;

C.  vzhledem k tomu, že Turecko využilo neúspěšný pokus o převrat v červenci 2016 jako záminku k uplatňování těchto opatření; vzhledem k tomu, že EU neúspěšný pokus o vojenský převrat, k němuž došlo v červenci 2016, odsoudila a uznala, že je třeba trestně stíhat ty, kteří jsou za tento pokus odpovědní a byli do něj zapojeni; vzhledem k tomu, že je přitom třeba dodržovat právo na spravedlivý a řádný soudní proces;

D.  vzhledem k tomu, že prezident Erdoğan a zástupci turecké vlády se opakovaně vyslovili pro znovuzavedení trestu smrti; vzhledem k tomu, že panují vážné obavy, pokud jde o podmínky, za nichž jsou zadržovány osoby zatčené po pokusu o státní převrat, o propouštění velkého počtu státních úředníků, rozsáhlé omezování svobody projevu a činnosti tisku i jiných sdělovacích prostředků; vzhledem k tomu, že byla z pochybných důvodů zadržena i řada občanů EU;

E.  vzhledem k tomu, že Benátská komise Rady Evropy dospěla k závěru, že ústavní změny schválené v referendu, které se konalo v dubnu 2017, „zavedou prezidentský režim bez nezbytných brzd a protiváh, jež by ho chránily před přeměnou v režim autoritářský“; vzhledem k tomu, že mimořádná legislativní nařízení vydávaná v Turecku zahrnují opatření, jež přesahují hranici toho, co povolují mezinárodní standardy a turecká ústava;

F.  vzhledem k tomu, že se v tureckém soudním systému a výkonné moci objevují náznaky systémových selhání a neschopnosti přiměřeně odolávat politickému tlaku ze strany výkonné moci, jak to dokazují některé případy, kdy se soudy nižší instance odmítly řídit rozhodnutím ústavního soudu;

G.  vzhledem k tomu, že odstavec 5 rámce pro přístupová jednání s Tureckem stanoví, že Komise v případě vážného a přetrvávajícího porušování zásad svobody, demokracie, lidských práv, základních svobod a právního státu může doporučit, aby byla jednání pozastavena; vzhledem k tomu, že Rada o takovém doporučení rozhoduje kvalifikovanou většinou;

1.  rozhodně odsuzuje nepřiměřená represivní opatření, která přijal prezident Erdoğan a turecká vláda v návaznosti na neúspěšný vojenský převrat v červenci 2016, a vyjadřuje vážné znepokojení ohledně ústavních změn, které byly těsně schváleny v referendu v dubnu 2017; opakuje, že navrhované ústavní změny nerespektují základní principy dělby moci, nestanoví dostatečné brzdy a protiváhy a nejsou v souladu s kodaňskými politickými kritérii, pokud jde o demokracii, právní stát a respektování a ochranu menšin; opakuje svůj postoj z listopadu 2016, aby byl zmrazen přístupový proces s Tureckem, a svůj postoj z července 2017, aby byl přerušen přístupový proces s Tureckem, pokud budou ústavní reformy provedeny v nezměněné podobě;

2.  opakuje své hluboké znepokojení ohledně postupné degradace základních svobod a právního státu v Turecku a odsuzuje využívání svévolného zadržování, soudní šikany, obtěžování správními orgány, zákazů cestování a dalších prostředků k pronásledování tisíců obránců lidských práv, členů nezávislých organizací občanské společnosti, akademiků a běžných občanů;

3.  vyjadřuje vážné znepokojení ohledně zatýkání a pokračujícího zadržování obránců lidských práv, politiků a aktivistů občanské společnosti;

4.  se znepokojením bere na vědomí oslabování sekulárních zásad a hodnot, které Turecko dlouhodobě zastávalo, včetně intenzivnějšího pronásledování náboženských i nenáboženských menšin; vyzývá turecké orgány, aby podporovaly a zajišťovaly náboženský pluralismus a svobodu vyznání;

5.  konstatuje, že těmto nepřiměřeným represivním opatřením čelí nebo čelil bezpočet tureckých občanů i občanů EU, a to včetně řady zaměstnanců veřejné služby a učitelů, kteří byli propuštěni z práce;

6.  varuje před zneužíváním protiteroristických opatření k legitimizaci potlačování lidských práv;

7.  konstatuje, že v situaci, kdy jsou řadě poslanců rušeny poslanecké mandáty, jsou zbavováni imunity, zatýkáni či zadržováni, je ohroženo jádro turecké demokracie; konstatuje, že nejvíce postiženy jsou opoziční strany HDP a CHP; vyjadřuje svou solidaritu s legitimně zvolenými poslanci, kteří jsou zadržováni nebo zastrašováni, a vyzývá turecké orgány, aby respektovaly demokratické mandáty, propustily zadržované a zabezpečily jejich právo na řádnou obhajobu ve spravedlivém a nezávislém soudním řízení; konstatuje, že místní úředníci čelí obdobným tlakům;

8.  zdůrazňuje, že ústřední institucí turecké demokracie by mělo být Velké národní shromáždění Turecka, které by mělo zastupovat všechny občany za stejných podmínek; lituje vysokého volebního prahu pro vstup do národního shromáždění;

9.  vyjadřuje vážné znepokojení nad zhoršující se situací v oblasti svobody projevu a svobody tisku a sdělovacích prostředků v Turecku, kdy státní orgány zavírají, cenzurují nebo přebírají řadu sdělovacích prostředků, včetně těch internetových, a novináři i pracovníci sdělovacích prostředků jsou zatýkáni, zadržováni nebo propouštěni; připomíná klíčový význam svobodného a nezávislého tisku pro demokratickou společnost; vyzývá turecké orgány, aby propustily zadržované novináře a přijaly naléhavá a zásadní opatření k posílení a obnovení svobody tisku a svobody projevu v zemi; konstatuje, že turecká vláda v řadě případů stále nevyjasnila právní důvody zatčení novinářů pro rozvratnou činnost a šíření propagandy související s teroristickými skupinami;

10.  vyjadřuje závažné znepokojení ohledně sledování platforem sociálních médií a zavírání účtů na sociálních médiích ze strany tureckých orgánů; považuje to za další omezování svobody projevu a za nástroj k represi občanské společnosti;

11.  je znepokojen stále silnějším omezováním činnosti tureckého hnutí pro práva osob LGBTQI; opakuje, že takový postup představuje jasné porušování osobních svobod; vyjadřuje hluboké znepokojení ohledně zpráv o porušování lidských práv osob LGBTQI; vyzývá turecké orgány, aby v souladu s Evropskou úmluvou o lidských právech důkladně vyšetřily zprávy o špatném zacházení s vězni LGBTQI;

12.  dále vyjadřuje vážné znepokojení v souvislosti s řadou soudců, právníků, obránců lidských práv a aktivistů občanské společnosti, kteří byli zatčeni nebo zadržováni, přišli o práci nebo čelí tlaku státních orgánů, a zdůrazňuje, že je zákonnou povinností tureckých orgánů dodržovat v Turecku ústavní právní řád a plnit závazky Turecka jakožto člena Rady Evropy;

13.  domnívá se, že rozsáhlé porušování lidských práv a právního státu a plánovaná turecká ústavní reforma, pokud bude provedena, nejsou v souladu s kodaňskými politickými kritérii; vyzývá proto Komisi, aby na základě odstavců 4 a 5 rámce EU pro jednání provedla posouzení souladu této země s výše uvedenými politickými kritérii a předložila své formální stanovisko o stavu přístupových jednání, spolu s komplexní úvahou o budoucnosti vztahů mezi EU a Tureckem; trvá na tom, že by to měla být ústřední součást příští výroční zprávy o pokroku Turecka, kterou Komise zveřejní v dubnu 2018;

14.  opakuje svůj postoj z listopadu 2017, v němž vyzval k tomu, aby finanční prostředky určené tureckým orgánům v rámci nástroje předvstupní pomoci (NPPII) byly podmíněny zlepšeními v oblasti lidských práv, demokracie a právního státu a v nezbytných případech přesměrovány na organizace občanské společnosti; opakuje svou výzvu Komisi, aby během přezkumu fondů NPP zvážila vývoj v Turecku a současně předložila konkrétní návrhy ohledně toho, jak zvýšit podporu pro tureckou občanskou společnost;

15.  vyzývá delegaci EU v Ankaře, aby poskytovala větší podporu a, pokud je to možné a nezbytné, veřejnou oporu obráncům lidských práv, konkrétně prostřednictvím monitorování a sledování soudních řízení, žádostí o povolení k návštěvám ve věznicích a vydávání prohlášení směřujících k tureckým orgánům na všech úrovních;

16.  konstatuje, že kontakty navázané mezi Evropským parlamentem a Velkým národním shromážděním Turecka byly přerušeny; vyjadřuje přesvědčení, že smíšený parlamentní výbor EU-Turecko bude moci pokračovat ve své činnosti konstruktivním, otevřeným a důvěryhodným způsobem; připomíná, že dokud k těmto pravidelným schůzím nedochází, mohl by Evropský parlament zvážit vysílání ad hoc delegací do Turecka, zejména ke sledování a monitorování soudních jednání a řízení nebo souvisejících událostí, jako tomu bylo v letech 2011–2013;

17.  konstatuje, že více než tři miliony syrských uprchlíků v Turecku bylo více méně dobře přijato, existují však známky vzrůstajícího odporu proti uprchlíkům; vyzývá Turecko, aby transparentně monitorovalo podmínky v uprchlických táborech v souladu se standardy v oblasti lidských práv; naléhavě vyzývá turecké orgány, aby zabezpečily práva dětí, zejména pokud jde o přístup ke vzdělávání a zdravotní péči;

18.  vybízí Komisi, Radu Evropy a Benátskou komisi, aby tureckým orgánům poskytovaly ve větším rozsahu pomoc v justiční oblasti s cílem zajistit, aby soudní procesy probíhaly řádně a aby byly osobám, které byly zatčeny za účast v pokusu o vojenský puč dne 15. července 2016, zaručeny přiměřené a bezpečné vazební podmínky; vyzývá turecké úřady k úzké spolupráci s Benátskou komisí;

19.  vyzývá k nalezení udržitelného řešení kurdské otázky v Turecku na základě mírového, inkluzivního a demokratického procesu, je přesvědčen, že pouze spravedlivé politické řešení může přinést stabilitu a prosperitu;

20.  opakuje své znepokojení ohledně zadržování desítek osob, které veřejně kritizovaly turecký vojenský zásah v Sýrii a zejména nedávné útoky na syrsko-kurdské pozice; zdůrazňuje klíčový význam inkluzivního mírového procesu, na němž se budou podílet všechny zúčastněné strany a bude zahrnovat proaktivní zapojení EU;

21.  zdůrazňuje, že přestože Turecko i nadále zůstává klíčovým a strategickým partnerem, měly by být vztahy mezi EU a Tureckem budovány na ustanoveních o podmíněnosti a na dodržování demokracie, právního státu a základních práv, zejména pokud jde o modernizaci celní unie, ale mělo by se také usilovat o posilování každodenních mezilidských kontaktů, jako jsou studentské výměny a vědecká a univerzitní spolupráce, prostřednictvím postupného zjednodušování vízového režimu; trvá na tom, že vízová liberalizace je založena na splnění 72 kritérií plánu na uvolnění vízového režimu;

22.  zdůrazňuje, že Turecko musí dodržovat své povinnosti člena Rady Evropy; zdůrazňuje, že mezi tyto povinnosti patří jednoznačné odmítnutí trestu smrti; připomíná, že obnovení trestu smrti by vedlo k automatickému přerušení jednání o přistoupení; zdůrazňuje, že Evropský soud pro lidská ukotvuje Turecko v Evropě; naléhavě proto tureckou vládu žádá, aby respektovala a uplatňovala jeho rozhodnutí;

23.  vyzývá k překladu tohoto usnesení do turečtiny;

24.  pověřuje svého předsedu, aby předal toto usnesení vládě a parlamentu Turecka, členským státům, Komisi a Evropské službě pro vnější činnost.

(1)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0423.

(2)

Přijaté texty, P8_TA(2016)0450.

(3)

Přijaté texty, P8_TA(2017)0306.

Poslední aktualizace: 7. února 2018Právní upozornění - Ochrana soukromí